poster

Chvíle obyčejného štěstí

  • Itálie

    Momenti di trascurabile felicità

  • angličtina

    Ordinary Happiness

Komedie

Itálie, 2019, 93 min

Předloha:

Francesco Piccolo (povídka)

Komentáře uživatelů k filmu (2)

  • honajz
    **

    Za prvních patnáct minut bych dal pět hvězd - vtipné, příjemně ironické, zvláště otázky proč (proč první taxikář v řadě není nikdy ten první?), fór s pořadovým číslem, pomerančové džusy se zázvorem, drobné věci v bytě na různých místech - super. Jenže pak to šlo ke dnu každou minutou. Veškeré klišé, co vás napadne - zálety, koukání s kamarády na fotbal, málo času věnovaného dětem, otec na mobilu, když syn požaduje pozornost vs. syn na Playstation, když chce otec pozornost... a to je vše. Fakt. Žádní rodiče toho chlápka a jeho manželky, žádné jiné záliby, vše povrchně jen takto odbyté. Navíc jsem vlastně nepochopil, proč se ti dva nakonec vzali, když on byl takový obšourník. Taky tam nesedí ten čas - za 20 minut hlavní hrdina zvládne ukecat manželku, pomilovat se s manželkou, poležet s manželkou, vysprchovat se, domluvit s manželkou na odvozu dětí, pokecat venku s kamarády, vyjet s ní a uvíznout v zácpě aut... Rychlík. Taky není vysvětlený ten konec, proč ho třeba děda znovu nenabral do výtahu, když to tak šlo předtím, proč pak jako by se nic nestalo... nepochopil jsem, protože to není řečeno, jak to funguje. Na každý pád - ten film není nijak duchovní, není nijak hluboký, nic, co bychom neviděli v rozličných amerických komediích 80. let, samotné hledání maličkostí našeho života, které nás tvoří a jsou pro nás důležité, to tu fakt není, protože tohle je jak článek z Bravíčka. Prostě klišé a povrchnost. --- EDIT: Ještě jsem si uvědomil, že si film v mnohém odporuje: na začátku nemá hlavní hrdina rád čekání v kolonách aut (proto má mopeda), a v závěrečné třetině zjistíme, že strašně rád čeká před závorami, než přejede vlak.(7.11.2020)

  • kolemjdouc
    *****

    scénárista musel trpět nějakou depresivní chvilkou která ho nutila přemýšlet o bytí či nebytí...v kocovině po té depresi napsal zřejmě tenhle scénář.Cíleně jako osvětu??Že člověk má kolem sebe lidi kteří jsou součástí jeho života.Rodina kterou si vytvořil.Děti které přivedl na tenhle svět a měl by se o ně tedy starat.Podobenství o riskování,ta červená jednou nevyjde.Podle obsahu jsem čekala nějakou klasickou ptákovinu s duchařením,ale byla jsem příjemně překvapená.Vždycky se cílilo na city diváka.Slzičky a achich ouvej ....ady se nic takového nekonalo.A když inženýr má konečně čas zjistit skutečost jestli lednice po zavření ještě svítí až když má velké děti.Čas najít si pro ženu chvíle jen spolu.Vždycka hraje roli čas a ten je neúprosný.Jsme tady a teď.A čas nám je propůjčenýa je na nás jak s ním naložíme.Žabomyší spory,úlety apod nám ho jen zbytečně ukrajují.Ale pokud je někdo soutěživý hazardér a roky riskuje na červené a najednou bum - je to jen a jen jeho volba.Ale co lidi co ho měli rádi,že?(15.1.2021)