The Passion of the Christ je film o posledních dvanácti hodinách života Ježíše z Nazaretu. Film začíná v zahradě Getsemanské, kam se Ježíš odešel modlit po Poslední večeři. Ježíš odolává Satanovým svodům. Následkem zrady Jidáše Iškariotského je Ježíš zatčen a odveden zpátky do města Jeruzaléma, kde ho vůdcové farizeů obviní z rouhání a vynesou nad ním rozsudek smrti.
Ježíš je předveden před Piláta, římského místodržícího v Judsku, který si vyslechne obvinění vznesená farizeji proti Ježíšovi. Pilát pochopí, že se jedná o politický spor, a předá záležitost králi Herodovi. Herodes vrátí Ježíše Pilátovi, a ten předloží lidu volbu, zda má propustit Ježíše nebo zločince Barabáše. Lid rozhodne, že propuštěn má být Barabáš a Ježíš má být odsouzen.
Ježíš je předán římským vojákům a zbičován. Ježíš, ztýrán k nepoznání, je opět předveden před Piláta, a ten ho ukáže lidu, jako kdyby chtěl říct: "Nestačilo to už ?" Nestačí to. Pilát si nad celým dilematem myje ruce a nařídí svým lidem, aby konali tak, jak si to přeje lid.
Ježíš na sebe bere svůj kříž a musí ho nést celým Jeruzalémem až na vrchol Golgoty. Na Golgotě je Ježíš přibit na kříž a prožívá poslední pokušení - strach z toho, že ho jeho Otec opustil. Svůj strach překoná, pohlédne na Marii, svou svatou matku, a řekně něco, co dokáže plně pochopit jen ona: "Dokonáno jest." Pak umírá se slovy: "Otče, do Tvých rukou odevzdávám svého ducha." V okamžiku jeho smrti se země otřásla.
Scénář k filmu The Passion of the Christ vytvořil producent a režisér Mel Gibson ve spolupráci s Benediktem Fitzgeraldem (Chladnokrevně, Zelda). V podstatě se jedná o upravené pašije zkompilované ze všech čtyř evangelií - Matoušova, Markova, Lukášova a Janova.
Gibson od počátku věděl, že nejdůležitější bude najít toho pravého herce pro roli Ježíše Krista. Jeho volba nakonec padla na Jima Caviezela, který naposledy hrál ve filmu Hrabě Monte Cristo. Caviezela, který je aktivní katolík, tato nabídka okamžitě oslovila. Jako pozoruhodná shoda okolností se mu jevilo i to, že právě oslavil 33. narozeniny a dostal se tedy do "Kristových let". "Ještě nikdo takhle Ježíše neukázal a podle mě Mel ukazuje, jak to doopravdy bylo. Nepoužívá násilí pro násilí, nikdy to nebylo bez důvodu. Ten realismus bude asi mnohé šokovat, ale právě proto je ten film tak nesmírně silný." Pro scény, kdy Ježíš absolvuje bití a bičování nechvalně proslulým římským vynálezem, "devítiocasou kočkou" (důtky s kovovými konci, které trhaly kůži), musel Caviezel podstoupit dlouhé přípravy v maskérně. Po makeupu, kterým měl pokrytu většinu těla, mu naskákaly puchýře, díky kterým pak nemohl v noci spát. Scény ukřižování se natáčely 14 dní, během kterých musel nést, či spíše vláčet cca 70 kg těžký kříž (skutečné kříže vážily až dvojnásobek) až na Golgotu, to vše zahalen pouze do plátna, přestože se natáčelo během zimy. Někdy byl tak podchlazen, že nemohl ani promluvit a štáb mu musel na obličej přikládat ohřívací balíčky, aby vůbec rozhýbal rty. To ještě nebylo všechno - při natáčení během bouřky do Caviezela a pomocného režiséra Jana Micheliniho udeřil blesk - sjel do Micheliniho deštníku a zasáhl i Caviezela, ale jako zázrakem nebyl ani jeden z nich vážně zraněn.
Caviezel nicméně na natáčení vzpomíná v dobrém: "Kdybych tím vším neprošel, nebylo by to utrpení tak autentické, takže to tak muselo být," říká.(oficiální text distributora)
Radek99
Film, který se těžko přijímá a těžko se i hodnotí... Umučení Krista je snímkem o víře a možná více než o Ježíši Kristovi nám něco napoví o jeho tvůrci Melu Gibsonovi a jeho náboženských představách (jeho otec i on sám patří k velmi ortodoxní křesťanské sektě), narazíme tu na mnoho věcí, které v biblickém textu nenajdeme (a osobně pochybuji, že na ně narazíme i v nějakých textech apokryfních) a přivodíme si na více než dvě hodiny bolestné a nepříjemné emoční stavy. Svůj účel ale zřejmě Gibsonův film splnil - o Ježíši Kristovi, jakož o křesťanské víře samotné, se začalo celosvětově mluvit a udělal jí tak tu nejlepší reklamu... (Zcela stranou ponechávám dle mého názoru primitivní povzdechy nad tržbami a neadekvátním násilí ve filmu. Tenhle film není o nic násilnější než jakékoliv stupidní akční béčko...tam je ovšem násilí vnímáno jako kvalitní a smysluplná zábava...) Málo se ale v debatách o Gibsonově filmu akcentuje a probírá fakt, že sám žánr, ke kterému se film hlásí již svým originálním anglickým názvem, jsou pašije, pašijové hry, tedy jeden ze žánrů v obecné kulturní rovině nejstarších. A jako příběh pašijový je Gibsonův velkofilm snímkem celkem sofistikovaným, tedy až na onu, filmovou řečí velmi akcentovanou, míru naturalismu Ježíšových muk...(28.9.2007)
ripo
Umučenie Krista nie je o Kristovi samotnom. To by nesmelo byť zobrazených len posledných 12 hodín jejo života. Umučenie Krista je pocta Mela Gibsona mužovi, ktorý dal základy kresťanstvu a hlavne ktorý trpel za ľudí. A práve veľkosť toho utrpenia tu bola zobrazená ..... Pretože veľkosť Krista nebola v tom, že sa narodil a žil. Jeho veľkosť bola práve v obetovaní sa . Z filmárskej stránky Gibson vsádzal na koláž spomaľovačiek, veľkých detailov a kratučkých flashbackov. Všetky vypovedali o všeobecne známych reáliách avšak nie som si istý, že ateisti pochopili ten flashback s hriešnicou Máriou Magdalénou . Inak bol celý film pochopiteľný pre každého .... Nie je dôležité , kto bol Ježiš, nebolo ani dôležité čo vykonal a aké myšlienky hlásal, dôležité pre Gibsona bolo ukázať mieru utrpenia a to, ako sa s tým Ježiš zmieril a prijal svoj údel, aby vykúpil hriechy ľudstva .... Zaujímavé je, že tábory odporcov hlásajú prílišnú brutalitu s hektolitrami krvi .... Nemám ten názor .... Mnoho ľudí asi videlo obrázky ukrižovaného Ježiša s malými kvapkami krvi na rukách a nohách po klincoch, ako aj ranu v hrudníku. Inak nič..... Čistota a pokora ..... Ale to asi tak nebolo. Ježiša predsa týrali a mučili vo väzení a po celej ceste na Golgotu bol takisto týraný . Ako mal asi vyzerať ? Dôstojný v bielom rúchu ? Asi ťažko .... To ste naozaj ešte nevideli nástroj zvaný flagellum ? Po pár zásahoch by ste vyzerali obdobne ..... Ďalej sa filmu vytýka (hlavne zo strany židovskej obce) , že ukazuje Židov, ako národ , ktorý dal Ježiša na smrť ... A čo teraz ? Nebolo to tak ? A nebol náhodou Ježiš sám Žid ? Bol ...... A kto boli väčšie zvery , Židia , ktorí sa zbavili kokurencie v ich moci, alebo perverzní, zhýraní a sadistickí Rimania, ktorí sa ukájali vo fyzickej bolesti svojho väzňa ? Takto predsa otázka nestojí .... Gibson nám dáva ústami Ježiša nádherné posolstvo : " ..... nie je ťažké milovať svojich blížnych, ale milujme aj svojho nepriateľa... " a ukážme veľkosť svojho ducha ....(15.4.2006)
Cival
Jak se mohlo okolo tak hloupého a interpretačně prázdného filmu dělat takový randál? Jediné co jsem si odnesl bylo poučení, že není nic horšího než bezhlavý dav. Stejný dav, který z Gibsonovy tupé rekonstrukce udělal kontroverzní událost; potravu pro neřemyslící média a pár fanatických věřících, a nenechal ji zaslouženě uhnít jako nezajímavý slepenec zpomalených záběrů. Víra nevíra, ten film je plytký až běda.(9.8.2005)
betelgeuse
UMUČENÍ KRISTA je bohužel další povrchní ilustrací (konce) života J.K. Ovšem s tím rozdílem, že to Mel Gibson hodně přehnal s červenou a z jinak inspirativní figury udělal rudého bubáka (který oproti očekáváním na kříži ani nezazpívá!). Zatímco televizně pietní adaptace látky si vystačily s doslovným přepisem textu, Gibson „vynalezl“ druhou vrstvu doslovnosti, doslovný popis umučení. Tím Gibson předvádí, že je konzistentní tvůrce, protože celý film působí jako natažený závěr STATEČNÉHO SRDCE. Uplatňuje akční, obrazově-zkratkovitou estetiku hollywoodských vyprávěnek na něco, co mělo být – ne doslova chápaným – podobenstvím, mýtem, a co především vůbec není vyprávěním. Gibsona totiž nezajímá příběh jako takový, ale jeho konec, katarze (a kratičkými flashbacky toho moc nedožene). Proto většina postav působí buď ploše (padouši) a nebo nijace (dobráci, vč. J.K.); fungují jenom postavy kompletní v rámci Gibsonova výseku (Pilát, plus ten chlápek, co pomohl s křížem). Zároveň nechápu, proč Gibson příběh, který má končit nadějí a smírem, na konci zatemňuje a naznačuje vendetu hříšníkům (havran, zemětřesení, rázné vykročení zmrtvýchvstalého J.K.). Čili jak by řekl Bůh, moje oblíbená fiktivní postava: Vůbec nic jsi, Mele, nepochopil, ale dívalo se na to pěkně.(24.1.2005)
Adrian
Film s mimoriadne silným príbehom, ktorému na realistickosti výrazne dodáva samotná forma neštítiaca sa otvorene sledovať hľadáčikom kamery veľmi drsné výjavy. Výsledkom je dielo s neskutočne prierazným emociálnym nábojom, ktorý vás ako ťaživý kameň zarazí do sedadla. Film, na ktorý nikdy v živote nezabudnem pričom ho rozhodne už druhý krát vidieť nechcem.(17.3.2004)