Reklama

Reklama

Pro Samu

Dokumentární
Velká Británie, 2019, 95 min

Novinářce Waad Al-Khateab se narodí dcera Sama. Je to šťastná událost, i když k ní dojde v troskách syrského Aleppa, kde Waad a její manžel Hamza provozují jednu z posledních klinik. Vzhledem k tomu, že smrt je všudypřítomná a každá vteřina v těžce zkoušeném městě může být zároveň ta poslední, rozhodne se Waad natočit pro svou dceru osobní deník, který zachycuje život v drastických kulisách války a zároveň slouží jako intimní vzkaz matky dceři. Film Pro Samu, který z deníkových záznamů vznikl, je bezprostřední, vášnivou a neúprosnou obžalobou, úpěnlivou prosbou, aby svět nikdy neodvracel pohled před utrpením, i emotivním příběhem o lásce k dítěti a rodnému městu, které se proměnilo v peklo. (Artcam Films)

(více)

Recenze (31)

Marigold 

všechny recenze uživatele

Devastující, intimní výpověď o městě, které se stalo peklem na zemi. Deník bolesti i naděje. Pokud někde patos beru, tak u podobného typu dokumentu. ()

Morien 

všechny recenze uživatele

(1001) -"She's saing 'Mum, why did you give birth to me? It's been nothing but war since the day I was born.'" Já sama nemám slov. ()

gudaulin 

všechny recenze uživatele

Válka je krutá a ve vztahu k civilním obětem to platí dvojnásob. Snímek Pro Samu známou pravdu připomíná díky bezprostřednímu kontaktu s raněnými a umírajícími v aleppské nemocnici. Sugestivně a s naléhavostí - o tom žádná. Ty obrazy plné bolesti jsou autentické a dokážou se vejít do mozku. Potud ohlasu filmu Waad Al-Khateab rozumím. Existuje ale i druhá rovina dokumentu, která už každému zřejmá a pochopitelná není. Západní veřejnost, ale i politické elity se ve složité syrské politické situaci nedokázaly orientovat a až příliš často přijímaly naivní a nekompetentní stanoviska a rozhodnutí. Kdybych měl tu smůlu a žil v Sýrii, uvědomoval bych si odpovědnost Asada jako autoritářského vůdce za nepotismus, brutalitu tajné policie a za rozpoutání války způsobené krvavým potlačením protestních demonstrací. Ale když už bych měl tu smůlu a neskončil coby emigrant v zahraničí, při vědomí reálných možností bych podpořil Asada jako za dané situace nejmenší zlo. Rozhodně bych měl větší obavy z vítězství sunnitských fundamentalistů, kteří několik let Aleppo ovládali a nyní operují v Idlíbu. Věděl bych o jejich snaze umísťovat vojenské základny v obytných čtvrtích a brát civilisty jako bezpečnostní štíty. A znal bych ledascos ošklivého o jejich chování k jinověrcům a oponentům. Snímek Waad Al-Khateab není hodnotově neutrální a je natočen z pozice obléhaných, tedy Fronty an-Nusrá a podobných výtečníků. Pár podprahových manipulací by se určitě ve filmu našlo, proto tedy jen 60 % celkového dojmu. ()

PinokKio 

všechny recenze uživatele

Ke stáru se nikomu do pekla nechce, ale proč by se v něm nemohli rodit děti? Třeba jako Sama, která o tom (zatím) nemá ani páru, ale věnovala mu svoje první krůčky i úsměvy v rytmu ustavičného bombardování, krve a smrti. Takové je Aleppo v době obléhání ruskou armádou .. ()

Arbiter 

všechny recenze uživatele

Jak říká Marigold - devastující. Ze smutku mi bylo fyzicky nevolno. Mohlo by tohle pls běžet v prime time s dabingem na Nově? Dík. /FJS2020/ ()

silentname 

všechny recenze uživatele

Pre mňa veľmi smutný film. "For Sama" si určite udržím ešte nejaký čas v pamäti, minimálne pre fakt, že pôsobí veľmi skutočne. Máme čas spoznať priateľov Waad, sledujeme ich život a ich snahu prežiť a vybojovať slobodu. Viem si predstaviť, že režim v Sýrii musel byť príšerný. Je desivé, že sa cielene likvidovali nemocnice a zhadzovali sa bomby, kým sa vyhubilo aj posledné semienko nádeje na to, že niečo môže ich odpor priniesť. Niektoré myšlienky, ktoré sa tu vyslovia moc hodnotiť nejdem. Pretože si nie som úplne istý, či je to pravda. Možno z pohľadu toho, ako to vnímali oni. Ale myslím, že sýrsky režim a ISIS sú oboje zlo. Pretože ani v jednom prípade nevznikne nič pozitívne. Naši hlavní hrdinovia sú podľa mňa dobrí a viem prečo ten film vznikol. Dokonca si aj myslím, že je dosť potrebné, aby ho ľudia videli. Pretože to môže dať aj predstavu o tom, aká je skutočne situácia v krajine, v ktorej sa skoro úplne zlikvidoval život. Aleppo je z tých záberov podľa mňa absolútna ruina. Neviem, či sa vôbec dá mesto opätovne vybudovať. To by sa muselo urobiť úplne od začiatku. Je to proste mŕtve mesto. Hádam sa ukáže časom, že to skutočne za tie obete stálo. Za celý film som nevidel v rukách rebelov ani jednu jedinú zbraň a pôsobilo to ako keby Rusko útočilo na civilistov. Jediný vážnejší problém, čo mám s filmom je fakt, že miestami trošku skáče. A snažím sa potom orientovať čo sa asi deje a ako to plynie. Lebo je to trošku nejasné. Ale inak som veľmi spokojný. Silný film. Hodnotenie: A ()

eLeR 

všechny recenze uživatele

Silná vec .. a je asi úplne jedno, z ktorej strany na to nazeráme, pretože na oboch stranách barikády je plno smútku, bolesti, strát a smrti nevinných ľudí. ()

Marze 

všechny recenze uživatele

Utrpeni civilnich obyvatel. Depresivni dokument. Co ty Arabove porad takhle dlouho valecne blazni? Vdyz i obe svetove valky trvaly jen ctyri roky. Režisérka Waad al-Katíbová natočila dokumentární deník, nazvaný prostě Pro Samu. Během pěti let vznikl snímek, na který není snadné se dívat. Je ale třeba ho vidět. Dílo je plné utrpení a beznaděje. I Zahltí emoce, ale nikdy citově nevydírá. Film vypráví optikou ženy a matky. Výsledek je intimní, upřímný, zdrcující, ale také s prostorem pro naději. Snímek se pokouší ukázat živé lidi z masa a kostí, nemá ambici postihnout společensko-politické pozadí syrské občanské války. A také se neutápí ani v hrůze války, ukazuje její absurditu. Snímek Pro Samu opakovaně ukazuje, jak důležité je pro obyvatele Aleppa zůstat pospolu a doma, navzdory tomu, že se domov mění v ruiny.Mnoho rodin radši z města uteklo. V nejemotivnější scéně se po dlouhých desítkách vteřin podaří oživit miminko právě narozené císařským řezem poté, co se matka dostala následkem výbuchu do kritického stavu. Scén, které nutí nedýchat napětím, je ale ve filmu mnohem víc.V závěru dochází i na pochyby o všem. Režisérka nyní bydlí v Londýně, kde pracuje pro místní televizní stanici. ()

marhoul 

všechny recenze uživatele

Rozplakala by se i samotná Válka. Hrůzy natočeny z pohledu revolucionářky v Aleppu, která je touto dobou ve Velké Británii. Realistické záběry na mrtvé děti, umírající, raněné, vše probíhá za neustálého bombardování a ostřelovaní, přičemž autorka je ženou lékaře, rovněž revolucionáře, který za pomoci dalších dobrovolníků raněné zachraňuje v provizorně vytvořené nemocnici, která je ale rusáky také aktivně bombardována. Nic pro slabé žaludky, skutečně krvavé slzy. Paradoxně asi nejvíce diváky zasáhla resuscitace novorozence po akutním kajzru raněné maminky, chápu, že se na to snadno nedívá, ale tyhle momenty zdravotníci zažívají naneštěstí docela často i v krajinách civilizovaných, mírových, dětičky se v drtivé většině nadechnou a rozpláčou a ono je to vždycky krásné. A ano, také se to neobejde bez tření, masáže srdíčka, odsávání a ano, taky to tak dlouho trvá. A ano, každý je u takové situace na infarkt a opravdu by se obešli, no ale i toto je součást novorozenecké řehole. Se mnou více zamávaly reálné záběry na zrovna umírající děti předškolního věku, na křičící matku jiného mrtvého děťátka, která si ho odnáší z nemocnice v náručí, protože je to její dítě. JEJÍ DÍTĚ. Naprosto strašné! Z této stránky nelze jinak, než film řádně oplakat. Pak tady máme ale hledisko politické a dokumentární. Člověku se až ekluje cosi takového hodnotit, protože je to v podstatě časosběr, který autorka pět let natáčela a je v něm mnoho bolesti, nicméně je natočen pouze z pohledu jejího (pochopitelně) a z pohledu revolucionářského manžela, tedy tendenčně, kdy nám několik momentů vrtá hlavou a nemusíme být zrovna Jakub Szántó nebo Michal Kubal. Předně popravení „civilisté“, všichni ve vojenských uniformách v úvodu, dále bordel, kterým slaví revolucionáři svržení Assada, který je pochopitelně diktátor a válečný zločinec, to je bez debaty, ovšem z partičky revolucionářů taky nekoukalo zrovna nic pěkného. Dále se lékař- revolucionář i s celou rodinkou a kámoši může z obléhaného Aleppa courat do Turecka za rodinou a zpátky, aniž by mu to kdokoli zatrhl, byť cesta zpět dramatická byla, ale zase, roční dítě v klokánce s sebou, tak nevím… Samozřejmě nálety na civilisty a nemocnice odsuzuji na max., tohle je prasárna nejvyššího kalibru, zvěrstvo, a rusáci na ty nemocnice těch bomb naházeli cíleně až rozum couvá, ale film mi připadá hrubě jednostranný. Banda, co to tam vedla, nebyli žádní beránci, ale uznávám, zůstat v ruinách Aleppa do poslední možné chvíle je síla, ošetřit kvanta lidí v takových podmínkách rovněž. Žít v tomhle, muselo být nepředstavitelné a obávám se, že jednodušší bude postavit Aleppo nové na zelené louce, kterou tam vlastně nemají, čili na poušti, jako Las Vegas. Dokument podprahově tlačí na západní civilizaci, že než toto, tak raději k vám. Do míru. Pochopitelně. Ale co takhle si udělat pořádek tam? Západní civilizace to s vámi zkusila a moc to nefunguje. Osobně jsem si prošla několika fázemi od nejlidštějšího přátelského sluníčka alias otevřené náruče, přes shovívavou toleranci až do ryze realistické ostražitosti, kdy chápu, že arabský svět je i křesťanský, že lidem je třeba pomoci, že část jich určitě mírumilovných je a za nic nemohou, děti už vůbec ne, ovšem je tady mnoho „ale“. Jsou to „ale“ ze zkušeností, kdy se dostávám do fáze, že bych je všechny lifrovala zpět. Co z toho, že dospělí přicházejí v míru a děkují svým bohům za azyl, když se jejich potomstvo radikalizuje, nepřizpůsobuje se západní kultuře, kdy aktuálně zaraženě kroutíme hlavou, protože jiným lidem byla uříznuta na ulici, kdy nás zaráží mentalita, která má ke středověku daleko, kdy si uvědomujeme, že přeskočit může každému a taky může vraždit, ale na toto jejich primitivní počínání ve jménu jejich boha jsme prostě přecitlivělí, protože oni zapadnout nechtějí. Oni si tady chtějí vybudovat to svoje, co si na východě zplundrovali, včetně světového kulturního bohatství… Řešení není. Kdyby bylo, už by bylo. Jenomže není. Sýrii si zničili, nasraný pomstychtivý Turek už zvedá závoru a my se třesme. Ale ačkoli jsem na jehlách, nikdy mě podobná nervozita nedožene k volbě extrému, či populistických seskupení alias Klaus mladší a jeho banda tragických podporovatelů natož nacistů, kteří jednoduchým lidem drnkají zrovna na tuhle strunku. Tito lidé chtějí jen k veslu, nevyřeší nikdy nic, pouze dřístají. Čili k volbám s hlavou na krku, je třeba volit státníky schopné a zodpovědné! Každopádně je dobré sledovat dokumenty z těchto oblastí, ovšem je také dobré udělat si svůj názor a nenechat se zaslepit otřesnou válečnou brutalitou, což se zvláště v tomto případě může snadno stát. ()

Aljak 

všechny recenze uživatele

Tak toto bol emocionálny masaker, až tak že som to musel pár krát stopnúť, aby som to predýchal. V Sýrii som strávil pár týždňov, stretol som tam jedných z najmilších a najskromnejších ľudí počas mojich početných ciest po svete, a preto som aj tento dokument prežíval o to intenzívnejšie. Prvotnú radosť z revolúcie a začiatku "novej Sýrie" rýchlo vystriedala ofenzíva, ktorá úsmevy zmenila na plač a bolesť. To, že to nebude jednoduché, bolo asi každému jasné, ale že sa ocitne Sýria až v takejto slepej uličke? Z tohto dokumentu ten pátos a smútok priam vyžaroval, čistá bezmocnosť, a napriek tomu stále existuje neutíchajúca nádej na lepšie časy. Jediné, čo mi prekážalo, že to miestami pôsobilo ako také citové vydieranie - najmä tie scény, kde Waad konfrontovala tie detičky, hoci im do reči príliš nebolo. Btw. Pozerám, že sa tu zas zišla aj geopolitická špička, čo tu bez problémov šľahnú hodnotenie Odpad, lebo určite si to Assadovská opozícia celé takto naplánovala... ()

Cheeter 

všechny recenze uživatele

Řemeslně dobře odvedená práce vypravující silný příběh. Nicméně hraje spíš na city, někdy až moc. Jednostranně zabarvený pohled je sice přiznaný, ale občas mi to přišlo za čárou. ()

Arsenal83 

všechny recenze uživatele

Denníky zo Sýrie na individuálnom príklade. Už len bola otázka, akým spôsobom to pojmeme. Tým politickým? Budeme poukazovať na jednu stranu, že je zlá tá druhá je spravodlivá? Niekedy sa mi to zdalo také jednostranné a to sa mohlo vynechať. Ale inak zobrazenie vojny ako takej sa podarilo a niekedy naozaj šokujúco. Niektoré zábery sú tu hrozné, ako je oživovanie novorodenca, na to treba žalúdok. Apropo utčenci, zaujímavé, že toto čo tu vidíme, zranené deti, ženy, matky, chlapci, to nejak nevidím v tej pochodujúcej horde, čo si prišla do Európy po sociálne dávky. V tej mase sú mladíci so smartfónmi v ruke. A skutočne trpiaci ostali doma. ()

Dr.Okamura 

všechny recenze uživatele

Znepokojivá návštěva pekla, ve kterém děti vyrůstají v rytmu neustálého bombardování a ve kterém je smrt - stejně jako východ slunce - nedílnou součástí každého dne. Dokument o lidech, kteří chtěli žít ve svobodné zemi, ale režim jim to nedovolil. Obraz chlapců oplakávajících mrtvé tělo svého bratra z hlavy jen tak nedostanu. Stejně jako závěr plný zoufalství a pocitu, že celá krvavá snaha o změnu byla naprosto zbytečná. "Her name means "the sky". Sky we love, sky we want. Without air forces. Without bombing. Sky with sun, with clouds. With birds..." ()

Killda 

všechny recenze uživatele

Silná výpověď z centra skutečné apokalypsy. Takové dokumenty by se měly povinně pouštět všem, kteří se v obchoďácích hádají o máslo! ()

adam9 

všechny recenze uživatele

Pro Samu je dechberoucí, emotivně zdrcující a vizuálně těžce stravitelný film plný intimních záběrů na pozadí zničující občanské války, v níž se veškerá lidskost vytrácí. Částečně ji nabývá alespoň zpětně v postprodukci díky osobní zpovědi matky překypující mateřskou láskou. Místy jde možná svou citovou náloží až moc za hranu, avšak o to víc je film ve svém poselství o důležitosti naděje a vzájemné pomoci významný. Více v ext. recenzi. ()

Biopler 

všechny recenze uživatele

Jednostranná obžaloba systému, avšak tichá, žiadne sťažovanie sa do Bruselu a pod. Dokument ako taký je hustá výpoveď a odsúdenie doby, v ktorej sa odohráva, kedy protagonistka nevie či sa dožije ďalšieho záberu. Zábery ručnej kamery, ktoré sú opravdové a mieria vždy do centra diania, či už sa jedná o ranených/mŕtvych v nemocniciach, uliciach, alebo sú to čriepky z osobného života protagonistky sú striedané letiacimi dronmi, ktoré snímajú Aleppo z vtáčej perspektívy po jednotlivých mesiacoch a tu je znať, že sa tieto zábery len dolepili do snímky. Kostrbato pôsobí vyprávanie, kedy viackrát nechronologicky skáčeme a nepochopil som pointu. Sú to mínusy, ale ako celok ma dokument zaujal a viackrát bola aj slza na krajíčku, tak je to opravdové a dojemné. Vrcholom filmu je oživovanie dieťaťa po vynútenej sekcii kedy s napätím divák sleduje drámu so šťastným koncom, ktorá je metaforou, že život tryská, zvíťazí aj v krutých podmienkach. To bolo niečo čo som sledoval so zatajeným dychom. ()

Evander 

všechny recenze uživatele

Zde bych byl s jakýmkoliv soudem velice opatrný. Není snadné tento počin, který jistě není dokumentem v pravém smyslu tohoto slova, ohodnotit. O tom, že žít ve válečných zónách, je peklo na zemi, jistě není pochyb. O nesmírném utrpení všech, kteří si něčím podobným prošli, zrovna tak. Avšak o samoúčelnosti a prvoplánovosti některých záběrů, stejně jako o tom, kdo tvorbu tohoto počinu zaplatil a co bylo jeho cílem, by se dalo dalekosáhle polemizovat. Nechci vůbec snižovat tragickou situaci v Aleppu, ale je zřejmé, že asi jen málokdo ze zdejších hodnotitelů tam v posledních letech osobně byl. To platí i pro mě a rád bych tomuto polodokumentu či co to vlastně je, věřil, nicméně jsem ostražitý a ve svých soudech opatrný. Film jsem sledovat velmi pozorně, a tak mi neuniklo obrovské množství rozporů a mnoho jednoznačně uměle vytvořených scén. Autentické to prostě není, to ať se na mě zlobí, kdo chce a jak chce. Řada záběrů samozřejmě ano, ale všechny rozhodně ne. Stačí trochu pozorné oko. Obecně si, kdykoliv mám jen trochu příležitost, rád kopnu do soudruhů i do Sovětského svazu. Zde je ale cítit citelná protiruská, v podstatě se dá říci propaganda, která však úroveň filmu sráží a rozhodně ho úplně svádí z na začátku nastolené dokumentární cesty. A pak se vracíme k mé původní tezi: „Kdo si film objednal a čemu a komu má sloužit?“. Nemám rád konspirační teorie, ale tohle prostě není čisté. Vnější vliv je z mnoha scén až příliš patrný. O jednostranném pohledu na celou situaci v Aleppu snad ani psát nemusím. Je to škoda! Takto silné téma se dalo uchopit lépe a zpracovat důvěryhodněji, to by pak třeba i bylo ku prospěchu těch, kteří stávající situací v místě trpí nejvíce. ()

Reklama

Reklama