Věčný svit neposkvrněné mysli

Parádně "divná" story s parádně "divnými" hereckými výkony v nejoriginálnější scénáristické omáčce za hooodně dlouho dobu. Skoro tak "mind-blowing" jako v Kůži Johna Malkoviche a o třídu lépe natočené než Slez ze stromu. Kaufmanovi se nedá upřít, že má dnešní Hollywood těžce na háku. Sice jeho filmy zhola nic nevydělávají, ale náročný divák-fajnšmekr si spokojeně pomlaskává ;). Dodatek: VŘELE doporučuji dát si týden oraz a vyrazit znovu. Při druhém zhlédnutí se budete cítit jako na nekonečném tobogánu, všechno získá mnohem větší smysl, emoce budou silnější, myšlenky výraznější a celkový zážitek znásobený přesně 1.5x. Jděte do toho. (24.06.2004)

Nač se sáhodlouze dohadovat, jestli u (chválihodně originálního) scénáře převažuje obyčejnost milostného vztahu, nebo rafinovanost vyprávění, když se vše co se trochu týká děje v počátku filmu ztrácí v totálním bordelu unvitř Joelovy hlavy? Nutně potřebuji další projekci, abych mohl vznášet nějaké soudy, berte proto prosím mé hodnocení jako prozatimní....Raději to, než žádné, co kdby mi někdo potom z hlavy vymazal vzpomínku na tento film? (26.11.2007)

Fuuha, tak tento film budem predýchavať ešte dlho. A nehanbím sa povedať, že som vyronil aj nejakú tú slzu. Nádhera, úprimne skvelý scenár, réžia...a herci? Jim Carrey, čo povedať, bravó. A ani si nechcem prestaviť, ako by to s ním vyzeralo teraz, keby podobnú rolu vzal pred desiatimi rokmi. Len tak ďalej. Ešte k tomuto inteligentnému a hlbokému filmu. Taký trpký a zároveň nebezpečne hrejivý, príbeh vymakaný, a perfektne premyslený, skvelé je tu všetko, čo film môže mať. Čo viac dodať, hriech nevidieť! 100%. (08.03.2006)

Když se spojí dva geniální duchové, dvě geniální entity, dvě tvůrčí složky, konkrétně postmoderně fabulační genialita scénáristy Charlieho Kaufmana a osobitě hračičkovský přístup režiséra Michela Gondryho, vznikne výjimečný film. Už žánrové vymezení je přelomové - podivně pokřivená romantika. Tenhle proud freak romantických filmů je velmi zajímavým trendem postmoderní kinematografie. Čím postmoderní premisy iniciuje Gondry? Prolínání skutečné a snové reality, různých vrstev a rovin děje, porušení linearity a obecně absolutního času, čas je tu jak v kvantové fyzice pouhým jedním z mnoha rozměrů vesmíru příběhu... Gondry mnohdy utíká napříč dějinami umění a tvaruje mnohé - místy až surreálná extempore, jindy zase estetiku videoklipů atd. Rád také cituje - tu klasická sci-fi (scény s helmou při odstraňování vzpomínek), jinde zase sitcomy o idealizované americké rodině (úžasná scéna se zmenšeným Jimem Carreym pod kuchyňským stolem). Charakteristický je pro něj pseudodokumentární styl s trochou nádechu home videa, stejně jako scéna osvětlená pouze kuželem světla coby aluze na nějaký akční film (kupříkladu o elitní zásahové jednotce atd.). Experimentální složku podporuje zase ručně snímaná kamera (často záměrně ignorující zažité velikosti záběrů) místy působící jak z manifestu Dogma 95 či často frenetický, až stroboskopický střih. Nejpřínosnější jsou samozřejmě významové roviny. Neskutečná je vpravdě interpretační mnohovrstevnost filmu - možné drama, možná komedie, možné sci-fi, ale především velké podobenství o lásce ...kupříkladu... tohle je POSTMODERNÍ film! (příznačně na to nejklasičtější téma - síla lásky všem protivenstvím světa navzdory...) Podobné filmy: Adaptace, Nauka o snech, Amélie z Montmartru, Synecdoche, New York, Pan Nikdo (19.08.2007)

Film briliantní jednak scénáristicky a pro mě nečekaně (u Jima Carreye - příště už se divit nebudu, slibuju) i herecky. Příběh je krásně zamotaný, ale naprosto promyšleně a dá se v něm při pozorném sledování solidně zorientovat a navíc kromě té "matoucí a zamotané" roviny obsahuje i lidský rozměr v podobě krásné love story, partnerského pochopení a porozumění. Po dlouhé době zase jeden film, který mě nadchl jak pro svůj inteligentní scénář a příběh, tak pro svojí hloubku a na který se přitom krásně dívá. (10.09.2005)