F1: Touha po vítězství

1. série: Trochu jsem přemýšlel. Obecně vzato, co byly ty asi nejlepší seriály tohoto roku. Přes všechny drama, dokumenty, komedie a ulítloviny jsem se dostal do bodu, kdy jsem zjistil, že zde byly tři naprosto kulervoucí. A jeden z nich je právě tento. Dílo popisující poslední dokončenou sezónu asi nejnebezpečnějšího sportu na zemi, který ale milují miliony lidí. Ať se tomu dá říkat sentiment nebo jakkoliv, tak já se zde našel jako v máločem. Pořád jsem přeji jen ten kluk co propařil nespočet času u PS2 hraním Formule ročníku 05. Samo o sobě sledujeme hlavně mladé jezdce, což je super pro nováčky jako třeba i já, kteří se díky tomu i lépe zorientují. Občas vám přijde divné, že se uprostřed série tvůrci vracíme na začátek sezóny, ale ti všímaví ví, že to má své opodstatnění a hezky to umí zapadnout. Je v tom drama, akce, nebezpečí. Je to dokonalé. V jistém slova smyslu jsem skoro i zapomněl, že se jedná o dokument. Zlatá kolekce. Nezlobil bych se za každoroční zmapování této dokonalosti. 2. série: Člověk skoro nedoufal, že by onu druhou vysněnou sérii dostal. A ono se stalo. Chvíli to ale trvalo. Než člověk zase najel na onen zvláštní styl vyprávění a přijímání příběhu skrze stáje a jejich jezdce než v rámci chronologie. Člověk to docení až skoro ke konci, kdy mu opět dojde, že v tom byla určitá gradace k nějaké pointě a podobně. Obecně vzato se skoro nedá říci nic extra špatného o tomto pokračování, ale i přesto člověka naštvaně určité flákačství, že o nějakých jezdcích se ani nedozvíte a musíte si to hledat přes Wikipedii, abyste věděli. V tomto bodě seriál naprosto zbytečně selhává, protože každý díl nemá snad více než 30 minut a přitom opomene tolik věcí, že je až stydno. Velká a zbytečná škoda. (09.08.2019)

Příložitostní sledovatel formulí nemá ani v nejmenším ponětí, co probíhá za oponou všech týmů a jak moc to ve výsledku souvisí s výsledky všech jezdců na okruzích. A přesně za tuhle oponu, do zákulisí sportu pro bohaté nás uvádí tenhle dobře zpracovaný seriál, který člověka v některých momentech napíná jak kšandy. Některé díly jsou zábavnější, některé jsou více kecací, ale každý má možnost si v tom něco najít. Za mě osobně povedená záležitost. 1. série - 85% (13.05.2022)

Poslední velkou cenu jsem viděl v době kdy pohár ovládl BrawnGP, naposledy jsem se u ef jedniček bavil, když je ještě vysílali na Primě. Drive to survive zašlý lesk oprašuje, dávno nemám své favority takže si tyhle drobné souboje bez ohledu na vývoj šampionátu jako celku užívám. Uvítal bych ale více z technického úseku, vývoj apod. (26.03.2020)

Nejpůsobivější na tom není nepřikrášlený (v rámci možností) bezprecedentní přístup do zákulisí i soukromí, velké emoce, průšvihy, radosti, prostořekost, rozdíly oproti vyjádřením pro média a „co se mi skutečně honí hlavou“, adrenalinem našlapané zprostředkování závodů samotných (kam se hrabe Rychle a zběsile oproti zdejší „akci“), absolutní mistrovství ve střihu (podání i rutinních na události skoupých velkých cen je dechberoucí; a co teprve těch, kde se něco děje), intrikaření plné vrážení si kudel do zad mezi stájemi a (spolu)jezdci ve stylu "Hry o trůny hadr", nelineární promyšlená struktura, sloupávání staniolu z vypulírovaného efjedničkového pozlátka, až „clarkson-hammond-mayovsky“ (to určitě vystřihnou) momentky či running joke v podobě „ignorace“ Räikkönena (mít k dispozici krále trapnosti/komedie a takto ho zazdívat, je však trestuhodné). Ne, to zdaleka nejpůsobivější na celém tom majstrštyku je, že to vrací vypulírované a předpisy svázanému motocirkusu lidskou tvář, osobitost, emoce a kouzlo, které pro mnohé z nás F1 měla v devadesátkách někdy kolem nácti let věku v dobách Senny či pozdější rivality Schumacher-Häkkinen. Navíc je to především o lidech za F1 a emocích, nejde (jak by se mohlo zdát) o tradiční rekapitulaci sezóny "ten a ten závod, takový a takový výsledek" (ostatně to ani nezachycuje veškeré stěžejní události daných sezón; což je někdy škoda). Vůbec se nedivím, že první sezóna o ročníku 2018 v důsledku přinesla zvýšení zájmu a sledovanosti ročníku 2019. A co teprve ta druhá, kdy si štáb k tělu krom „zbytku pole“ pustilo i nedostižné duo Mercedes/Ferrari (jakkoli jen na pár závodů a nikoli celou sezónu). Echt kvalitní sportovní dokuseriály s pohledem na „to jak to chodí mimo dohled přenosových kamer a tiskových konferencí“ má obecně vzato pod palcem spíše Amazon, ale Netflix s tímto (a ještě Sunderlandem) drží trumfová esa. Lépe podaný, emocemi i informacemi nabitý pohled do vrcholového sportu tu totiž aktuálně není (a že jich pěkných pár sakra dobrých je). Ovšem jak to upřednostňuje příběhy nad dokumentárností, tak v pozdějších řadách nosné a silné linie skutečného průběhu sezóny nejsou vždy adekvátně zachyceny. Dochází tak k paradoxní situaci, kdy kvalita závodní sezóny nemá až takový dopad/odraz v kvalitě dané série. Příkladem budiž čtvrtá řada zachycující památný ročník 2021. Je výtečná, ne že ne, jen s nejnosnějším možným materiálem za dobře dekádu (ne-li dvě) F1 naložila tak, že je ve stínu sérií, které se musely popasovat s méně strhujícími ročníky F1. A že by to šlo, dokazující finální dvě epizody čtvrté série. | S1: 5/5 | S2: 5/5 | S3: 5/5 | S4: 4/5 | S5: 4/5 | S6: 4/5 | (02.03.2020)

Už první série a perfektní sonda do zákulisí stájí F1 mě uchvátila. V první sérii ještě chyběl Mercedes a Ferrari a tak bylo více prostoru pro stáje, které musejí rok co rok bojovat o udržení v seriálu. I tak ale šlo o podívanou, která tady dlouho nebyla. Po úspěchu první série a masáži fanoušků jsou v druhé řadě i stáje Mercedes a Ferrari. I když nechávájí prostor filmařům jen minimální a trochu se tak upozadily menší stáje, stále bylo co obdivovat. (18.03.2020)