Jahody a čokoláda

Film natočený před X lety má stále co říct svým příběhem, nedivím se ceny za herecký výkon Jorge Perugorríovi, také sdílím názor, že je zde zbytečně vykreslena pozice mužů, co mají rádi muže, jen jako lehce zženštilých a "odlišných" lidí. Tady právě vidím posun u dvacet let mladšího, rovněž výborného filmu La Partida, kde už jsou všichni "normální", zatímco překrásná koloniální Havana dále lidem padá doslova na hlavu jako důsledek revolučních komunistických lepších zítřků ... 8986 (17.08.2023)

Vyborny film o kontrastech, at uz politickych ci o sexualni orientaci a nahledu na zivot. Nastesti se nejedna o zadne gay porno, ale velmi citlivy film, ktery tezi z atmosfery Havany, pekne kamery a hudby. Zajimave dialogy a jednoduchy pribeh, ktery si vystaci s peti postavami. Vyborny herecky debut Jorge Perugorria, neztratil se ani Cruz a heterosexualni divaky zaujme i sympaticka sousedka Mirta Ibarra. (16.06.2016)

6/10 Poprvé před 10 léty mě to docela bavilo, jelikož spojení homosexuál x komunista bylo stejně osvěžující jako kdysi dávno v pravěku černý a bílý policista. Ovšem teď na podruhé už mě to v některých pasážích i nudilo - přeci jen už jsem zhlédl víc qeer filmů, ale pravda, některé konfrontační momenty zůstaly vtipné pořád a když přihlédneme k místu vzniku tohoto snímku, je s podivem, že vůbec něco takového na ostrově svobody vzniklo. A hlavní hóša je vážně super (14.08.2008)

Tak především Jahody a čokoláda nejsou dle mého soudku film o homosexualitě, příp. homosexualitě v komunistickém skanzenu. Tu vnímám v kontextu filmu pouze jako jeden ze symbolů jinakosti, který Castrův (ale vlastně jakýkoli ultrakonzervativní totalitářský systém) potlačuje jako úchylku proti přírodě. Tento film je hlavně o svobodě a přátelství. Když se David a Diego setkají, jsou to dle převládající vládní doktríny třídní nepřátelé a Davidovi (studentovi politických věd) je to více než jasné... Je podezřívavý, ostražitý, nepřátelský a plný naučených předsudků. Naopak Diego je vzdělaný volnomyšlenkář, požitkář, neskrývající svou sexuální orientaci, a bohém, kterého nezajímá politika - chce pouze dělat to, co ho baví a co ho naplňuje. Chce číst dobré knihy, pít dobrou whisky, pořádat výstavy plastik, které babky z uličního výboru mají za dekadentní hnusárny... Přes všechny tyto rozdíly však mají oba spoustu společného, jež je vázáno tím nejsilnějším poutem - láskou k vlasti, k životu... Vlastně jde oběma o společnou věc, což mladého a naivního Davida k Diegovi připoutá a i přes počáteční zlé úmysly Diega udat, vznikne mezi nimi upřimné přátelství a jakýsi vztah učitele a žáka. Nechce se mi vypisovat, co všechno se mi na filmu líbilo a jak na mě zapůsobil. Nechci tady sám sebe trumfovat v klišoidních frázích, používat slovíčka, která už dávno zparchantěla nadužíváním. Ale asi si neodpustím křiklavý výrok, že tenhle film je tak nějak teplý... :))) V dobrém slova smyslu... :)) Nehledě na to, že Jorge Perugorria je jako Diego prostě dokonalý :-* (14.06.2009)

Tak nějak jsem čekal, že to bude silně politický film, ale on je vlastně politický, respektive protirežimní v tom smyslu, že zobrazuje něco, co Castro popíral - homosexualitu. Je to zobrazeno celkem decentně, i když někteří herci jsou až moc prvoplánoví. Dějově to nemusí uchvátit, ale jako téma je to v roce 1993 pojato dobře. (28.12.2016)