Memorias del subdesarrollo
Spomienky na zaostalosť
Memories of Underdevelopment
Obsahy(2)
Uprostřed období kubánského filmového zázraku vzniklo neobyčejné dílo vymykající se jakémukoliv zařazení. Vzpomínky (doslovný překlad zní Vzpomínky na zaostalost) jsou považovány za jedno z vrcholných děl latinskoamerického filmu. T. Gutiérrez Alea převedl stejnojmenný román kubánského prozaika Edmunda Desnose do filmové eseje. Příběh frustrovaného intelektuála ze zámožné rodiny, který na rozdíl od rodičů a manželky po revoluci zůstane na Kubě a marně se snaží vyrovnat s minulostí i měnící se přítomností zaostalé vlasti, se stal všeobecně přijímanou metaforou principů fungování státu a společnosti v jakékoliv latinskoamerické zemi. Na scénáři spolupracoval Alea s Desnosem, který pod jeho vlivem některé scény rozvedl a následně do knihy doplnil. Kniha je psána formou deníkových zápisků, z čehož na plátně vzniklo spojení dokumentárního filmu (scény z letiště), reportáže (záběry na Havanu) a realistického příběhu. (NFA)
(více)Recenze (14)
No entiendo nada! Překolážovaná spleť reflexí, idejí a vzpomínek. Říci všechno... tomu se přece každý správný scénarista vyhýbá! Dát si dohromady hromadu náznaků, podtextů a reálií prostě není možné. A pokud to možné je, chápeme to správně? Tady je zkrátka překomunikováno! ()
Film z období zač. 60. let v předvečer komunistické revoluce na Kubě a příklonu k SSSR. Po celou dobu nás tu provází nuda hmotně zajištěného, ale stále nadrženého intelektuála. Jasný vliv francouzské nové vlny se spoustou otravných pseudofilozofických flashbacků. Nechápu vysoké hodnocení, pro mne téměř odpad. ()
Tichá a nešťastná bitva buržoazního intelektuála o svou pozici ve změněném světě na jednu stranu bere dech hmatatelnou, subjektivní dokumentací kubánské porevoluční každodennosti, na stranu druhou trvale irituje nesnesitelně ublíženým protagonistou. Ten budí dojem, že jeho volba zůstat sám v komunistické Kubě má motivaci akorát v tom, jak si dát dovolenou od povinností intelektuála, kterou tráví tím, že bude hořce glosovat okolní marnost. To je totiž můj projekt. ()
Srovnání s francouzskou novou vlnou je skutečně na místě, a to nejen co do působivé formy. Když hlavní hrdina v jedné ze svých reflexí soudobé společnosti vzpomíná, že Havana byla kdysi zvána Paříží Karibiku, netuší, že onou Paříží by mohl být i on sám. Narážím zde na pařížské filmy o hrdinech naplněných úzkostí, osamělostí a únavou ze sebe samých, jak je zachytili např. Varda v "Cléo" nebo Malle v "Bludičce". Alea zde také tvoří novodobého čechovovského zástupce zbytečných lidí, na rozdíl od svých evropských kolegů však svého hrdinu nenechá zažít znechucení nad svým životem postupně, ale znenadání. Kubánská revoluce vtrhne do života místní buržoazie rychle a jasně, je třeba volit - buď útěk ze země, nebo útěk od vlastního dosavadního já. 1) V tom je film optimistický - doba umožní hrdinovy se vzdát života, který sám již nahlédl jako převážně zbytečný a odsouzeníhodný, na rozdíl od evropských protějšků má tu možnost, zprostředkovanou zásadní společenskou změnou. 2) V tom je film pesimistický - kdo by čekal schématické prozření měšťáka a jeho obejmutí lidu, bude zklamán, hlavní hrdina se až do konce nevzdá mnoha výtek na adresu Kuby. Každopádně skvělý a nejednoznačný film, o němž se nedá jednoznačně říct, zda jeho poselství je nakonec optimistické či ne /což je jednoznačně účelem, protože Alea jedné z původních verzí scénáře chtěl film zakončit sebevraždou, čímž by se konečné vyznění filmu dosti zúžilo). Osobně si myslím, že ano - setrváním na ostrově se hrdina rozhodne podílet se na osudu celého lidu, jeho výtky jsou oprávněné a slouží (resp. film ve své době skutečně sloužil) jako výzva obyvatelům, aby přesvědčili buržoazii svou i celého světa, že se dokáží změnit kulturně poté, co se změnili politicky. ()
Daisy Granados je sexy baba. No, ale nie o tom som chcel, aj keď je to vlastne jedno malé pozitívum tohto diela. Film je silnou kávou. Takou tou kubánskou. A ja kávu vo všeobecnosti nepijem, pre mňa je veľa už aj také cappuccino. Tak som to všetko pil po malých dúškoch, aby mi nezabehlo a aby som skúsil pocítiť a v podstate nájsť tú chuť, ktorú tak každý obdivuje a zbožňuje. Bol som ale slabý. Táto kávička mi nedopriala spokojnosť, po ktorej som tak bádal a uistil ma, že to bude zrejme večné hľadanie. Budem musieť skúsiť inú značku. ()
Film, který je zajímavý svou formou, jež je, ať už v hrané anebo dokumentární části, především zajímavou výpovědí o tom, jaká byla Kuba v době 60. let a před ní, jaký byl její vývoj. Ale také je to výpověď o tom, že ono je celkem jedno, jaký bude režim, protože pořád se najdou lidé, kteří na tom budou celkem špatně. ()
Rollo je "kolo", desarrollo je "otáčející se kolo čili odvíjení či vývoj", subdesarrollo je "žádné otáčení, žádný vývoj, stání na místě, přitom nemusí jít přímo o "zaostalost", ale o tradici či setrvávání na zavedeném. Už Masaryk si stěžoval, že se mluví o pokroku, ale výraz pro ne-pokrok nemáme, sám navrhoval "odkrok". Toto slovo se sice neujalo, ale žádné jiné jsme nevymysleli žádný ne-pokrok či subdesarrollo nejspíš neexistuje. Všechno je nějaký pokrok, důležitý je jen směr. Kuba si toho dost užila a tento film to na postavě Sergia Corrieriho dobře dokumentuje. Pokrok do různých směrů vlastně celý pokrok ruší (jako při sčítání vektorů), z desarrollo se stává subdesarrollo, kolo se přestane otáčet. V našem případě to může znamenat i nezájem, lhostejnost, neangažovanost. Otrázkou ovšem je, zda Sergio je vhodným reprezentantem kabánského "desarrolla" - já se domnívám, že ano. Navíc se z tohoto pojmu (viz konference) stává pojem filosofický, povýtce lingvistický. ()
Existenciálně laděný příběh muže, který se rozhodl neakceptovat život po revoluci je jistě tou nejlepší ochutnávkou filmu z, řekněme, exotické země. Je zde využito zajímavých dokumentárních záběrů a celkově svěžího zpracování, možná lehce ovlivněného francouzskou novou vlnou. Vyzvedl bych výkon hlavního představitele a také odvahu vyjádřit se celkem kriticky k revoluci... a čeština v neznámém filmu taky potěší. ()
"People waste talents on inconsistent adaptations. They always need someone to think for them." Dramatický príbeh s dokumentárnymi prvkami (dokumentárna dráma), ktorý je pre mňa v mnohom poučný. Veď možností nahliadnuť do Kuby a kubánskej spoločnosti sa mi dosiaľ veľa nenaskytlo. Vo filme sa vcelku pôsobivým spôsobom prelínajú 3 roviny: fiktívny príbeh filmového hrdinu, dokumentárna skutočnosť a hrdinove fantázie. Hlavnými postavami sú buržoázny intelektuál Segio (výborne hrajúci Sergio Corrieri mi tu dosť pripomína Johna Malkovicha) a pôvabná dievčina Elena (Daisy Granados), sympatická, ale totálne nekonzistentná. ()
Určitě velmi zajímavý experimentální film. Když bereme v úvahu rok vzniku, nad experimentálním podáním lze tleskat ještě dnes. Snad je to i zajímavý pohled do jiného časoprostoru (do 60. let na Kubě, možná dříve), ale jak se mi to u filmů experimentálních a retrospektivních k tomu často stává, děj se tříští, chybí tomu ucelená myšlenka i jednotící prvek. Jediným sjednocením je tak velmi nesympatický hlavní hrdina, troufám si říci antihrdina, který mi nepřinesl nic moc hezkého ani obohacujícího. ()
Výborný obraz doby, kde ústředním bodem jsou vzpomínky hrdiny na jednotlivé události posledních dvou let. I přes značné množství prostřihů film působí uceleně a stopáž je úměrná sdělení. ()
Ze subjektivního pohledu kubánského spisovatele Sergia Carmona Mendoyi (Sergio Corrieri) jsme se seznámeni s dějem let 1961-62 na Kubě. Sergio prožívá své dny poté, co ho opustila manželka. Seznámí se s novou dívkou Elenou (mladá Daisy Granados). Ani to však nerozmělní jeho vnitřní strach navenek držený až kodexovou snahou o konzistenci (“hlavně vydržet”). Polodokumentární pojetí spolehlivě spolupracuje se skoro až lyrickou zpovědí člověka, co prožil proměnu politických systémů a projevů s nimi spojenými. ()
Muž vzpomínající na své klíčové ženy v jeho životě, během kubánské krize. Velmi artové s hodně dobrou kamerou, ale bohužel neskutečně nudné. Nevadilo by mi ani to, že to nedává, ani tak velký smysl, ale ta neskutečná nuda vás neúprostě zavalí, díky čemuž nemáte, ani chuť přemýšlet, co se vlastně odehrává. ()