Reklama

Reklama

Poslední večeře

Obsahy(1)

Třtinová plantáž na konci 18. století. Majitel z rozmaru napodobuje Ježíše a inscenuje poslední večeři Páně, ale jeho pokus se mu vymkne z ruky a dojde ke vzpouře otroků. (Dr. Hawkeye)

Recenze (6)

Marla Singer 

všechny recenze uživatele

Podobně jako v předchozím filmu Memorias del subdesarrollo zasadil Alea diskuzi o lidské svobodě do kontextu obecně známé historické události na Kubě. Tentokrát ale nevrcholí Karibská krize, nýbrž nejdůležitější svátek všech křesťanů – pašijový týden, konkrétně od Popeleční středy po Velikonoční neděli. Bez hlubší průpravy posledních dnů Krista na zemi, ale také jejich rituálního připomínání, se možnost pochopení většiny odkazů a metafor značně snižuje, ikdyž hlavní zvyklosti a motivace snímek divákovi vysvětlí. Na rozdíl od Memorias už totiž nesledujeme svět egocentrickým náhledem protagonisty, který nám svým proudem myšlenek a vzpomínek podává obraz zoufalé situace, v níž se on a v paralere i jeho země ocitá (a k tomu ještě stíhá diváka bombardovat erotickými představami o téměř každé atraktivnější ženě, na kterou narazí), ale získáváme nezávislejší pozici s vyhlídkou na poněkud bizardní oživování Kristova mýtu. Majitel plantáže se jako uvědomělý křesťan rozhodne sdílet důležitou tradici i s těmi méně požehnanými na svém pozemku. Přesvědčen o vlastní pravdě uspořádá na Zelený čtvrtek 'rekonstrukci' poslední večeře, sám se pasuje do role Krista a snaží se nevolnickým primitivům osvětlit Boží vůli na zemi a jejich úlohu v něm. S přibývajícími poháry vína ale snaha přerůstá do groteskních rozměrů a nejenom, že si černoši vykládají mnohoznačný příběh značně zvráceně, ale navíc odhalují i mnohé z vlastní mytologie. S novým dnem svítá pro apoštoly dosud nepoznaná naděje, ale pán rychle zapomíná na své sliby. ___ La Última cena nemá v pravém smyslu slova hlavní postavu – většinou děje provází plantážník, ale důležitou roli sehrají i jeho podřízení jako tři principy nazírání na svět (kněz, dozorce a správce) a samozřejmě také dvanáct učedníků/otroků. Naturalistický snímek stojí a padá s výkladem metafor – kolik nepraktikujících křesťanů například tuší, že Popeleční středa připomíná kromě pokání také den, kdy Jidáš zradil (a ocejchovává tak zběhnuvšího Sebastiana jako vrcholného zrádce)? V kontrastu se složitostí biblického podobenství pak stojí mnohem sdílnější poselství o právu každého živého tvora na svobodu, ve filmu zpodobněným poměrně klišovitou ptačí klecí a nebo závěrečnou montáží dravce v letu, plynoucí vody a stádem koní. ()

Andreas 

všechny recenze uživatele

Poslední večeře vypráví o tom, že z pozice moci se gesta dělají jen zištně. Zdejší plantážník uspořádá po vzoru Krista večeři pro 12 otroků, jenže neučiní tak kvůli těm otrokům, ale kvůli sobě, aby sám ze sebe mohl mít dobrý pocit, že není tak špatný a bezcitný člověk jako ostatní otrokáři. Zároveň mu dělá dobře, že si může hrát na Ježíše. Nejhorším na tom celém ale je, že on je skutečně přesvědčen o své dobrotě, pevně věří v to, že mu záleží na chudých, byť mu jde jen o sebe samého. Mocným a bohatým nezáleží na ostatních a přichází-li od nich jakákoli pomoc, bude se za ní patrně cosi skrývat. Gutiérrez Alea to zajisté nevztahoval jen na církev, ale i na otrokářství, šlechtu, politiku, buržoazii a v neposlední řadě Castrův režim. ()

Reklama

Dr. Hawkeye 

všechny recenze uživatele

Poslední večeře (La última cena) aka The Last Supper *** (Kuba 1976) *** Režie: Tomás Gutiérrez Alea *** Scénář: Tomás Gutiérrez Alea,Maria Eugenia Haya,Constante Diego (dialogy), podle novely Morena Fraginalse *** Kamera: Mario García Joya *** Hudba: Leo Brouwer *** Střih: Nelson Rodríguez *** Hrají: Mario Acea, Mario Balmaseda,Francisco Borroto, Samuel Claxton, Andrés Cortina, José Díaz, Leandro M. Espinosa, Luis Alberto García, Julio Hernandez *** Jazyk: Španělština *** 120 minut *** Působivý film zaujme zejména výtvarnou stránkou a i přes svou délku působí relativně živě. ()

liborek_ 

všechny recenze uživatele

Jeden z nejlepších "Titónových" filmů, zabývající se tentokrát tématem otroctví. Příběh se odehrává koncem 18. století na třtinové plantáži kdesi na Kubě. Podmínky jsou drsné, práce jak na kostele, otroci čas od času utíkají, aby však záhy byli lapeni a dle "práva" potrestáni... Během pašijového týdne plantáž navštíví její majitel, jenž - oddaný katolické věrouce - nechá si náhodně vybrat dvanáct otroků (mj. i jednoho čerstvě dopadeného uprchlíka), kterým po ježíškovsku umyje nohy, zlíbá je a zasedne s nimi ke společné večeři. Velmi bizarní večeři nutno dodat, s jejíž zvěčněním by da Vinci měl spoustu problémů a která si v bizarnosti zcela jistě nezadá s Bunuelovou Viridianou. Víno se pije, řeči se vedou, sliby se slibují a filosofuje se o teodiceji.... Schyluje se ke katastrofě, která má propuknout následující Velký pátek. Poslední večeře je výjímečně působivý snímek a skvěle (ne)vyřčená teze, že katolická církev je pouze dokonalý nástroj k ovládání lidí. "Pokud trpělivě budeme snášet krutost a vnímat ji jako Boží vůli, pak, bratři, budeme dokonale šťastní!" - "Pokud mě tedy dozorce bije, mám být šťastný?" - "...dokonce šťastnější, než bílí..." ()

Sarkastic 

všechny recenze uživatele

Hodně absurdní hraní si na Ježíše. Po většinu stopáže poutavé, divák sleduje to napjaté stolování a jen čeká, kdy to „bouchne“…S filmem mám však i přes nesporně originální zpracování několik problémů. Jednak s jeho vyzněním; je mi jasné, že jakožto ateista jsem (k mé škodě) spoustu narážek a odkazů naprosto přehlédl, ale nemůžu se rozhodnout, zda je snímek spíš proti církvi a křesťanství nebo ne (na rozdíl od zjevného rasismu); běloši totiž zcela zjevně „tlačí“ otrokům něco, co je jim proti srsti a ani to nemohou správně pochopit, ale špatně z toho vychází kupodivu vlastně jenom rozmařilý pán, kněz je čistý div ne jako okvětí bílé lilie (což mě v tomto případě zvláštně silně dráždí). Dále pak s délkou; chápu sice, že bylo potřeba „dojít“ až do neděle, ale film bych střihl okamžitě po návratu pána na statek po bujaré noci, tedy v emočně vůbec nejsilnějším okamžiku filmu (a třeba taková doba úmrtí jedné z postav mě vyloženě rozesmála). A právě smíchem, který je u takového snímku nejspíš naprosto nepatřičný, jsem počastoval hned několik scén (nejvíc asi tu s otrokem a křídly). Berte proto moje hodnocení raději s rezervou, každopádně víc jak lepší 3* nedám. ()

Reklama

Reklama