Podle povídky
Norberta Frýda vznikla v roce 1971 malá televizní komedie o podvodu, který dobře skončil. Malý podvodníček pan Poupa (
J. Somr) chce zámožnému emigrantovi panu Novákovi (
B. Záhorský) prodat namísto starožitné almary falzifikát. Nechá skříň vyrobit a požádá starší dámu (
B. Waleská), aby mohl skříň naaranžovat v jejím bytě. Pan Novák je dámou a jejím bytem zcela okouzlen…
(Česká televize)
slunicko2
Poněkud utahané.(22.10.2020)
6thSun
Somrův somrák je perfektní a ve svým vlastním životě jsem se setkal s pár všivákama, který jako by mu z hlavy a jednání vypadli, takže to je velký plus, mínus je ale daleko větší, a to hlavně za bezpočet hluchých míst, kdy se Záhorskej prochází po Praze, šustí u toho Šustova hudba a diváky to má asi bavit. Nebaví no. 45%(20.10.2012)
vypravěč
Všeznalý vypravěčský hlas od prvních záběrů organizuje tuto mravokárnou povídku jako exemplární případ. Nenechá diváka ani chvíli na pochybách, s kým se na obrazovce potkává, a předem dává tušit, jak celá taškařice skončí. (A že skončí úplně jinak, je vlastně podružné...) Tím také od prvního okamžiku zbavuje snímek jakékoliv komiky, o napětí nemluvě a kdyby se náhodou někdo začal cítit napnutý, pak anekdotu prokládají nicneříkající záběry na chodící postavy, které děj spolehlivě retardují a nechávají diváka při pražských scenériích snít o vzdáleném nebo na ně vzpomínat (podle letopočtu, v němž na snímek natrefil). Olmerovu bezradnost však nejdokonaleji prozrazují vyprázdněné dialogy. Takovou směs frází, povzdechů, mlaskotu a srkání – abys pohledal! Když se nakonec Bohuš Záhorský rozpovídal, div jsem si nepřipadal, jako bych náhle sledoval jiný film. Olmerovy počátky i konec tedy dokonale souzní...(5.10.2019)
ViktorD
Ústřední hudební motiv (s mírně odlišným aranžmá) použil už dříve Jiří Šust v Menzelově Rozmarném létě.(19.7.2012)
rt12
Jedna hvězda za plejádu skvělých herců. Námět paráda, škoda jisté zdlouhavosti.(31.12.2013)