Doom: Annihilation

Sice to není žádná převratná podívaná, ale na rozdíl od toho dražšího a slavnějšími jmény obsazeného předchozího filmu jsem tentokrát měl alespoň pocit, že tvůrci vědí, co dělají a co chtějí diváci od něčeho jménem Doom vidět. Zklamal mě ovšem konec ve stylu "Tak, a teď už jim došly peníze, víc toho nebude". (04.09.2022)

Mám rád, tento žáner a aj keď som vedel už podla traileru, že to bude slabé béčko, chcel som sa na to pozrieť. Military sci-fi (Votrelci, Vesmírna pechota) mám rád a páčil sa mi už prvý Doom, no toto je naozaj bieda. Viem, že asi budem jediný alebo jeden z mala, ktorý tu teraz bude vychvaľovať film s roku 2005, ale keď si to porovnám s týmto, tak si také slabé hodnotenie skutočne nezaslúži. Príbeh je klasika rovnako ako v predošlom filme. Niečo sa posere a dôjde partička mariňákov zachrániť situáciu. Musím sa priznať, že pár veci ma celkom potešili. Všimol som si, že producentom je aj tu Lorenzo di Bonaventura a možno aj preto, kulisy, kostýmy a masky nevyzerali tak zle. Po tejto stránke je všetko oukej, dokonca ani efekty nie sú úplne najhoršie aj keď je cítiť, že je to nízkorozpočťák. Horšie je to akurát s atmosférou a predovšetkým s postavami a hercami. Naozaj tu citeľne chýba niekto ako Karl Urban a The Rock, pretože nielen, že tu okrem hlavnej hrdinky, žiadny sympaťák nieje, ale aj tie postavy sú dosť nezáživne napísané. A v tomto mal skratka predošlý film navrch. Zatiaľ čo prvý diel ponúkol peknú futuristickú výpravu, príšery, fajn akcie, dobre postavy a hercov, Annihilation ponúkne iba fajn prostredie vesmírnej stanice, príšery a zopár akcii. 40% - 2* (12.02.2020)

"Doom: Annihilation" alebo ako by som to reálne skôr ja nazval - "Resident Doom Evil". Neviem ako to lepšie celé podať. Budem celkom úprimný. Môj pocit z tohto filmu je ako keby náš režisér a scenárista Tony Giglio chcel urobiť Doom film, ale potom si to rozmyslel a chcel natočiť svoju verziu "Resident Evil". A potom si zrazu spomenie, že mu udelili možnosť natočiť Doom, tak sa tie nápady rozhodol spojiť a toto je výsledok. Pretože od začiatku až do úplného konca, toto je presne to čo sme mali možnosť vidieť v prvom Resident Evil filme. S tým rozdielom, že dokopy veľa monstier zo sveta Doom neuvidíme. Iba Impov. A uvidíme veľkú dávku modrých zombíkov. A máme tu tím mariňákov, na ktorých nám dokopy vôbec záležať nebude. No pravda je taká, že keď som pritom nakoniec úplne vypol svoju inteligenciu, tak som sa celkom fajne bavil. Nemohol som povedať, že mi na čomkoľvek záležalo, ale pozrieť sa to dalo. Nemôžem odporúčať, a určite to nie je dobrý film, ale na tento hororový večer mi to stačilo. Ak to znie ako film pre vás, čeknite si to. Hodnotenie: C (05.06.2020)

Hru som nehral, ale na filmovú adaptáciu z roku 2005 som sa ako fanúšik Votrelcov (a im podobných) veľmi tešil. Avšak nakoniec som bol bohapusto sklamaný. Malo to pár momentov (scéna z vlastného pohľadu), ale nebolo ich veľa. V roku 2019 sa na trhu objavilo nové filmové spracovanie a hoci je nízkorozpočtovejšie a neobsahuje žiadnych slávnych hercov, páčilo sa mi o dosť viac. Kladne vnímam i výpravu, dizajn, uniformy, zbrane. Masky boli slabšie, akčné scény príjemne drsné, rázne a krvavé, ale aj jemne ťažkopádne (nemám  v láske, ak sa podobné obludy objavujú v normálnej akcii, skôr mi vyhovuje, keď útočia zákerne z tmy á la Votrelec) a vo finále to išlo smerom, ktorým to podľa mňa ísť nemalo. Napriek tomu u mňa prevláda spokojnosť – slušné hororové akčné sci-fi remeslo so sympatickým kastingom (fajn a uveriteľná ústredná hrdinka) a dobrou atmosférou. (03.10.2019)

Uf. Jeden z nejdivnějších filmů roku. Doom je nepochybně komplikovaná látka na zfilmování, protože zatímco jednička (1993) i dvojka (1994) si vystačí prakticky bez příběhu, remake (2016) pracuje s mytizací ústředního Doomguye a jeho ďábelské legendy. Není proto divu, že se Annihilation vydává cestou trojky (2005), jediného dílu se snahou o relativně klasické vyprávění. Jenže i tak příběh stojí na nepovedeném experimentu s teleportem, armádě zombíků, démonů a skupině vojáků z Union Aerospace Corporation. Na ničem jiném. // Je to ukázkové direct-to-DVD béčko se spoustou papundeklových rekvizit, naprosto bizarním hereckým obsazením a mořem diskontinuity nejen mezi záběry, ale i celými scénami. A mám trochu pocit, že celý film zabíjeli stejného komparzistu pořád dokola. Mimochodem ta příšera z plakátu? Není tam. Ale proč je to tak fascinujícím způsobem divný? Zaprvé snahou o parazitování na videoherní předloze. Annihilation nemůže adaptovat soudržný příběh, takže rozseká hry na fragmenty, kterými své vyprávění zahltí. A protože je neumí správně motivovat, vznikne z toho narativní verze Frankensteinova monstra. Jsou tu barevné vstupní karty, ale nikdo vlastně neví proč. Dostaneme peklo, jen je diametrálně odlišně strukturováno a není úplně jasné, jakým způsobem se váže k lidskému světu. Dokonce se bez zřejmého důvodu objevuje oblíbená zbraň BFG – která mj. vypadá jako podivné zkřížení jejích verzí ze SNES portu a Quake II. Spousta jednotlivostí, ale nikdo neví, co s nimi! // Tyhle útržky sice nejsou dostatečně motivovány na úrovni samotného filmu, ale otevřeně referují k širšímu encyklopedickému heslu Doom. Nejde o snahu adaptovat hru, ale spíš nějaký obecnější konstrukt se značkou spojený. Což je vlastně tak podivné, až je to super. // A to finále! 85 minut je složených z poměrně nezajímavé a klasické akce, v níž styl zůstává neviditelný. Ale pak dojde k něčemu podobně bizarně uvědomělému, jako v případě filmu z roku 2005. Všichni si pamatujeme ten dlouhý hlediskový záběr navazující na videoherní tradici FPS, ale kompletně bourající všechno, co mu předcházelo. Annihilation má v rukávu podobně rozrušující eso! A naprosto nečekaně se z něj stane dobrý film! Posledních deset minut pracuje se zpomalováním času, vytváří krásné kompozice a chytře rytmizovaný pohyb. Akce má hlavu i patu, dobře se na ni dívá a začnou se dost aktivně zapojovat ozvláštňující podhledy na hrdinku i démony. Tohle neviditelné béčko najednou získá vlastní stylistickou identitu. // Je bizarním způsobem vzrušující vidět 80 minut poměrně utahaného a nudného filmu, aby v závěru chytil druhý dech a zarazil mě zpátky do křesla. Ale spíš, než Pekelné nebe je to Peklo na zemi, který stojí Po kolena v mrtvých kontinuitách. (28.09.2019)