Jako jed

Film Jako jed je bezesporu režisérským vrcholem jinak špatného Olmera. (Mnohem lepší než o rok dříve natočený film Co je vám, doktore?). Je docela škoda, že film Jako jed není více známý, já sám jsem ho poprvé viděl až po téměř třiceti letech od natočení a okamžitě mě neuvěřitelně zaujal. Výborný scénář a dramaturgie je základ, krásná práce kamery, včetně sugestivního pohledu a úžasná hudba. Sice se mi zpočátku zdála zbytečně výrazná, ale rychle jsem si zvykl, dnes si to bez toho Stivínovského ladění nedokážu představit. Ústřední píseň Jako jed zpívaná Petrem Flynnem je výborná, o ní se ale ještě zmíním. Podařený je také výběr herců, zejména Zdeněk Svěrák a jeho typické neherecké herectví, Ivona Krajčovičová s černou parukou jako nová a osudová milenka, Libuše Švormová v roli manželky, Laďka Kozderková coby už okoukaná milenka a mnozí další. Tvůrcům se podařilo nenásilnou formou, bez laciného tlačení na city, brilantně vykreslit osudový pád stárnoucího muže (obraz Lucas Cranach: Zamilovaný stařec), kterému do života vstoupí mladá žena a převrátí mu jej naruby. Vše co léta budoval, se postupně hroutí. Řekl bych, že o komedii se až tak nejedná, i když především díky Svěrákovi je zde mnoho velmi vtipných momentů. SPOILERY: Ing. Pavel Hnyk je v dlouholetém manželství se svou pragmatickou ženou, právničkou Alicí, dětí jsou pomalu dospělé a on ve svém životě spatřuje nudu a stereotyp. „Víš co bych si dneska s chutí dal? Šálek dobrý černý kávy. Kafe, víš?“ „No, nemyslím, že by ti to prospělo, v tvém věku.“ V práci je mu představena mladá, atraktivní slovenka - Julka Tomčányová. Ve svém manželství je Hnyk nespokojen i po sexuální stránce, kdy je často manželkou odmítán. „Já mám zítra stání.“ „No jo, když já mám stání dneska.“ Už vlastně v úvodu víceméně Alice shrne celý Hnykův příští příběh, kdy mu v posteli čte případ, který právě řeší. Svou „nechutnou animálnost“, jak se Alice později zmíní, Hnyk uspokojuje se svou milenkou Vlastou (Laďka Kozderková). Julka v práci snad ani nepracuje, chce popíjet víno. „U nás na Slovensku má každý poriadny chlap nož. Aj s vývrtkou. Ako možete takto žiť?“ „Dyť my ani nežijeme, my tady bez nožů jen tak živoříme.“ Velmi rychle se mezi nimi začíná objevovat vzájemná přitažlivost. Hnykovo manželství za moc nestojí, milenka se chce vázat a Julka je nový svěží vítr, nespoutaná, ohnivá žena z východu, pro kterou je její vlastní manžel příliš nudný. Schází se spolu a Hnyk začíná myslet už jen na Julku. Na chatě už je tak mimo, že omylem podpálí motor svého auta. „Prosimtě, můžeš mi vysvětlit, jak se to stalo?“ „Asi samozámal, nebo co.“ „Tys tady kouřil?“ „To je výborná věc, ten hasičák, čoveče.“ Julka je přestěhována na investiční oddělení k Hnykovi, aby mu pomohla. „Rozprávaj mi o pamiatkaroch.“ Scházejí se spolu dál, už se ani nijak neskrývají. „A dneska jenom na jednu skleničku.“ „Ale no...“ „No dvoudecovou ale. Musím se krotit. Já ve svým věku nemůžu chodit domů jako doga.“ Hnyk čím dál tím více zanedbává práci, myslí jen na Julku a vyhýbá se už i své milence Vlastě. V zaměstnání si už všichni všimli, že je neustále mimo a přestává plnit své povinnosti. „Tak tu zprávu, já ji, abych tak řekl, v podstatě mám, ale vzhledem k neodkladným úkolům, které jsem musel v poslední době řešit... Prostě, potřebuju to hodit na papier, na papír, takže dneska, teda zejtra, maximálně v pondělí, bych to dal překlepnout, čili koncem příštího týdne, byste to mohli mít všichni na stole. Možná.“ Hnyk si začíná uvědomovat, že mu okouzlení Julkou začíná výrazně narušovat pracovní morálku a svému nadřízenému slíbí, že to s ní skončí. „Já to v sobě utluču, já to s ní skoncuju hned dneska.“ Na Střeleckém ostrově Julka „řádí“ ale Hnykovi už docházejí nervy. „Pojď sama, polez ven, cigoško.“ Shodí ho do vody. „Polez ven, huso.“ | „Nějak se mi čoveče scvrkly kalhoty.“ „Ja ťa tiež chcem.“ | „Dej už mně pokoj! Já se kvůli tobě nenechám zničit!!!“ Hnykova milenka Vlasta se sejde s Alicí a řekne jí o jejím poměru s Hnykem. Ta je v klidu. „Nemyslete si, že jsem o vašem vztahu nevěděla. Vím o něm celé ty dva roky a mám ho, stejně jako ty předešlé, víceméně pod kontrolou.“ Hnykovi se všechno rozleží v hlavě a ihned přijde k Julce domů, kde jí řekne, že to tak nemyslel a že jí miluje. Jejich vztah dále pokračuje. Mezitím se v práci už velmi vážně připravují na Hnykovo propuštění, zásluhu na tom má i Hnykův kolega, který ucítil šanci na povýšení, takže neváhá kamaráda potopit. Julčin manžel má podezření na nevěru a téměř ji s Hnykem u nich doma nachytá. Hnyk i tajně prodá auto a manželce s dcerou koupí zájezd. Alice Tomčánymu o onom poměru řekne a ten si Hnyka podá. Jejich vztah to samozřejmě naruší. Alice se více skamarádí s Vlastou a ta se jí svěří, že celé ty roky se snaží manželství udržet přesto, že o všech nevěrách věděla. Celou svou rodinu miluje a snad by rozvod považovala za osobní selhání. Hnyk se náhodou dozví Julčinu adresu v Košicích a vlakem se jí vydá navštívit. Ta je překvapená, ale neuhýbá. „Chrobáčik, unies ma.“ Prožívají spolu opět krásné chvíle. Velmi zvláštní, scénou je, kdy přijde soused z vedlejší chaty. „Dobrý večer, přepáčte, že vyrušujem. Mám tuna vedla chatu, som tu tak sám, a cez týžden tuna nikoho niet, tak si vravím, navštíviš ich, ale oheň privezieš sám. Tak prepačte, nevedel som. Vy ste tuna iba na návšteve, však? Tak nebudem rušit, dobrú noc.“ Hnyk si uvědomí, že je zde skutečně jen na návštěvě. Ještě to zkouší na nádraží. „Julko, kdybych se rozved, vzala by sis mě?“ „Ty sa nikdy nerozvedieš.“ Hnyk odjíždí zpátky do Prahy, v práci dostane výpověď. Manželce řekne, že se chce rozvést a ta mu suše sdělí, že to není možné a vyjmenuje mu všechna obvinění. Hnyk zcela rezignuje. Alice je ale ochotna mu pomoct. Po krátké době na jiném pracovišti mu manželka sdělí, že by ho vzali zpátky do bývalé práce. Hnyk čeká na Julku před novým zaměstnáním, chce se jí za všechno omluvit, dokonce by se s ní ještě chtěl scházet, ale Julka už je „někde jinde“ a nezdá se, že by měla velký zájem. „Si niekedy zavoláme, čau.“ Julka odchází. Hnyk je doma se svou manželkou. „Víš co bych si dneska s chutí dal? Šálek dobrý černý kávy. Kafe, víš?“ „Máš ji připravenou Pavle.“ „Ale vždycky jsi říkala, že je nezdravá.“ „Když na ni máš chuť...“ Líbí se mi časté použití prostřihů, které zobrazují myšlenky hlavního hrdiny a to nejen minulé, ale i budoucí, takže v několika momentech můžeme vidět záběr až z následující části filmu. „Vlak poslední odjíždí a jehlu vpích mně do hýždí. Proto měním chůzi v klus a mám pořád v patách blues...“ Text ústřední písně krásně popisuje Julku. „Tam kde je ráj, tam je had. Je jako jed a umí lhát. Zuby skrývá, nesyčí, zpívá řečí slavičí.“ Taky je možné si všimnout použité symboliky. Na začátku vidíme na střeše vrkající holuby, v další fázi filmu má holub zlomené křídlo a ke konci vidíme už jen mrtvá holubí těla. Taková metafora příběhu hlavního hrdiny. Výborný film. 98% (06.02.2015) (méně) (více)