Jako jed

Nejen ženy, ale i muži mají své dny, tvrdí jedna z reklam na značku tuzemského alkoholu. Druhá míza nemusí být být druhou mízou, i když všechny vnější znaky našeho příběhu na to ukazují, dodal by spoluscénárista tohoto filmu Jiří Just. Podrobnější pohled do rutinního manželství, které se změnilo v stále rezivější chod viditelně opotřebovaného vztahu, v němž něžný muž nejenže nenosí kalhoty, ale je navíc tísněn spíše mužskou než ženskou rázností své až přespříliš energické ženy, nejen naznačuje, ale přímo vynucuje mužův odchod jako v podstatě sebezáchovné gesto. Podobenství vztahu se stává obrazem konzumisticky se materializující společnosti a vykořeňovaného křehkého romantismu. Energická žena Krajčovičové, která jako svěží vánek nahodile vtrhne do mužova života, v sobě v mužových očích soustřeďuje to, co od ženy svých snů očekává (energičnost), i to, co by rád postrádal (bezohlednost a technokratičnost jako princip života). Schopnost podstoupit pro tento ideál úplnou proměnu svého životního stylu, dospělost, převtělená do plného vanutí stříbrného větru, alternativa, která může a chce být práva skutečnosti. Oč je to neskutečnější, o to je to reálnější. Tu záruku reality dotvářejí další klíčoví oředstavitelé hlavních rolí: Svěrák a jako vždy skvělá Švormová. I ekologistická snivost může být tmelem života. Dokonce i v naší době. Poselství druhé mízy se mění v poselství lásky a naděje, Těch nikdy není dost. (23.09.2007)

Tenhle film mě zaujal už dávno při premiéře v kinech. Tehdy to byla každodenní současnost, tyhle přeplněné kanceláře, drbárny, kafíčkování, doby, kdy každý měl na práci dost času... ale lidé měli aspoň práci... Příběh o stárnoucím technikovi (dnes by patřil mezi kastu manažerů), do jehož osudu vstoupí mladá atraktivní a svůdná Slovenka, nebyl a není ojedinělý. Kolik takových "starců" - a to bylo Svěrákovi necelých padesát - se bláznivě zamilovalo a doslova zblblo a zničilo si přinejmenším kariéru, ač toto slovo nemám v lásce, musím ho použít... Klasický výkon Z. Svěrákai I. Krajčovičové, z vedlejších postav vynikla Laďka Kozderková, škoda, že odešla tak mladá. František Husák vytvořil až poněkud přehnanou postavu podrazáka... Nejživotnější (však já dost pamatuju) byly ty kancelářské drbny... Moc pěkný film... (05.08.2014)

Nebývá zvykem, aby režisér během dvou let natočil dva skoro totožné filmy. Jako jed je trošku přímočařejší ve vyobrazení nevěry a dusna na socialistickém pracovišti než o rok starší Olmerům kousek. Svěrák znovu válí a není těžké se naladit na stejnou vlnu. Krajčovičová bohužel trošku ztratila svoje osudové kouzlo, protože na hlavě má výtvor, který nikdy neměl spatřit světlo světa. (19.05.2022)

Neskutečně hořký pohled na téměř sebedestruktivní cestu zamilovaného skoropadesátníka, kterého naplno zasáhla krize středního věku a pocit promarněného života, mě po letech, kdy jsem ho považoval za spíš průměrný, nečekaně zasáhl svou tíživou věrohodností. Postraralo se o to syrové podání, výborné vykreslení doby, nadčasový příběh, vynikající místy až neskutečně skutečný Zdeněk Svěrák a možná také čas, který mě za těch dvacet let, co jsem to viděl naposledy, dotlačil o notný kus blíž věku hlavní postavy. (04.08.2011)

Jeden z mých velmi oblíbených filmů- pěkně dávkovaný vkusný humor (Lucas Cranach: Zamilovaný stařec), hořkosladký pocit ze zakázaného vztahu (kdo z nás nezná?) a navíc několik pentliček: písnička s vynkajícím textem, který jde až pod kůži (vlak poslední odjíždí...., tam kde je ráj, tam je had, je jako jed a umí lhát...) umocněný přiléhavým podáním. Dále zatím v komentářích opomíjená postava Laďky Kozderkové- odložená milenka, dobře zahraná, hlavně reálná- postupně úděl každé ženy- i Julky- za dvacet let bude v této pozici ona. A zajímavá koalice manželka- odložená milenka. Doplněno Osudovou. Co ještě chybí v tomto filmovém koktejlu? Mně chutná tak, jak je a vypiju ho tak často, jak můžu... (22.06.2010)