Skleněný dům

Tento, jistě neprávem zapomenutý film, je hereckým koncertem Michaely Kudláčkové a Veroniky Freimanové. Oficiální text distributora nijak nepřehání, když uvádí, že režisér „postihl dětskou mentalitu citlivě a věrohodně“. Pokud je divák ochoten se smířit s době poplatnými soudružkami kuchařkami, nabídne mu SKLENĚNÝ DŮM jedinečný pohled do dětských duší. (25.06.2014)

Výborně zpracované téma! Michaela Kuklová se role skvěle zhostila. Na jednu stranu je divákovi hlavní postavy Pavly líto a trochu ji chápe, protože dítě uvržené mimo svoji rodinnou smečku (i když ten její fotr byl strašný a dle toho filmu v porovnání s dřívějšími sirotčinci tento dětský domov byl skoro Beverly Hills, veškeré problémy si Pavla zaviňovala sama) je dítě topící se (obrazně řečeno), hledá nějaký záchytný bod. Problém je, že tehdy ještě asi nefungovala funkce dětské psycholožky (možná tak při vstupní prohlídce), vychovatele zajímalo maximálně to, aby děti fungovaly, aby dodržovaly řád, aby dostaly najíst a aby se nenudily, ale o to, co kdo z nich prožívá, to asi moc ne- na jednu stranu není se čemu divit, když uvážíte kolik je tam dětí a kolik vychovatelů, a ti mají také svůj osobní život. Ale právě tady se dostáváme k té druhé straně mince. Právě z takové labilní dívenky se může vyklubat nebezpečný psychopatický manipulant, energetický upír, který citově vydírá a když není po jeho, tak sabotuje, intrikuje, obviňuje, útočí. Dokonce neváhá v rámci své škodolibé hry, která pramení jen ze závisti a žárlivosti, obrátit celou cimru do úplného chaosu. Skutečně mohla být ráda, že neskončila v pasťáku, dělala pro to maximum. No, kdo mne ve filmu úplně okouzlil, byla roztomilá romská dívenka Veronika, kterou ztvárnila Gabriela Džurbanová, té mi bylo skutečně líto, že se dostala mimo svoji rodinu, po které se jí mimo surového otce dle jejích slov stýskalo, taková něžná duše. Jinak film víceméně ukazuje, že žádné z těch dětí není vyloženě zlé, jen nešťastné a vržené do světa bez rodinného zázemí. (24.07.2023)

O Pavlínku nemá nikdo zájem, a proto přichází do dětského domova. Jako řada takových dětí i ona touží po tom, aby měla někoho jen "pro sebe", a tak se upne na mladou vychovatelku Jarmilu. Ta má ale snoubence a Pavla začne žárlit, nechce mezi ostatní děti a zlobí... Ne, Pavlínka není vůbec zlá, je jenom nešťastná a chce, aby ji měl někdo rád. Skvělá role pro talentovanou Míšu Kudláčkovou, která výborně zachytila všechny pocity malé Pavly. (03.03.2010)

Já mám pocit, že malá Michaela Kudláčková vždycky hrála holky, které byly nějakým způsobem protivné. Tady v té roli byla taky chvilkami na pár facek. Ale bylo to pochopitelné. No, byla to její obrana proti všem a všemu. Nedivím se, že se její ztrápená dušička upnula k mladé vychovatelce, kterou hrála Veronika Freimanová. Ona byla totiž jiná a to děti vždycky vycítí. (24.02.2015)

Děti nesnášejí, když se jim lže, zvlášť takové citlivé, jakou byla Michaela Kudláčková, cítí potřebu lásky, ale nejsou schopné dosud rozlišovat mezi potřebami svými a potřebami cizími. Příběh novicky v Dětském domově vede k zamyšlení. Michaele tahle role sedla, protože i jako člověk to neměla v dětství nijak snadné. Film byl udělán dobře, ale měl jeden zásadní nedostatek - děti v Dětském domově neměly školu? (18.12.2019)