Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Dvacet jedna let (1968 - 1989) v životě houslisty Jana, kterého životní a společenská situace nutí ke kompromisům a osobním ústupkům. (oficiální text distributora)

Recenze (29)

JFL 

všechny recenze uživatele

Stejně jako v "Nahotě na prodej" Olmer sestavil katalog neduhů a morální dekadence doby porevoluční, ve svém o tři roky starším filmu zcela totožně přistoupil k éře rozkladu komunistické totality. Projekt vznikal ještě před listopadem 1989 a měl původně být dalším z řady cynicky apatických filmů o dobových poměrech, mezi něž patří také Olmerův svěrákovský diptych "Jako jed" a "Co je vám, doktore?". Náhlé změny politického klimatu tvůrci využili k většímu vyostření látky, což vyústilo v charakteristickou olmerovskou porevoluční jedovatou slinu. "Ta naše písnička česká II" sestává z epizodických výjevů, které tematizováním pozdně-normalizačního cynismu, bezmoci jednotlivce, morálních kompromisů a nespravedlnosti kastového systému úspěšně v divácích kumuluje nasranost. Vyprávění ale neopomíjí ani dobové paradoxy jako byla vědomě přijímaná kriminalita, divoké výjezdy za lákadly Západu i kontrast paradoxně stále srdnaté propagandy oficiálních médií a vulgárních fórků na účet režimu, které nebyly cizí ani jeho čelným představitelům. Pod závojem nevybíravého pohledu na zlo komunismu s reálnou lidskou tváří vzniklo vypjaté exploatační leporelo, které ale přestože vzniklo v porevoluční euforii, nenabízí divákům ventil a oddech, nýbrž sálá normalizačním babráním se v marasmu a hospodsky pasivním mrmláním. ()

golfista 

všechny recenze uživatele

Osudy výborného houslisty za totalitního režimu. Trošku drsné, ale v mnohém velmi pravdivé. Hudebník přitlačený na dno leckdy povolil a s režimem spolupracoval. Některé ani nemuseli ke dnu tlačit. Spolupracovali bez řečí a jsou na vrcholku dodnes :( ()

dobytek 

všechny recenze uživatele

Na filmu je už jasně vidět Olmerovo směřování ke sračkám typu Playgirls - sice točim film na hovno, ale dám tam nějaký mrdání, kozy a nahý prdele a snad se to chytne... Tady se ještě tak nějak držel v mezích a navíc to zachránil Poloczek s Hartlem. Mimochodem ve filmu má plno celkem známejch herců nejrůznější kratičký štěky. Hlavně mě teda dostal František Husák, kterej za celej film řekne jedinou větu a vybleje se na nějakym rautu do talířů s chlebíčkama. Pro mě je to za hodně slaboučký 3 hvězdy. A to dávám teda hlavně za nedávno zemřelýho Poloczka, protože ten byl v tý roli stranickýho funkcionáře naprosto dokonalej. ()

petrsv 

všechny recenze uživatele

Hartl ve své typické roli tragéda, ovšem tentokrát totálního. Krásná a smutná ukázka jednoho ze způsobů života v socialismu. ()

slunicko2 

všechny recenze uživatele

Názorný příklad buzeračních metod reálného socialismu. 1) 36letý Radek John napsal zasvěcený scénář, 48letý Vít Olmer dílo režíroval a 39letý Ondřej Soukup opatřil hudbou. 2) Hořký velmi výstižný film ukazuje tlak, kterému byli vystaveni umělci (a nejen oni) v dobách radostného budování lepších zítřků. Neváhám prohlásit, že jde o jasnou odpověď přemoudřelým kritikům, kteří paušálně napadají umělce za spolupráci s režimem. 3) Zajímavá je nulová role disidentů. Autoři se rozumně vyhnuli polistopadovému období a dokázali si udržet překvapivě dobrý odstup navzdory době, kdy film vznikl. 4) Výborné herecké výkony nabídli například 38letý Jan Hartl (houslista Jan, hlavní postava), 51letý Bronislav Poloczek (ředitel) nebo třeba 27letý David Matásek (referent s přehazovačkou). ()

topi 

všechny recenze uživatele

Obrovská škoda, že tento film ihned po převratu zapadnul, tak jako více filmů natočených v devadesátém roce. Tenkrát měl každej jinší starosti, než chodit na český filmy do kina. Příběh o houslistovi Janovi, kterého výborně ztvárnil Jan Hartl začíná přesně ve chvíli, kdy spojená vojska Varšavské smlouvy okupují Prahu. Aby se Jan mohl nějak uživit, tak musí dělat ústupky a vyloženě šaška pro vysokého stranického funkcionáře v prasácké roli Bronislava Poloczeka, který mohl manipulovat s kýmkoliv a jakkoliv se mu zachtělo. Opět se mě zvedal žaludek z toho strašnýho totalitního režimu, kdy mohl člověk spadnout až na dno, nebo začít z vlezdoprdelectvím a podvolit se straně a tím ztratit veškerou důstojnost. Fuj, hanba komunistům, tohle byla fakt otřesná doba. Pěkně nechutnýho a úlisnýho tajemníka si zahrál i David Matásek, jehož příčesek byl ještě úlisnější než on sám, nebo věčně ožralej funkcionář v roli Františka Husáka, kterej na jedné stranické hostině poblije celej švédskej stůl. Vít Olmer si opět nebral servítky a natočil i odvážné scénky, jak třeba Hartl orálně uspokojuje Ivanu Chýlkovou (zpěvačka), nebo jak si Broňa nechá kouřit od nějaké kurvy, anebo nehorázný kozy Lucie Bílé, které i přes lehké tričko dávají pěknej viditelnej tvar. Už jen z těchto pohledů je to zásadní a nesrovnatelný snímek v československé kinematografii. A hlavně ty papalášký žranice, chlastačky až do rána, to je vše natočeno tak přesvědčivě a téměř dokumentárně, jakoby film točila Věra Chytilová. Hodně tomu totiž přispívá kamera Jana Malíře (Věře Chytilové dělal kameru k filmům Faunovo velmi pozdí odpoledne a Šašek a královna), která je furt ve střehu a neustále mapuje každou scénu hodně detailně, zabírá různé úhly, detaily obličejů, zkrátka přesně tak, jak jsme tomu zvyklí u filmů paní Chytilové. Příběh končí těsně před Sametovou revolucí (aspoň mě to tak připadlo) a co se vše v mezičase odehrává je fakt hrozný svinstvo! Vít Olmer byl jedinečný režisér a je velká škoda, že mu po jeho posledním dobrým filmu Tankový prapor taky řádně mrdlo v hlavě (podobně jako Troškovy) a začal točit nehorázný bahno. Jeho dřívější snímky měly sakra šťávu, spád a vypovídaly energicky a bez nějakých příkras o tehdejších dobách (např. i film Bony a klid) a v osmdesátých letech byl výjimečnej a originální tvůrce. Tankový prapor, Bony a klid a Ta naše písnička česká II jsou jeho nejlepšími režijními počiny. A ještě jen malý dodatek : s hudební komedií Ta naše písnička česká z roku 1967 nemá toto drama absolutně nic společného! ()

zette 

všechny recenze uživatele

Film, ktery ani tak nemapuje jeden zivot snazici se prezit v socialismu, jako charakteristiku ceske povahy (coz mozna tvurci v dobe vzniku jeste netusili, nebo nemeli v planu). Lidi, kteri se snazi prosadit lezenim do prdele, kurvenim, pomlouvanim, lhanim a bonzovanim je nekonecny zastup i dnes. Je to proste o lidech a ne o socialismu, kapitalismu, protektoratu nebo Rakousko-Uhersku. Poloczek v roli funkcionare vyborny, Hartl hraje cely zivot stejne typy, coz z neho nedela velkeho herce, na tuto roli to ale slusne staci. Olmer byl na prelomu 80.-90. let na svem vrcholu, film me bavil svou beznadeji a hlaskami... "Vite, ze ktere strany to ma zenska nejradeji? Z te komunisticke, tam jsou totiz ti nejvetsi curaci". Vyborny filmovy plakat. ()

ghatos 

všechny recenze uživatele

Vypruzený Hartl, který psychicky nepobírá, co se děje kolem něho působí přeexponovaně. Dekadence moci funguje v každém politickém režimu. Strkat někomu hlavu do p.dele musí hodně lidí i dnes. Scénář od Johna je nevyrovnaný. V určitých momentech chce zbytečně šokovat. Chybí tomu určitý nadhled jako ve výborném Vážení přátele, ano. 52%. ()

klúčik 

všechny recenze uživatele

Film mi pripomína druhú stranu mince. Nič nieje čierne ani biele. Je to čierno biele. A ako to dnes dopadlo? Tý istý umelci sú všade , ako aj vtedy. Dosť ma zaujal výborný výkon B.Poloczeka. Toho vysokého funkcionára si zahral s chuťou. 55%. ()

mh.mail 

všechny recenze uživatele

60% - Tento film jsem viděl už dávno, možná přímo krátce po jeho natočení, ale nějak ve mě neutkvěl. Teď při druhém shlédnutí jsem byl celkem příjemně překvapený. Není to sice žádné veledílo, ale podle mého názoru pěkně rámuje tvorbu Víta Olmera 80. let. I když už bez Oty Kopřivy, stylem snímání i určitou syrovostí odkazuje k nejpovedenějším kusům V. O. - Co je vám doktore, Jako jed a Bony a klid. Dokonce bych řekl, že je to vlastně velmi podobný film jako Bony a klid. Ten ukazoval, jak si mladý kluk zadal se systémem veksláků, ačkoliv ho předtím okradli, tento zase ukazuje, jak si houslista zadal se státním systémem, ačkoliv ten s ním nejprve zametl. Nakonec v obou případech to byli právě oni, kteří dopadli (v danou chvíli) nejhůř. Houslista Jan nakonec přijde prakticky o všechno - o syna, o manželku, o přízeň mocných a nakonec i o housle. Katarze se nekoná. Po tomto filmu už bohužel V. O. přesedlal na jiný žánr a jiný styl a na své filmy z předchozího období už nenavázal. Z herců pak naprosto bez debaty vyniká Bronislav Poloczek, jehož nadutý všemocný funkcionář je dokonalý. ()

gonga 

všechny recenze uživatele

Dokonalý Poloczek, výborný Hartl, ne tak dobrý Olmer na režisérské sesli. Všechny ty prostřihy na dobovou propagandu za tklivého zvuku houslí mě poměrně nudily, což se ovšem nedá říct o částech, ve kterých se něco dělo a herci hráli. ()

tranquill 

všechny recenze uživatele

Smutná realita doby předlistopadové se slizkými postavami ze kterých se mi chce zvracet. Ale ta Olmerova režie je na mne až moc negativistická. ()

ForGump 

všechny recenze uživatele

Vskutku mrazivý osud houslisty Rošetského v podání výborného Jana Hartla v posledním solidním Olmerově kusu. Ostrý film, který ty špinavé a sviňácké intriky bolševiků ukazuje v celé své ohavnosti. 70% ()

epoh 

všechny recenze uživatele

Neprávem opomíjený film, který je přesnou studií doby a který by někdejší dodnes zpívající národní umělce asi příliš nepotěšil. Ukazuje totiž, že někdy nemají daleko do prodejnosti děvek. Ale o to spíš by ho měla některá z televizí znovu uvést. ()

Pitryx 

všechny recenze uživatele

No tedy!! Na rozdíl od naprosto pitomé jedničky… Klobouk dolů. Mimochodem, jen tak na úvod, ten vtip, z které strany to má ženská nejradši, jsem neznal. Zaujala také citace Kafkova díla „Zámek“. Ta ke snímku hezky „sedla“. Prostě film o vlezdoprdelizmu tehdejších dob se vším všudy. Ano, bylo to tak a ještě horší. Viz například kniha pana Trávníčka "Zlatokopové z Pragokoncertu". Byl to snad on, kdo podstrčil panu Johnovi onen původně čtyřiceti stránkový materiál? V každém případě jsou ve filmu okamžiky silně legrační, ale také silně odpudivé. Herci to zvládli s bravurou, vedle pana Hartla tu byl i skvělý pan Poloczek. Jen velká škoda, že tento snímek autoři (zcela zbytečně) svým názvem vlastně spojili s filmem předchozím. Ostatně v tomto zde se ani tak moc nezpívalo. Možná jsem jej tak trochu nadhodnotil, ale zcela jistě se podívám znovu a pak se uvidí. ()

Reklama

Reklama