Reklama

Reklama

Ctnost a šlechetnost je víc než msta... Příběh o lásce a nenávisti, o mstě a odpuštění, vypráví o ztroskotavších na pustém ostrově, na němž žije ve vyhnanství vévoda Prospero s dcerou Mirandou a svým služebníkem Kalibánem, synem čarodějnice Sykorax. Byl to Prospero, kdo magií přivolal bouři, protože se chce pomstít uchvatiteli svého milánského vévodství, jímž je jeho vlastní bratr Antonio, a neapolskému králi Alonsovi, který Antoniovi pomohl. Oba muži nyní bloudí po pustém pobřeží, zatímco po setkání Alonsova syna Ferdinanda s Mirandou vstupuje do příběhu láska… Bouře je poslední velkou hrou Williama Shakespeara a je pokládána za jeho tvůrčí testament. Jsou v ní obsažena všechna základní témata jeho her a postava Prospera bývá vykládána jako dramatikovo alter ego. Derek Jarman připravoval adaptaci Bouře několik let a přepracoval text tak, aby jeho verze nebyla přímočarou adaptací hry. V poznámkách ke scénáři Jarman uvedl: „Doufám, že se mi podaří zachytit něco z tajemství a atmosféry předlohy, aniž bych upadl do teatrálnosti.“ (Česká televize)

(více)

Recenze (9)

xxmartinxx 

všechny recenze uživatele

Mnohem hezčí a méně punkové, než jsem čekal, ale to není plus ani mínus. Od obojího vlastně ve filmu dost chybí - není moc příjemné pustit si poprvé film slavného režiséra s pověstí velkého umělce a rebela a zjistit, že je prostě ok. ()

Lhurgoyf odpad!

všechny recenze uživatele

Psychologická dráma zadaptovaná a sfilmovaná podľa Shakesperovej divadelnej hry. Hutné veršované fliozofické myšlienky sa kĺbia s dejovým minimalizmom a psychedelickou výtvarnou kamerou zrelou na výplach mozgu. Veľmi ťažký film - nevydržal som do konca. ()

radektejkal 

všechny recenze uživatele

Důležitá poznámka: Derek Jarman věnoval tento film svojí matce. Na plátně se už objevuje jarmanovská modř. - Škoda, že Derek neměl takovou výdrž - jako třeba Martin Hilský - a nezadaptoval celé Shakesperovo dílo (snad bych k němu získal vřelejší vztah). Úvodní a závěrečná "Bouře" mi s "The Tempest" ani "La tempête" moc neštimuje. Bouři na moři i bouři v tanečním sále či obecné dění v paláci i vně něj spíš ozřejmuje původní latinské slovo "tempestas", které zahrnuje čas (česky nečas) v povětří a kdekoli jinde. Odpustit je možno jedině v bouři - viz andri *** ()

majo25 

všechny recenze uživatele

Prapodivná zlátanina s shakespearovskými veršovanými dialógmi a s nevkusnými šašovskými postavami, ktoré sa predháňajú v tom, kto sa bude viac ksichtiť a škeriť. Nepochopím prvoplánovú mužskú nahotu - hopsajúcich bimbasov je hneď niekoľko - hlavne keď na režisérskej stoličke sedel muž. K záveru sa z toho kľula väčšia a väčšia dejová nuda. ()

andrii 

všechny recenze uživatele

Když boří, pobouří. Ostrovní "Frankenstein." Perun na hromovém oři. Protokolář zraku, nastavený k hromadnému vraku muk prachu a pavučin, stupňující peřeje mraků korábu braku. Jakmile se poměje, vytí bytí utiší slastný nápěv havranů. ()

filmmovier 

všechny recenze uživatele

Čekal jsem složitou nepřístupnou artovku, ve které toho z geniální Bardovy hry příliš nezůstane, leč opak je pravdou. Tento způsob Bouře je opravdu velmi příjemný. Poměrně věrná adaptace, jejíž většina se odehrává na temném hradě v noci a fakt pěkně vypadá. Stopáž je tak akorát, takže film fakt nestíhá nudit, herecky je to obsazené naprosto skvostně a nějaká ta nahota, která se tu párkrát objeví, mi tady vůbec nevadila. Viděl jsem ještě novou verzi Bouře s Helen Mirren v roli Prospera, a tohle je teda mnohonásobně lepší a přístupnější. Má to fajnovou atmosféru a celé je to natečené fakt zajímavě, ačkoliv ne nijak experimentálně. Je to hutné, minimalistické, psychologické a magie předlohy na mě dýchla, takže jsem fakt spokojený, a o to víc, když jde o dílo jako je Bouře a o film pravděpodobně dost svého režiséra. U reprízy rozhodně chybět nebudu. Moje oblíbená adaptace. 85%. ()

StaryMech 

všechny recenze uživatele

V Jarmanově adaptaci lze leccos napadnout, na druhou stranu je třeba ocenit, že režisér nepodstrojuje divákovi ani nepřeceňuje své síly, jak se to stalo Greenawayovi a Taymorové. Film, údajně plný alchymistických a kabalistických symbolů (v Prosperovi Jarman viděl literární odraz Johna Deea), je jako obvykle silně stylizován s důrazem na výtvarnou stránku. Kalibán v podání herce, který léta předtím ztratil zrak, se myslím vysloveně povedl; Miranda ztělesněná tehdejší punkovou rebelkou, nejistou si svojí sexuální orientací, odpovídá mé představě "nehotové" dívky, vychované v nepřítomnosti žen. S kostýmem Ariela to ale tvůrci přehnali a nápadné zaujetí mužskými těly Shakespeara obohacuje stejně málo jako finále s mariňáky. ()

Reklama

Reklama