So Bye-Bye
Režie:
Vít OlmerHudba:
Jiří ŠustHrají:
Valerie Chmelová, Antonín Sládek, Jaroslava Brousková, Jana Synková, Marta Vančurová, Karol Sidon, Miloš Vávra, Jaromír Borek, Tomáš Sedláček, Josef Dvořák (více)Obsahy(1)
Kdo příliš dlouho vybírá svého životního partnera, zpravidla přebere - tak zní staré pořekladlo. O jeho pravdivosti se přesvědčí i dlouho nerozhodná dívka, která marně hledá někoho, kdo by jí plně imponoval... I když film vznikal jako dozvuk české nové vlny 60. let a osobuje si nároky na jistou autenticitu, nedosahuje potřebných kvalit, aby plně zaujal. Tímto snímkem debutoval někdejší populární herec Vít Olmer. O zaměření jeho filmu nejlépe vypovídá jeho slogan: o dívce, která tak dlouho hledala, kdo by jí dal pár facek, až ho našla. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (36)
Hm, nezbývá mě než konstatovat, takže ahoj a už nikdy víckrát:-( Olmer pak sám do zlatých šedesátek určitě nepatří... ()
Určitá část filmových fanoušků vnímá Víta Olmera jako býk červenou barvu. Nemám s ním zásadní problém, ale musím jen souhlasit s těmi, kdo poukazují na to, že Vít Olmer nepatřil k velkým talentům své doby. V jeho režijních začátcích sice nikdo nemohl předpokládat, jak v 90. letech skončí u komerčních sraček té nejhorší úrovně, ale už tehdy bylo patrné, že nedosahuje té kreativity jako slavní režiséři české vlny 60. let a navíc že se ve svých režijních pokusech snaží spíš napodobovat než sám hledat. Na podobě jeho celovečerní prvotiny se podepsala právě snaha natočit podobný kousek s podobnou filmovou řečí jako Forman či Chytilová, ale výsledek je zřetelně slabší. Abychom nebyli nespravedliví, k rozpačitému výsledku přispěla i doba dokončení filmu. V 70. roce už svobodomyslná tvorba skomírala a plíživě nastupovala normalizace. Takže film utrpěl i určitými cenzorskými zásahy. Nelíbily se například erotické scény. Ve filmu se tak spíš hodně mluví a jen málo řeší. Celkový dojem: 40 %. ()
Osobně vnímám Olmerova 80. léta jako nejsilnější z jeho celé tvorby. Tak ahoj je pro mne jakýmsi ženským protějškem ke Kristovým rokům. Leč oba filmy mne míjejí. Vnímání světa a jeho hodnot, neukotvenost ve vztazích a ve vlastním životě nenachází ve mně žádnou rezonaci. Mnohem silnější a sirovější je Nahota natočená ve stejném roce. Olmerovou silnou stránkou bylo vždy sociální drama, člověk zasazený do své doby, zde však rozmělněné postavy bez pevnějšího uchopení. ()
Oslovilo mě to, i když ne úplně bezprostředně. Z filmu není cítit, co vlastně hlavní hrdinku k jejím milencům tolik táhlo. Erotické scény jsou suché, respektive spíše žádné. To možná způsobily tehdejší cenzurní zásahy. Hlavně mi ale mužské postavy připadaly dokonale nepřitažlivé a nudné. A tak jsem daleko víc ocenila, co film nabízí v druhém plánu. Ono toho není málo. Zaujaly mě dobové reálie, jako třeba Plzákova televizní poradna, kde zrovna vysvětloval, jak si zinscenovat "malé domácí psychodrama". No, a facky, to je moje... ()
Zvláštní vztahy jedné mladé ženy, která asi ani nechce mít pořádek v životě. A proč taky.?! ()
Někdo by mohl říci, že Vít Olmer přichází s křížkem po funuse (bohužel doslova), a naopak někdo, kdo třeba zná jen jeho polistopadové tragedie (s občasnými výjimkami) a považuje se za znalce nové vlny, musí toto ocenit. Osobitost Veroniky je Schorm jak vyšitej a i fakt, že nám režisér nabízí pohled na rozvlněné herce, kteří by si bez něj ani neškrtli, je také velmi milý. I když Pepa Dvořáků nevychází ze své tajtrlické polohy, něco se zaznamenat dá, Synková je absolutně k nepoznání a Schmitzer si něco podobného střihnul ještě ve druhém filmovém dozvuku nové vlny. V Schormově Lítosti. Budoucí představitel straníka Satoranský zde také docela překvapí. Ovšem celý tento film je o Valerii Chmelové, tedy o Veronice. Její pohled na život je sociálně nadčasový a to, že režisér natočil další celovečerní film až za 10 let, může mít kořeny v tomto snímku. Toto pustit mládeži v 70. letech, by bylo skutečně proti normalizační jednání. Film, který dostává obsah až v posledních několika desítkách minut. Tak dlouhé je její hledání. Zmatená ve své době i ve svých pocitech, které si ovšem umí nádherně rozložit. Miluje jen když chce...zatím. Někomu jde o krásné pocity z aktu muže a ženy, někomu jen o fotky. Životní rozhodování promiskuitní studentky filozofie by mohlo být obohaceno i o nějaký pořádný undergroundový, hudební doprovod. V jednu chvíli se tak dokonce i stane, ale chtělo to víc. Vít Olmer v těch normálních filmech rád nastavoval zrcadlo doby. Kšefty a podrazy později. Teď zobrazuje osamocenost svobodomyslných lidí. Jsou to ti, kteří jdou v dešti bez deštníku a hledají jeden druhého i proti šedivému sociálnímu proudu, který se blížil. ()
Tenhle příběh mi přišel až neuvěřitelně aktuální. Přestože většina lidí hlavní hrdinku odsuzuje, podle mě se takhle v dnešním světě cítí plno mladých lidí. Dívka, která moc neví, co v životě chce. Vlastně ani to, co hledá - někoho, kdo jí dá pár facek? Ví snad jen to, že se chce bavit. A taky touží po dítěti. Na druhou stranu si ovšem uvědomuje, že dítě potřebuje zodpovědného otce. Ale žádného takového muže kolem sebe nevidí, vždyť většina těch, s kterými spí, jsou ženatí, často otcové. A jak má tedy věřit, že najde v životě partnera, který bude vždy stát pevně po jejím boku? Pak se zamiluje, ovšem je tohle ten pravý? Kromě výborného psychologického příběhu nabídne film i velmi dobrou kameru Jaromíra Holpucha a Petra Prokopa. Určitě stojí za povšimnutí záběr nadšených Japonců pod Staroměstským orlojem, mačkající spoušť ve stejný okamžik, i scéna, kdy bláznivý rozhovor milenců doplňují zdánlivě nepasující detaily, které ale perfektně vystihují emoce ukryté ve slovech. ()
Nikdy mě nenapadlo spojovat Víta Olmera s novou vlnou, ale tenhle film dokazuje, že mu novovlnná poetika celkem šla. A nemá cenu vypisovat od koho, co okoukal. Pokud to okoukal dobře, tak je mi to ukradené. „Film o holce, která tak dlouho hledá někoho, kdo by jí dal pár facek, až ho najde... a nelíbí se jí to“ stojí na velmi sympatické představitelce hlavní role, nekritickém pohledu na život mladých lidí a výborně odpozorovaných detailech ze života. Není to žádný zapomenutý klenot, ale dobrý film rozhodně ano (70%). ()
Nemohu si pomoct, nedokážu příliš ocenit tyhle filmy bez příběhu, které se tváří, že zachycují současnost své doby. Což možná i dělají, ale působí někdy bez šťávy a přes tuhle cennou stránku nudí. Určitě nechci odsuzovat film jen na základě jména režiséra (ale v případě autorského debutu Víta Olmera charakteristika výše platí za mě dvojnásob), stejně tak ho nechci velebit jen proto, že si Olmer počátkem normalizace dovolil natočit „odvážný“ film plný scén se sexuálním podtextem. Plytké brouzdání po tématu bez hutnějšího uchopení postav je roztříštěno do útržkovitého vyprávění, neukotvené podobně jako život hlavní (ne)hrdinky. K samotnému ději, který se z víc než poloviny odehrává v posteli, se už dál nebudu vyjádřovat, protože bych asi musel použít vulgarismy. Film jako takový mě narozdíl od jednání hlavní postavy nenaštval, ani neměl čím urazit, pouze mě minul obrovským obloukem. Pro mě v rámci nové vlny zbytečný řadový film, v němž se úspěšný herec v pozici režiséra jaksi marně snaží navázat na daleko lepší podobné snímky od Formana, Chytilové či Schorma. Největším přínosem je tedy odškrtnutí si další položky ze seznamu československých filmů, které jsem ještě neviděl. Takže ahoj! 35% ()
Takže pardon, ale víc než jednu hvězdu si film, při němž jsem radši usnula, abych nemusela poslouchat neuvěřitelně stupidní dialogy, nezaslouží. A dokoukávat to na druhý pokus nebudu. Pochybuju, že závěr byl natočen v jiném duchu než celý film. ()
Nikým nehlídaný Vít Olmer za svou kariéru vytočil dost lidí. Konvertoval od tématu k tématu, ovšem v našich podmínkách se většinou jednalo o utrápené štiky v mírumilovném rybníce. Hanit jeho snahu je krátkozraké (ani já se místy neubránil), byť se nepoučil a létal k dalším malérům. Ale snaha byla. Ještě víc krátkozraké je odkopnout jeho poměrně zdařilou variaci na novou vlnu, jen kvůli tvůrcově pozdějšímu (ne)žití. To jen na okraj. Olmer neobjevil vesmír, proflákle a trochu zbrkle kopíruje téma Chytilové debutu Strop. Klasická smyčka, nápaditá kamera, levné floskule, dohromady nic nového ani objevného. Ale ani vyloženě nepodařeného, jako kopie velkých vzorů neuráží milovníky nové vlny (třeba mě) a to s přihlédnutím k dozajista polním podmínkám, které režisér měl. Olmer by na ty nejlepší nedosáhl, prostě chyběl talent. Ale některé odsudky jsou zjednodušující a nespravedlivé. ()
Sexuální turistika propojena s mateřskou školkou..hlavní hrdinka filmu, půvabná Valerie Chmelová prochází postelemi několika mužů a mezitím se stará o malou holčičku. Zajímavé portréty ještě hodně mladých herců Josefa Dvořáka, Jiřího Schmitzera, Jaroslava Satoranského v malých rolích. ()
Obrovské překvapení. Jsem velkým milovníkem Nové vlny, ale přesto jsem tomuto snímku nevěnoval příliš velkou pozornost(přece jenom už se podle data jedná pouze o dozvuk, říkal jsem si). Vít Olmer nebyl velkým lákadlem, a tak jsem zhlédnutí tohoto snímku dlouho odkládal. Snímek je skvělou sociální sondou do života mladých lidí. Mladých lidí, kteří nudou neví coby a tak si vymýšlí hry, kterých později litují. Zjišťují totiž, že hrát si nedá donekonečna. Nezní to téma tak nějak aktuálně? Ano, je tomu tak. Tento snímek bych si dovedl představit v dnešní době v novém kabátě a přesto by dokonale vystihoval pocity dnešní mládeže. Po celou dobu se mi zdálo, že hlavní hrdinka ví moc dobře, k čemu směřuje. Je si vědoma toho, že její vztah nemůže dojít naplnění. Nahlas si říká o své potrestání, tak říká slogan v popisku. Díky dokumentární věrohodnosti jsou nám hrdinové blíž, dovedeme chápat jejich počínání, dovedeme se do nich vcítit. Je jisté, že Olmer těžil hlavně ze snímků, které vznikly o pár let předtím. Přesto bych ho nezatracoval, tento snímek mi nepřijde v ničem horší. Místy jsem byl nadšený jako při sledování Křiku Jaromila Jireše. Je mi trochu smutno z toho, co se později Olmer rozhodl točit. Takže ahoj ukazuje, že býval kdysi talentovaným filmařem... ()
Pan Olmer se v nové vlně pohyboval natolik dlouho, aby jí nasál, a tento film o tom svědčí. Ta kamera, ta nálada, ta snaha o civilismus jakou u Papouška či Formana (byť je to takový civilismus poetizovaný), to všechno tou novou vlnou je stále cítit. Jen to není tak dotažené, je to roztěkané, jak sama hlavní hrdinka, a tolik to nevtáhne do děje. No, aspoň Josef Dvořák tu měl pěknou roli sexuálního loudila. A od poloviny se film přece jen znatelně lepší. Slabé, ale přec jen čtyři hvězdy. ()
Nemám ráda tyhle útržkovité filmy :-( Nikde nic a když už něco -tak nevím co :-D Ale plus tam je -přehlídka mých oblíbených herců sto let zpět :-) (Dvořák zamlada ...:-)) ()
Černobílá nuda. Drtivá většina záběrů kamery jsou detaily obličejů, jakoby okolí ani neexistovalo. Kromě báby, co kouká do okénka. Holka si užívá sexu s různými muži, ale chtěla by děti. Na 84 minut opravdu málo invence, aby se na její rozhodování dalo dívat. ()
Poněkud povrchní "psychologická studie" o holce, která "prostě ráda spí s chlapama", ale zároveň hledá někoho, kdo by jí pomohl zplodit dítě. Vít Olmer mě svým režisérským výkonem moc nepřesvědčil, stejně tak i jeho rozhovor ve "Zlatých šedesátých", který tomuto filmu v tv předcházel. ()
Cely film se hleda jako hlavni hrdinka ve svem zivote. Herecke vykony nevyrazne. I tak bych na reziserskem kresle Vita Olmera necekal. ()
Film ze závěrečné éry Československé Nové vlny, které si hodně bere z jejích počátků, zvláště z filmů Miloše Formana. Bohužel nezpracovává téma s takovým švihem, lehkostí a humorem, jako to dělal výše jmenovaný. I když tohle asi komedie být nemá. ()
O dívce, která tak dlouho hledala, kdo by jí dal pár facek, až ho našla. ()