Takže ahoj

Nemohu si pomoct, nedokážu příliš ocenit tyhle filmy bez příběhu, které se tváří, že zachycují současnost své doby. Což možná i dělají, ale působí někdy bez šťávy a přes tuhle cennou stránku nudí. Určitě nechci odsuzovat film jen na základě jména režiséra (ale v případě autorského debutu Víta Olmera charakteristika výše platí za mě dvojnásob), stejně tak ho nechci velebit jen proto, že si Olmer počátkem normalizace dovolil natočit „odvážný“ film plný scén se sexuálním podtextem. Plytké brouzdání po tématu bez hutnějšího uchopení postav je roztříštěno do útržkovitého vyprávění, neukotvené podobně jako život hlavní (ne)hrdinky. K samotnému ději, který se z víc než poloviny odehrává v posteli, se už dál nebudu vyjádřovat, protože bych asi musel použít vulgarismy. Film jako takový mě narozdíl od jednání hlavní postavy nenaštval, ani neměl čím urazit, pouze mě minul obrovským obloukem. Pro mě v rámci nové vlny zbytečný řadový film, v němž se úspěšný herec v pozici režiséra jaksi marně snaží navázat na daleko lepší podobné snímky od Formana, Chytilové či Schorma. Největším přínosem je tedy odškrtnutí si další položky ze seznamu československých filmů, které jsem ještě neviděl. Takže ahoj! 35% (02.10.2020)

Tenhle příběh mi přišel až neuvěřitelně aktuální. Přestože většina lidí hlavní hrdinku odsuzuje, podle mě se takhle v dnešním světě cítí plno mladých lidí. Dívka, která moc neví, co v životě chce. Vlastně ani to, co hledá - někoho, kdo jí dá pár facek? Ví snad jen to, že se chce bavit. A taky touží po dítěti. Na druhou stranu si ovšem uvědomuje, že dítě potřebuje zodpovědného otce. Ale žádného takového muže kolem sebe nevidí, vždyť většina těch, s kterými spí, jsou ženatí, často otcové. A jak má tedy věřit, že najde v životě partnera, který bude vždy stát pevně po jejím boku? Pak se zamiluje, ovšem je tohle ten pravý? Kromě výborného psychologického příběhu nabídne film i velmi dobrou kameru Jaromíra Holpucha a Petra Prokopa. Určitě stojí za povšimnutí záběr nadšených Japonců pod Staroměstským orlojem, mačkající spoušť ve stejný okamžik, i scéna, kdy bláznivý rozhovor milenců doplňují zdánlivě nepasující detaily, které ale perfektně vystihují emoce ukryté ve slovech. (03.08.2009)

Osobně vnímám Olmerova 80. léta jako nejsilnější z jeho celé tvorby. Tak ahoj je pro mne jakýmsi ženským protějškem ke Kristovým rokům. Leč oba filmy mne míjejí. Vnímání světa a jeho hodnot, neukotvenost ve vztazích a ve vlastním životě nenachází ve mně žádnou rezonaci. Mnohem silnější a sirovější je Nahota natočená ve stejném roce. Olmerovou silnou stránkou bylo vždy sociální drama, člověk zasazený do své doby, zde však rozmělněné postavy bez pevnějšího uchopení. (21.07.2016)

Pan Olmer se v nové vlně pohyboval natolik dlouho, aby jí nasál, a tento film o tom svědčí. Ta kamera, ta nálada, ta snaha o civilismus jakou u Papouška či Formana (byť je to takový civilismus poetizovaný), to všechno tou novou vlnou je stále cítit. Jen to není tak dotažené, je to roztěkané, jak sama hlavní hrdinka, a tolik to nevtáhne do děje. No, aspoň Josef Dvořák tu měl pěknou roli sexuálního loudila. A od poloviny se film přece jen znatelně lepší. Slabé, ale přec jen čtyři hvězdy. (13.09.2014)

Nikdy mě nenapadlo spojovat Víta Olmera s novou vlnou, ale tenhle film dokazuje, že mu novovlnná poetika celkem šla. A nemá cenu vypisovat od koho, co okoukal. Pokud to okoukal dobře, tak je mi to ukradené. „Film o holce, která tak dlouho hledá někoho, kdo by jí dal pár facek, až ho najde... a nelíbí se jí to“ stojí na velmi sympatické představitelce hlavní role, nekritickém pohledu na život mladých lidí a výborně odpozorovaných detailech ze života. Není to žádný zapomenutý klenot, ale dobrý film rozhodně ano (70%). (06.08.2009)