Kvinnors väntan
Waiting Women
Režie:
Ingmar BergmanScénář:
Ingmar BergmanKamera:
Gunnar FischerHudba:
Erik NordgrenHrají:
Anita Björk, Eva Dahlbeck, Maj-Britt Nilsson, Birger Malmsten, Gunnar Björnstrand, Jarl Kulle, Aino Taube, Håkan Westergren, Ingmar Bergman, Jens Fischer (více)Obsahy(1)
Čtyři ženy čtyř bratrů tráví dovolenou na pobřeží Stockholmu, kde čekají na manžely, kteří jsou na služební cestě. Čekání si krátí vzpomínkami na nejrůznější zážitky a momenty ze svého života. Ráchel vypráví o románku s bývalým spolužákem, kvůli kterému manžel vyhrožoval sebevraždou, Marta na svůj pobyt v Paříži a o poměru s tamním bohémem, jemuž později porodila dítě. Karin popisuje incident, kdy po nevydařeném firemním večírku uvízla s manželem ve výtahu, a čtvrtá žena se nesvěří s žádným zážitkem, za to jí zážitky ostatních nečekaně ovlivní. (alpeew)
(více)Recenze (20)
Vtipné, lehkonohé, místy mistrovské (scéna ve výtahu patří mezi nejlépe napsané i sehrané komediální scény o krizi jednoho páru). Tak trochu decameronovsky postavený rámec, v němž ženy čekají na manžely a vyprávějí si příběhy o chvíli, kdy se s nimi rozhodly zůstat. Ač tohle téma doslova svádí k dramatickému a vážnému zpracování, Bergman si s ním pohrál překvapivě v komediální tónině. Ovšemže určité momenty a zejména spojení audio-vizuál vykazují typické prvky mistrovy expresivity. Nicméně smál jsem se a kupodivu bez hořkosti na patře. Výborně zkrocená lehčí můza. ()
Celkem příjemná podívaná, která však vybočuje z průměru o trochu méně, než by bylo záhodno - ovšem až na poslední "vyprávění"! Mistr Björnstrand (jako vždy naprosto neodolatelný) a zdatně mu sekundující Eva Dahlbeck spolu ztvárnili manžele, kteří jsou jeden k druhému zdánlivě neteční, avšak přitom se k sobě naprosto dokonale hodí. V kontextu několika předchozích, spíše romantických povídek, je jejich závěrečné výtahové extempore více než příjemným zpestřením v podobě celkem solidního polechtání (nejen) bránice - a za to vřelý dík a hvězdu navíc! ()
Výtahy nemám moc ráda, ale v tomto případě udělám ráda výjimku. :o) ()
Ranější snímek Ingmara Bergmana nás zavádí do jedné chaty na blíže neurčeném ostrově, kde čtyři ženy čekají na své manžele (čtyři bratry) a čas si krátí vyprávěním o svých manželstvích. Dozvíme se o milostných románcích, nemanželském dítěti či kuriózní situaci v zaseklém výtahu. Poklidně vyprávěný příběh je završen snahou mladší sestry jedné z žen utéci se svým miláčkem a bez vědomí rodičů si ho vzít. Film je natočen velmi střízlivě, neoplývá mnoha překvapivými momenty a nepatří mezi nejlepší režisérova díla. Nicméně místy je docela vtipný - zejména dialog Karin a jejího manžela v porouchaném výtahu - a za zhlédnutí jistě stojí. Je to takový milý odrazový můstek k další Bergmanově tvorbě (film byl vzápětí následován Večerem kejklířů, Létem s Monikou a Lekcemi v lásce). ()
Ďalší príspevok do Bergmanovskej filmografie. Neupútal ma a jeho sledovanie ma viac vyčerpávalo, ako bavilo. Dokonca som si prečítal, že to bola komédia. Ostatní vychvaľujú príbeh z výťahu, ale k nemu som sa už nedostal, pretože som si krátko po polovici filmu uvedomil, že nie je mojou povinnosťou ho dopozerať, keď ma nebaví. ()
Toto bol môj trinásty Bergman a videl som ho trinásteho decembra. Neurobil som to úmyselne, takže zaujímavá náhoda. Svojimi suverénnymi kvalitami ma film celkom prekvapil, nakoľko ide o značne ranú tvorbu režiséra. Prvá "poviedka" je brilantná vzťahová konverzačka, druhá má diabolsky snový charakter, ktorý je pre tohto tvorcu tak typický, no a napokon scéna vo výťahu, ktorá je tu z evidentných príčin spomínaná takmer v každom komentári, je tak vtipná a pravdivá, ako by ju napísal Oscar Wilde. Chvíľku som s hodnotením váhal, pretože to je u artových filmov väčšinou ťažko uchopiteľné, ale potom som si uvedomil, že nič viac od poriadneho filmu nečakám, ako práve to, čoho sa mi v tomto prípade dostalo. ()
Film je vlastne rozprávaním príbehov žien na chate, kde čakajú na svojich mužov - súrodencov. Ich príbehy s mužmi sú príjemne iskrivé a hoci ide o vážne veci, Bergman ich pojal ľahkým sposobom. ()
For ME 84% ()
Od teď se věta "Než jsem se dotáhnul k tomu výtahu ,tak sem dostával fakt zabrat." nemusí nutně vztahovat jen k popisu průchodu levelu v počítačový hře, ale i ranému Bergmaovu snímku Kvinnors väntan. Povídka s manželskou dvojicí ve výtahu je nejen brilantně napsaná, ale i skvěle zahraná (Bergman má imho ve svých raných snímcích dost problémy s mužskýma postavama, který jsou dost děsný) a omlouvá se tak za zbytek filmu. Ještě ji vyprávějící žena skromně uvede přítelkyním jako "takovou malichernost oproti vašim příběhům". Přičemž se příběh této povídky nezabývá o nic méně důležitým tématem než ty předchozí (manželská nevěra), jenom ona žena k tomu tak přistupuje. Proto je nejroztomilejší a nejzábavnější. Zbytek je emocionálně přetaženej balast. ()
Príbeh je o štyroch ženách, ktoré čakajú na svojich mužov a pritom si spríjemňujú chvilku príbehmi zo svojho života. Každý príbeh je iný, majú v sebe vtip,iróniu, realistickosť i zmyselnosť. Je to ranný Bergman, ale tak nápaditý a s minimálne jednou pamätnou scénou, že ma to trocha aj prekvapilo. Už dlhšie som rozmýšľal či dám niekedy Bergmanovi 5* a za výtahovú scénu, po ktorej som plakal smiechom, tých 5* dám, keď nájdem ešte lepšieho Bergmana, svoje rozhodnutie prehodnotím. ()
ocenenia : MFF Benátky 1953 - súťažný výber ()
U mna je Bergman hlavne maliar ludskej duse, tieto jeho zenske filmy moc nemusim ..... typicke babske tliachanice, po par minutach nepocuvatelne : 45 % ()
Jeden z tých Bergmanových filmov, ktoré sú veľmi prístupne aj pre širšiu divácku obec. Film je atraktívny svojou príbehovosťou (v podstate sa jedná o poviedkový film), kvalitnými a väčšinou aj sympatickými hercami, krásnym obrazo-umeleckým stvárnením, témou a aj svojou rozmanitosťou (viacero úplne rozdielnych lokácií). Štyri ženy, švagriné pri čakaní na svojich manželov rozprávajú svoje príbehy, každý z nich je taká mini-poviedka. Spoločnou témou príbehov sú kríza partnerského vzťahu a nevera. Príbehy majú viaceré styčné body, rôzne sa prelínajú a na konci filmu dostane divák výslednú mozaiku. Kvalita príbehov je dosť vyrovnaná, nesúhlasím s názorom, že by bol posledný príbeh s výťahom nejak výrazne lepší. Mne sa rovnako skvelý javí aj druhý, najdlhší príbeh, snáď len prvý príbeh je mierne slabší. ()
Motto: "Ženy by měly mluvit s každým více otevřeně. Měly by sdílet své zkušenosti. Neměly by být ovlivněny směšnou mužskou prestiží a jejich tajuplností." Jeden z nejlepších Bergmanových kousků (a navíc autorský, což zatím nebývalo pravidlem), složený z mozaiky tří až čtyř samostatných "scén z manželského života". Manželky čtyř bratrů z rodu Lobeliusů - Anette, Karin, Rakel a Marta si čekání na příjezd (svých) mužů krátí vypravováním vlastních zážitků, a ty si díky tomu skládáš obraz jednotlivých postav a celé rodiny. A nejen to, Bergman má tyto scény jako didaktickou pomůcku pro všechny Maj, které si myslí, že budou "milovat pořád jako teď". Maj je Martina mladší sestra, jakož i očekávaná Anettina snacha a čekání se také účastní. Vlastně je jedinou, která svůj příběh "vypráví" reálně v čase. Ona nemusí mluvit "více otevřeně", ona má totiž všechno ještě otevřeno. Největším mementem by jí měl být Martin vztah, který také započal jako láska do růžova odděná, ale nějak se to pokazilo (nikoli jistě náhodou hrají Martu a jejího partnera Maj-Britt Nilssonová a Birger Malmsten, tedy stejně jako v Letním snu). Marta má dvojitou porci vzpomínek, neboť tu vzpomíná, jak vzpomínala. Tu spatříš i Paříž. První scéna (Rakelina nevěra) a scéna poslední (Karinina výtahová anekdota) pak představují dvě varianty lásky pokročilé, ze které zamilovanost dávno vyprchala. Tedy manželství jako peklo a manželství viděné střízlivýma očima. K tomu jsem chtěl dodat, že jde asi o první a poslední Bergmanův film, kde nikdo neumře, ale teď mě napadá, že umřel otec Lobelius a Eugen se pokusil o sebevraždu. Nicméně jinak naprosto pohodový film. To, co říká Marta, jsou jenom slova: "Měla jsem pocit, že u dveří čeká Smrtka, aby mě vzala s sebou. Byl to podomní prodavač nebo přítel mých rodičů, který nevěděl, že tam nejsou. Ale já byla paralyzována strachem ze smrti. Má samota byla změněna ve smrtelnou samotu. Bylo to jako sen, v němž chcete křičet, ale nemůžete." Asociace: Scény z manželského života, Lesní jahody, Úsměvy letní noci ()
Co jsem zatím viděl z ranné tvorby mistra Bergmana, měl neskutečný cit zachytit reálné vztahy se všemi přínosy i neduhy. Tato povídková vztahovka, která až dodnes nezestárla a její vyznění jednotlivých příběhů je stále aktuální, je toho ukázkovým příkladem. Čtyři příběhy; čtyři sondy do ženských i mužských duševních pochodů, které jsou až zříravě reálné. A já si každou z nich bezezbytku užil. ()
Scéna ve výtahu je dokonalá, zbytek mě nijak zvlášť neohromil. Bohužel nejsem schopna Čekající ženy neporovnávat s mistrovskými díly I. Bergmana... ()
Scéna z výtahu je samozřejmě skvělá, ale osobně mám nejraději druhý příběh - z filmového hlediska je rozhodně nejzajímavější - viz "smrt" stojící za dveřmi, ruka vystupující ze tmy, stíny tanečnic na zdi, horečnaté představy při porodu. Výborný film. ()
To nejhorší, co na světě existuje kromě hadů, krys a komunistů, jsou uzavřené prostory. Vynikající výtahová scéna. ()
Panoptikum neúspěšných milostných a manželských vztahů, ve kterém Bergmanova režie figuruje v přestrojení za překvapivě vtipného komediálního filmaře, na jehož základě vytváří svůj souvislý a harmonický film. Ve čtyřech epizodách prokazatelně interpretuje pohled, že každá skrytá touha vede k odříkání, které vždy následuje různorodá forma kompromisu. Detailní, osobitá a vtipná psychologie vztahů, odhalující pocit frustrace a naprostého odcizení od společnosti s občas zbytečnou emocionální hloubkou. ()
Čekající ženy jsou důmyslnou hrou přemýšlivého filmového intelektuála s uměleckým použitím výrazu psychologie duše v odlišných křivkách krize partnerských vztahů. Podklad využívá společné styčné body, čas se zastavuje v různých fázích svazků, formy zklamání mají jiné, a přesto tolik podobné nitky, proces smíření je znakem ženské ušlechtilosti a výsledkem pragmatického vystřízlivění životem. Pohrává si se slovy i stavem vnímání, dotýká se lidského chtíče, dobírá se mužskou slabost a bezradnost. Dramatické kroky děje mají místa vytříbeného sarkastického popichování, touha je stále nekonečná. Jednou z hlavních ženských postav je Rakel (pozoruhodná Anita Björk), sevřená v nenaplněnosti fyzického uspokojení v manželství a přízemností vnitřní i vnější lidského chování. Rozkol se rozhodl pro nepříjemně otevřenou upřímnost a odevzdaným přijmutím role ochránkyně. Druhou z hlavních ženských postav je Marta (velmi zajímavá Maj-Britt Nilsson) s nechtěnou ranou sladké vůni životní romantice mládí a pocit osudovosti dostává znenadání hořkou příchuť. Bezprostřednost nedává najevo viditelné známky zklamání. Třetí z hlavních ženských postav je Karin (dobrá Eva Dahlbeck) s ironickým nadhledem nad důkladně pěstěnou ctihodnou podobou svého úspěšného manžela. Získaná převaha odhaluje křehkost mužského sebevědomí sebeklamu a v lítosti ho konejší v hřejivém objetí spásy. Jednou z hlavních mužských postav je Eugen Lobelius (zajímavý Karl-Arne Holmsten), nejméně schopný z bratrů. Ve vlastních očích je nenávratně potupen svou mužskou nedokonalostí v tělesnosti a přelud se bortí. Druhou z hlavních mužských postav je Martin Lobelius (zajímavý Birger Malmsten), nejsvéráznější z bratrů. Benjamínek rodiny prožívá život v jeho nejhlubší kráse, štěstí je všude. Jedna strana je okouzlujícím milencem, druhá nechce znát existenční samostatnost a v náhlé panice odhaluje zbabělost. Třetí z hlavních mužských postav je Fredrik Lobelius (dobrý Gunnar Björnstrand), nejctižádostivější z bratrů a svědomitý strážce rodinného bohatství. Sebevědomí je znakem úspěchu, přesto je duše velmi zneklidněna nepředpokládaným odhalením skutečnosti. Výraznou postavou je Kaj (velmi zajímavý Jarl Kulle), Rakelina známost z mládí a její prostředek k prožitku a uvědomění si reality. Důležitou postavou je Paul Lobelius (sympatický Håkan Westergren), nejlaskavější z bratrů, který vždy pozvedne zachmuřenou mysl osvobozujícím slovním pohlazením. K výraznějším postavám patří Annette (příjemná Aino Taube), Paulova manželka. Postrádá napětí, přesto nachází úlevu. A také Maj (Gerd Andersson), mladší sestra Marty. V letním návalu opojení zatouží po velikosti života a neváhá se bez zábran pustit za svou představou. Z dalších rolí: nedočkavý Majin mladý nápadník a Paulův syn Henrik Lobelius (Björn Bjelfvenstam), malí chlapci Karin Jens (Jens Fischer) a Peter (Peter Fischer), Martin malý synek Åke (Leif-Åke Kusbom), Martina známost v Paříži Bob (Kjell Nordenskiöld), či stařičká matka čtyř bratrů Lobeliusů (Naima Wifstrand). Čekající ženy působivě zaujmou svou obrazovou skladbou, nálada je zvýrazněna postojem i stavbou kompozice. Suverenita mužského ega předního samce je znejistěna odhalením stavu skutečností. Psychologie dostává názornou pomůcku k výkladu. () (méně) (více)