Push
Push
Push
Vyľudnené
VOD (1)
Obsahy(1)
Ceny za bývanie raketovo rastú v mestách na celom svete. Ľudia, ktorí ich obývali dlhé desaťročia, sú z nich vytláčaní na okraj. V skutočnosti však nejde o gentrifikáciu starých štvrtí ale o posun vo vnímaní bytov. Stávajú sa investíciou, miestom, kde uložiť peniaze. Film Vyľudnené je globálna dráma, ktorá sa zaoberá trendom, ktorý má aj veľmi hmatateľný lokálny dosah. Kto sú hráči, ktorí tento trend určujú a prečo to robia? Odpoveď na túto otázku sa snažia nájsť uznávané osobnosti, od nositeľa Nobelovej ceny za ekonómiu Josepha Stiglitza až po spisovateľa Roberta Saviana. (RTVS)
(více)Recenze (7)
Myslím, že by neškodilo, kdyby to bylo trochu méně sebedojímavé. Ale jinak dobré, informativní, popisovaný princip pochopitelný... Tohle je aktivistický dokument, který přesto nějak vypadá... Možná trochu standardní a "normální", ale velmi funkční. 70 % ()
Shlédl jsem na promítání na nádvoří karlínských Kasáren v Praze. Zhruba z obsahu: Finančnictví je těžební obor, dolování. Nadnárodní firma koupila v Upsale 10 tisíc nájemních bytů. Zrenovovali je a tak mohli zvýšit nájemné o 50%. Pak vydaly cenné papíry - akcie. V tom okamžiku mohou byty i s podnájemníky prodat vysokofrekvenčním obchodování 35 krát za hodinu.V Londýně, Torontu, německých městech a jinde je v centru 30% bytu prázdných. Zahraniční majitelé je koupili jen na investici, protože jejich ceny prudce rostou. Nájemníky uvnitř nechtějí, aby s byty mohli manipulovat. Jeden v Londýně vlastní například bývaly katarský generál. Odpůrci odborníci na lidská práva v dokumentu říkají, že je lidské právo bydlet. To se mi zdá slabý argument. Je asymetrie informací. Někteří lidé vědí co druzí nevědí a mohou je zneužívat.Tyto investice do bytů a jiných aktiv bohatství státu nevytváří. V dokumentu je déle řečeno "Copak potřebujeme na kafe mezinárodní společnosti?"Starbuck odčerpá místní peníze. " Dále je zde téma daňových rájů. V Itálii dělník zaplatí z platu na daních 60%. Nadnárodní firma, která fiktivně sídlí v daňovém ráji jen 4%. Perou se zde peníze z daňových úniků, kokainu...Koupíte si dům, firmu či cokoli v Římě, založíte si firmu v daňovém ráji a teď si to tam prodáte a nakonec si to od své firmy v daňovém ráji koupíte dvakrát dráž zpět. A máte legálně vypráno. Penzijní fondy asijské, americké apod. potřebují růst, aby lidi co v nich mají peníze až přestanou pracovat měli z čeho žít. Pak jsou všude v centrech velkoměst prázdné byty. Majitelé se snaží nájemníků zbavit všude stejně. Z jejich peněz neinvestují do oprav a stěžují jim život. Závěrečnou dohodu jsem kvůli otočení se pro pivo nějak nepobral. Že by nový zákon, zakazující vlastnění prázdných bytů? To asi těžko - zvlášť u nás máme komunistické zkušenosti z nadměrných metrů kdy lidi museli druhý byt prodat a do svého většího vzít podnájemníka. ()
Leilani a její afektivní gestikulace nemusí oslovit každého, taky je dost otravné časté dojímání se nad všemi příběhy, nicméně dokument zahrál přesně na strunu mého letitého rozčarování nad pravidlem, že se centra měst vylidňují, ale ne jen kvůli jakýmsi vznikajícím sídlům velkých korporací, ale proto, aby ty nemovitosti zůstaly prázdné. Aby byli zlikvidovány oblíbené cukrárny, trafiky, galanterie, opravy obuvi, či brašnářství, voňavé domácí pekárničky, akvaristiky, malá knihkupectví atd., atd. a hlavně aby v ostrých centrech měst nebydleli obyvatelé s průměrným příjmem, kteří tam žili a platili nájmy desítky let. I centrum Ostravy takhle dopadlo a proto populistického Ostravaka zásadně a nikdy a do ničeho volit nebudeme, že ano... Dále si po tomto dokumentu myslící bytost kafe u Starbag nikdy nedá, nepronajme si kvartýr přes Airbnb a začne se zajímat do čeho tlačí prachy, které se mnohdy properou přes penzijní fondy a tak se nad důchodcem, zrovna vyhozeném z jeho bytu, protože nestačí na platby ze dne na den x násobně zvýšeného nájmu, jakýsi absurdní a nemorální kruh uzavře. On za bydlení odvádí roky nemalé prachy a ti samí lidé ho zlikvidují a vykopnou na ulici. Jen proto, aby ten barák zůstal prázdný, protože to je ideální aktivum, které správně sype. V dokumentu potěšila účast spisovatele Roberta Saviana (autora Gomory), který hezky vysvětlil, jak to velkém světě peněz funguje. Čili ačkoli to místy nebylo úplně top a zároveň zdůrazňuji, že myšlenky socialismu a komunismu jsou mi naprosto cizí, tento způsob kapitalismu lze s klidným svědomím označit za hyenismus, který pod pláštíkem velkého a povoleného podnikání ničí životy spoustě lidí (bavím se o Švédsku, Jižní Korei, USA, Španělsku, Velké Británii, Kanadě, Itálii, Německu- tam ale na tom začali makat a já jim fandím! atd.) a který musí být výrazně omezen, ne-li zastaven. Pakt starostů velkých měst v čele s Barcelonou mě těší a doufám, že se podobné ofenzivy dočkáme i v městech našich. Po uši jsou v tomhle bordelu pochopitelně celé vlády a není to nic, co by se netýkalo i přímo nás. Prachsprosté podnikání na lidech, kdy devizou je jen větší množství informací, nulová morálka a minimální skulinka, jak s obyčejnými, pracujícími, platícími lidmi vyjebat. Plný počet, především za téma. ()
Žiaľ, hlávná téza "právo na bývanie" je, ako priznala koniec koncov aj hlavná protagonistka, dojímavou rétorikou. Kto má povinnosť vám zabepečiť bývanie? ... Štát? Skutočne? Ten na to, ako sme videli aj v grafoch, dnes nemá. Socialistické modely sú takisto neudržateľné. Za problém s bývaním nemôžu peniaze a zlý kapitalismus, ale ľudská chamtivosť. Ďalším problémom je, ako naznačil aj rozumnejší starší pán vo filme, ekonomická a právna nevzdelanosť väčšinovej populácie, ktorá sa nechá obalamutiť. Ďalej, ani zastupujúci reprezentanti v mestách by nepustili to, čo má pre ľudí hodnotu tak ľahko z rúk, ak by na nich tlačili ľudia. Na druhej strane v českých a slovenských podmienkach je pekne vidno, že to nemusia byť zahraničné korporácie, ale obyčajní ľudia, ktorí masovo investovali do bytov, a tak spôsobili, že bývanie v Prahe či v Bratislave je pre priemerne zarábajúcich ľudí nedostupné, ak sa nerozhodne naň pracovať bez mála 30 rokov svojho života. Neobývané bytové jednotky je nutné riešiť: neviem či vysokými daňami, alebo dokonca prepadom vlastníctva, ako tomu bolo kedysi v rímskom práve s nevyužívanou pôdou. Ceny by rýchlo klesli. Lenže to by išli aj volení zástupovia v parlamente proti sebe, keďže majú do bytov takisto zainvestované. No a znovu sme pri sebareflexii a etike. Kto si do hrobu odnesie svoje majetky? Veď už ich ani ľudia nebudú mať komu odovzdať. Možno je čas oprášiť evanjelium a priznať si, že sa život nedá zabezpečiť a človek k životu nepotrebuje tak veľa. Len mať kde hlavu skloniť. ()
Trailer dobrej, ale film postrádá hlubší myšlenku. Housing market in capitalism is evolving in various places. A dál? ()
Filmařsky to rozhodně není trhák, ale téma poráží vše - dá se jen nepochopit. (A hudba je indeed dobrá.) ()
Dokument o procesu gentrifikace, institucionalizaci nájemního bydlení, jak se na něm podílí a profituje z něj finanční sektor a kdo je ten, co tuhle hostinu platí. Pro mne to byl nový (zajímavý a zároveň smutný) pohled na zdražování nemovitostí. Tohleto by měla být "povinná" hodina a půl pro všechny, kteří rozhodují či ovlivňují zákony o bydlení/nájemním bydlení. Problém není v malém pronajímateli, který má byt k pronájmu, problém vzniká u koncentrace. Ten kdo vlastní (a občas i pronajímá) desítky tisíc bytů, je ten, kdo určuje pravidla. Z bydlení se stala komodita, aktivum. Ruku v ruce s nadbytkem financí (quantitative easing) nás tenhle kolotoč dostává tam, kde dnes jsme. BTW - za mne je kapitalismus naprosto v pořádku. Dobrý dokument, někdy je dost o emocích a rozvláčnější, ale to mu u mne neubralo nic z 5* . ()