Režie:
David OndříčekKamera:
Alexander ŠurkalaHudba:
Jan P. MuchowHrají:
Tatiana Dyková, Jan P. Muchow, Jan Čechtický, Kateřina Winterová, Petra Špalková, Zdeněk David, Zdeněk Suchý, Bořivoj Navrátil, Václav Mareš, Nikolaj Hejko (více)Obsahy(1)
Anna - šestnáctiletá dívka z malého města - utíká z domova a potkává mladého floutka Speedyho, který ji zavede mezi městskou partičku. Tady se Anna postupně seznámí s jeho bratrem Filipem, nemluvnou kamarádkou Irmou a záhadným mladíkem Kytkou. Anně se otevře nový svět, plný zábavy a večírků, který jí okouzlí svojí barevnou rozmanitostí. Postupně se sblíží s introvertním Filipem, který má také největší podíl na její proměně. Annina zdánlivá naivita a upřímnost jejích citů nakonec zamíchají kartami v celém příběhu. (Magic Box)
(více)Videa (2)
Recenze (269)
Ke způsobu života partičky ve filmu jsem nikdy nepřičuchnul a postavy mi chvílema lezou na nervy, přesto Šeptej považuji za jeden z těch lepších až hodně dobrých českých porevolučních filmů (asi taky proto, že ho neprzní Macháčkova držka). Takhle to tehdy v Radosti a podobných podivných klubech, o kterých jsem četl nebo slyšel, asi opravdu chodilo. Po Šeptej to šlo s Ondříčkem filmově z kopce. Soundtrack hodnotím jako vynikající, a to preferuji spíš ostřejší muziku. ()
Zdá se, že jsem jeden z mála na této databázi, kdo dal Šeptej plný počet. Pokusím se krátce objasnit, proč - byť je v tom samozřejmě skryté i zrnko nevysvětlitelného - některý film vás zkrátka irituje, náladou, kamerou, příběhem, ani nedokážete říct přesně čím. A jiný na vás působí jako zjevení, těšíte se, až si ho pustíte znovu, je vám s ním dobře. U mě je Šeptej, jak asi tušíte, typem filmu č. 2. Od začátku jsem si tuto nostalgickou mimozemskou jízdu devadesátkovou Prahou užíval, se všemi debutantskými nedostatky a scénáristickými absurditami. Přál jsem si, ať je film aspoň dvakrát delší, tak jsem si jeho podivínské postavy od první chvíle zamiloval. A proč tedy? Možná v tom hraje svoji roli, že jsem ho poprvé viděl až z velkým odstupem. Unikal mi až do roku 2021, takže jsem mohl jaksi z budoucnosti nahlédnout, jak se mu podařilo vystihnout a popsat dobu, v níž vznikl. A víte co? Myslím, že Šeptej vystihl devadesátky naprosto dokonale a snad nejlépe ze všech českých filmů. Je něčím podobným jako Kouř pro léta osmdesátá. Fandím tomu, že se Ondříček v době nově nabyté autorské svobody neobrátil do minulosti s klasickou variací na téma komunisti / nacisti byli svině, ale snažil se už tehdy nahlédnout tápající, trochu ezo, trochu ulepenou, ale vlastně docela cool současnost. Přinesl tak svědectví o začátcích klubové scény v Čechách, o tom, jak do nich pronikala elektronická hudba, DJové a drogy. (A nezamilovat si Tatianu s Čechtickým, jak v totálním rauši paří v Roxy na Wubble-U, kór když jste měli to štěstí bydlet několik let za rohem od Roxy, to zkrátka a dobře nejde.) Svědectví o LGBT komunitě, kdy gayové poprvé v českém filmu nebyly jen komické ušišlané figurky, ale dal se jim velký prostor v podobě ústředního páru. Zkrátka a dobře svědectví o úžasně svobodné době, kdy se dalo prostě se sbalit, odjet do Prahy, spát u cizích lidí a zažít neuvěřitelný mejdan. U filmu Manhattan Woodyho Allena jsem napsal, že je to unikátní film v tom, jak pevně je zasazený do doby a prostoru. A u Šeptej mám dost obdobný pocit. Tohle se nemohlo odehrát jinde a jindy, než v Praze krátce po revoluci. A s tím podle mě souvisí omyl, kterého se tu mnozí dopouštějí - ano, klasický příběh film nemá, ale není o ničem. Jeho hlavním hrdinou je jedno magické město uprostřed Evropy, na prahu nové epochy, a parta nešťastně šťastných lidí, co v něm žijí. Ale možná jsem na omylu já. Snad jsem tak nostalgický kvůli rok trvající covid karanténě a ten film možná objektivně vzato není zas tak dobrý. Ale ať je to tak, nebo tak - jak strašně rád bych zas jednou dorazil na párty k Lauře! Třeba hned! ()
Ťažko písať komentár k niečomu, čo nemá hlavu ani pätu a je tak zbytočné ako chcieť naučiť slona stepovať. Obsahovo tak nevýrazné a tak nudné, že som skoro od nudy zošedivel. Kľudne som si mohol doniesť pred telku vedro zemiakov a začať ich šúpať, určite by to bolo zmysluplnejšie. Postavy sa tam len tak bezprízorne mihali, šuchtali a medzi sebou jalovo plkotali. Sem-tam sa tam mihol nejaký postarší škaredý homosexuálny úchylák s pokazenými zubami a to by asi čo sa týka pútavosti bolo všetko. Vďaka aspoň naznačenému milostnému trojuholníku dávam tomuto "veľdielu" slabučký podpriemer, ale aj to som musel zažmúriť obe oči. Proste nezáživná zbytočnosť. 30/100 ()
Už když můj DVD player odmítal plynule přehrát film Šeptej, jsem měl podezření, že s tímto Ondříčkovým filmem nebude něco v pořádku. A bylo to horší, než jsem čekal. Omlouvám se panu Troškovi, že jsem kdy slovně napadl některý jeho film, protože to co předvádí Ondříček v prvních dvaceti minutách (dál už jsem se bohužel nedostal), je prostě a jednoduše STRAŠNÉ. Vůbec jsem nepochopil, o čem ten film má být a co mají jednotlivé scény vlastně vykreslovat. Ten film vypadá, jakoby nějaký amatér vyrazil s kamerou do některé městské kavárny mezi místní hňupy a prostě točil, jak žvaní o tom hnědém, smradlavém. A pak se prostě a jednoduše přesunou do bytu a tam to pokračuje. Příšernost!! Nulové charaktery, nulová výpovědní hodnota. Už i ti Samotáři jsou docela průměrnou, nevěrohodnou sondou do života odrostlé mládeže, ale aspoň je to zábavný film. ()
Když se podívám na filmografii Davida Ondříčka, musím konstatovat, že to o co se snažil se mu povedlo pouze a jenom v Samotářích. Myslím tím tedy dokonale vykreslit život "post-pubertálních jedinců". Šeptej postrádá hloubku, dialogy jsou velmi prázdné, atmosféra unylá. Jako plus vidím herecké výkony a dobře zvolené hudební motivy. Celkově spíše nuda. ()
Galerie (8)
Zajímavosti (18)
- Scéna s pizzou se odehrává v Pizzerii Corleone na Praze 1. (Jizni Tlapa)
- Film se natáčel pouhých 40 dní. Po třech dnech natáčení se David Ondříček rozhodl vyměnit kameramana. Kamarádství muselo jít stranou a za nezkušeného Ondřeje Kubíčka nastoupil Saša Šurkala. (mchnk)
- S Janem P. Muchovem a s Janem Čechtickým se David Ondříček seznámil již v roce 1988 ve známé pražské kavárně Slávia. Táňu Vilhelmovou si vybral na základě filmu Indiánské léto (1995). (mchnk)
Reklama