poster

Dekalog II (E02) (epizoda)

  • Polsko

    Dekalog, dwa

Drama

Polsko, 1988

Komentáře uživatelů k epizodě (33)

  • ad
    ****

    Kieslowski (téměř) v plné síle (ano, scéna se včelou je fajn. stejně jako zajímavě mrazivý závěr)... tento díl je během ostatních dílů několikrát připomenut(29.9.2007)

  • Tosim
    ***

    Příliš náznakové, metafora s vosou v limonádě je naopak strašně banální.(11.12.2017)

  • Faye
    ***

    Nemůžu si pomoc, ale arogantní chování lékaře mně bylo tak nesympatické, že jeho zasahování do, už tak složitého, rozhodování ženy (netvrdím, že to nemyslel dobře) mi prostě vadilo!(22.12.2005)

  • xxmartinxx
    ****

    O řád slabší než jednička, ale tři hvězdy by tomu neslušely. Dvojka je navíc méně doslovná, méně vykonstruovaná, což jí na jednu stranu ubírá z údernosti, v jiném naopak přidává. 70 %(13.10.2013)

  • Radko
    ***

    Preduchovnené takým zvláštnym a pomerne riedkym spôsobom, až výsledné morálne ponaučenie sa stáva mierne zmäteným. Atmosféra ponurého poľského sídliska v ére tovarovo nedostatkového socializmu ostala rovnako dokonalá ako v prvej časti seriálu o desiatich Božích prikázaniach. Skvele sa tiež podarilo vystihnúť bezútešnosť dobových nemocničných priestorov. Popraskané steny, mokvajúce priestory. Chlad zamestnancov, starajúcich sa o zdravie. Bezvládne telá pacientov bez opatrovacej ruky či milého slova sestier, bez príbuzných, ktorí majú prísne vyčlenené minúty na návštevy. Kto však vzal Božie meno nadarmo? Spoločnosť vraj katolícka až po strop, no v realite podivuhodne odťažitá a ubližujúca si komunikačnou neznášanlivosťou? Staručký lekár s traumatizujúcou príhodou v duši? Alebo jeho susedka, ktorá kvôli jeho chladnému prístupu zaľutuje, že pred rokmi namiesto jeho psa nezrazila jeho samotného? Napokon sa definuje aj nejaký problém, súvisiaci s klasickým milostným trojuholníkom. Na jeho hrotoch sú dvaja muži a jedna žena. Problém nastáva, keďže nik nevie, či trojuholník zostane trojuholníkom len s inými hráčmi na hrotoch alebo či sa netransformuje na štvorec, kde bude mať miesto malé bábo. A tam sa už príbeh stáva takou stredostavovskou konštrukciou, hodiacou sa presne tam, kam bol film pôvodne určený: na večerné vysielanie do televízie, aby si divák užil príbeh. Nie síce nejako prelomový, no vzťahovo sa pomerne dosť často vyskytujúci a preto odvážny a moderný. Taký všeobecne platný. Taký trochu o ničom.(30.10.2014)

  • kinej
    ****

    Opět silné hodinové drama. Kieslowski nechá působit těžkost života na diváky celou silou. Metafora včely je zajímavá, nemocniční prostředí nebylo ještě nikdy tak depresivní.(9.11.2006)

  • Mariin
    ****

    Formálně dokonalé: odlidštěné prostředí nemocnice, židovský herec Bardini jako nepříjemný lékař - jedovatý dědek, Krystyna Jandová jako žena - umělkyně, která podváděla svého manžela. Přesto, že Kieslowski byl považován za katolíka - působí příběh i pointa spíše depresivně. Podle mého názoru by se dal tento díl v souvislosti se zamýšleným potratem (interrupcí) označit též jako díl V. (Nezabiješ!). Oproti prvnímu dílu tento na pět hvězdiček nedosahuje.(26.2.2012)

  • jojinecko
    *****

    Ďalšia "filmová facka" od Kieslowského!!! Dokonalý minimalizmus filmových prostriedkov, maximálna výpovedná hodnoda. Filozofický a psychologický dopad ako hrom, opäť inteligentné a nápadité (scéna so zachraňujúcou sa včelou- nezabudnuteľné!).(3.10.2008)

  • ork
    *****

    For Me 91%(27.2.2010)

  • vypravěč
    *****

    Přestože jsem viděl první část Kieślowského filmového ztvárnění Desatera, která mě uchvátila, před více než rokem, zklamání, které mi přinesla část druhá, bylo ohromné. Jakkoliv je zpracovávaný příběh či spíše skladba několika příběhů, ten skličující akord několika životních stanovisek, lišících se měrou pevnosti, lability, zatvrzelosti…, silný, celek vyznívá nesoustředěně – a nepřípadně relativisticky. Jako by zde nešlo o hřích proti jednomu přikázání, ale naráz o přikázání všechna, jak tomu ovšem v životě často bývá: dokážeme-li se prohřešit v maličkosti, jsme schopni i horších činů. No, kdo z nás by to nedosvědčil svým vlastním – smutným – případem? Zde se přes všechno utrpení převalují mlhy odcizenosti. Chlad medicínského světa, bolestínství i mučitelství trpící ženy, sebezaujetí všech, propadlo minulosti, tma nadcházejících dní, to jsou parta paternosteru, který by se tak rád zastavil nebo alespoň rozbil o vysněný strop a všechen svůj obsah slisoval. A když dojde na onen ústřední či titulní hřích, najednou nevím, jestli je skutečně hříchem… Ba spíše jsem přesvědčen o tom, že hříchem by bylo promluvit pravdivě, nechat nevěrnou ženu své dítě popravit – a přežívat právě v tom odcizeném světě, které plodí hříchy na běžícím páse… Co s tím? Snad jen, že se musíme zamýšlet nad slovy. Ta, která zaznívají v zákoně pro nás nejzávaznějším, jsou na jednu stranu příliš úzká, na druhou příliš široká. Mělo by je převážit jedno – láska. Měli bychom ji pocítit tak, jako když hledáme v záhonku volné místo pro nenápadnou trvalku a všude kolem cibulky dvouletých zamilovaných květin, tedy jako svobodu a na tomto poli, sebeútlejším okrsku, vystavět svůj dům, byť by se rovnal jen stvolu. Ale i za toto zamyšlení jsem vděčný, Nepřišlo by, nebýt těch několika nejasných rozhovorů a toho krásného dialogu lékaře a uzdraveného pacienta, který film pointuje a poselství vší svou silou problematizuje . Budu-li mít příležitost, postoupím začas o přikázání dál. Kolik jen hříchů mě do té chvíle zatíží…(2.3.2019)

  • Frajer42
    ***

    Z mého pohledu výrazně slabší počin, než tomu bylo v případě prvního dílu. Svázanost se druhým přikázáním je podstatně volnější, než tomu bylo v případě prvního snímku. Děj se mi zpočátku pozdával výrazně nudnější. Dobrých 30 minut nahání hlavní hrdinka lékaře a kromě toho, že si režisér vychutnává každičký záběr ženy, která je na pokraji nervového zhroucení, tak to opravdu k vidění zrovna moc není. Uvítal jsem režisérův odosobnělý a nezaujatý pohled na věc. Když to vezmeme kolem a kolem, tak se do nelehké situace dostala žena svojí zásluhou. Je potom na každém z nás, či si s ní zasoucítíme, nebo ji nemilosrdně odsoudíme. Já osobně zůstal někde na půli cesty. Vše podstatné se děje spíše ve druhé půlce, která je dramaticky lepší. Všemi vychvalovaný záběr na včelku svádějící ve sklenici boj o život je opravdu prvotřídní. Krajně nesympatický a všemi nenáviděný doktůrek si odnesl z minulosti pochopení pro cenu lidského života, a tak postaví lidský život nad Boha a odpřísáhne lež - tolik ke druhému z dekalogu.(2.6.2016)

  • erased
    ****

    Druhé přikázání se může pyšnit tím, že se jeho vlastní interpretace dá reflektovat v souvislosti s tou "oficiální", kterou nabízí renomovaná profesorka etiky v osmém díle. Kvůli ní je pak ještě o kus těžší porozumět, nebo spíš soucítit s motivací některých zdejších postav, ale o to víc bezradně pak působí ponaučení, kde individuální odůvodnění mravních názorů naráží na realitu a konfrontuje se s cizími názory. Ve výsledku je to tak hořkostí i dobrými úmysly rámovaná povídka, která se díky zdařilému a nejednoznačnému zkombinování reality a poučení řadí mezi ty nejlepší celého cyklu.(23.12.2014)

  • Lucjen
    *****

    Kieślowski vykresľuje život surovo, bez zbytočných prikrášlení, nijako sa s divákom nehrá. Rovnako ako v prvej časti ukáže dve strany mince, ani k jednej sa neprikloní. Názor už je na Vás. Oproti prvej časti je druhá ešte menej doslovná, ešte viac sa hrá s pohľadmi a hudbou. Režisér nevytvára iba otázku voľby života za život, v posledných desiatich minútach ešte stihne jednoducho vyjadriť pocity človeka, ktorý okúsil smrť. A kto by bol povedal, že záber na včelu vylietajúcu z pohára bude mať taký silný význam... Téma prvého Dekalógu sa nedá porovnávať, no Nevezmeš meno božie nadarmo vo mne zanechalo silnejšie pocity.(31.5.2016)

  • kaylin
    ****

    Při sledování tohoto dílu si uvědomíte, že to není prostředí, které nutně působí negativně, ale že to jsou lidé, kteří v něm pracují, kteří jím procházejí. Jako kdyby žádná z postav, které zde jsou, v sobě už neměla radost, jako kdyby v každé něco více umíralo, než žilo, což je v kontrastu s tím, že hlavní hrdinka je těhotná. Opět silné a nepříjemně depresivní.(5.2.2016)

  • d-fens
    *****

    ocenenia : "Vatikánsky zoznam" (vznikol v roku 1995) - zaradené v sekcii 'Morálne hodnoty' (celý tv seriál)(10.3.2010)

  • Martin741
    **

    Prilis vela duchovna, malo svetskych radosti. Vdaka ze sa zrodilo nieco ako osvietenstvo /konat bezbozne dobro, to ma sialene bavi/. Jo, keby nebolo osvietenstva, tak nabozenstvo /prevladali krestanske smery hlavne v Europe/ by vladlo doteraz a doteraz by sa nerozvijala moja milovana egyptologia, asyriologia a chetitologia. K filmu : prilis vela duchovna : 35 %(10.9.2016)

  • kocik1
    ****

    Andrzej umírá a Dorota čeká dítě. Jenže Andrzej není otcem Dorotina dítěte.Co má Dorota dělat? Kdo převezme odpovědnost, jak se z ní sama vysvléci a na koho ji hodit? / Hodně intimní a depresivní dilema lékaře, který se musí rozhodnout o něčem, co mu vlasně nepřísluší.(17.4.2016)

  • tomtomtoma
    ****

    Nevezmeš jména Božího nadarmo. Krzysztof Kieślowski se ve druhém díle Dekalogu v existenciálně sestavených obrazech filmové filozofie zaměřuje na váhu slova respektované osoby i jeho určující vliv pro existenci bytí. Kreslí ve smutku zásadního rozhodnutí dilema morální etiky. Smrt za život, život za smrt, z religiózního vyznání lze uvažovat o trestu za cizoložství, etická polemika dává přednost existenciální rozpolcenosti a jednoznačně hlasuje za život. Život je přeci jen stále nadějí. Hlavní postavou morálního dilematu je Dorota Geller (velmi zajímavá Krystyna Janda), těhotná houslistka. Dostáváme se k úvaze o povaze a podobě lásky a touhy. Žena je postavena před nesnadnou volbu mezi matku a manželku, je zatížena očekáváním i pocitem viny a přijetím podoby předpokládaného a zaslouženého trestu. Hlavní mužskou postavou je starý a uznávaný lékař onkologie (dobrý Aleksander Bardini), Dorotin soused a lékař jejího vážně nemocného manžela. Osobní zkušenost mu určila povolání jediným smyslem bytí. Ozvěna minulosti v celém svém rozsahu vždy volí život a přesvědčivě za něj brojí bez předsudků. Důležitou postavou je Andrzej Geller (Olgierd Łukaszewicz), Dorotin manžel. Nemoc nedává žádnou záruku, ale humanismus vítězí. Pointa má díky němu své nejpodstatnější vyznění. Z dalších rolí: svědomí a naděje života v podobě pracovníka nemocnice (Artur Barciś), nemocný Andrzejův spolubydlící z nemocničního pokoje (Karol Dillenius), Andrzejův kamarád a horolezec Janek Wierzbicki (Jerzy Fedorowicz), či doktorova známá a profesorka etiky (Maria Koscialkowska). Druhý díl Dekalogu žene svým úsilím do střetu morální společenský problém, nestálost partnerského soužití, etické zvažování a humanistické přesvědčení. Existenciální rozměr je přínosem pro morální filozofii.(3.3.2019)

  • !Borec!
    ****

    Syrové, chladné, ale zároveň emotivní, dotýkající se lidských hodnot, které musíme rozbalovat pomalu s celým snímkem. Kdo je zde větší zavrženec - bezradná žena, která miluje dva muže, zapšklý doktor, který má svoje metody soucitu nebo snad milenec, kterému nezbývá jen čekat?(26.1.2010)

  • Ixbalanke
    *

    Nechápala jsem pointu, když jsem se na to dívala. Když jsem si teď přečetla tady obsah, tak to nechápu ještě víc. Lékař přece vychází jen ze svých výsledků, které byly v tu chvíli prostě negativní. Mě připadala jako blbka ta ženská. Když už někoho podvádí natolik, že s ním má i dítě, tak by se asi měla rozvést a vzít si toho druhýho. To by nikdo nemohl v určitých funkcích a povoláních říkat žádná fakta (lékař, sociální pracovník, odborníci na různé věci). Nikdo mě nepřesvědčí, že je Dekalog celkově neutrální, co se týká víry. Je to katolická propaganda, která se v Polácích snažila utvrdit víru a přiblížit ji běžným lidem, aby věděli, co si např. pod tímhle přikázáním mají představit...(23.1.2012)

  • radektejkal
    ****

    Tak komu pověsíme na krk mrtvého králíka! Kieślowski zde zhušťuje děje do symbolů, z nich konstruuje schémata, která - jako v životě - nikdy nemají úplnou platnost. Nakonec se vše vyvine přirozeně nepřirozeně a zákonitě bez zákona. Příznakové schéma: 1. Doktor se bojí o svůj kaktus, lže, ale nepatří mu mrtvý králík; 2. Andrzej Geller vidí vodu na stropě a zdech (symbol zkázy), ale potom včelu, jak se pomocí lžičky dostává ze sklenice s nápojem. 3. Dorota brutálně ničí fikus a s rozkoší odsouvá sklenici ze stolu až padne na zem a roztříští se. Z toho je ovšem možno poskládat nekonečně mnoho příběhů - buďme tedy vděčni za tento jediný.(17.5.2017)

<< předchozí 1 2
 
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace