Dekalog V (E05)

Nebýt toho, že je hned po první větě zcela jasné, kterou cestou se vyložení pátého příkazu vydá, mohlo jít o nejsilnější díl Dekalogu. Nakonec je to tak především famózním zpracováním, kterým se tomuto blíží, protože jak sebezničující příběh vyděděnce, tak i jeho donquijotovský rám je natočený i na silný standard celého cyklu bezkonkurenčně nejlépe. Jednoduché oko za oko je možná tím méně nekonvenčním pojetím nejelementárnějšího pravidla lidského soužití, a určitě by se dalo zabývat se i méně jednoznačnou situací, ovšem vzhledem k zahořklé, pomstychtivé a přitom sebeospravedlňující lidské povaze je to právě takto triviální pojetí, kvůli které je poučení v této povídce prakticky věčné. (23.12.2014)

„Nezabiješ” / V podstate sa jedná o skrátenú verziu Krátkeho filmu o zabíjaní, tým pádom nemám žiadnu potrebu sa ďalej vyjadrovať k tej istej veci, ku ktorej som sa mimochodom vyjadril už v januári, roku 2017, kedy som sa snažil (p)opísať, o čom je vlastne tento príbeh, z ktorého mi opätovne behal mráz po chrbte. (09.09.2022)

Do prvního klimaxu (brutální vraždy taxikáře) se nám postupně představují tři hlavní aktéři (skutečně se nám však představí až s druhým klimaxem: brutální popravou Jacka. Mladý obhájce, teprve nedávno přijatý za člena advokátní komory, plný pochybností, ale i snah o nápravu, i když si není jistý jaká snaha a čeho náprava. Taxikář, libující si v drobných podlostech, plašení psů klaksonem, škodolibém zahrávání si s klienty (což se mu nakonec stane osudným). Mladý Jacek, vyhnaný a opuštěný ve městě, ví přesně co chce, bez ohledu na cokoli. Po vraždě taxikáře, zůstávají ve hře už jen dva, a teprve nyní (ve výkřiku obhájce, pomačkané fotografii, a při pohledu na louku u lesa) se odhalí jejich "objekt malé a" - pěkně jsme to vyhnali lacanovskou kozí brankou. Dvojí pomsta: Jackova za smrt sestry a vlastní zpackaný život, a pomsta zákona zde došly naplnění. Pozn: Slavoj Žižek, který věnuje Dekalogu (a filmům kolem něj) velkou pozornost, je k Pětce je poměrně skoupý. Přesto však ocituji (z jeho knihy Lacrimae rerum) obecnou úvahu Kennetha Burkeho: "... třebaže je přikázání 'Nezabiješ' ve své podstatě nadsmyslovou idejí, ve své úloze smyslového obrazu nemůže než rezonovat důrazným apelem 'Zabij'", na níž Žižek navazuje: "Lacanovský protiklad mezi symbolickýmn Zákonem a obescénním příkazem Superega se zde manifestuje ve své nejryzejší podobě: veškeré negace jsou bezmocné a jsou zredukovány na pouhé de-negace, takže nakonec zbývá jen obscénní, vtíravá ozvěna: Zabij! Zabij!" Smotného Žižka to táhne ke gnostickému výkladu, který je spíš sporný než osvětlující. (24.05.2017)

Nedá se tomu nic vytýkat, stejně jako u prodloužené verze (Krátký film o zabíjení), ale čím to je, že jsem tentokrát neměl tak silný pocit a tak tvrdou depresi jako u ní? Možná je to tím, že už jsem věděl, do čeho jdu a tak mě nic nemohlo překvapit, ale Krátký film o zabíjení mě tehdy dostal do takové depky, že jsem si řekl, že to sice je skvělý film, ale už to v životě nechci vidět. Čekal jsem, že dopadnu zase stejně, ale nestalo se. Silný dojem jsem měl, ale ne až tak. Možná je to ve mě, možná mi delší verze svým pomalejším vedením přišla hlubší, nevím přesně, ale vím, že na plný počet to coby epizodu Dekalogu nevidím. Je to ale natolik propracované ohledně otázek trestu smrti a toho, co vše je vlastně vražda, že tomu ten plný počet nakonec nedokážu nedat, nicméně hodnotit to ještě subjektivněji, tak dám "jenom" čisté čtyři hvězdy a vrchol Dekalogu pro mě stále bude první přikázání. Navzdory tomuhle menšímu zklamání se ale na příští přikázání docela těším, jelikož Krátký film o lásce mě tehdy tak moc nadchl, že si nedokážu představit, že by mě nestrhl ani tentokrát. Slabých 5* (18.10.2023)

Krátky film o zabíjaní som videl pred deviatimi rokmi a po prečítaní komentára k nemu nevidím dôvod k nemu niečo pripájať, pretože by to mohlo vyvolať negatívne reakcie pseudohumanisticky založených osôb, podľa ktorých je ideálnym trestom pre vraha niekoľkých desiatok obetí, akým je Breivik, cca dvadsaťročné väzenie v trojizbovej luxusnej cele. Neznášam to oddeľovanie zločinu a trestu, pri ktorom okamžite po odznení vraždy sa celý aparát a "ľudskoprávne" organizácie začnú intenzívne zaoberať právami vraha a v prípade, že v danom štáte ešte existuje trest smrti, tak bojujú, aby sa nevykonal a keď neuspejú, tak aspoň aby nebolel. V tej etape je už úplne ľahostajné, či rovnaké zaobchádzanie mala obeť zločinu. Pred mnohými rokmi som čítal o vreckovej zlodejke, ktorej v odcudzení peňaženky okrádaný bránil tak intenzívne, že jej zlomil prst. Zlodejka bola oslobodená, pretože nič neukradla a okrádaný bol odsúdený za ublíženie na zdraví. Vivat justitia. (10.03.2023)