Dekalog

Dekalog I: 4 *, Dekalog II: 3 *, Dekalog III: 2 *, Dekalog IV: 2 *, Dekalog V: 3 *, Dekalog VI: 3 *, Dekalog VII: 3 *, Dekalog VIII: 4 *, Dekalog IX: 3 *, Dekalog X: 4 * (02.01.2017)

Chtěl bych trošku netradičně pochválit oficiální text distributora, který na pár řádcích nastínil děj i obsáhl kompletní filosofii prvního dílu. Nečekal jsem, že budu takovým způsobem nadšen. Téma tohoto dílu mi bylo nesmírně blízké. Nastíněnými myšlenkami skoro jako by mi hovořil z duše. Nastíněnými proto, protože je zde zkrátka více otázek než odpovědí. Snímek se opravdu zaobírá výhradně podstatnými věcmi. Dialogy jsou vybroušené k naprosté dokonalosti a z herců srší sympatie. Příběh se nese ve velice ponuré atmosféře a je dovršen opravdu emotivním finálem. Neodpustím si malou poznámečku k mnoha zdejším komentátorům, kteří nabyli, dle mého odborného názoru, poměrně chybného přesvědčení, kvůli kterému hodnotí hůře než by mohli a troufnu si dokonce napsat, že i hůře než by měli. Nemyslím si, že byl hlavní hrdina představitelem jakéhosi ateisty. Dle mého úsudku to byl člověk, který reprezentoval právě nedodržení prvního přikázání - tedy věřil ve více "bohů". Kromě toho křesťanského, který mu byl nucen v dětství maminkou a tatínkem, věřil i v exaktní vědy. Ve filmu je přeci hromada indicií. Chce se to pořádně koukat. Evidentní je zejména finále. Ukažte mi člověka, který po smrti milovaného najde cestu k Bohu? Řekl bych, že takový člověk ji právě obvykle ztratí. (A vydá se třebas poškodit nejbližší kostelík.) Mimo jiné také příjemná lekce polštiny. Jsem si jistý, že po desátém dílu budu hovořit plynule. Těším se na další díl. (02.06.2016)

Z mého pohledu výrazně slabší počin, než tomu bylo v případě prvního dílu. Svázanost se druhým přikázáním je podstatně volnější, než tomu bylo v případě prvního snímku. Děj se mi zpočátku pozdával výrazně nudnější. Dobrých 30 minut nahání hlavní hrdinka lékaře a kromě toho, že si režisér vychutnává každičký záběr ženy, která je na pokraji nervového zhroucení, tak to opravdu k vidění zrovna moc není. Uvítal jsem režisérův odosobnělý a nezaujatý pohled na věc. Když to vezmeme kolem a kolem, tak se do nelehké situace dostala žena svojí zásluhou. Je potom na každém z nás, či si s ní zasoucítíme, nebo ji nemilosrdně odsoudíme. Já osobně zůstal někde na půli cesty. Vše podstatné se děje spíše ve druhé půlce, která je dramaticky lepší. Všemi vychvalovaný záběr na včelku svádějící ve sklenici boj o život je opravdu prvotřídní. Krajně nesympatický a všemi nenáviděný doktůrek si odnesl z minulosti pochopení pro cenu lidského života, a tak postaví lidský život nad Boha a odpřísáhne lež - tolik ke druhému z dekalogu. (02.06.2016)

Hlavní problém bych viděl v chybějící dramatičnosti tohoto dílu. Zatímco v jeho předchůdcích šlo o život, tady šlo v podstatě "pouze" o to, nebýt ve svátek jako jsou Vánoce sám. Samota je nepěkná věc, ale jak praví klasik: "Nejde-li o život, tak jde o hovno." Celé je to o courajícím páru, který pátrá hluboko v mysli po dřívějších společně prožitých chvílích. Člověk se třeba dozví, jak nepěkným místem byla v minulosti polská záchytka, vedl-li ji sympatický plešárd. To by si nejeden rozmyslel bumbat. Kdo je méně oblíbeným a prožil už si nějaké ty Vánoce v osamění, tak se do snímku určitě zvládne ponořit a užije si jej. Obávám se, že ostatní příliš ne. Ocenil bych určitě snad jen krásnou atmosféru varšavských Vánoc. Pokud jsem druhému dílu vytýkal dost volnou interpretaci druhého přikázání, tak jsem nucen své tvrzení odvolat. Takhle vypadá volná interpretace! S přimhouřeným okem dávám 2 hvězdy. (03.06.2016)

Taková poloincestní záležitost, která je určitě zajímavým námětem k zamyšlení. Vztah otce, respektive otčíma a jeho dcerky, respektive nevlastní dcerky, který byl odpradávna něčím trošičku intenzivnějším a trošičku jinším, než by snad bylo bývalo přípustné v běžné rodině. Slečně se strašně fuj účesem si vysnila obsah dopisu od zesnulé matičky a provedla velice hanebný čin, kterým na plné čáře porušila 4. přikázání. Takhle tedy ctění matky své rozhodně nevypadá. Líbila se mi psychologie mezi hlavními hrdiny, ale přiznám se, že mě zpracovávané téma úplně neoslovilo. (04.06.2016)

Hodinové filosofování o trestu smrti. Osobně mám v tomto ohledu zcela jasný názor - ano, není-li pochyb o vinně obžalovaného, což v tomhle snímečku rozhodně není. Ať už si hlavní hrdina prošel v životě čímkoli, tak nemá právo kvůli svému promarněnému a zhrzenému životu, ukončit život jiného člověka. Trest smrti je poté tím nejhumánnějším řešením, které se nejvíce blíží míře prohřešku. Alespoň já nevím o lepším. Celý díl se nese v extrémně pochmurném duchu, což je vzhledem k tématu více než pochopitelné. Dokonce jsem si povšimnul jakéhosi zeleného filtru, ať už byl použit z jakéhokoli důvodu. Vraždička i následná poprava jsou natočeny velmi syrově a jsou tedy oku lahodící. Velkou výtku bych směřoval k tomu, že se režisérovi nepodařilo rozehrát nějakou důmyslnější filosofickou hru. Jacek porušil 5. přikázání a dočkal se, z mého pohledu, zcela spravedlivého trestu. Nevidím nejmenší důvod k nějakému soucitu, či něčemu obdobnému. Příliš nechápu, proč se tento díl těší takovému obdivu. Téma je samozřejmě velmi zajímavé, ale ze strany myšlenek a úvah patří v mých očích k jednomu z nejslabších. (06.06.2016)

Před třemi lety jsem viděl Krátký film o lásce a příliš u mě nezabodoval. Teď, když jsem o 3 roky moudřejší a životem protřelejší, jsem byl osobně velmi zvědav na jeho kratší verzi. Kromě stalkera a milfky jsem si pranic nevybavoval, tak úžasný zážitek to před lety byl. Slušivější název snímku je rozhodně "Krátký film o lásce", i když 6. přikázání je ze snímku cítit rovněž. Moc stále nechápu, co ten Tomek viděl na ošklivé promiskuitní šlápotě, ale proti gustu žádný dišputát. Emoce nepropukly opět po letech vůbec žádné, ale jakýsi potenciál je ze snímku cítit. O lásce toho poví za 55 minut opravdu hodně. Nepotěšila mě ani absence nějakého tragického závěru. Slabší 3 *. (07.06.2016)

Spoilery! Sonda do netradiční polské rodiny, kde matka ukradne své, tehdy, nezletilé dceři dceru, aby ji umožnila pohodové dostudování, čímž poruší 7. přikázání. Děj je zasazen do doby, kdy se již zletilá dcera rozhodne ukradnout si svoji dceru po letech zpět. Jako v každém správném Dekalogu, i tady dojde k trestu. Nejstarší paní si sice zachová vnučku za svoji dcerku, ale přijde o tu svoji skutečnou. Příběh mě až tolik nezaujal, proto střílím jen 3 hvězdy. (20.11.2016)

8. přikázání nám roztočilo velice pěkný příběh. Vytahování skutků a nelehkých rozhodnutí z válečných dob je velice věrné téma. Pokud režisér není kokot, tak to nemůže dopadnout zle a Krzystof Kieślowski rozhodně kokot není. Přiznám se, že jsme museli se spolusledovatelkou klíčovou přednášku zopakovat, neboť mi film neustále obohacovala svými, samozřejmě tématickými, postřehy a trošku se nám rozutekl děj. Celkem mě zaskočilo, že tento díl odkazuje na příběh z druhé části Dekalogu. Sám bych si to možná neuvědomil, neboť mám na druhou část jen mlhavé vzpomínky, takže opět se ukázala síla společného sledování. Nejsem si úplně jistý, ale možná se mi podařilo povšimnout si zase jiné zajímavosti. Poprvé se v Dekalogu objevil černoušek a hned se hlasitě projevil. Z mého pohledu se jednalo o jeden z nejlepších dílů a rozhodně to neříkám pouze díky účasti černouška. (15.12.2016)

Nahlédnutí do velice prapodivného vztahu. Přímočarý příběh o pánovi, který přestal býti mužem a o paní, která doposud neobjevila kouzlo sebeuspokojování a postupně se stala kurvou. Majitel funkčního penisu nosil na hlavě hřívu stejné barvy jako ona. A vůbec si byli celkem podobní. Snad byli alespoň opatrní a nebude po Polsku kráčet nějaký chudáček. Vztah impotenta a nymfomanky je předurčen k záhubě. Porušení devátého přikázání bylo nevyhnutelnou záležitostí. Takový příběh ze života, v němž hraje hlavní roli paranoia a žárlivost, což jsou dvě nádherné lidské vlastnosti. Vzhledem k osobním nesympatiím vůči oběma hlavním aktérům, vidím hodnocení "jen" na solidní 3 hvězdy. (27.12.2016)

Spoilery! Příjemné zakončení desatera. Mírně odlišná epizoda. Co se týče lehkého komediálního nádechu, četnosti polských vulgarismů i celkové atmosféry, která je zde spíše taková paranoidně groteskní. Příběh se mi velmi líbil, a to zejména od okamžiku, kdy se pán rozhodně za kompletizaci sbírky obětovat vlastní ledvinu. Velice mě překvapila optimistická pointa v podobě sblížení dvou odloučených bratrů na základě koníčku, o kterém dříve zřejmě ani neslyšeli. Pro mě osobně jeden z nejvydařenějších dílů. (02.01.2017)