Soochweein boolmyung
Address Unknown
Obsahy(1)
Film je situován do počátku sedmdesátých let na jihokorejském venkově, umně mísí venkovské reálie a podivné postavičky s politickými problémy té doby, hlavně pak s americkou okupací. Servíruje nám každodenní život vesničanů a jejich problémy, jako je šikana, domácí násilí, neopětovaná láska či obavy o vzhled, a vše nabourává přítomností jiné kultury v podobě amerických vojáků. (cubajz)
(více)Recenze (68)
Scénář: Ki-duk Kim .. VI. Výtečný počin. A rozhodně nejlepší Kim Ki-duk (pozn. viděno 8 filmů ze 14). Všechny neduhy, které mi na některých už viděných filmech Ki-duk Kima vadí, se nedostavují. Ať už trapně mlčící postavy nebo nelogické a samoúčelné jednání. Jistá brutalita sice zůstala, ale její role je opodstatněná. Adresát neznámý má především skvěle propracovaný scénář. Je zasazený do počátku sedmdesátých let na jihokorejském venkově a mísí do sebe tradici venkova a politické problémy té doby. Místní postavičky žijí svůj každodenní drsný život ve stínu nedaleké americké vojenské základny, která do děje také promluví. Právě na postavách odráží mnohé tehdejší korejské traumata a nemožnost nějak je vyřešit. Přes osvěžující přítomnost černého humoru je film náležitě depresivní, tudíž přesně v takovém duchu a atmosféře, kterou mám nejradši. 90%. ()
Tvorba Ki-duk Kima jde trošku mimo můj vkus - příliš brutality a hodně mimo realitu (i když kdo ví :) ..... Přesto mu dám šanci ještě ve dvou filmech, které jsem sehnal, ale abych řekl pravdu, tak se na to ani moc netěším :) ()
Kim Ki-dukův jediný skutečně politicky angažovaný film zachycuje život na malém městě během sedmdesátých let. Tematizuje nejen korejské problémy a reálie (rasizmus, trauma z války, psi v pozici zvířat na porážku), ale zachycuje především americkou okupaci a aroganci amerických vojáků. Adresát neznámý je plný kimki-dukovských postav, které se střetávají na jednom prostoru, ale jejich příběhy jsou individuální a nestřetávají se, případně se střetávají pouze okrajově (hrdina jedné dějové linie pomůže hrdinovi druhé dějové linie přemoci šikanující spolužáky). Ve filmu se objevují pro tvůrce typické artefakty (roztrhané fotografie) a motivy (voayeurizmus). Postavy si z lásky ubližují (syn bije matku), ženy jsou ochotny být mužům nápomocny jen do chvíle, kdy se necítí být otročeny (dívka si raději znovu probodne oko, než aby zůstala vojákovým dlužníkem, a dávala mu tak důvod chtít po ní vděk). A ačkoliv film občas odlehčí napjaté vztahy černým humorem, zůstává nejdepresivnějším Kimovým dílem. ()
Zlatý Lev - výběr ()
Na můj vkus, je to taky příliš absurdní a brutální. Od prvního snímku – ručně vyrobená zbraň v rukou dítěte, z které střílí na plechovku, která je na hlavě jeho sestry. Pes kterého jeden škrtí a druhý utlouká baseballovou pálkou a potom dalšího a dalšího. Štěně, které se zloději rozhodnou zabít upálením. Zoofilie atd. A to co si dospělé osazenstvo vesnice dělá navzájem ( a každý sám sobě) mně už bylo tak nějak jedno. Bylo mi líto jenom těch psů. ()
Mozaika osudů obyvatel jedné korejské vesničky roku 1970. Narozdíl od jiných Kimových filmů je dějovější. Zachycuje sociální bídu, zamýšlí se nad relativitou krutosti a vyjadřuje se i k přítomnosti amerických vojáků v Koreji ( a určitě ne jednostranně ). 90 %. ()
Hmatatelná syrovost v tragédii na pokračování. Kim nedává příležitost vydechnout ani na chvíli a každým dalším dějovým posunem zabředává hlouběji do všudypřítomného chladného bahna. Nejde ale o depresi a brutalitu bez ladu a skladu, naopak. Všechna neštěstí se ukazují na podkladu potlačované lidskosti nebo hlubokých křivd a svou věrohodností téměř až zabolí. ()
Nikde jinde se Kimovi s takovou silou nepodařilo zachytit temnou beznadějnost suchozemského světa, kterému vládne smečka a který končí lapený v pasti vlastní žravosti, tužeb a nadějí. - více v recenzi na Rejže.cz (autor Antonín Tesař). ()
Vynikajúca pôsobivá dráma z kórejského vidieka a tak trochu iný Kim KiDuk, než ho poznáme z jeho terajšej poetickej tvorby. Každopádne film silný, drsný, depresívny s absolútne looserskýmy charaktermi kde nik nemá šancu na zlepšenie svojho osudu, pretože sa narodil na miesto a do doby, keď to nebolo objektívne možné. 10/10 ()
Kim si prostě libuje v bizarnostech. Pokud si mám udělat obrázek podle jeho filmů, tak Korejci mučí, zabíjí, jedí psy a nechávají se jimi uspokojovat. Korejci si házejí do studny mrtvoly, protože voda má pak prý lepší chuť. Korejci koupou své matky a další věci. Nevím Kime, jestli budeš můj oblíbenec. ()
U Kim Ki-dukových filmů mám, až na dvě výjimky, problém s hodnocením, protože ač mám rád jeho zvláštní vidění lidské psychiky, poetiku, výrazové prostředky a práci s krásou i brutalitou, vždy se najde něco, co mi při srovnání s jinými filmy brání pořádně "přihulit" u závěrečných bodíků. Tenhle snímeček je depresivní, extrémně zvláštní, postavy nemají kořeny v praktickém životě, ale v tom je jeho kouzlo, poskytuje vcelku silný zážitek, který bychom u euroamerické kinematografie hledali jen stěží. Ovšem při takové abstrakci se divák nemůže s žádnou postavou stotožnit, je dost možné že si z filmu jednoduše nic neodnese a snad nebude mít ani důvod se k němu vracet... 7/10 ()
Další skvělý Ki-duk Kim. Že mu až na jedinou výjimku nedávám pětky, neznamená, že bych ho neměl za skvělého režiséra. Jen zkrátka cítím, že i když mě zajímá a "baví", není to "můj" umělec, který by mi promlouval do duše. Rozhodně mě ale jeho promlouvání do jiných duší nenudí a je zajímavé, že si dokázal vypěstovat tak jasný rukopis, kdy využívá podobné postavy a motivy, aniž by se vyloženě opakoval. Zatím. ()
Film vypráví o životu jihokorejskýách obyvatel kdesi na venkově. Jak je to u Kim Ki-duka obvyklé, i zde jsou charaktery postav nějakým způsobem pokřivené/postižené, ať už fyzicky nebo psychicky. Adresát neznámý tuhle skutečnost však přivádí do zcela extrémní polohy, nicméně ji samotnou v mnohém determinuje přítomnost amerických vojsk. Způsob života, zvyky a prezentované prostředí určitou formou koresponduje s jiným, dnes již klasickým japonským dílem Balada o Narajamě, kdy se v některých případech postavy nechovají racionálně, ale pouze na základě svých pudů. I díky tomuto zůstává Adresát neznámý prozatím nejvíce tísnivým až skličujícím filmem Kim Ki-duka. ()
Je to celkom dobrá dráma od Kim Ki-Duka. Má pomerne dobrý príbeh odohrávajúci sa v jednej dedine, v ktorej žije mnoho rozmanitých obyvateľov so svojimi vlastnými problémami a túžbami a navyše sú viac alebo menej ovplyvnení aj prítomnosťou americkej armády, ktorá má pri nich základňu. Spracovanie mohlo byť aj lepšie, ale aj tak je celkom slušné. Film prakticky ani nemá plnohodnotný dej, celé je to zložené z osudov mnohých postáv, pričom každá má svoj menší príbeh a samozrejme sú aj vzájomne čiastočne prepojené, keďže žijú na jednom mieste a poznajú sa. Aj tento štýl mi sadol a väčšinu času sa na to pozerá dobre, len jednoducho niektoré postavy so svojimi scénami ma bavili viac a iné zase menej. Zaujali ma hlavne situácie súvisiace s jednookým dievčaťom, jej priateľom a americkým vojakom, ktorí sú najviac prepojení, ale toho zaujímavého je tu dosť. Hlavným záporom nielen deja, ale aj celého filmu je bezpochyby všetko súvisiace so psami, jedna z hlavných postáv ich tu zabíja, síce mimo záber, ale aj tak, no aj celkovo sa k nim postavy správajú dosť zle a toto mi vadilo po celý čas a film to dosť zhadzuje. A celkom prekvapením je aj to, že Kim Ki-Duk tu svoju poetiku využíva len minimálne, skôr mi to prišlo podané takým realistickým štýlom, ale zase k tejto téme to aj celkom sedí. Herecké obsadenie je na tom dobre, všetky postavy sú ideálne obsadené a aj zahrané, takže nemám problém. Réžia a technická stránka sú celkom slušné, síce mi viac sedí ten poetickejší štýl, ale ani s takýmto prevedením nepohrdnem. Takže kľudne by som dal aj lepšie hodnotenie, bavilo ma to, ale tie scény so psami mi vadia až moc, takže celkovo je to pre mňa len mierny nadpriemer. 66% ()
Přehlídka nešťastných osudů, lukostřeleckých soutěží, násilí a psího potěšení. ()
Buď jsou ti Korejci opravdu tak moc jiní, anebo (a to spíš) je divný pan Ki-duk Kim. Jeho stylizace je pro mě každým dalším zhlédnutým filmem více a více trapná. Pokud by byl Adresát neznámý v tomto ohledu ojedinělým snímkem v režisérově tvorbě, neměl bych s tím sebemenší problém, takhle však jsem celý film vyloženě protrpěl. Všechny postavy (do jedné) jednají absurdně, zcestně a neodůvodněně agresivně. Není scéna, ve které by některé osoby nekřičely nebo se nervaly. Na konečné uvěřitelnosti je to pak dosti znát. Ztotožnění s byť jedinou postavou (alespoň pro mě) nepřichází v úvahu. Příspívají k tomu i vysloveně otřesné herecké výkony. Nemám nic proti agresivitě a nevypočitatelnosti filmových postav. Jejich kouzlo ale pro mě rozhodně netkví v hromadném přehánění, nýbrž v jejich včlenění do jinak klasické společnosti, kde si divák abnormální chování vychutná a ne že se bude těšit na ojedinělý záchvěv racionality. Někdy si skutečně říkám, proč na to koukám a proč raději Ki-dukovi nedoporučím operativní zvětšení penisu... ()
Kim Ki-dukova láska mezi třema očima .. ()
Na mojí povahu až moc depresivní dílo. Samozřejmě, že žít v Jižní Koreji po válce s amričany za zády a ekonomikou na vesnici jako v dobách nevolnictví nebylo snadný, ale těch pár příběhů co se dělo v tomto filmu byly až přehnané. 55% ()
Adresát neznámý byl druhý film v rámci mého „dne s Kim Ki-dukem“. Naštěstí. Bylo to něco jiného, než další filmy, které jsem viděl. Takové panoptikum zvláštních lidí -každý má nějakou tu svou úchylku- na korejském venkově u americké vojenské základny. Násilí probleskává méně než v Drsňákovi, zato je film plný, jak to říct, „gagů“ – ne přímo „veselých“, jak spíše mrazivě černohumorných. 95% ()
Kim opäť predvádza mozaiku ľudských osud, tentoraz na pozadí kórejskej vojny, čím docieľuje vo výsledku jeden zo svojich najsilnejších a najsmutnejších snímkov. Napätie medzi Kórejcami, rozdelenými pohľadom na vojnu i vzťahom voči americkej armáde, láska, nenávisť, márnivosť, násilie, nádej, zúfalstvo, šialenstvo a smrť. Veľmi osobitý príbeh niekoľkých rodín, amerického vojaka a pár ďalších postáv, ktorý hlavne v závere dokonale metaforicky ukazuje výjav hrôzy a utrpenia obyvateľstva, ktoré čaká ako psy na jatkách blízky koniec. Som vďačný aj za tú trošku čierneho humoru, i keď film príliš odľahčiť nepomáha. ()