Buffy, přemožitelka upírů (TV seriál)
-
Buffy the Vampire Slayer
-
Buffy, premožiteľka upírov
Akční / Drama / Fantasy / Romantický / Horor
USA, 1997–2003, 105 h 47 min (Minutáž: 42–80 min)
Česko-Slovenská filmová databáze
Bluntman
Po absolvování maratonu všech sedmi sezón můžu s klidnou duší prohlásit, že se jedná o nejlepší seriál, jaký kdy vůbec vznikl a který je s přibývajícími díly lepší a lepší. Pokud totiž člověk jde pod povrch béčkového seriálu o sexy prsaté a blonďaté hrdince předurčené osudem k zabíjení upírů, ukáže se mu konceptuálně do nejmenšího detailu promyšlené dílo o slastech a strastech dospívání, které je silně depresivní a i vedlejší postavy jsou mistrně prokreslené a živoucí, a komplexní fantasy s ohromným mytologickým pozadím. Nesčetné množství originálních epizod, v nichž se experimentuje se stylem, vyprávěním, žánry aj. (muzikálový díl, mlčenlivý...), vysoká koncetrace popkulturních hlášek se svébytným zacházením s anglickým jazykem, důsledné vyhýbání se či ohýbání anebo nadsazování klišé a schémat (Drákula ne jako hlavní záporák celé jedné série, ale pouze prvního dílu? Ústřední a údajně nezničitelný arcilotr 2. série zabit jednou ranou z bazuky?). Ani jako feministický a politicky nekorektní počin není BUFFY, PŘEMOŽITELKA UPÍRŮ hloupá či špatná, protože je uvědomělá, sebeironická a hrozně chytrá a zábavná. Jedinou "chybou" tak je hodnocení některých uživatelů, kteří PŘEMOŽITELKU UPÍRŮ hodnotí podprůměrně až vyloženě negativně, protože zhlédli jen pár dílů pubertálně rozjívené první sezóny a nevadí "big picture", nebo si nedovedou připustit, že i v rámci brakových žánrů lze řešit závažná témata. 10/10(19.2.2007)
Lum3n
Opravdu mě zaráží zdejší hodnocení. Je dáno idiocií některých uživatelů, kteří vidí půlku dílu v televizi s dabingem, je tam blondýna co zabíjí upíry kolíkem, tak sem jdou rychle hodit odpad a napsat duchaplný komentář o tom jak v životě neviděli větší sračku. Jsem si téměř jistý, že kdyby se všichni, co hodnotili dvěma a méně hvězdama, podívali na celých sedm sérii v originále, tak tu bude hodnocení minimálně o 20% lepší. Teď k samotnému seriálu. To na čem Buffy stojí především jsou skvělé charaktery - nemluvím jen o hlavním trojlístku Buffy, Xander, Willow, ale především o vedlejších postavách, které jsou v Buffy napsané jako asi v žádném jiném seriálu - ať už je to vždy sarkastická Cordelie, mentálně narušená upírka Drusilla, nekonvenční ex-démonka pomsty Anya, problémová Faith, melancholický Angel či naprosto tupá Harmony. Nade všemi potom ční Spike, jedna z nejlepších seriálových postav vůbec. Jeho několik sérií trvající přerod z brutálního vraha v hrdinu ochotného položit život za ostatní, byl skutečně famózní. Kromě charakterů jsou pro Buffy specifické také výborné scénáře k jednotlivým epizodám, psané s nadsázkou a hlavně nabité obrovským množstvím hlášek. Další věc, kterou velmi oceňuji je, že Buffy nezapomínala na předchozí děj. To je velký problém řady dnešních teen seriálů (Pretty Little Liars, Vampire Diaries..), kde co se stane v jedné epizodě v té epizodě často také zůstane a události nemají vliv na pozdější děj, či vývoj postav. V Buffy je naopak vše krásně propojené a na minulý děj se často různě odkazuje + vše co se stane se nějakým způsobem promítne do vývoje charakterů. Samozřejmě Buffy není dokonalá, i zde se najde velké množství průměrných epizod, slabší je pak především první rozjezdová série, úvodní titulková sekvence je z těch bídnějších, efekty také nejsou z nejlepších, občas vykoukne na povrch patetická "devadesátkovitost". Osobně za největší Wheedonův přešlap považuji postavu Rileyho Finna, která se mi v průběhu času strašně zprotivila. Navíc Marc Blucas je herecký dřevo. To všechno jsou však jen relativně drobné vady jinak výborného seriálu. 1. Série - 70%, 2. Série - 80%, 3. Série - 80%, 4. Série - 70%, 5. Série - 100%, 6. Série - 90%, 7. Série - 90%. Čistých 5* to není, ale vzhledem k těm 51% co tu jsou zaokroulím nahoru.(29.6.2012)
SNCIS
Obsahuje spoilery: "Ať jsi, kdo jsi, ublížím ti. Hodně!... Jestli chvilku počkáš." Sarah Michelle Gellar bojující proti nadpřirozenu a především proti upírům. Bojuje s nimi a spí s nimi. Její první láska je upír, který má duší a prokletí. Nesmí zažít pocit štěstí, když zažije změní se v čiré zlo. A ten pocit štěstí je šu*ačka s Buffy. Na tom je vystavěná celá 2 série. Pak přijde na scénu moje oblíbená přemožitelka, která je nebezpečná a rajcovní. Pro Eliza Dushku jsem měl vždycky slabost. Přemožitelka proti přemožitelce... To je 3 série. Nejlepšího padoucha má jednoznačně 5 série, kde se Buffy utká s bohyní. Buffy: "Drž se ode mě dál, Spiku. Dlouho to tak snášet nebudu." Spike: "A co mám dělat s volným časem? Sedět snad doma a plést svetry na zimu, nebo co?" James Marsters zde vytvořil jednu z nejvýraznějších postav. Upír, který si vybojuje duši, aby získal srdce slečny, která ho nesnáší. Bavilo mne sledovat tento vztah a jejich čuňačinky, kterých nebylo málo. "Fantastický den. Ptáci zpívají, veverky dělají spousty nových veverčat, slunce svítí, ale mě to nepálí. Je to vzrušující, třeba se i opálím." Navíc Spike byl hláskař a měl krásný hlas. Rest in Peace a muzikálová epizoda... Krásné momenty seriálu. Tento seriál kdysi patří mezi moje nejoblíbenější. V dnešní době už triky tady moc neohromí, ale příběh zaujme i za 100 let. "Až začne apokalypsa - prozvoňte mě." - 80%.(27.2.2019)
novoten
1. série - 70% - Do městečka Sunnydale přijíždí malá, přidrzlá a vyvolená blondýnka, aby bránila nevinné občany, potírala zlo, dělala vrásky svému pozorovateli, tančila v místním klubu a obdivovala tajemného drsňáka. Ten nejvzácnější nadpřirozený poklad začíná jako nejbéčkovější teenagerovský horor / sci-fi / thriller a opírá se jenom o občasnou ústřední linku s Pánem, ale já si pomoct nemůžu. Už tady má pro mě Buffy své nezaměnitelné kouzlo, jelikož od samých počátků jsou jasně dané charaktery hlavní party (které se časem rozvinou do skutečně netušených rozměrů) a také to, že se seriál nebere vždy za každou cenu vážně. Gilesova anglickost, Angelovo charisma (posílené o to, že o něm víme zatím skutečně jen zlomek) a začátek legendy. 2. série - 90% - Očekávané prohloubení psychologie a charakterů, o mnoho tříd lepší soundtrack a hlavně změna celého ducha vyprávění. Od příchodu Spikea totiž nic nebylo jako dřív a přemožitelka se tak nenávratně vydala na cestu, na které měla v očích víc smutku než by si zasloužila. Ale aby nedošlo k omylu, nejde v žádném případě o vážnou podívanou, hlavně v první polovině totiž na Buffy občas leží stín zápletek vycucaných z prstu (takový Reptile Boy je z každého pohledu strašný). Klíčovým přerodem se stal dvojdíl Surprise/Innocence, rozdělený zvratem, který fanouškům podlomil kolena, definitivně změnil tón příběhu na tragickou, téměř gotickou romanci a rozhodl tak o tom, jak se bude seriál vyvíjet až prakticky do svého závěru (!) Cítil jsem bolest a těmi postavami jsem žil. A to i přestože je to pořád "jen" seriál o boji se silami zla. Závěrečný dvojdíl Becoming je možná mým nejsrdcovějším v celé Buffy. 3. série - 90% - Tvůrci tvrdí muziku, prohlubují vztahy a mažou jakoukoli zbylou šablonovitost všech (byť vedlejších) postav. Zásadní dějovou linku přináší Faith coby element tíživosti osudu vyvolené. Scénáristé se sice dlouho hledali, ale nakonec dali i téhle Buffyině životní epoše osobitou tvář. A že jim to nakonec šlo hodně dobře. Na hrátky s paralelními světy už nějakou tu zkušenost a odvahu mít musíte. A třeba takový žánrový experiment v dílu The Zeppo je kousek nebývale bravurní i na whedonovské poměry. 4. série - 90% - Po střední škole je všechno jinak. Přátelé se rozprchnou, povinnosti se změní a některé lidi už třeba nikdy neuvidíte. Ale přijdou jiní a mohou vám změnit život třeba ještě víc než ti před nimi. Začíná nový životní příběh, část původního osazenstva se rozprchává pryč a přichází nováčci. Tara a Riley. A oba se postarají o to, že parta dozná takových změn, které už nikdy neodezní. Ta trochu posmutnělá nálada hledání sama sebe už nechává emocionální tragičnost druhé a dobrodružnost třetí série daleko za sebou a odkrývá tak ve všech důsledcích ono prokleté slovo dospělost. Činí tak na základě příběhu, ve kterém je kontrast moderní techniky s přemožitelskou tradicí propírán ze všech stran a až na několik zakolísání v úvodu (tvůrci prostě po střední škole vůbec nevěděli, co s postavami dál - viz Giles) tak činí nebývale skvěle. A když už něco začne zavánět klišé, přijde jeden hláškující blonďák a nekompromisně to shodí. 5. série - 100% - Tam, kde v minulém roce přišla dospělost, přichází v tomto období odpovědnost. Odpovědnost bolestivá, nečekaná a neodvratná. Snad jen s výjimkou úvodního draculovského intermezza je jasně patrné, že dobrodružství, končící pohlednou rvačkou a uklidňujícím rozhovorem na dobrou noc, jsou nenávratně pryč. S každým přibývajícím dílem je pak víc a víc znát, že život je prostě zrádce a nezáleží na tom, jak moc štěstí nám nadělí, protože nám ho jednou stejně zase vezme. A i tam, kde se láska, oddanost a přátelství snaží s tím něco udělat, nestačí to. Pátá série Buffy ve svém gradujícím závěru opravdu nešetří nikoho a naděluje depresi občas možná až příliš štědře. Nic to nemění na tom, že vývoj tohoto díla začíná dosahovat vskutku nedostižných výšin. 6. série - 100% - Věčný opar posmutnění, spousta slz a pocit vnitřní rozervanosti, který zasahuje nejen Buffy, ale všechny, kteří se točí kolem Magic Boxu nebo Summersovic domku. Šestá série sahá na dno sil nejen partě, ale hlavně divákovi. Jakkoli se několik šťastných okamžiků najde, většinou jsou to jen jiskry, u kterých se nejde nebát, že každou chvíli zhasnou. Naopak - pokud má něco v pozadí byť jen lehce temný obrys, nic dobrého se k nám neblíží. Tento sunnydaleský rok je zkrátka silná a občas až neuvěřitelně pravdivá psychologická sonda, která v epizodě Seeing Red vyvrcholí v osudový moment, kdy se nejedna naděje zhroutí. A to přitom ten pravý očistec pro hrdiny teprve začíná. Jinými slovy nejlepší série, která chystá jedno překvapení za druhým, převrací všechna myslitelná klišé na hlavu a přináší přenádhernou Once More With Feeling, v mých očích nejlepší díl vůbec. 7. série - 90% - Každý příběh jednou dospěje ke konci. U těch dlouhodobě milovaných to bolí obzvlášť. A co teprve u těch, které dokážou být za každých okolností do nejhlubšího nitra osobní. Zkoušet překonat tragiku a intimnost předchozí série nemělo význam a proto tentokrát scénáře vyprávějí kompletně provázanou závěrečnou kapitolu jako dobrodružný příběh. Občas s nečekaně výraznou romantikou, občas s horrorovým nádechem. Ale vždy s překvapením a to i přesto, že se mi zpočátku takováto podoba hrdinského eposu zdála jako příliš velké sousto. Když navíc všechno dospěje ke svému konci tak velkolepým, dojemným a přesto vtipem provázaným způsobem, nelze než s úsměvem i pohnutím slzet. Finální série není nejlepší, nejakčnější ani nejvztahovější. Ale je to čirá esence všeho, díky čemu mi Buffy změnila život. P.S.: V seriálu se najdou díly, které děj nijak neposouvají, neprohlubují charaktery a ani nesrší ostrovtipem. Občas se objeví i díl slabší, který by v seriálu možná být ani nemusel. Ale přestože si absolutní hodnocení jako celek zasloužily jen dvě série, seriálu patří těch 100% a snad i něco navíc. V dobrodružném fantasy subžánru se totiž jedná o dílo vskutku výjimečné, kde samotná mytologie či akce ustupuje dokonalým charakterům, jejichž vývoj přesahuje všechno, co se dá v teenagerovských seriálech očekávat. V Buffy je zkrátka všechno a díky tomu zůstane nadčasová.(1.5.2008)
swed
Další z řady kultovních a vysoce kriticky ceněných seriálů (dále např. Seinfeld), který se ve světě těší velké oblibě, zato u nás se potácí hluboko v modrých hlubinách průměru. Je jasné, že teenegerovský fantasy seriál se silným devadesátkovým feelingem mísící snad všechny možné žánry a navíc pokulhávající na obě nohy ve speciálních efektech, není pro každého. Pro představu: zasaďte Brandona a jeho partu z BH 90210 do světa Akt X, přidejte upíry a prakticky jakékoliv nadpřirozené potvory, velkou porci nadsázky a svébytný humor, nechte umírat nejbližší, v průběhu seriálu změňte sexuální orientaci jedné z hlavních postav a z chladnokrevného zabijáka udělejte sympatického klaďase (+ to samé s jinou postavou naopak). Ne, Buffy je buď věc přímo pro vás, nebo ji budete mít za totální pitomost. Já naštěstí neměl sebemenší problém s přijmutím hodně specifických pravidel seriálového světa a Buffy si oblíbil prakticky okamžitě. Jak je to možné? Dovolte, vysvětlím. Jsem divák, který ví, že dobré televizní kousky nepřišly až se současnou vlnou quality tv, nevadí mi přímočařejší způsob ztvárnění příběhu, a pro plnohodnotný prožitek nepotřebuju dokonalé triky, či často až přehnaně pedantský důraz na realističnost zápletky (rozhodně nic proti, ale ne pokaždé je přílišná honba za dokonalostí ku prospěchu). Buffy má téměř všechno, co od dobré televizní tvorby požaduji - v první řadě nesmírně sympatické a vyvíjející se postavy/herce, o které se člověk skutečně zajímá (!), bohatý fikční svět, neskutečně širokou paletu emocí, a hlavně je to celé velká zábava (jak ve smyslu "kolikrát se u toho směju nahlas", ale hlavně v tom, že mě prostě "baví se na to dívat", což je asi to nejdůležitější). Navíc celý příběh funguje i jako metafora života mladého člověka. S tím, jak se mění věk hlavní hrdinky, mění se i tón a nálada vyprávění, od uvolněné hravosti mládí (první tři řady), přes smutné hledání sebe sama a přijímání ran během dospívání (čtvrtá až šestá řada), až po nalézání hrdinství a zodpovědnosti za sebe a za druhé v dospělosti (sedmá řada). Za zmínku jistě stojí i formální experimenty: například němá kapitola vzdávající hold starým hororům, muzikálová část, lynchovsky snový díl, nebo silně depresivní epizoda bez použití hudby. Neskutečné, s jakou bravurou dokázal Whedon skloubit tolik protichůdných složek a emocí, navíc často v rámci jedné epizody. Jistě, i v těch 144 dílech se vyskytne pár slabších, rozhodně ale nelituji, že jsem celý seriál shlédl, protože vždy se našla alespoň maličkost, kvůli které se vyplatilo nic nepřeskakovat. Navíc úžasná je i výstavba příběhu: každý díl často představuje krátkou kapitolu, každá série pak uzavřenou část zápletky, a všech 7 řad komplexní ságu se začátkem a koncem, kde se neustále pomrkává na diváka s odkazy na minulost. Závěrem snad jen to, že pokud máte smysl pro nadsázku a nevadí vám chudá výprava, určitě Buffy vyzkoušejte a sami uvidíte, jak vám sedne (samozřejmě v originále). Za mě velký palec nahoru a konstatování, že to není naposledy, co jsem Sunnydale navštívil. Nejoblíbenější díl: Once More With Feeling. Nejoblíbenější postava: Spike (jak jinak). Nejhorší díl: Where the Wild Things Are. Nejhorší postava: Anya. 1. série 8/10, 2. série 9/10, 3. série 9/10, 4. série 9/10, 5. série 9/10, 6. série 10/10, 7. série 8/10.(28.3.2017)