Sbohem, Kalifornie

Atypický italský western, který se v první půli pouští do nemilosrdné sociální kritiky poválečné (Americká občanská válka) Ameriky. Prázdná slova o obnově země a restartu demokracie v úvodu ostře kontrastují s realitou v podobě zbídačelých vojáků Konfederace, do kterých je možné si zcela bez skrupulí kopnout či rovnou střelit. Pokrytecká státní mašinérie v podobě federálních úředníků si najímá bandu lovců odměn, které je později z politických důvodů třeba, a nejlépe v tichosti, odstranit. Do toho všeho pak vstupuje Gemmův v mnoha ohledech vlastně i typický špageťácký hrdina Michael Random či lépe tajemný pistolník Kalifornie, který postupně prochází proměnami od psance, přes zamilovaného farmáře až k nesmiřitelnému mstiteli. A všechny tyto jeho polohy dokresluje i změna prostředí, kdy se v počátku nacházíme v deštivé, blátivé a zalesněné krajině, abychom se v závěru ocitli na sluncem vysušeném Divokém Západě. K dalšímu průzkumu žánru po delší pauze jsem si nemohl vybrat lépe. Nemyslel jsem si, že to někdy u špageťáku řeknu, ale ona mi tu vlastně až drobně vadila ta poslední čistá žánrová a přímočará, řekněme až zjednodušující, třetina. Zatloukám čtyři hřeby do trámu (kdo se podívá, pochopí). (12.03.2021)

Človek si myslí, že najlepšie špagety už dávno všetky videl... a potom zrazu takáto pecka. Nečakane krutý western, v ktorom sú osudy potulných vojakov po občianskej vojne zobrazené tak presvedčivo, že to zabieha až do akejsi dobovej sociálnej drámy. Ale aj akcie je dosť, a parádne natočenej, s výbornými kaskadérskymi výkonmi. Celkovo výborne vystavaný príbeh, konečne dospelý Gemma, viac ako solídny záporák, špina, blato, bohatá výprava s rôznymi povojnovými mestami duchov, farmami, dostavníkmi a všetkým, čo k tomu patrí (muselo to mať na svoju dobu vysoký rozpočet). Keby k tomu ešte zložil hudbu Ennio, alebo aspoň Riz či Luis, tak bezchybná záležitosť. (11.01.2017)

Pozdní spaghetti western, což je zřejmě i důvodem, proč zase až tak moc špageťákem není. Úvodní čtyřicetiminutovka je tónem, průběhem i stylem zcela jinde než zbytek filmu. A to tak moc, že ani dějově té druhé nic nedává; i jediné dva spojující elementy (hlavní postava/záporák) jsou ve druhé části profilovány výrazně jinak. Výsledkem jsou dva samostatné (a výtečné!) westerny, které nemají nic společného. Jeden je poválečným dramatem, které si rochní v mlze, dešti, blátě, chmuru a zmaru. Tato pasáž končí životem na farmě. A druhý cca hodinový, který začíná výjezdem do města a jde o tradičně vystavěnou žánrovku o pomstě/záchraně. Odehrává se ve spalujícím žáru slunce v prachu cest mezi dostavníkovými stanicemi a bohem zapomenutými osadami. Tento zvláštní rozpor se tu projevuje ve všem. Úvodní část má zcela jinak pojatou hudba než ta druhá či že je hlavní postava obávaný pistolník, se ukáže až dvacet minut před koncem. A i tak nic z toho; tady totiž převažují rvačky na krev. Za celý film ostatně zastřelí jedinou postavu; a ta je v té chvíli stejně již umírající. Přesto to nelze nedoporučit, protože nejeden samostatný western není ani zpola tak dobrý jako oba zdejší filmy, kdy ten první je nezvyklý i stylovější a druhý zase žánrově čistší. (22.01.2017)

Kvalitní western, kde není nouze o drsné zvraty. Hlavní hrdina je cool a ani to moc nezestárlo. Akorát pěstní souboje působí trochu směšně, jelikož se tam fakt často prohazujou zdma a jednou dokonce i zdí kamennou. Malinko jsem nepochopil taposvu plukovníka / bounty huntera, kterej lovil další bounty huntery, ale budiž. (11.06.2017)

Nejsem nějaký spaghetti znalec nebo nadšenec a dostal jsem se sem vyloženě náhodou, líbil se mi tón srovnání se s koncem války a cesta k vykoupení hlavního hrdiny, měl jsem ale problém udržet pozornost hned v několika pasážích - taková úvodní půlhodina sice hezky ukazuje právě situaci vojáků konfederace, ale dějově tápe. Nějak jsem se přes to pak už nedostal. (31.01.2017)

Mně se líbila moc koncepce filmu, je jednoduchý, ale trefný a rozhodně to není jen bezduché střílení do lidí.!!! (16.10.2013)

Začíná to výborně. Úvod v zajateckém táboře může připomenout starší Gemmovy kusy jako Jeden stříbrný dolar, ale ten se atmosférou k tomuhle vůbec neblíží. Déšť. Zima. Bahno. Trosky. Hladovějící vojáci. Ponižování ze strany vítězů. A Gemma jenom stojí stranou a těší se, až vypadne. Přidává se k němu naivní mladík, který se těší domů, ale na cestě se setkávají jen s nenávistí, krutostí a strachem. A všechno korunují lovci odměn, kteří nemilosrdně vraždí každého, za koho dostanou aspoň pětník. Tahle první část je výborná. Bohužel příběh se pak odvíjí úplně jiným směrem. Pochmurná atmosféra sice zůstává, ale tíživost jde pryč. William Berger už neumí střílet, takže se prakticky jenom mihne. A od chvíle, kdy se Gemma vydává po stopách únosců, už mi to přišlo jenom protahované a nijak zvlášť vyhrocené. A bohužel ani tady se to neobešlo bez pěstních bitek. Mezi klady tak patří určitě atmosféra, prostředí a herci v čele se skvělým Gemmou, který je tady snad nejlepší ze všech svých westernů. Ale o jeho postavě jsme se toho dozvěděli poněkud málo, náznaky byly (scéna s karbaníkem Resselem), ale nedostačující. Raimund Harmstorf jako záporák není vůbec špatný, ale chování jeho postavy v závěru mi přišlo poněkud... ehm. Co se týče hudby, tady by se hodila daleko víc úplně jiná. Ústřední téma ještě jde, ale zbytek je příliš moderní. Dokonce mi přišlo, že použili jednu skladbu ze Sledge. Nelíbily se mi ani zpomalovačky a příšerný efekt padání z koně jedné z postav. Přesto jde o jednoho z lepších zástupců žánru a je to určitě jeden z nejlepších filmů se včera tragicky zesnulým Giulianem. Goodbye, California... (02.10.2013)

Tohleto snad ani žádný spaghetti western není. Tenhle melancholický a deziluzivní příběh, jehož happy end je happy jen s velkou licencí, se jen odehrává ve spaghetti kulisách a využívá několik známých stereotypů, ale ta vážnost jej z tohoto žánru aspoň částečně vyděluje. Zde i ta špína, krev a násilí nevypadají jako povinný atribut či žánrové klišé, ale jako špína, krev a násilí. I ten G. Gemma hraje jinak (a lépe) než ve filmech z konce šedesátých let. (05.10.2013)

Reziser Michele Lupo /Bulldozer, Serif a Mimozemstan 1 a 2/ natcil len priemerny spaghetti western, ktory ma skor nudil nez bavil - a o neajkom napinavom sledovani so strhujucim dejom nemoze byt ani rec. Lupo ako reziser bol len zrucny rutiner, jo su tu atributy ako koniec US obciankej vojny, prenasledovanie prezivsich vojakov, spina a blato, ale holt, Gemma velmi hrat nevedel, ak vobec. Pozeram aj, ze to nekomentoval znamy konspiracny teoretik a miestny picus Karel Chrocht. Ani ta akcia ma az tak nebrala jak tu pritomnych, druha polka filmu sa preklopi zo spaghetti do klasickej kovbojky. 60 % (24.03.2018)

Poté, co v sedmdesátém pátém Sergio Leone skončil s westerny (nebo spíš od nich utekl) produkcí "Chytráka a dvou společníků", opanovala stále méně natáčené spaghetti westerny zcela jiná nálada, která měla víc společného s prací jeho jmenovce a kolegy Corbucciho. Jakousi šablonu jim vytvořil maestro Lucio Fulci v "I quattro dell'apocalisse" z téhož roku: melancholická atmosféra, aktuálnější hudba, beznaděj, špína, krev... "California" je jedním z posledních špageťáků vůbec, což mu ani v nejmenším neubírá na kvalitách. Děj se točí kolem zahořklého vojáka Konfederace (v překvapivě dobrém podání Giuliana Gemmy, jedné z prvních hvězd italských westernů), na něhož se nalepí naivní mladíček, s nímž putuje zdevastovanou poválečnou krajinou. Osud ho spojí nejenom se sestrou onoho mladíka (a moc hezkou, smím-li dodat), ale nakonec i s lovci odměn, pro které znamená mír sklizeň hlav hledaných psanců... I když má příběh evidentně tři odlišná dějství, režisérovi, hercům a kameramanovi, díky němuž je film plný stylových záběrů, se podařilo zachovat po celou dobu stejnou náladu. Přestože hudba bývala v těchto pozdních, úpadkových špagetách kamenem úrazu (viz. "Keoma", "Mannaja"), tady sedí jako ulitá, jakkoliv mě nenutí slintat po soundtracku. Naprosto dokonale jsou zvládnuty rvačky, ale tím myslím rvačky, ne fackovačky ála Hill a Spencer. Taky se mi líbilo, jak tvůrci využili rozbořených westernových městeček ze starších filmů, a co ještě stálo, to zdemolovali sami. McBaineovic farma z "Tenkrát na Západě" naštěstí přežila. S Leoneho slavnými eposy se "California" srovnávat nedá, ale to je v pořádku, nesnaží se o to. Má dobrý příběh a je tam vidět dost snahy, abych se nebál tuhle posmutnělou kovbojku vřele doporučit. (03.04.2011)

Pro mě obrovské a nečekané překvapení ! Drsnější western s parádním spádem. Hudba trochu pokulhává, ale jinak velká paráda. (03.10.2023)

Na Californii jsem byl vážně hodně zvědavý, ukázky které jsem měl možnost vidět slibovaly zajímavou podívanou a já byl od té chvíle nedočkavý si doplnit další z westernů 70. let. Není to typický italský produkt, spíš jde revizionistický pohled na divoký západ nesoucí se trochu v duchu Psance Joseyho Wellse od Eastwooda. S tím ho spojuje drsná doba po občanské válce, která je v Californii mimořádně depresivně vyobrazena. Ten chlad, chudba a zoufalství dýchá z každého záběru. V hlavních rolích Gemma a Dell Acqua podávají výborné výkony. Na Gemmu dost netypická role a musím říct, že mi v téhle poloze seděl víc než dobře. (28.02.2013)

Gemma nám dospěl. Ano, potřeboval k tomu prakticky celé destiletí, ale veškerý mladický (a často onen velice nepříjemný) nadhled, floutkovství, ale i optimismus kovboje často nad věcí, často s účastí páchajícího dobro, často prostě jen týpka amerického stylu, zde ztrácí a je to vlastně osudem solidně poznamenaný ostřílený a krutostmi světa totálně zklamaný vysloužilec. Charakterově zkrátka zestárl a povedlo se mu dokázat, že je člověk odpovědný za své činy, city a vážně dobrý herec. To vše podpořeno depresivním prostředím po válce severu proti jihu, otřesnými podmínkami, ještě krutějšími záporáky lovci lidí v čele s Harmstorfovým Whittakerem a mně ještě nesympatičtějším Nelsonem. Sto procent dění se zamlženou atmosférou, studeným vyzněním a mlžnou kamerou dodává tu pravou atmosféru. Doplněno Gemmovým (zprvu nechtěným) kamarádem, mladíkem, jemuž ještě válka nevzala veškeré mladické ideály a s jehož rodinou se Gemma seznamuje v druhé zcela odlišné části filmu. Smutný dojem podtrhuje, že mladíka zcela evidentně dabuje anglický dabér dabující v Benu a Charliem právě Gemmu, za kterým teď, coby za starším a zkušeným, už dolézá jiná generace. Podpořeno opět perfektní prací, kamerou a Ferriovou hudbou troufající si v sedmdesátých už kamkoliv, ovšem s tou výhodou, že jemu se to vždycky povede, třebaže jeho songy mají k melodii daleko (a zvláště scéna Gemmy táhnoucího se lesem za doprovodu hudby, jako by si právě pustil do pochodu tranzistorák, překvapí). Atmosféra natolik pochmurná, Gemma natolik životem zklamaný, mladý parťák natolik najivně věřící v dobro (než ho zabijí) a záporáci vlastně všude kolem, že nejvíc ze všeho mi tenhle film připoměl Velké ticho sig. Corbucciho - humor nulový. A rvačky v takovém stylu, že člověk chápe, proč už po tomhle žádné špagety nenásledovaly. To totiž nemohl nikdo přežít. (16.04.2013)

Mělo to našlápnuto na pořádnej špageťák, žel, film potápí ne právě inteligentní scénář. Nejsem si jist, zda scénáristé věděli, o čem chtějí psát. V rámci žánru za 3. (12.08.2019)

Do včerejšího dne, pro mě absolutně neznámý film. Nevěděl jsem co čekat, ale byl sem velice příjemně překvapen. První polovina je dokonalá. Ta atmosféra po skončení války. Poražení, přeživší, vracející se domů. Pro ně boje neskončili. Setkávají se z opovržením a nenávistí. A musí bojovat o svoje místo na slunci. Jenže to se změní druhou půlkou, která je úplně o ničem jiném. Není horší, jen jiná. Má už přece jen blíž do klasické kovbojky. Ze začátku jsem měl problém i z hudbou. Hlavní motiv je fajn, ale v některých scénách mi hudební doprovod nesedl. To se, ale postupem času změnilo k lepšímu. A ještě mě naštvalo, že vlastně neřekli co byl hlavní hrdina zač. Jen v náznacích. Ale stejně to byl výborný film a jsem rád, že jsem ho viděl. PS: Teď vím, kde vzal Tarantino nápad na plakát ke svému Djangovi. (25.06.2013)