南方车站的聚会
The Wild Goose Lake
Režie:
Yi'nan DiaoScénář:
Yi'nan DiaoKamera:
Dong JinsongHudba:
B6Hrají:
Ge Hu, Lun-Mei Kwai, Fan Liao, Regina Wan, Dao Qi, Jue Huang, Meihuizi Zeng, Zhipeng Li, Yongzhong Chen, Yicong Zhang, Xiaoxian Fu, Qingsong TangRecenze (7)
Vizuálně super, ten neustálý déšť je hutně noirový a hned první záběr filmu je mňamka mňamkózní. Celkově ale zmatečná nuda s mnoha scénami a detaily, které ji mají dělat vypravěčsky originální a snad až artovou, ale naopak jenom rozmělňují focus na to, co je pro dějovou linku důležité. Ta pak postrádá dramatický drajv a působí stopážově zbytečně nafouknutě. [Cannes] ()
Zabil policajta. A každý po ňom ide. Neveľmi schopná polícia hnaná spravodlivosťou. Bývalí kumpáni a žena, na ktorú dlho kašľal, vo vleku dobrodružstiev zlodeja motoriek, zase hnaní odmenou, ktorá bola vypísaná za jeho dolapenie. Obrazovo interesantné, dejovo rozvláčne. Lepší priemer, chuťovo zodpovedajúci vcelku chutným rezancom, servírovaným v čínskom pouličnom bufete. ()
Vypiplaný neo-noir, v němž se neóny nešetřilo ani na teniskách policie. Stejně jako v Černé uhlí, tenký led jsem postupně skoro přestal vnímat příběh (sic) a nechal se pohltit nápaditými scénami a hutnou atmosférou čínského podsvětí. Na čistých pět to sice není, ale nerad vidím takové poklady v modrých číslech. ()
Neo-noirová laskomina stvořená pro plátna, odehrávající se v místě bez zákona, kde mezi gangstery existují jen ty nejkřehčí aliance. Dějová přímočarost leckoho odradí, ale Diao sází jednu ikonickou scénu za druhou (low-budget akirovská honička v úvodu, trh neonových tenisek, projížďka na jezeře), které o současné Číně říkají víc, než by se na první pohled mohlo zdát, zejména o místní policii, vykreslené tak akorát nekompetentně a protirežimně, aby se film dostal do zahraničí. Only God Forgives bez Refnovy mánie (IFFR 2020). ()
Sklamanie. Od režiséra atmosferickej hutnej neo-noir detektívky „Čierne uhlie, tenký ľad“ som rozhodne nečakal takúto zlátaninu. Ani psychologický rozmer postáv, ani parádna akčná jazda, len chladná štylistická póza bez poriadneho príbehu. A dokonca aj toho hutného dažďu a neónov bolo na mňa primálo. Príbehovo otrepané (hrdina psanec na úteku pred políciou aj konkurenčným gangom), roztiahnuté a bez dramatického náboja, herecky chladné, scenáristicky chaotické. Snímke sa síce nedá uprieť pár pamätných momentov (otvárací dialóg v daždi, jazda na motorkách, trh s neónovými teniskami, nočná plavba na jazere) a hru so svetlom (aj keď tu pár tieňov pôsobí príliš prvoplánovo), ale to na dobrý film zďaleka nestačí. Oproti ostatným, medzinárodne úspešným ázijským neo-noirom z ostatnej dekády (spomínané „Čierne uhlie, tenký ľad“ ako víťaz Berlinale 2014, poeticko-magické „Posledné večery na zemi“ ako senzácia z Cannes 2018 či „Vysnívaná zem“ ako víťaz z Locarna 2018), ide jasne o najslabšiu vec. 2,5* ()
Do tandemu k tomuto snímku odporúčam Godardovo Breathless. ()
Pre ázijskú kinematografiu mam veľkú slabosť, najmä ta kórejska patrí nie len z môjho pohľadu už nejaký ten rok medzi absolútnu svetovú špičku. Čo sa týka čínskej, tam už to je menej vyvážené, väčšinou sa to bije medzi hollywood like vizuálne našľapanými peckami s viac či menej skrytou pronárodnou propagandou, určenými pre masy s reálny život zobrazujúcimi a režim aspoň okrajovo kritizujúcimi surovými drámami. Tento počin viac menej spadá do tej druhej kategórie a osobne som sa naň dosť tešil a očakával aspoň z časti podobnú nálož ako vynikajúci Wrath of silence. A..............................nedočkal som sa. Film sám o sebe nie je zlý, má pár vizuálne a emočne silných scén, ale to je asi tak všetko. Pomalé tempo nevadí, skôr ta nuda a slabý, miestami chaotický scénar, ktorý ho sprevádza a za mňa nevýrazné postavy z ktorých si ma ani jedna nedokázala strhnúť na svoju stranu na toľko, aby som si k nej vybudoval aspoň akú takú citovú väzbu. ()