Reklama

Reklama

Kandahár

  • Írán Safar e Ghandehar (více)

Obsahy(1)

Neobyčejná bajka Mohsena Makhmalbafa o lásce, utrpení a sebeobětování je příběhem Nafas. Mladá afghánská uprchlice žijící v Kanadě dostává zoufalý dopis od své mladší sestry, která jí píše, že se zabije v okamžiku dalšího zatmění Slunce. Nafas uprchla z Afghánistánu během občanské války se svým otcem, lékařem. Její sestra byla po vybuchnutí nášlapné miny příliš zraněná, než aby s nimi cestovala, a tak zůstala v Kandaháru. S velkými obtížemi se Nafas podaří dostat do Íránu, kde hledá pomoc. Zahalená, převlečená za venkovanku, je vedena přes válkou zpustošené, minami poseté pláně chlapcem, kterého potkala na hřbitově. Aby zachránila svou sestru, ať to stojí cokoliv, musí čelit nemocem, nelítostným banditům a pohraniční stráži, pokud má dojít do města jejího narození před zatměním. (Edisonline)

(více)

Recenze (37)

Matty 

všechny recenze uživatele

Snad pravdivý, před jedenáctým zářím natočený a tudíž předsudků prostý příběh ze země plné předsudků. Ze země, kde se zastavil čas, kde přesto za posledních dvacet let každých pět minut zemře jeden člověk. Po jeho zhlédnutí možná pochopíte, jak je to s tím náboženským fanatismem a možná tuto zemi, kde malí kluci musí umět do detail popsat kalašnikov, kde na předpis dostanete kus žvance (značně nedostatkové zboží), kde ženy mají podobné postavení jako nějaká chovná zvířata, odsoudíte. Jestli je to znak xenofobie, na to už si odpovězte sami. Myslím, že pokud vám okolní svět (tam za humny) není lhostejný, budete mít nad čím přemýšlet. K podobně drsné krajině přirozeně patří drsné příběhy. Tohle je jeden z nich a jeho naprostá zoufalost může na někoho působit hodně skličujícím dojmem. Asi jsem cynik, ale stádo jednonohých Afghánců pádící o překot do pouště, kde Červený kříž právě snesl novou várku umělých končetin a hlášky jako „Přišel jsem o ruku, dejte mi novou“, vzbuzovaly na mé tváři lehký úšklebek. Přisuzuji to neochotě akceptovat podobný svět za součást toho, ve kterém žiji. Je to absurdní, ale nejspíš to „tam někde“ takhle chodí. Jediný problém, který jsem s Kandahárem měl, byla tenká linie mezi dokumentem a hraným filmem. Upřednostňoval bych buď jedno, nebo druhé. 80% Zajímavý komentář: Radko ()

Enšpígl 

všechny recenze uživatele

Velké překvapení. Většinou se filmům na téma Afganistán vyhýbám, protože tento svět, kulturu, tradice i zvyky "západní filmařovo oko" často podává z pozice svého " západního vidění " a dílo se tak stává snůškou polopravd jehož závěrečné vyznění vede akorát k obrovskému nepochopení tohoto světa, případně odsouzení tamnějších tradic. Ovšem zde do zajímavého příběhu byl velmi dobře začleněn strašný úděl žen za dob vlády talibanu, neméně tragický osud zmrzačených lidí, který ve filmu byl ukázán s tak brutální samozřejmostí, až působil místy komicky. Jediný co bych filmu trošičku vyčetl, že nešel více do hloubky, například jak si Afgánec lepil dlouhé vousy může vyznít divně, přitom talibové na toto velmi dbali !! Nicméně film je už tak dost silný a nejvíce si cením faktu, že po skončení filmu jsem neměl chuť odsuzovat nebo se pohoršovat nad Afgánskými zvyky, ale jen jsem si vzpoměl na větu s Ramba 3, která se sem velmi hodila: "Bůh z této země odešel". Pro obyčejné lidi se v současné době přeci jen něco změnilo. Neexistuje náboženská policie, která si nezadala s gestapem ! Ženy mohou zase studovat, být v ozbrojených složkách jako před vládou talibů. Právě na toto téma doporučuji všem knížku od Martina Mykisky - AFGÁNISTÁN, ZEMĚ PRACHU A RŮŽÍ, ve které popisuje putování v Afganistánu za vlády talibanu a po pádu talibanu. ()

Superpero 

všechny recenze uživatele

Když jsem to dokoukal, tak jsem si furt říkal z čeho tam ty lidi žijou, když tam kromě tý rovinatý pouště vůbec nic není. Film rozhodně zajímavej, některé momenty jsou ve své absurdní hrůze až groteskní. ()

Lynn 

všechny recenze uživatele

Kandahár rozhodně nemůže nechat nikoho chladným - ukazuje totiž denní realitu Afghánistánu těsně před osudným 11. zářím. Ale ani dnes není situce tamějších obyvatel o moc růžovější. Film ale nehodnotí, nepoukazuje na problematickou mezinárodní politickou situaci - až syrově dokumentární kamerou "pouze" zachycuje strasti obyčejných lidí, kteří se musí skrývat, ať už za búrkou nebo falešným plnovousem. A Taliban není jediným (i když hlavním) zdrojem všudypřítomného nebezpečí. Zrovna tak to může být voda z řeky. A nebo dětská panenka. ()

genetique 

všechny recenze uživatele

Krajiny tretieho sveta ponúkajú pre nás, ktorí sa na hrôzy daných krajín len ticho prizeráme, toľko pravdivo krutých príbehov, že by sa nimi dali nakrútiť kilometre filmového materiálu. Preto som bol prekvapený, že v takomto filme nebolo na city diváka prostredníctvom podobného scenára nezaútočené dôkladnejšie. Spočiatku sa zdá, že by dej filmu mohol poriadne rozprúdiť krv, ale krátkoscénnym využívaním hrôz, ktoré sú v Afganistane na každodennom poriadku akurát tak dokázal na chvíľku sa nad tým pozastaviť. 75%. ()

Radko 

všechny recenze uživatele

Spomalenie filmovej reči a vnímavosť k odlišnostiam kultúry založenej na iných náboženských základoch než je tá naša sú návodom na sledovanie zdanlivo statického príbehu s dlhými, akoby jednotvárnymi zábermi. Miesto deja: Afganistan v čase talibanského režimu. Novinárka prichádza zachrániť do krajiny, z ktorej pred rokmi utiekla, trpiacu, zúfalú sestru. Veľa času jej neostáva. Do Kandaháru, kde jej sestra žije, nie je vôbec jednoduché sa dostať a smrtonosné zatmenie slnka sa blíži. Napriek fanatickej správe talibov v karajine neustále prebiehajú kmeňové boje. Hlavná hrdinka, ako všetky ženy, musí skrývať nielen tvár pod vše pokrývajúcou burkou ale aj skutočnú identitu afganky a novinárky popisujúcej postavenie žien v islamských krajinách. Potrebuje nájsť spoľahlivý sprievod a tak sa stáva jednou z manželiek rodiny vracajúcej sa späť do vlasti. Začína neobyčajné road-movie zaprášenými cestami, púštnymi dunami. Zaujímavé je spoznávanie talibanskej reality, začínajúcej od útleho detsva, keď hlavnou náplňou žiakov je nekonečné hlasné odriekavanie súr z Koránu a dostatočne farbisté popísanie smrtiacich účinkov zbraní. Obrazovo aj dejom na mňa veľmi dobre zapôsobil celý film s niektorými silnými scénami (ošetrovanie žien u lekára, vyučovanie, svadobný pochod, beh beznohých) a autentickou afganskou ľudovou hudbou pripomínajúcou to najlepšie z energických a rýchlych odrôd dervišskej muziky. ()

Rex Mundi 

všechny recenze uživatele

Pseudo-dokument ako z iného sveta, sugestívny, smutný a realistický. Radko ho nádherne opísal, takže nemám čo dodať. ()

Big Bear 

všechny recenze uživatele

Opravdovej mazec, při poslední kontrole mikábů jsem ani nedýchal. Tohle se těžko chápe pro člověka z Evropy. Snímek z opravdu jiného světa. Neměnil bych ani za nic.... Už jen to žadonění o správnou umělou nohu člověku stačí aby si uvědomil jak se má, i když zrovna není se svým žitím třebas dvakrát spokojen... Když vidím co páchá taliban a s jakou samozřejmostí si nejedno zvěrstvo nechávají běžní lidé líbit, tak nechápu.... To musí skončit buť nějakým povstáním, nebo tam USA v brzku shodí nějakou opravdu ošklivou pumu a bude klid... Tu zemi bych jednou rád viděl, ale jen kvůli přírodě.. Ohledně filmu souhlasím s některými komentáři zde, že film dělá hlavně ukázka prostředí, ze kterého prostě nechápeme.. Nejde ani tak o zpracování, ale spíš o jednotlivé kapitoly. I tak nemohu jinak. Dávám 4 * * * * . ()

Legas 

všechny recenze uživatele

Chvíli se film tváří jako dokument, potom vybalí svůj letmo načrtnutý příběh cesty za sestrou a skončí nečekaně "před koncem". Z některých scén mám rozporuplné pocity; třeba s útěkěm ženy před ležícím kostlivcem v poušti. Film působí nekonzistentně, ale na druhou stranu má relativně velkou výpovědní hodnotu a nabízí spoustu zajímavých situací. ()

Anderton 

všechny recenze uživatele

Kandahár je presne taký film, ako očakávate, ak sa naňho chystáte. Zobrazuje krutú realitu života obyčajných ľudí v ťažko sužovanej krajine, vojnu, jej hrôzy, tamojšiu mentalitu ľudí, ktorú sa snaží zobraziť režisérka bez príkras a ponúkne napríklad aj pohľad do školy, kde sa učia deti naspamäť verše z koránu, asi aby vedeli, ako loviť divú zver a ako sa tak uživiť. Ak to nejde podľa predstáv, dostanú bitku. Tieto zábery sú síce zinscenované, ale nie je dôvod neveriť režisérke, ktorá podľa pôvodu musí verne poznať tamojšie zvyky. ()

Slarque 

všechny recenze uživatele

Děsná nuda. Připadalo mi to, že to trvá tak čtyři hodiny. Prozápadní variace na íránský film. Divák uvidí, co chce vidět, a uslyší, co chce slyšet. O životě v Afghánistánu se ovšem nedozví prakticky nic. Spousta postav pro jistotu mluví anglicky já z toho všeho cítím pouze obrovský kalkul. ()

eLeR 

všechny recenze uživatele

Hraný dokument, ktorý vám na 85 minút priblíži strasti života afganského ľudu. Smäd, hlad, choroby, míny, burky, taliban ... smutné a veľmi skutočné. Výborná hudba. ()

honajz 

všechny recenze uživatele

Tohle by se mělo povinně pouštět všem těm zastáncům přijímání afghánských uprchlíků, především chlapů. Stylem mi to hodně připomnělo Smrt v Sarajevu. Určitou zakořeněnou zatrpklostí a osudnou tvrdohlavostí. Celé je to zde podané bez příkras. Ženy musejí chodit celý den zahalené, nesmějí hrát na hudební nástroje, číst knihy, učit se, do něčeho mluvit. Pokud je někdo přepadne, mají se modlit za to milosrdenství. Na hlavu postavené. A chlapi si vymýšlejí, lžou, kradou, makat se jim nechce, zbabělí jsou, za dolar by prodali celou rodinu, jak kobylky jen čekající hltavě a hladově na pomoc. Úžasná scéna, jak všichni ti chromí zapomenou na bolest a běží, co jim síly stačí, pro humanitární balíčky padající na padácích z letadla. Celý film je postaven jako road movie jedné sestry, které se povedlo dostat na studia do Kanady, za sestrou bez noh, která uvízla v Kandaháru a chce během zatmění Slunce spíchat sebevraždu, Mezitím potkává výuku dívek, aby nesahali po panenkách, protože pod nimi jsou miny, pak vidíme výuku v chlapecké škole, kde se děti učí zpívat správně korán a mezi tím svižně pronášet znalosti o všech možných zbraních. Následuje sraz s černošským doktorem s falešným vousem, který se vydává za muslima a hledá Boha (scény s ním jsou žel jediné, které dávají jakous takous naději), zastávka v Červeném kříži, kde si každý jen vymýšlí, co chce, aby to pak za rohem prodal, a dvě ženské jsou z toho zoufalé. A pak setkání se ženami, které jdou na svatbu (a dojde jich nejspíše jen polovina), a každá zahalená sice do jiných barev, ale od hlavy až k patě, až je to neuvěřitelně strašidelné. A tohle chceme jako rozmanitost v Evropě? Jinak chápu, že režisér zjednodušuje a vybírá jen něco. Ale v tomto případě je naprosto jasné, proč to dělá, proč volí tuto zkratku, takže se tento trochu umělecký kalkul dá odpustit. ()

Dale 

všechny recenze uživatele

Prostredie je samozrejme zaujímavé, filmov odohrávajúcich sa v Afganistane sa veľa v našich končinách vidieť nedá. No nič, čo by ma prekvapilo alebo šokovalo som tu nevidel. Snáď len to, ako to chodí, keď ide žena k doktorovi bolo celkom zaujímavé. Inak, ani príbeh, ani hlavná postava ma nezaujali a tie nahrávky hlavnej hrdinky na diktafón boli dosť otravné. Určite sa to celé dalo natočiť zaujímavejšie a aj tak, aby to vyvolalo aspoň nejaké emócie. Jednonohí hopsajúci za protézami bol dobrý pokus vyvolať emóciu, no akosi nezafungoval, to by sme asi museli spoznať tie postavičky trochu bližšie. ()

amirgal 

všechny recenze uživatele

Kladem i záporem filmu je jeho velká stylizovanost. Nadhled koncepce a jednoduchost vybraných sdělení vás nedonutí k přehnanému emočnímu prožitku, jehož lze tak snadno u obdobných témat docílit a který je pak laciný a nasnadě. Na druhé straně stylizovanost a zkratkovitost brání jakékoli hlubší analýze nejen popisované situace, ale i filmu samotného. Mé hodnocení do značné míry podpořila vizuální stránka filmu, který je dle mého názoru spíše než o konkrétní situaci o naději a cestě jako takové. Ve srovnání s Persepolis, jejíž předlohou je komiks, nelze nezmínit, že sdělení v Persepolis se mi zdá zralejší a promyšlenější. Obsahuje méně fatálních extrémů a tím přivádí pozornost k principům celé situace. V Kandaháru jakoby se tíže prostředí Afganistánu téměř vytrácela. ()

ledzepfan 

všechny recenze uživatele

Když chceš hrozně moc natočit aktivistický dokument o tom jak těžký je život v Avghanistánu, ale máš pocit, že jako dokument to neosloví moc lidí a tak to celé navlíkneš jako hraný film.. Akorát toho o hraném filmu moc nevíš a tak celé tvé snažení ve výsledku působí jako zdlouhavá pruda co se snaží zápaďákům na jejich festivalech prodat exotické "cetky s příběhem". Jasně, takhle to určitě nebylo (Makhmalbaf se svou filmografií určitě tuší co dělá), ale prostě to tak působí. ()

Reklama

Reklama