Il signor Diavolo

Nějak mi uniklo, že Avati stále točí filmy. Tenhle je vpravdě mysteriózní a kam se hrabou severské kriminálky (samozřejmě ne všechny, ale mnohé). Začátek 50. let minulého století. V úvodu je brutálně zakousnut kojenec - holčička. To ale není vše, jelikož jde o zločin, který má další pokračování. Benátky a okolí jsou svědky kruté vraždy mezi vrstevníky. No, zabitý vypadá jak mladý Quasimodo. Vše vrhá špatné světlo na církev, páč ta je do toho zatažena, včetně faráře a jeptišek z nedalekého kláštera. Z Říma přijíždí mladý ministerský úředník Furio, aby dal věci do pořádku. Během četby dokumentů sledujeme obrazem celý temný příběh. Furio je ovšem příliš horlivý, což se v Římě neshledává s pochopením. Když je z případu odvolán, rozhodne se pátrat na vlastní pěst. Zajímavý vizuál využívá chladných barev - ocelově šedou, olověnou, černou, či naopak nepříjemně bílou, kdy i pár scén ve dne je nasvíceno jedovatým sluncem. Kamera často využívá různé úhly, především záběry ze žabí perspektivy, které mají svůj důvod. Jak navrátit někoho, kdo zemřel? Scéna s hostií tak trochu připomene Kladivo na čarodějnice. Nechybí pro Avatiho oblíbené symboly, jako je třeba krev. Speciálních efektů není mnoho, ale jsou vynikající. Na svědomí je totiž má vyhlášený odborník - Sergio Stivaletti. Rozhodně ne pro každého, spíše pro okrajové publikum. Ostatně pro něj točil Avati některé snímky už v minulosti... (05.02.2024)

Itálie 1952. Mladý a naivní právník ministerstva spravedlnosti Furio Momenté je vyslán do psychiatrické léčebny poblíž Benátek, aby prozkoumal otřesný a tajemný případ: 14letý chlapec podle fakt zabil jednoho ze svých deformovaných vrstevníků, o němž se vykládá, že roztrhal svými zuby malou sestřičku, a tvrdí, že zabil samotného ďábla. V době, kdy vládla křesťanská demokracie a blížily se volby by aféra jimi mohla otřást. ...Film mísí nadpřirozeno s vesnickou realitou a je blízký stylu tvůrcova filmu Dům se smějícími se okny. (04.08.2023)