P.U.L.S.E. Live at Earls Court 20.10.94, London

7.září 1994 byli Floydi na Strahově a následně je v Londýně kočíroval David Mallet při tomto koncertě. Kdo to neviděl, o moc přišel. Hudba Pink Floyd, sama o sobě fantastická, inspirující a krásná a co terpve, když se k ní přidají světýlka, zrcátka, ohně, kouře, výbuchy, barvy a projekce. Každá skladba je důkladně propracovaná, choreografie efektů není nahodilá, všechno je precizní, nikoli však sterillní. Vtáhne vás to tak, že nedýcháte, jen myslíte na to, že už to ani nemůže být lepší. Omyl. Každá další skladba je o stupínek výš. Koncert graduje jak výběrem skladeb, který sestával převážně z mé milované Dark side of the moon a ze Zdi, nechybí ani skladby z v té době nové desky Division Bell, tak i odvazem efektů. Neotupíte, nezvyknete si, neuklidníte se. Při Pigs se objeví nezbytné nafukovací potvůrky (v té době velkými produkcemi v oblibě), během On the Run proletí halou letadlo, při Comfortably Numb se obří kolo, na kterém šla celý koncert projekce, začne pokládat a když už myslíte, že vás nic dalšího nemůže překvapit, rozzáří se pod stropem koule měnící se během Gilmourova sóla na jakýsi bizarní, leč krásný květ. Konec? Nikoliv! Konec přijde, až si řeknete "...a teď by mohl nastat konec světa..." A to je při poslední skladbě Run Like Hell, kdy se vzedme veškerý světelný, zvukový i lidský potenciál a snad ve snaze zlikvidovat vše živé dovalí koncert do extatického konce. UF! Wish you are here....Again, again, again. (30.01.2005)

Odpusťte puntičkářské žbrblání pravověrného fandy. Reprezentativní průřez celou ´floydovskou´ tvorbou na prvním disku bych zhodnotil slovy jako skvělou audiovizuální podívanou, kde ale nepochopím - "žbrblání č.1" - proč z 11 skladeb jsou ve více jak polovině zastoupeny poslední 2 alba (která už nemají ten typický floydovský sound, spíš je beru jako taková Gilmourova sólová alba) a zbylá bohatá tvorba Pink Floyd - "barrettovskými začátky" počínaje, přes psychedelické období, rockový přelom až k "Watersovké éře" - je zastoupena pouhými 5 skladbami. Na 2 disku je pak koncertní zpracování celého asi jejich nejproslulejšího alba THE DARK SIDE OF THE MOON (které dodnes drží rekord ve Guinessově knize rekordů jako album, jenž se celých 741 (!!!) týdnů drželo v žebříčku 200 nejprodávanějších alb ve Spojených státech, prodalo se ho na 40 milionů kusů a je společně s albem Thriller Michaela Jacksona nejprodávěnějším albem všech dob), přesně v tom pořadí skladeb, jako je na samotném albu. K němu se právě váže mé "žbrblání č.2": Kdyby se doprovodné vokalistky ve svém jediném sólovém výstupu tak těžce nemíjely s orig. vokálem ve skladbě ´The Great Gig in the Sky´, kdyby ve skladbě ´Money´ nebyla ta podivně ztišená improvizační pasáž, a kdyby se v ´Any Colour You Like´někde záhadně neztratilo to výrazné hypnotické klávesové sólo (Wright se tam o něco pokoušel, ale nebylo skoro vůbec nic slyšet), tak by to byl 100% zážitek. Takhle teda jenom......98% :o)) Každopádně pro ´floydovské´ fandy vydatná potrava, která - viděna naživo - rovná se kuřecím medailónkům s kaviárem, rakvičkami se šlehačkou a Chardonnay - ročník 2003 :o) (25.05.2007)

Geniální vyústění kariéry jedné z nejlepších rockových kapel všech dob. Neuvěřitelná vizuální podíváná, kterou neuvidíte na žádném jiném koncertě. Pink Floydi byli, jsou a budou navždy králové psychedelic rocku..... (11.01.2008)

Absolutní vrchol post-Watersovské Floyd éry. (12.12.2013)

Dodnes spomínam na ich vynikajúci koncert z tohto turné a vizuálnu masturbáciu na Strahove v 94om s veľkým obdivom. Stretlo sa nás tam vtedy zhruba 120 000. Odvtedy som väčší koncert nezažil. Može dať niekto, kto má rád rockovú muziku menej ako 5*? (05.11.2008)

Neskutečně působivá surrealistická hudba poskládaná a rafinovaně koncentrovaná ve velkolepém show. Nejúžasnější jsou instrumentálky bez textů, to je výtvarné umění v tónech! (přiznám se, že texty raději nechci znát). Pink Floyd pro mne zůstávají absolutně nejlepší, nejzajímavější rockovou skupinou mého mládí... se všemi výhradami a nebezpečími, kterých je třeba se vyvarovat. (26.12.2013)

Absolutní vrchol živé hudby, monstrózní světelná show, výborný hudebníci, skvělý výběr největších hitů a a hlavně legendární David Gilmour. Tohle dvd je ozdobou a králem mé sbírky v poličce. Tomuhle se prostě nedá absolutně nic vytknout, absolutní vrchol, atmosféra se dá krájet, husina až na zádeli a navíc je to perfektně nazvučené, už mě žádný superlativ nenapadá, Pink Floyd je prostě TOP. (27.06.2015)

Pro mě je tohle asi nejlepší koncert všech dob. Parta kolem Davida Gilmoura neskutečně válí a předvádí 110 % výkon ve všech ohledech a místy opravdu dost těžko uvěřit, že je tohle živák, tak dokonale přesně jsou jednotlivé skladby zahrané a zazpívané. Přidejte si neuvěřitelnou světelnou show, která vrcholí audiovizuálním orgasmem na druhou který musel odpálit elektřinu půlce Londýna a vyjde vám neskutečný zážitek po jehož zhlédnutí nezbývá než závidět těm, kteří měli tu čest být na místě. Tohle není koncert s velkým K, tohle je koncert s velkým K, O, N, C, E, R i T. (21.06.2010)

No samozřejmě. Mistrovské zpracování dokonalé hudby, mých nejmilovanějších písní stejně milované skupiny. Ne, není to jejich nejlepší koncert. Já osobně preferuji ty starší nahrávky, watersovskou a barrettovskou éru. Ale protože Waters spolupracoval (aspoň trochu) i na tomhle turné, protože jejich hudbě roky nijak neubírají, a protože i světelná show byla bezchybná, plný počet je na místě. (23.07.2007)

KDE JSOU HRANICE??? Kde začíná podium a kde končí... vymyslel někdo někdy předtím takovou show? Hodně lituju, že jsem tohle neviděl naživo. Floydi udelali plno nadherné hudby... ale tohle dvd je nacpany tak dokonalou symbiozu melodií světel... hlasů... 100% (10.01.2008)

Tak tohle je nejlepší kocert Pink Floydů co jsem viděl, jak po vizuální stránce tak po hudební. Pastva pro oči a uši. Dokonalost!!! A nejlepší druhá půlka Dark Side Of The Moon, první a zároveň nejlepší album, co jsem od nich slyšel. Dodnes neohrané. (02.09.2007)

přes 130.000 tisíc srdcí tepajících v naprosto stejném zrychleném rytmu (počítám i ty, co stáli na strahově za plotem) .. pohupování v bocích a mávání vztyčených paží v naprostém souznění s hudbou .. v přátelské atmosféře plné nadšeného okouzlení z přítomnosti na živém vystoupení jedné z největších hudebních legend naší éry .. zelené laserové paprsky kmitající oblohou zařezávajíce se někde na obzoru a mířící pořád dál, až někam do nekonečna (jeden reportér později napsal, že ze strahovského stadionu zářily až nad kolín, vzdálený přes 40km) .. wow!!! .. zažili jste někdo později něco takového .. kapela našich snů a my s ní … (10.05.2010)

Nejlepší Pink Floyd výstup. Společně s Queeny ve Wembley zároveň nejlepší koncert, který jsem zatim viděl. Prostě zážitek a zase si můžu jen postesknout, že jsem u toho nebyl. (28.01.2010)

Tak toto je najdokonalejší, najgeniálnejší a najfantastickejší koncert všetkých čias. Zapredal by som dušu diablovi, len keby som tento spektákl vidiel naživo - zhliadnuť a umrieť. Remember when you were young, you shone like the sun Shine on you crazy diamond ... (21.04.2006)

Záznam z koncertního turné k desce The Division Bell, kde se Pink Floyd představili i v ČR na Strahově v roce 1994, a já toho dodnes lituji, že jsem tam nebyl. Snad se dočkám v podobě menší satisfakce na koncertě The Australian Pink Floyd Show 2.3.2008 v Ostravě. (04.01.2008)

Technická dokonalost a lehký chlad, replikování kanonických nahrávek do posledního tónu s minimem prostoru pro spontaneitu (až na pár oživujících odchylek ve vokálních i instrumentálních sólech, které paradoxně zažraní fandové těžko rozdýchávají). Na druhou stranu jediný záznam, do kterého se podařilo beze zbytku protlačit pohlcující atmosféru pro Floydy typické dokonale gradované světelné show doplněné promítáním surrealistických, ezoterických i satirických filmečků a všelikými trojrozměrnými atrakcemi, jak jsme ji zažili i u nás na Strahově, takže se u toho mimo jiné báječně vzpomíná (třeba jak mi zdaleka největší vizuální vytržení z celého koncertu způsobila modrá světla plující vzduchem nevysoko nad hlavami lidí jen malý kousek od nás – jak tohle proboha dělají, nemohl jsem pochopit několik vteřin, než se ukázalo, že jde o sanitku, která si pomalu razí cestu davem). Ty nafrněné čtyři hvězdičky, které jsem sem před časem naklepal po paměti, tu po čerstvém opáčku a opětovném vyražení dechu nechat nemůžu, ale vřelejší vztah mám beztak k Pompejím, Benátkám i Watersově In the Flesh – tam všude se totiž mnohem míň reprodukuje a mnohem víc tvoří. (10.12.2015)

Tenhle koncert je jedna z největších pecek, co jsem viděl... Srovnatelný snad jen s Tubular Bells II. (14.02.2007)

Ač jsem fanoušek Pink Floyd již dlouho, tak jsem čekal na originál od Ježíška a tak se podíval na P.U.L.S.E. až teď a nemůžu říci nic, než že to byla BOMBA! Dokonalé souznění hudby a show, které se možná už nikomu nikdy nepodaří zopakovat a které se nedá popsat slovy v komentáři. Ze záznamu je také dobře vidět i slyšet těžko zastupitelná výrazná role klávesisty Ricka Wrighta na hudbě Pink Floyd. Důrazně doporučuji k poslechu použít kvalitní prostorovou aparaturu, protože hudbě to dá naprosto odlišný rozměr, skoro jakoby člověk byl přítomen. Skoro. (05.01.2010)

Nádhera - jednoduše nepopsatelná nádhera, o které tady můžu psát romány, oslavovat ji ódami i nejrůznějšími superlativy a stejně to bude málo. Nádherná čistota a originalita hudby Pink Floydů zhmotněná na pódium prostřednictvím náherného hlasu Davida Gilmoura, skvělých kytar a geniálních kytarových sól. Tohle je opravdu hodně silný zážitek. (26.08.2007)

Neuveritelna vec, tady je veskery komentar zbytecny. Kdo nevidel, posloucha hip hop. (05.05.2014)