Il Boemo

„Všechna sláva polní tráva.“ Nejvíc mě zaujalo intermezzo s Mozartem a důvěrné špitání po večerce u klavíru, kdy se malý génius svěřuje Myslivečkovi, svému dospělému vzoru, se svými dětskými strachy. Za tuto scénu dávám filmu hvězdu navíc. Nabubřelé baroko jsem si užíval i v levné výpravě. Ostatně, za jedno vstupné jsem dostal šest koncertů! Kompletních... Ale za to Petr Václav nemůže, že mi sudičky nenadělily hudební sluch. Sonda do milostného života šlechtičen a oparukovaných obšourníků zaujala, Dyk už méně. Když hrál a prsty mu tančily po klávesách, to mu obličej hrál emocemi, jinak jsem mu nevěřil ani nos mezi očima. ZDRAVOTNÍ OKÉNKO: [][] Kde ztratil svůj nos Michael Jackson víme, v čekárně ordinace doktora Mengeleho. Proč ale upadl nos Myslivečkovi? ♪♫ Aby se jednou měli historici o čem dohadovat. ♪♫ Vrazila se mu do něj jeho satyriáza. ♪♫ Mysliveček k syfilisu přišel jak slepý k houslím, ale Vojta Dyk se nechal nakazit záměrně, kvůli hlavní roli v připravovaném remake Petrolejových lamp. [][] Což nás přivádí k otázce. Jaká široká je propast mezi filmy Amadeus a Il Boemo? Jeden Dyk. (17.08.2023)

Jestli nám chtěl Petr Václav sdělit, že jakýsi Mysliveček, obdivovaný kdoví proč Italy, byl velký kurevník, a tak nějak mimoděk přitom složil i nějakou hudbu, tak se mu to povedlo. Víc jsem si z filmu neodnesl. Jinak temporytmus filmu je podivný, nebýt titulků, netuším. kdy a kde (a proč) se máme nacházet, délka scén je ubíjející, postavit film převážně na detailech je šílenství, a i když oceňují, že se Vojta Dyk naučil kvůli roli italsky, celé to prostě vypadá jako televizní inscenace či dokonce papundeklová televizní pohádka, sklouzávající k docudramatu a občas dokonce k výukovému stylu, který by se hodil tak na osvětové DVD s pár vloženými hranými scénkami. A vlastně ani ta hudba není prezentovaná tak, aby si z toho neznalec sedl na prdel a pochopil, v čem tkvěla Myslivečkova genialita. (06.01.2024)

V podstatě celkem zajímavý film o geniálním skladateli stojícím na prahu dvou hudebních epoch, dá-li se to tak říct. I přes některé delší (ba operní!) scény drží diváka bdělého a zainteresovaného. Škoda jen té delší ohniskové vzdálenosti a snaha se až na výjimky vyhnout velkým byť retušovaným obrazům měst i interiérů, která mi subjektivně vzato degradovala historický životopisný "velkofilm" spíše na něco televizně-inscenačního, lehoulince provinčnějšího. Škoda také toho dějového oblouku, který od retrospektivního okamžiku samotného konce vypráví příběh pozvolného vzestupu a velmi málo se věnuje možná zajímavějšímu pádu. Chválím naopak plastičtější obraz aristokracie potácející se mezi dekadentními nafoukanými retardy a vzdělanou kulturní elitou. (25.01.2023)

Unylá, pomalá a veskrze nezábavná dvě a půl hodiny trvající píčovinka, která má z před čtrnácti dnů na krku hlavní cenu Českýho lva. Vojta Dyk se hodí do rolí komediálních, a nebo odlehčený rom-komy. Tady hraje nejlépe s maskou, to znamená posledních dvacet minut. Ve filmu jako takovém mě zaujaly jen dvě věci. Prostřední pasáž s umíněnou, hysterickou zpěvačkou, která po facce vytne mistrovsky svůj pěveckej part. To mělo určitou sílu a šťávu. A pak závěrečný titulky, který jako by vypadly z filmové dílny režisérá pokleslejch kokotin Tino Brasse. Jinak cenu film dostal za něco, co já prostě ve filmu nevidím. 40%. (25.03.2023)

Film Petra Václava o pozoruhodném hudebním skladateli druhé poloviny 18. století Josefu Myslivečkovi je výjimečný už tím, kolik prostoru v něm má nádherná hudba tohoto skladatele (ve výjimečné interpretaci souboru Collegium 1704) V tomto směru je film určitě nabitý velkou energií a silnými emocemi. Ve chvílích, kdy film přepne z vyprávění o Myslivečkovi coby autorovi geniální hudby do módu vyprávění o něm coby člověku, těch emocí znatelně ubyde, ale ono to asi pro Petra Václava ani úplně jednoduché nebylo, pokud (třeba jako Forman v Amadeovi) nechtěl jít do roviny čirých spekulací a fabulování. A to on úplně nechtěl (až na spoustu těch sexuálních scén). Místo toho nabízí velmi zajímavý vzhled do sociálního prostředí italské smetánky 18. století (viz scény z divadla, kde se v ložích jí i souloží zatímco se na scéně hraje a zpívá). Autenticita je jednoznačně jeden z hlavních plusů tohoto Václavova počinu a tím, co z něj podle mě dělá nikoliv českým ale světovým filmem. Mimo to nelze opomenout herecký výkon Vojtěcha Dyka v hlavní roli, který doslova "nesleze" z plátna. Divák tak má možnost jej pozorovat jednak v počátcích jeho skladatelské dráhy, která, jak Václav nezastírá, vedla hodně přes "postel" jeho četných obdivovatelek, ale i v časech chmurných, kdy jej stále více trápila jeho nemoc (patrně syfilis). Výborná je v tomto směru úvodní scéna, kdy divák sleduje (za zvuků Myslivečkovy hudby) v krátkém sledu jednak totálně znetvořenou skladatelovu tvář a k tomu mladistvou uhlazenou tvář hlavní Myslivečkovi múzy (sopranistky Cateriny Gabrielli). Mezi povedené momenty určitě patří i scéna s mladým Mozartem, přičemž vůbec nevadí, že se trošku podobá scéně ze zmiňovaného Amadea. Zatímco totiž Formanův Salieri se cítí být Mozartovými improvizačními kousky na jeho skladbu dotčen, Václavům Mysliveček toto přechází se zjevnou velkorysostí. Pokud jde o vztah Mysliveček Mozart, možná mě trošku překvapilo, že se toho do filmu v tomto směru nevešlo o trošku víc (přeci jen o Myslivečkovi toho hodně víme právě díky jejich vzájemné korespondenci s Mozartem). Po druhém shlédnutí snad i proto snižuji z 5 hvězdiček na 4. Hlavně ale proto, že je tu na mě až moc sexuálních scén, které z Myslivečka dělají pěkného proutníka, což si nejsem jistý zda úplně odpovídá realitě. Škoda, že film tak ve vysílání v televizi musel nést upozornění, že není vhodný pro děti do 15 let. (04.11.2022)