Kimecu no jaiba - Katanakadži no sato hen

5* zážitek a nejlepší sezóna Demon Slayera se pro mě opět nekoná, Entertainment District arc zatím zůstává jako to nejlepší, co jsem z tohoto seriálu viděl, nepřekonán. Přitom paradoxně první epizoda a ta úplně poslední, zkrátka ty šílené skoro hodinové části, by nejvyšší hodnocení dostaly, ale k tomu zbytku bych už měl několik výhrad. Co mi ale nejvíc zkazilo dojem z téhle sezóny? Jako očekávaná odpověď se nabízí CGI, nebo spíš cokoli co bylo dělané 3DCG animací a byla to ryba (protože ti dřevění draci byli naprosto v pohodě). Ti rybí minioni vypadali na poměry studia Ufotable vážně hodně slabě, uměle a divně se pohybovali a spíš než jako děsiví mi přišli tak nějak divně k smíchu. Mohl bych si postěžovat i na fakt, že než se děj rozjel, tak jsem se chvílemi i lehce nudil a můj dojem vážně hodně zachraňovala linka kolem jistého tajemného chlapíka z minulosti, co nosí stejné náušnice jako hlavní hrdina a jeho meče. On obecně ten příběh kolem místních mečířů nebylo žádné velké terno, nejlepší pasáže byly totiž pokaždé ty, které s mečířskou vesnicí vlastně přímo nesouviseli (tajemný samurai z minulosti, Nezuko a slunce, Muzanova backstory a motivace). Ale tohle nebyl můj největší problém, který jsem s touhle sezónou měl, tím totiž byli její záporáci. Už první díl to pro mě zazdil, protože i když byl úžasný, opět jsem se podíval do Infinity Castle s tou krásnou hravou kamerou, tak mi přestavil všechny chybějící členy vyššího kruhu démonů, a kromě známého Akazy, z kterého jde respekt už od dob Mugen Trainu tu byly další ještě děsivější démoni. Když mi seriál představil vyšší dvojku a jedničku, tak to dokázal tak skvěle, že z nich šel opravdu strach, navíc mi seriál přihodil do hlavy ještě myšlenku „Když je takhle silná a děsivá vyšší jednička, co je potom sakra Muzan?“. A kromě těchto opravdu úchvatných, děsivých a zajímavých démonů tu pak ještě byli "Pot Boy" a "Posera" – záporáci naší nové série. Autoři mi je nedokázali vůbec prodat, vedle ostatních vyšších démonů mi připadali tak nějak trapně slabí a nezajímaví a ani během seriálu mě Pot Boy se svými vázami a rybami a Posera, který se rozkládal skoro jak nějaká pošahaná Matrjoška, prostě nedokázali přesvědčit, že bych se jich měl bát. Šel z nich menší respekt než z Daki a Gjútaróa, což by ale vzhledem k démoní hierarchii neměl. Ani na samotném konci u mě nedokázali nic vyvolat, stejně jako Tandžiró ani já jsem ve svém srdci nenašel ani špetku soucitu pro Poseru a jeho ubohý příběh. Co mě překvapilo byl fakt, že oběma zdejším Haširům se dostalo prokreslení mnohem lepšího, skoro i většího než třeba v minulé sezóně u Tengena. Blbý ale zase je, že Muičiró, který dostal toho prostoru mnohem víc, je pro mě ve výsledku stejně méně zajímavý než Micuri a oba jsem si nakonec stejně nedokázal oblíbit tak jako Tengena a Kjódžiróa v předchozí sérii. Animace je opět v některých momentech úchvatná, pro mě osobně byl nejpůsobivější okamžik celého seriálu asi ladný příchod Micuri na scénu (ta scéna s backflipem za svitu měsíce), nebo všechny ty nádherné barvičky, když Tandžiró nahodil nějakou tu svou techniku s tím, že poslední díl v tomhle vysloveně exceloval. Bohužel ale nedošlo na nějakou delší pasáž bez přerušení, a tak tyhle cool animační momenty přicházeli vždy jen tak nějak na chvíli a sporadicky, prostě další šílená několikaminutová frekvence doplněná o ohňostroj barev (jako v předchozí sezóně), která by mi přivodila animační orgasmus se tu nekoná. To samé dynamická kamera, kterou u Demon Slayera tak miluji, se hojně vyskytovala vlastně jen v prvním (Infinity Castle) a posledním díle (honička v lese) a pak při snímání souboje s dračími hlavami, což mi přišlo méně, než na co jsem zvyklý. Na druhou stranu jsem si tentokrát hned dvakrát všiml hudby, která se v určitých pasážích velmi povedla. Každopádně 5* zážitek se nekoná, nejlepší sezóna to není, tohle byl pro mě spíš v rámci Demon Slayera takový slabší průměr, každopádně když si to srovnám s ostatními anime seriály, tak jsem pořád na nějakých 7,5/10. (18.06.2023) (méně) (více)