Služebníci

[vzpomínky na LFŠ]  Od prvního do posledního záběru zvláštně statický a vizuálně vycizelovaný film, který sice svádí k tomu, smést jej jako samoúčelnou obrazovou onanii, přičemž ale zvolená forma je naprosto adekvátní mikrosvětu poskládaném ze statických náboženských ikon. Služobníci jsou mimo jiné důležitou připomínkou tichého odporu v kontrastu s obvyklými panicky užvaněnými vzpomínkami na předrevoluční časy. Zvolená forma mimo jiné také skvěle odhaluje prázdnotu stranických gest (mrtvá schůze) oproti mlčenlivému, pokornému odporu v rámci vlastních mantinelů.___ Každopádně u tohohle filmu si můžeme přečíst jeden z patrně nejdebilnějších komentářů v téhle databázi (a že je z čeho vybírat), který filmu vytýká, že si není "jistý, k čemu vlastně tenhle film dneska SLOUŽÍ" (kurva vole jakože cože?). Jak strašně se musí někdo bát o vlastní relevantnost, že se začne zahazovat touhle primitivní angažovaností? Můžete mi někdo oznámit, k čemu tenhle člověk vlastně dneska slouží? (14.08.2021)

Formálne čistý film. Čiernobiela tomu náramne pristane. Hlavne keď kamera ticho pozoruje byty, priestory cirkevnej školy ( či už z vtáčej perspektívy alebo nie) a pomaličky vťahuje diváka do doby, ktorá nepriala názorom. Ostrochovský je zručný režisér. O tom žiadna. Jeho Kozu považujem za jeden z tých lepších slovenských filmov. Problém Služobníkov je jeho priehľadnosť. Od určitého momentu vieme ako to skončí a tým pádom film nemá čím prekvapiť. Zaujať môže len atmosférou a tiež pohľadom na neskutočne vypapaného Martina Šulíka. Čo je na spôsob ako to pracuje s kamerou veľká škoda. Je to ale pochopiteľné. Túto tému považujem v rámci Československej tvorby za vyčerpanú. A úprimne nechápem, prečo sa k nej stále niekto vracia. Každopádne ale nelámem palicu. A túžobne očakávam ďalší Ostrochovského film. (07.09.2021)

Otrasné. Ak by som tento film mal k niečomu prirovnať, tak k tomu najpomalšiemu slimákovi, ktorý sa ešte k tomu všade a pri všetkom nepodstatnom zastavuje. Ako keby ste nudnú krátkometrážnu pätnásťminútovku  natiahli jak nedovarenú špagetu do hodiny a pol. Spolu s tým najnezrozumitelnejším šepkaním, mrmlaním či bľabotaním (alebo čo to bolo) väčšiny postáv (česť jednej výnimke - učitelovi s dvoma vetami) to mňa - najkľudnejšieho človeka na svete privádzalo do šialenstva a zúrivosti. Ak by som za toto mal platiť, asi hneď dávam reklamáciu. Nabudúce sa poriadne predabujte a keď nie tak radšej robte čiernobiele fotky a niekde si ich vyčapte, ako okrádať ľudí o čas! Hlavne že nalievanie chlastu a jeho zretelne  krásne a čisté žblnkanie do pohárikov tak bohovsky prehlúšilo oné tiché a nezrozumitelné vety! Babráci. (19.02.2022)

Film Služebníci mě na první pohled zaujal svým podmanivě syrovým audiovizuálním zpracováním, skrze něž se tvůrcům podařilo přesvědčivým způsobem vytvořit nepříjemnou atmosféru kněžského semináře. I když působí snímek místy zkratkovitě, daří se mu skrze černobílý a o to více tísnivý obraz obstojně přiblížit poměry před čtyřmi dekádami. Film pravděpodobně na jedno zhlédnutí, ale stojí za něj. Slabší čtyři hvězdičky! (04.06.2021)

Filmu sa nedá uprieť silná vizuálna stránka, čomu dopomáha čiernobiela kamera. Lenže tento obrazový narcizmus je natoľko prehnaný, že zmysel filmu odsúva do úzadia. Problém je v scenári, ktorý si síce zvolil silnú a nevšednú tému, jeho spracovanie je však laxné a skratkovité. Premárnená príležitosť. (31.07.2021)