Všichni musí být v pyžamu

Řehoř Maršíček je charakterní, přísný a o zdravý způsob života se snažící kontrolor. Všechny tyto vlastnosti ovšem rychle mizí, objeví-li se v jeho blízkosti alkohol či vdavekchtivá žena. Lehká komedie o pracovní politice dob minulých, v čele s vynikajícím Františkem Husákem a dalšími skvělými herci. (15.02.2013)

"Člověk může v životě prohrát, to není žádná ostuda, ale nesmí rezignovat." František Husák se po infarktu stokrát mohl snažit o změnu životního stylu, ale ty všechny nezdary, průšvihy a trapasy, které zažil (ať už při výkonu svého nového zaměstnání revizora nemocných nebo ve svém osobním životě), to by skolilo snad i vola. Celé se to tváří jako komedie (ač tedy hodně hořká), ale mě to ani za mák nebavilo právě proto, že tam snad vše skončilo vždy nějakým tím průšvihem. No a nic na těch mých pocitech nezměnil ani Mozart a jeho Malá noční hudba, k jejímž vyhrávání jsem vlastně ani neviděl jediný dobrý důvod. (22.01.2022)

Typická posthomolkovská Papouškovina, stěží úsměvná, spíš smutná, kterou drží jen poctivý výkon Františka Husáka a vnadná Sonnenschein. Soudružka Obermaierová tomu nasadila korunu... (14.12.2022)

Předvídatelná anekdota natočená s lhostejností k příběhu a jeho aktérům i k divákovi, snad s cílem utvrdit se (či spíše obelhat se) o nepřerušené kontinuitě vlastního režisérství. Chladná, nevidomá kamera uvádí do světa, v němž každé slovo němne ještě dřív, než je vysloveno, očekávané a prázdné, a tedy nepostřehnutelné – a stejně mizí i obraz. Děj se nevypráví, ale eviduje, jako by se rekonstruoval zločin, kterým – s nadsázkou řečeno – film sám ve skutečnosti je. Zločin proti talentu a původnímu osobitému vidění při normalizační amnézii, při níž se nešťastnému Papouškovi navracejí jen kdysi užitá slova – beze smyslu a bez původní krásy. Smutek ochočených. (10.03.2017)

Jaroslav Papoušek zůstal z tvůrčí trojice Forman – Passer – Papoušek jediným, který neemigroval a nadále točil filmy v Československu. Cosi se mu z té původní originální poetiky podařilo zachovat a přenést do dalšího období... i ten hodně socialisticky založený snímek Televize v Bublicích aneb Bublice v televize (1974) měl cosi v rámci formy a nápadu do sebe. I tahle lehce satirická komedie z půlky 80. let není zdaleka tuctovým dobovým produktem, tematicky dost vyčnívá z davu a v něčem mi připomínala spíše tehdejší komedie ze sousedního Polska. Samotný námět muže v rekonvalescensci po infarktu je sám o sobě více než hořký, úvodní a závěrečná scéna vytváří stejně tak hořký cyklický ráz věčných problémů člověka v boji proti neschopnosti dodržet svá stanovená předsevzetí. Trampoty, jaké bývalý pan účetní Maršíček mezi tím prožívá, posouvají téměř celý film do komedie, která má občas štěstí na povedeou scénu, pointu či vtipné nápady (např. romantika důchodců na zahradě pod černým a žlutým deštníkem). Maršíčkův představitel František Husák mě tak nějak střídavě bavil a otravoval, asi jako celý film. Husák asi víc otravoval, film jako celek asi více bavil. Naštěstí netrpěl příliš dlouhou stopáží, jen z toho zajímavého tématu toho šlo vytřískat daleko víc. Zajímavější průměr: 60% (06.02.2021)