Andělin popel

Silně sociálně kritické drama režiséra Alana Parkerera, který si vždy cíleně pro své filmy vybíral jak kontroverzní témata (a když už ne rastrem sociálního cítění, tak proirsky vyznívající snímek z pohledu Angličana jím jistě musí být), tak i silné příběhy se silnými hrdiny. Andělin popel spojuje víceméně obě dvě volby, i když je jasné, že akcentuje především volbu silného hrdiny vzešlého z nuzného prostředí a špatných sociálních poměrů. Tenhle smutný příběh z ponuré chudinské čtvrti je velmi realistický, ale zjevně se vyhýbá naturalistickým obrazům i determinaci z tohoto pojetí skutečnosti plynoucí - společenská předurčenost tu neplatí a hlavní hrdina svou determinaci může (a nemusí) zlomit, to podle toho, jak kdo bude chápat otevřený konec... Film je adaptací románu Franka McCourtha, který rozvíjí realistickou linii světové prózy a je dosti blízký jinému velkému příběhu chlapce pocházejícího z drsných podmínek postiženého sociálním vyloučením, jímž je legendární Dickensův Oliver Twist. I přes samozřejmé rozdíly (Frank není narozdíl od Olivera sirotek, Oliverovi schází autobiografický rozměr atd.) se v obou příbězích dá vystopovat především dimenze sociální a oba se dočkaly důstojných filmových zpracování. Alan Parker takto natočil další ze svých působivých filmů...byť jako vždy je jeho poselství dosti depresivní... (29.12.2011)

Alan Parker a jeho adaptace románu Franka McCourtha, který je v podstatě vlastní autobiografií o dětství a dospívání. Prostředí Irska působí klasicky chudě, sklesle a prázdně. O tom již bylo natočeno mnoho snímků, ale Angela Ashes není o Irsku, ale o rodině Angely. Manžel, otec několika dětí, které i díky chudobě postupně umírají, je neschopný najít si práci a při vyššímu obsahu peněz v kapse ihned končí opilí v hospodě. Těžký vývoj chlapce v takové rodině v chudinské čtvrti vedle svých bratrů... Chvílemi silné a působivé, aby v druhé chvíli film přišel trochu naivní (ale aspoň někdo v Irsku měl trochu štěstí...). Jen ta délka je možná příliš... (18.07.2009)

Tohle je proste depka, naprosta totalni depka od zacatku do konce. Vyrustani Frankieho a jeho sourozencu v chudinsky ctvrti v Irsku, kdy sourozenci padaj jak mouchy, vsude spina a hnus, neustalej dest, celej film ladenej do sediva, kluci nemaj prachy ani na chleba, natoz na obleceni, aby se zahrali, musi spalit stenu v byte, kdyz uz tatik vydela jednou za uherskej rok naky prachy, okamzite je prochlasta a pak usne ve vlastnich chcankach. Pusobivy to je o to vic, ze je film podle skutecnosti, respektive podle autobiograficky knihy. Nicmene precejen se tu sem tam hlavne v druhy polovine objevi nejakej naznak nadeje nebo dokonce i vtipek, ale hodne sporadicky a nasledne to vzdycky skonci nejak spatne. Hlavni hrdina si najde praci a ma z toho jen zanet spojivek a tak podobne. Ale i pres to vsechno film konci vicemene optimisticky, i kdyz da se rict, ze lehce stupidne, protoze se v podstate dostanem do bodu, kde film zacinal. Jinak herci jsou perfektni, hodne jim taky pridavaj irsky prizvuky a to jak co se tyce deti, tak Carlyle a Watson v roli rodicu. Lepsi 4* a Parker me opet potesil. (25.07.2011)

„Chlap, ktorý prepíja peniaze pre bábätko, zašiel príliš ďaleko.“ Angelin popol som nikdy neplánoval vidieť. Nič som proti nemu nemal, ale proste niektoré druhy filmov ma nezaujímajú. Napríklad izraelsko-bulharské road movie. A Angelin popol. Alana Parkera mám síce rád za Angel Heart a Horiacu Mississippi, ale tým to haslo. No a potom som sedel na nočnej a nudil som sa. Prepínal som stanice a zrazu ma zaujala mimoriadne pochmúrna výprava nejakého filmu na RTVS. Bol to Angelin popol. Pozrel som si úvodnú polhodinu, viac som nemal čas, ale povedal som si, že si to musím raz zohnať a pozrieť celé. A tak sa aj stalo. A neľutujem. Emily Watson som nikdy nemal rád a Robert Carlyle to s tým svojím vyhláseným pošukovstvom občas preháňa, ale treba dodať, že tu sú obaja dobrí. Watson nie je vyložene nesympatická a ku koncu mizne z plátna a Carlyle sa šokujúco (ak vezmeme do úvahy veci, ktoré stváral v Trainspottingu a Pláži) drží pri zemi. Takisto ostatní herci sú vybratí typovo dobre, dospelí i detskí. A všetkému dominuje nechutná, temná, megadepresívna výprava/atmosféra. Rozbahnené cesty a chodníky, odporné búdy, v ktorých živoria celé rodiny, totálna chudoba ako z post-apokalyptického filmu, deti rodiace sa do špiny a hnusu, stále prší alebo aspoň popŕcha a to som vám ešte radšej nepovedal stave miestnych latrín. Najväčší problém je nakoniec paradoxne asi v režisérovi, ktorý sa až príliš drží pri zemi a hoci je scenár plný vyhrotených okamihov a tragických úmrtí, Parker nezatlačil na pílu a akoby len neškodne kĺzal po povrchu. Mohla to byť epická megasága, ale zostalo to uprostred cesty. Napriek solídnej minutáži by filmu možno prospela ešte hodinka navyše, aby bol ešte precítenejší a silnejší. 70% (04.09.2017)

Čekám, že až tenhle film uvidí nejčestnější a vůbec ne arogantní ministr Kalousek, rozjede se s "reformama typu, všem vemem, sobě dáme" teprve tím správným tempem. Chudoba a beznaděj z toho filmu chčije jak voda z Iguazu a bejt sociálně nejslabší, tak tohle by byl ten poslední hřebíček před mým životním endem, fakt že jo. Jenže každá stránka mě dvě mince a tou druhou tady je otec Malachy, měl x možností jít alespoň do fightu s nepřízní osudu, ale co on udělal, prochlastal i příspěvek na miminko. Přesně takovej typ chlapů bytostně nesnáším už jenom chybělo aby ty svý ženě dal dělo a viděl bych rudě. Právě díky tomu, že mám averzi na tyhle hospodský ochlasty, lidský trosky co se nedokážou a ani nechtějí postarat o svou vlastní ženu a děti, jsem si tenhle téměř tříhodinový trip po všech atrakcích, které deprese nabízí užil na max. Skvělá práce s obrazem, vynikajcí výběr exteriérů- interirérů, kvalitní herecký výkony dělaj z Andělčina popela pořádně hořkej irskej drink. (28.10.2011)