Vítejte ve Wellville

Asi opět velká a problematická otázka vkusu, hodnotit tento film. Řemeslně dobře provedené, herecky výborně zahrané, ovšem koncept a zejména humor, na kterém je snímek vystavěn, mi chvílemi až bohužel vadil. Nemám rád humor nucený, humor za každou cenu. On už to poté ani žádný opravdový humor není. Humor se nedá dělat cíleně, neboť humor je vnitřní esenciální šťáva nějaké spíše nečekané zábavné komické situace a funguje tedy jako její vedlejší produkt. Chyběl už jen předtočený smích. (18.08.2013)

Vskutku stylová sranda z puritánství. Do této ozdravovny, v níž je sex více než hříchem zkrátka přežitkem a nelogickým plýtváním životních sil podkopávajících nám zdraví spolu s masitou stravou, se sjíždějí všichni ti mladí lidé, aby si nakonec zaprcali jako nikdy předtím a potom. Není třeba se stresovat slečno Lightbodyová, Dr. Spitzvogel je zkušeným lékařem a za zpěvu bavorských lidových písní Vám rytmicky vyšetří dělohu takovým způsobem, že vodcestujete do budoucnosti. Velice zábavné, originální, roztomilé a taky si uvědomíte, kterak je Bridget Fonda nádherná, a proč boubelaté dámy tak rády cestují kolmo. 80% (27.11.2016)

Obrovský potenciál tohoto filmu asi nelze zachytit napoprvé, ještě ho budu muset shlédnout podruhé. Bavil jsem se výborně. Ozdravné sanatorium pod vedením pološíleného Anthonyho Hopkinse je plné jeho vlastních vynálezů, které hbitě zkouší na svých pacientech. Sex a maso jsou nepřítelem lidstva. Masturbace zabíjí. Hopkinsův bohulibý úkol však pravidelně s gustem hatí jeho adoptivní syn. Velkolepá šaráda výstupů, vtipných, nepochopitelných, ale i místy trapných, ústí do finále s ohňostrojem, sexuálním naplněním a obchodním úspěchem. Výborní herci, hudba i film celkově. (02.03.2010)

Vítaným hostem ve Wellville bych tedy rozhodně nechtěl být. Denně předepsaná monotonní strava a totálně šílené povinné procedury. Natočit tenhle film se silně sexuálním tématem někdo jiný, jiným způsobem a zasazený do jiné doby, možná by se dočkal ode mne i toho nejnižšího hodnocení. Jenomže Alan Parker, ten mi po skvělém filmu "The Commitments" (kde jsem v půlce filmu se šokujícím pocitem zjistil, že mi vůbec nevadí, že skoro všechny postavy vypouští z úst vulgarismy každou možnou chvíli) nabízí další jedinečnou a nezapomenutelnou podívanou po všech stránkách, která mi dovolila snad po celý čas zapomenout na jakékoliv předsudky ke kontroverzního tématu a užívat si naplno každý detail filmu. Od nádherné historické výpravy, atmosféry, pečlivě sestavené a vybrané hudební složky, přes sympatické herce až po spoustu vycizelovaných detailů a gagů, postaviček a jejich vizáží, kostýmů, absurdních a groteskních scének... ale hlavně téměř bezedné studnice originálních vynálezů, za jaké se při potenciálním zaměření na tohle téma nemuseli stydět ani sci-fi průkopníci jako Jules Verne či Karel Zeman!! :o)). Tohle prostě snad nemá hluchého místa a šlape po celý čas v dobře zavedeném rytmu, asi jako onen klučina s košilí za trest dokolečka nahoru a zase dolů po schodech. Ne, ne, tohle přímo a doslova běhá jako uvědomělý pacient před wellivllskou drezurou či chycením do ruk komisařů. Jo, tuhle polozapomenutou americkou šarádu z jejich veleúspěšného filmového roku si klidně dám časem i podruhé. 90% (01.08.2019)

Jen géníus Parkerova rozsahu může natočit každý film úplně jiný a ůplně jinak. Jedinou spojnicí mezi jeho díly tak zůstàvá jejich špičková kvalita. Při psaní scénáře na Parkera dohlížel zajisté nejeden pábitel a pomohl vytvarovat spoustu úžasných postav i postaviček. Ani pro ten nejmenší štěk nelituje Parker scenárista energie a cizeluje ho k dokonalosti. V úžas mě uvádí nejen množstvím a propracovaností postav, ale také dokonale černohumorným pojetím smrti mnohých z nich. Parker všem svým filmům vtiskává duši. Dlouho jsem v tak žánrově i stylově pestré filmografii hledala pojítko, způsob, jak pana režiséra idetifikovat. Konečně jsem jej našla, je to duše. Parkerovy filmy žijí. Žijí, i když jsou tak absurdní fikcí jako právě tento snímek. Film je dokonalý po všech stránkách, vizuálně to není sice Parkerův majstrštyk (konečně překonat Wall prostě nelze), ale především scéna ohňostroje s ohněm je velmi podmanivá. Porterovà napsala svoji nejzajímajější hudbu, kterou stěží kdy překoná. Černému humoru tohoto snímku se musí poklonit i Blier, některé scény jsou tak dokonale absurdní (například rozcvička za zpěvu Hahahaha), že Carax si v skrytu délá poznámky, a skloubení hudby s dějem si precizností nezadá s Lelouchem. Končím tím, čím jsem začínala, Parker je génius. Čím více poznávám jeho dílo, tím více mě tento umělec fascinuje. (01.08.2019)