Kapky deště na rozpálených kamenech

Ozonova zkouška na art vyšla celkem dobře, chvílemi se podařil nádherně vybroušený diamant (především seznámení Lea a Franze a samotný konec), chvílemi se jedná o volně se povalující uhlík, který ještě nezačal krystalizovat. Ozon se pokusil zařadit po bok Denisové a Caraxe, ale skončil někde u Cattetové s Forzanim. Škoda, že se tomuto směru nevěnuje více, tento snímek dával tušit, že by z něj mohl být nadějný autor neotřelých filmů. (23.06.2015)

Vidět v jeden večer nejdřív Almodóvara a poté Ozona je docela mazec! První se snad v žádném filmu neobejde bez alespoň jedné transvestity, druhý se velmi často v různé míře pouští s oblibou do tématu homosexuality a přidat si do děje ještě navrch transsexuální postavu s prodělanou změnou pohlaví vlastně není cizí žádnému z nich. Další šílený vztahový LGBT bizár mě vesměs bavil do chvíle, než se nezačal brát postupně stále vážněji. V té chvíli už i vsunutí absurdní stylizované taneční vložky působilo jako totální WTF. :o) Sexuálně založené hrátky uprostřed těžkého vztahového propletence bez hranic naštěstí Ozon více rozehrává v dialozích, než „v akci“ (ačkoliv ani té se většinou nevyhýbá) a celé dění ozvláštňuje hravými nápady s kamerou a výtvarní stránkou v minimalistickém prostředí plném oken či zrcadel, což mě obzvlášť upoutávalo. I herecké výkony patří k velice slušným, tematicky mě však Kapky deště spíše míjely a oproti slušně vybudovanému zázemí pro svižné dialogy se Ozonovi (s výjimkou závěrečné scény v doprovodu německy zpívaného šansonu) nepodařilo vybudovat tak silnou atmosférou, aby ke mě docházely silnější emoce v dramatičtějších částech filmu a abych cítil jedinečný zážitek po celou dobu. Pokus o cosi (ve své době) nevšednějšího to však nebyl špatný... [65%] (13.11.2022)

Jako ano, film seasi dá vnímat i tak, jak ho popsal můj oblíbený kolega claudel a pak vám gratuluju, že jste vyvolený, protože já podobný pocity rozhodně nesdílel. Nejdřív mě tvůrci oblažili asi hodinovým dialogem dvou teploušů, kterej byl ještě nudnější než když se sejde banda šestnáctiletejch pipin a začnou řešit pipinský problémy. Tvůrci si zřejmě mysleli, že mě musej srazit až na zem a tak přidali ještě jednu homošukačku, která byla naprosto zbytečná, záběr na nahý prdele stačil, každýmu z nich bylo jasný, že pánové se nedostali do společné postele protože tam vedla turistická značka. Pak se ve filmu objevily i ženský. Nejdřív jedna, která se hned slíkla a spustila nejdřív s jedním a pak i s druhým teploušem takovej gejzír slovních hoven, že by je nepobral ani hovnocus, natož já, kterej už dostal záhul v první hodině filmu. Pak přišla ještě jedna ženská nebo podle řečí snad transvestita nebo co, ale v každým případě to byla herečka a ne herec, to bylo totiž to jediný co jsem ještě byl po tom tvůrčím teroru schopnej zachytit. Ještě že film už končil, protože trvat tohle o trošku dýl, tak spáchám sebevraždu. (11.09.2014)

Mistrné dílko. Výborné komorní drama o lásce, vášni a manipulaci s lidskými city. Díky tomuto filmu jsem poznal písničky Francoise Hardy, které jsem si nesmírně zamiloval. Träume je nejpřiléhavější melodie, jakou Ozon pro takový žánr mohl zvolit. V té písni je obsažena tragičnost celého příběhu. (13.03.2007)

Dost drsné německé drama s francouzskou poetikou a kompozicí... Bravurně & absurdně vykreslené postavy žijící ve vztazích, které by nám mohly připadat tak rozdílné - ve skutečnosti však tragicky podobné. Nutí nás klást si otázky nad závislostní strukturou takřka libovolných vztahů, nad ovlivňováním (formací) partnera partnerem - a celkově nad tím, jak se člověk ve vztazích může realizovat a realizuje... (06.02.2008)