poster

Accattone

  • italský

    Accattone

  • slovenský

    Accattone

Drama

Itálie, 1961, 120 min

Střih:

Nino Baragli

Zvuk:

Luigi Puri

Scénografie:

Flavio Mogherini
(další profese)
Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Dr.film
    ****

    Perfektně zachycená atmosféra, která zároveň lemuje Accattoneho zbídačený charakter. Pseudo-pompéznost podtrhují nádherné úryvky Johanna Sebastiana Bacha a odrbané chatrče mezi panelovými domy nabourávají tehdejší politickou korektnost. Samotná smyčka závěru nakonec poukazuje, že ani samotné hladovění nedokáže přetavit chuligánský charakter na civilizovaný způsob života.(17.11.2008)

  • LeoH
    ****

    Drsnější, maskulinní protipól o čtyři roky starších Cabiriiných nocí (na kterých měl Pasolini taky scenáristický podíl), bez Felliniho lyričnosti a o krok zpátky k neorealistickým postupům; jako asi zamýšlená obžaloba kapitalismu to moc nefunguje, na to jsou Accattone a parta flákačů kolem něj vykreslení příliš jako oběti vlastního odporu k práci a příliš málo jako oběti systému, ale coby deprimující, strohá společensko-existenciální sonda to má fakt sílu. Znovu jsem si potvrdil, že rané Pasoliniho kousky si dokážu vychutnat podstatně víc než ty pozdnější.(19.9.2017)

  • sportovec
    *****

    Pozdní debut může - a samozřejmě také nemusí - znamenat kvalitu. Kvalitu lidskou i uměleckou. Prožitek opřený ne o prvotní pocity, ale o zázemí vlastních zkušeností a zážitků, vítězství i proher, hvězdných okamžiků i šedi početně vždy převládajících všedních dnů. Život na okraji periferie, na rozmezí chudinských čtvrtí a jako houby po dešti vznikajících velkých - i na Západě panelových - sídlišť na okraji velkoměst, život žitý na pomezí světa, polosvěta i skutečného podsvětí je téma, které má také svou dnešní tvář. Nevystačíme tu s černobílým pohledem černobílého filmu, který až krutě přesně zrcadlí bezútěšnost této životní pouti. Určitě také nevystačíme s konstatací o tom, že lidé, postižení tímto nechtěným údělem, jsou pouze oběťmi. Příživník zůstává příživníkem a nechuť sdílet práci, která neodpovídá vlastním nadneseným představám o sobě samém a již pevně zakořeněnému obyčeji-způsobu života je rubem tohoto pohledu a odvrácenou tváří takto životem proplouvajících lidí. Lidská nicotnost určitě není lidskou nulitou. Anatomie této nicotnosti - mně osobně se spíše vybavují Felliniho přece jen lépe hmotně saturovaní DARMOŠLAPOVÉ - může burcovat i dnes. A také varovat. Drsně a nesmlouvavě.(12.9.2007)

  • tomtomtoma
    *****

    Nádherný pohled na italskou mužskou společnost, která je líná a k ženám krutá. Navíc ukazuje pohled na člověka, který práci neuznává, ale není to ani tak z postoje k životu, ale z jeho pohodlnosti a lenosti. Jedině, čím se dokáže živit, je, že posílá šlapat "své přítelkyně". Ale když ta není, dostává se opravdu do úzkých. Do určité míry si zachovává svoji hrdost, ale otázkou jestli to není spíše póza a nuda. Možná prožívá i lásku, ale není to schopen identifikovat. Pro ženu i zkouší pracovat, ale brzy to vdává a pak už jen nastává smutný, ale očekávaný konec. Franco Citti v hlavní roli Vittoria "Accattone" Cataldiho je vynikající. Je obklopen krásnými ženami. Nejdříve Maddalenou (Silvana Corsini), která pro něj šlape a vydělávámu, ale při pokusu se Accattonovi pomstít křivě přísahá a je zavřena. Potkává Stellu (Franca Pasut), dívku na první pohled křehkou, ale tvrdší než Maddalena. Pro ni chce změnit svůj život. Pokouší se o to, ale přítomna je zřejmě úplná absence víry, že je změna možná. Nedokáže se vymanit z okolního vlivu a způsobu dosavadního života. Smutná nadějný plamen zhasl dříve, než se stačil správně rozhořet. Neodsuzuje, spíše jen smutně předkládá skutečnost o skutečném životě na okraji, o kterém nemá většina ostatních ani ponětí.(12.10.2009)

  • Dionysos
    *****

    Spolu s následujícím filmem "Mamma Roma" a jeho vůbec první prozaickou knihou "Ragazzi di vita" (z r. 1955, česky jako "Darmošlapové", 1975), se jedná o Pasoliniho rozporuplný pohled na život římského lumpenproletariátu. A rozporuplný nemyslím formalisticky, ale tak, jak je rozporuplný život sám (a jak byl najmě život a dílo autorovo). Hrdinové jsou upřímní i zákeřní, o jejich lenosti nelze pochybovat, okrádají ostatní i sebe navzájem, ale dokážou být štědří jako málokterý "slušný" člověk a tak by se dalo pokračovat donekonečna. Jako by si v sobě uchovali něco dětského (kamarádství, touha mít věčné prázdniny), co se při zachování do dospělosti ukáže s naší společností (alespoň tou "počestnou") jako s ní neslučitelné. A hrdinové za to trpí, dá se říci, že zčásti po právu, ale to neznamená, že by jejich život nebyl příliš draze vykoupen. Pasolini se v těchto dílech zastavuje nad tím, že oběti těchto lidí jsou větší než jejich hříchy.(26.8.2014)

  • - V USA bol film uvedený až v roku 1968. (Svadbos)

  • - Accattone je italský slangový výraz pro pro šupáka, somráka. (wirok)

  • - Bernardo Bertolucci bol jedným z asistujúcich režisérov. (Svadbos)

 
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace