Než se rozední

Než se rozední je působivé existenciální drama. Bergman byl ženským pohlavím fascinován a zanícenou odhodlaností se stále pokoušel odhalit jejich tajemství a původ magické elementární energie. Žena je vládkyní veškerého života, přesto je jen loutkou v nihilisticky rozjíveném soukolí osudu. Číslice tři je pro filmový příběh zásadní prvek, zdání mihotavého světla naděje je zachováno. Trojí duch ženského elementu je bičován na nejcitlivějším místě, pranýř je smáčen krví bolesti, noční stěny pokoje tlumí vzlykot nekončícího smutku a marnosti. Čeká se dychtivě na dětský křik počátku a slzy zatím stékají na polštář. První ženou na ráně je Cecilia Ellius (pozoruhodná Ingrid Thulin), jejíž trauma ji přivádí k základnímu přehodnocení dosavadního způsobu života. Bolest se přijímá jako zasloužilý trest vlastního etického provinění, smutek se zastavil v mlhavém pohledu trýzněných očí. Tradiční mužství je v konfrontaci se silou ženství zpochybněno. Druhou ženou na odstřel je Hjördis Pettersson (energická Bibi Andersson), nezralé děvče s neúspěšně submisivním pokusem o potrat. Strašák možného společenského odsouzení a ostrakizovaného procesu se vyžívá v rozpolcenosti mysli. Bezprostřednost hrůzy a strachu smrti přivádí k mobilizaci poslední zbytky sil k odhodlání navzdory našeptávajícímu hlasu krve. Třetí ženou, hozenou do antických rozměrů života, je Stina Andersson (velmi dobrá Eva Dahlbeck). Její nadšení z nadcházejícího mateřství je nakažlivé v upřímnosti a radosti, ženská síla se elegantně vznáší a neohroženě září na všechny strany. Bolest je výkřikem absolutního zoufalství a sadistický osud dosáhl vrcholu svého ukojení. Důležitou postavou je Brita (příjemná Barbro Hiort af Ornäs), hlavní zdravotní sestra porodnice. Ušlechtilá duše odvádí své každodenní poslání s úsměvem i prakticky a ochotně podanou pomocnou rukou. Z dalších rolí: zaskočený společensky úspěšný Cecíliin manžel Anders Ellius (zajímavý Erland Josephson), laskavý a pozorný Stinin manžel Harry Andersson (sympatický Max von Sydow), vedoucí lékař porodnice Dr. Nordlander (Gunnar Sjöberg), snaživá poradkyně mladých matek s vlastním tajemstvím bolesti Gran (Ann-Marie Gyllenspetz), do svědomí promlouvající Andersova sestra Greta Ellius (Inga Landgré), ochotná lékařka Dr. Larsson (Margaretha Krook), či naivní Hjördisina kamarádka (Monica Ekberg). Než se rozední je neúprosné filmové drama, osud stojí nade vším a vysmívá se s existenciálně nihilistickou nevybíravostí. Herecké výkony jsou předností a zdůrazněním rozpolcenosti pocitů. Psychologicky éterické. (22.01.2019)

"Netvárte sa tak vystrašene, dievčatá. Toto je život!" Tento citát by mohol hovoriť za všetko. Ja už len podotýkam, že život má milión rôznych podôb a každý si ho môže zariadiť tak, ako chce. Napríklad programovo neplodiť deti. Až na to, že niekto predtým sa predsa musel takto obetovať a možno zvádzať vnútorný boj, aby sme my v podobných intenciách vôbec mohli uvažovať. Bergman je majster vžitia sa do ženskej psyché. Čakanie na pôrod pri sledovaní tohto diela mi privodilo nervozitu porovnateľnú azda len s čakaním na popravu v Mŕtvy muž prichádza (1995). Film nevhodný pre prvorodičky a aj mnohých iných. (16.07.2017)

Je to tady. 40. Bergman a rovnou 8700. hodnocení. ´´Kulatý´´ komentář mi vyfoukl Mad God. Jsem velice potěšen, že to vyšlo zrovna takto. Co napsati k filmu samotnému? Že jsou opět (to je snad u Bergmana automatické) postavy, zde díky thematu především ženské, v podstatě perfektní a vytváří záměrně pestrou a přitom vyváženou směsici budoucích matek? Že je to na to, o čem to je, příliš krátké? To vím již dávnou a v čb Bergmanově éře jev pro mne až příliš častý. Tohle by potřebovalo aspoň 90min. Ingrid Thulin hraje tradičně v rámci Bergman universe postavu u které čekáte přesně to, co dostanete. Bibi Andersson, zde možná netradičně ne-blond (stojí už jen zato, její počáteční názory na děti) v podstatě taktéž a i když přerod (nikoli porod, ten ji teprve čeká) její postavy je možná předvídatelný/odhadnutelný (jak píše kolega honajz2) nespatřuji v tom nižádnou nevýhodu. No a nakonec classicky zajímavá Eva Dahlbeck zažije to, co zde nějaký šílenec prozradil už v popisku a za to se bude smažiti ve filmovém pekle, kde mu budou dokola pouštěti Ordinaci v R.Z. a filmy od Roba Zombieho. Zaskočil i můj oblíbenec v roli jejího manžela a můj neoblíbenec v roli manžela I.Thulinové. Bod za tu hl. zdrav. sestru, která míti vícero prostoru a býti to US film, má náběh na Oscara. Vím, že by to filmu asi nijak extra nepomohlo, ale stejně by mě velmi zajímalo, jak to bude dál právě s postavou a jejím vztahem, když se tak opravdu až příliš moc, těšila. V každém př. je/byl/bude Bergman machr, páč ve většině filmů dokázal z minima, nikoli z mimina, byť i ty zde hostují:) (tohle je vlastně komorní drama, ale nejsou takové ´´všechny´´ Bergmanovky?) vytěžiti maximum. Vsadím se, že dnes by něco takového musela točiti ženská. Aby se někdo zase nezbláznil. Zde je ovšem aspoň scénář od ženy, i když jsem (a mám k tomu všechny důvody) přesvědčen, že by obě věci zvládl MISTR na stejné úrovni. ,,Polez ven, ty lenochu. Ať je máma zase štíhlá´´. P. s. dovedu si představiti, že by ženská divácká obec znalá Bergmana, ozn. tento film, jako jeden z jeho absolutních vrcholů. 4.5 (25.09.2022)

po dlhšom čase som sa opätovne utvrdil v tom, aký bol Ingmar Berman skvelý režisér a ako rozumel ženskej duši. Na malom priestore nemocničnej izby dokázal rozohrať drámu troch žien a ich rozdielnych osudov. Nič v tomto filme nebolo zbytočné, žiaden dialóg nebol odfláknutý a aj keď sa môžu nájsť mudrlanti s tvrdením, že dej bol ľahko predvídateľný, nie je to nedostatkom. Trojica skvelých Bergmanovských herečiek odviedla kus poctivej práce, až na mladučkú Bibi Andersson, ktorá podľa mňa pomerne často prehrávala. Skvelý film, u ktorého je čudné, že ho videlo, ku svojej škode, tak málo užívateľov ČSFD. (10.02.2016)

Brilantní práce Bergmana s rytmickým přenášením pozornosti na jednotlivé protagonisty (tři těhotné ženy). Plynule se zde přechází z jedné postavy na druhou, zatímco z předchozí se stává pozorovatel (tomu je podřízeno i umístění kamery). Tento tvůrčí postup se časem variuje (nejdřív jsou pozorovatelem dvě ženy, později jen jedna, která je svědkem rozhovoru zbylých dvou žen). Tím je umožněno detailní vykreslení charakterových vlastností postav. Jejich vzájemná konfrontace v uzavřeném prostoru jednoho nemocničního pokoje s přibývajícím časem odhaluje jejich minulost, vztah k nenarozeným dětem a rodinné zázemí. Pomocí paralelismů a kontrastů mezi ženami jsou ztvárněny jejich odlišné pohnutky. Podobně jako v jiných Bergmanových filmech jsou ženské hrdinky duševně nestálé, jsou ovlivněny tragickými životními situacemi nebo je jejich idealizovaná budoucnost nekompromisně otřesena. Postavy nejsou homogenní a postupně prochází vývojem v závislosti na okolnostech jednoho dne a interakci s ostatními ženami. Za zmínku stojí i výborné herecké výkony Ingrid, Bibi i Evy, které jsou umocněny dlouhými detaily na tváře žen. Závěr filmu neodpovídá na jednotlivé otázky, je spíš symbolem vykoupení, naděje, ale i bezvýchodnosti a utrpení. Zda se pro hrdinky rozední nebo ne, je ponecháno čistě divákově imaginaci. (03.06.2013)