Režie:
Pier Paolo PasoliniScénář:
Pier Paolo PasoliniKamera:
Tonino Delli ColliHudba:
Ennio MorriconeHrají:
Franco Citti, Ninetto Davoli, Guido Mannari, Pier Paolo Pasolini, Guido Alberti, Silvana Mangano, Gianni Rizzo, Giani Esposito, Giacomo Rizzo (více)Obsahy(1)
Filmová adaptace renesančních Boccacciových povídek... Italský režisér Pier Paolo Pasolini (1922–1975) proslul svým nonkonformním a provokativním postojem jak v soukromém životě, tak ve své literární a filmové tvorbě. V první polovině 70. let minulého století natočil tři snímky podle klasických literárních děl, a tento volný cyklus nazval Trilogie života. Všechny předlohy měly jedno společné – byly to sbírky povídek, vypovídajících nejrůznější formou o životě a době, ve které vznikaly. Jako první si Pasolini vybral sbírku italskou – slavný "Dekameron" Giovanniho Boccaccia. Eroticky laděné veselé i vážnější příběhy obyčejných lidí i šlechticů v období vrcholné renesance inspirovaly Pasoliniho k úvahám o dnešní podobě světa. Kromě odvážného zobrazení milostných scén i některých dosud tabuizovaných motivů a obrazů dává tvůrce v celé Trilogii života znát své levicové smýšlení – a také svou homosexuální orientaci. Po Dekameronu následovaly Pasoliniho adaptace Chaucerových Canterburských povídek a arabských pohádek Tisíc a jedna noc. (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (104)
Takže všechno se to točí kolem toho, jak sehnat prachy nebo někoho voject. A už je jedno, je-li to žena přítele, dcera někoho nebo jeptiška. Všechno je ospravedlněno. A tak to má být. Humoru je tam dost, ale místy je to takové podivné. Možná je to rukopis Pasoliniho, že nechává kameru koukat na postavu v jejím vyjeveném, vysmátém neb naštvaném výrazu, ale to mi připadlo takovy blby. ()
K mému úžasu musím uznat, že se mi to docela líbilo. Dekameron jsem zatím nečetl, ale už delší dobu se k tomu po krůčcích blížím. Mini příběhy jsou naprosto šílené a český dabing tomu dodává korunu, takže je to celkem legrace. Prasolini je staré prase. To vím od doby, co jsem se s ním vydal prožít 120 dnů Sodomy. Hádám tedy, že si z Boccacciova díla vybral to nejperverznější. Tahle Prasoliniho provokatérská stránka mě na něm opravdu baví. Nedobrovolná koupel v hovnech, perverzní jeptišky, smilstvo, pokrytectví, lži, přetvářka, závist, nenávist. To je Itálie 14. století. To je Dekameron. Je trošku smutné, že se od té doby prakticky nic nezměnilo. ()
Film plný špíny, hnusu, ošklivých a ještě ošklivějších herců. Možná je to Pasoliniho specifikum, ale já si spíš myslím, že hezcí herci by k němu hrát nešli. Jestli chtěl Pasolini vystoupit z davu, tak se mu to povedlo, ale nevim, jestli je to v jeho případě ještě umění. Jednotlivé povídky měly různou kvalitu, některé byly celkem povedené. Čekala jsem horší věci, takže jsem nakonec chtěla sáhnout i po třech hvězdách, ale to dávám snímkům, na které bych se koukla klidně znovu, toto nechci už nikdy vidět, takže nemůžu hodnotit líp. Dekameron není pro každého. ()
Nechápu jak to Pasolini udělal, ale přesto, že je to čistě povídkový film, tak drží naprosto dokonale pohromadě, všechno navazuje a tvoří perfektní jednotný celek. Nemáte u toho ani náznak pocitu nějakého rozpolcení nebo nevyrovnanosti mezi jednotlivými segmenty. Dnešní tvůrci by se mohli a měli od tohoto italského velikána učit, jak že se to dělá. Pět hvězdiček nedávám snad jenom proto, že jsem nedávno viděl ještě fantastickou Mammu Romu. Akorát mám pocit, že je potřeba to vidět v pořádné kvalitě, jinak nevyniknou detaily (nejen) tváří, prostředí a kompozic obrazu. A taky ty cvrlikající cikády... ()
Jako doplněk čtení Boccaciovi bichle to bylo příjemné zpestření a připomenutí několika povídek. Jako zpracování předlohy mi film přišel dobrý, sám o sobě to už není žádná sláva. Nehledě na divný, zmatený scénář, kdy od sebe nejsou povídky nijak oddělené a není snadné poznat, že už se dívám na nový příběh. A ta o malíři je navíc rozkouskovaná na víc částí v průběhu filmu. Pořád je to však mnohem méně divné než Pasoliniho Oidipus rex. ()
Galerie (14)
Photo © Carlotta Films
Reklama