Pan Tau - Série 2 (1972) (série)
Pan Tau und Claudia im Schloss
Režie:
Jindřich PolákKamera:
Jaroslav TuzarHrají:
Otto Šimánek, Jan Werich, Veronika Renčová, Věra Ferbasová, Věra Tichánková, Jan Skopeček, Karel Pavlík, Jiří Lír, Vladimír Hrubý, Miloš Vavruška (více)Obsahy(1)
"Pan Tau", řada 1, 7/13. V koprodukci bylo nejprve natočeno třináct středometrážních filmů o panu Tau, které byly uvedeny nejprve v kinech, vesměs v pásmech, složených ze dvou dílů a doplněných animovaným snímkem. V ČST byly filmy uvedeny až v prosinci 1972... V další sérii slavného seriálu pro děti se pan Tau seznámí s malou holčičkou Claudií (V. Renčová), vnučkou bohatého průmyslníka v elektrotechnice, pana Violy (J. Werich). Ten má právě plno práce s vynálezem miniaturní televize do kapsy. Claudie žije na zámku, má všechno, jen si nemá s kým hrát, dospělí na ni nemají čas. A tak je šťastná, když jí z nebe spadne pan Tau. Tedy, byla by šťastná, kdyby ho zase omylem neztratila. Nakonec ale pan Tau přece jen pomůže získat Claudii dědečkovu pozornost a vtáhnout ho do světa dětské fantazie. (Česká televize)
(více)Recenze (24)
Setkání pana Tau a malé zrzečky, kterou jsem jako malá chtěla za kamarádku. Claudie se potom objeví ještě v dalších dílech série, želé s mandličkami nikoliv. ()
Opět miloučká trojice herecké skvělosti. ()
Měl jsem na to z dětství docela hezké vzpomínky, ale když jsem si to teď pustil znovu, přišlo mi to dost hrozné (a navíc poplatné své době, jako většina tehdejší normalizační produkce - už ta výchozí situace mluví za vše - vnučka bohatého kapitalisty má vše, ale stejně není šťastná, protože si nemá s kým hrát - jako by bohaté děti nemohly mít žádné kamarády, jako by toto bylo vyhrazeno jen dětem z dělnické třídy - o Claudii navíc dle všeho nejeví její rodiče příliš velký zájem - další skrytá kritika úpadku prohnilého západu). To, jak se Werich s Renčovou a dalšími herci pohybují v prostorách toho zámku, působí strašně nepatřičně, člověk úplně vidí, jak neživotně a nezabydleně takové kulisy působí, a fakt to evokuje všechno možné, jenom ne to, že by ty postavy žily v nějakém luxusu - spíš v nějaké propagandistické parodii na luxus. No a kapitolou sám pro sebe je ten pan Tau, němý chlápek (zjevně vycházel z tradice mimů) po padesátce, jehož původ není nijak vysvětlen a který je obdařený kouzelnou buřinkou a schopností měnit svou velikost (směšné loutkové scény) - dnes mi to přijde jako neuvěřitelný bizar, ta představa, že by se něco takového mohlo dětem líbit (tedy ne že bych byl nějaký odborník na děti). No a tenhle Tau vleze Claudii a Violovi do života a obrátí ho vzhůru nohama, aby si dědek srovnal priority a došlo mu, že ne boj s konkurencí Philips a Grundig, nýbrž rodina je na prvním místě - ten děj je obecně strašná kombinace dada a skryté propagandy, a nemám už vůbec chuť koukat na další díly. Navíc ta otravná pěvecká čísla tam, to už jsem úplně zapomněl, že tam něco takového bylo (odjakživa jsem alergický na to, když se v dětských filmech začne zčistajasna zpívat, jaký to má proboha smysl, cpát všude písničky?). ()
Poslední film Jana Wericha (spolu s Pan Tau jde do světa). Jeho pan Viola je nezapomenutelný. ()
Druhá série je pro mě pomyslným vrcholem celého seriálu. Je to jedna s posledních hereckých příležitostí pro Jana Wericha a ten je zde naprosto báječný, ostatně jako ve všem... Paradoxem je, že on sám si téhle role nevážil a mluvil o "západoněmecké televizní srajdě", nebo tak nějak. Alespoň v dopisech Voskovcovi. Na plátně ale vypadá, že si to celé dost užívá, jak v roli milionáře, tak v roli tuláka. Taky jsem slyšl historiku o tom, jak filmaři na Hluboké na závěr uspořádali oheň, opékali buřty, zpívali písničky W+V a všichni na to pak jako na čin téměř disidentský vzpomínali dlouhá léta... Jo, a pro mě to bylo dost možná první setkání s Janem Werichem vůbec, protože když jsem byl malý, Werich se u nás nesměl hrát. Až někdy v roce 1985 nebo 86 emgargo padlo a já v kině se školou brzy po sobě viděl "Pana Tau a Claudii" a "Byl jednou jeden král". A tehdy jsem si zamiloval Wericha... Celkový dojem: 80% ()
Další dobrodružství příjemného pána, který nosí kouzelnou buřinku. Werich zde sice předvádí své umění, ale já bohužel nemohu dát více než tři hvězdy. Nejlepším dílem pro mě navždy zůstane Pan Tau a Robinson. ()
"A Phillips ?? K.O. !!" ;) ()
Nádherné prostředí, jako vždy skvělý pan Werich, další příběh pana Tau a nostalgické vzpomínky ()
Jan Wrich a usovlasá Veronika Renčová éměř zastiňují pana Tau. A v tomhle případě to rozhodně není na škodu :) Pokud jde o hudební složku, tak jsem jejím zastáncem - když si Jan Weich vezme klobouček a s vnuučkou se posadí na povoz a kývaj nohama... ach, takovýho dědu (se zámečkem, ať jsem trochu povrchní) bych brala všemi deseti. ()
Bylo moc příjemné zase vidět Věru Ferbasovou, i když hrála malou roličku Cladiiny chůvy. Veronika Renčová byla docela roztomilá. Já jsem pana Violu chtěla mít vždycky za dědečka. Škoda jen, že byl příliš zaneprázdněný. Muzikálová vložka mi nevadila, ale obešla bych se i bez ní. ()
Normalizacna kvalita, ktora bola za kvalitu vtedy a je nou aj dnes. 76 % ()
Hlavně díky panu Werichovi jedny z nejlepších dílů celé série. ()
Ta Claudie je skvělá. A už se nám to rozjíždí... ()
Souboj elektroniky. ()
Coby pro svou vnučku pan Werich neudělal... :-) moc povedené :-) ()
Další z "německých" filmů s pánem s buřinkou, který ale snese jen málo přísné měřítko a spíše se dá označit za lehký nadprůměr. ()
První série pana Tau se přesouvá do druhé poloviny, k novým hercům - seznamujeme se s Klaudií, vnučkou bohatého obchodníka v podobě Jana Wericha. Klaudie má všechno, co si může přát, ale její máma je pryč a děda na ní nemá čas... ()
Priemyselný magnát chrlí do sveta technologické vymoženosti (vreckový televízor!) a zanedbáva osobný kontakt s vnučkou, ktorú v rámci zaneprázdnenosti zahlcuje luxusnými hračkami a služobníctvom. Situáciu zachráni Pan Tau, keď zopár poklopmi na klobúk zvráti závratné tempo vedecko-technickej revolúcie a priemyselník si zrovná životné priority. ()
Tenhle seriál mě podržel, když byl můj čtyřtýdenní syn v nemocnici, kde mu operovali ledvinu. Pan Werich mě neskutečně uklidňoval a budu mu nadosmrti vděčná - a věřím, že to někde tam nahoře ví. ()
Jan Werich jako správný, hodný a hravý dědeček plní každá přání své vnučky. Příjemná půlhodinka s mistrem. Škoda je, že nedostal větší prostor. ()