Kytice z tisíce a jedné noci

Zlatá Palma - výběr (03.01.2006)

Určitě menší zvrhlost než Canterburské povídky (zde alespoň nebyli obcující satanáši), možná o trošičku lépe zrežírované než Dekameron a se zajímavě propletenou vyprávěcí strukturou, stále však film zasazený do pro mne nepochopitelného Pasoliniho světa, kde mít někoho rád znamená vyspat se s ním, kde se herci dělí na nesympatické a ošklivé, kde je násilí dovedeno do takových extrémů, až působí směšně, kde se to jenom hemží otevřenými homosexuálními narážkami. Za nepatrnou snahu o povýšeni příběhu nad „každý chce ošustit každého nehledě na pohlaví“ se odvážím hodnotit průměrně, ale moc jistý si tím nejsem. 60% (30.08.2006)

Výjimečný snímek už svojí dokonalou strukturou. Tato kytice své jednotlivé okvětní lístky rozevírá skutečně zajímavým a originálním způsobem. Atmosféra orientálních pohádek navozena jako nikde jinde, erotická linka filmu je možná diskutabilní, ale je pravda, že v mnoha originálních Příbězích tísice a jedné noci nejde o nic jiného. Režisérova homosexualita, upřímnost a otevřenost je pak zvláště patrná na pokusu o zrovnoprávnění mužské a ženské erotičnosti. Ve skutečnosti se ale Pasoliniho přirozenost nezapřela. (25.08.2006)

V různých místech, v poušti, v bohatých městech a palácích, exotického barvitého Orientu, se odehrává tento milostný příběh mladíka Núreddína a jeho černé otrokyně Zumurrud. Násilně odtrženi, prožívají oba řadu dobrodružství, stále se hledají a přitom poznávají příběhy jiných. V posledním filmu své Trilogie života se Pasolini zabývá opět erotikou jako základním kamenem lidské přirozenosti. Tentokrát ukazuje spíše něžnou fyzičnost lásky, zasazenou navíc do nádherných exteriérů arabského světa Afriky i Asie. Film "Kytice z Tisíce a jedné noci" je všeobecně ovažován, za jedno z Pasoliniho nejkvalitnějších děl, na MFF v Cannes roku 1974 si totiž dokonce odnesl Velkou cenu poroty. "Kytice z Tisíce a jedné noci" završuje Trilogii života - a symbolicky i život a tvorbu Pasoliniho. V roce 1975, kdy natočil kontroverzní hnusárnu "Saló aneb 120 dní Sodomy", předčasně umírá - násilnou smrtí. Asi to nejlepší od Pasolliniho co jsem zatím viděl. Za 3*. (25.08.2006)

Nejsem si jist, jestli pár souloží udělá dobrý film. (09.04.2009)

Nechápu Pasoliniho. Nikdy jsem ho nechápal a předpokládám (i když se můžu plést), že ho ani nikdy chápat nebudu. Nudné, neuvěřitelně epizodní a nenávazné. Přitom pořád strojené a něco se snažící říkat. Nuda, šeď... (11.12.2009)

Klasický Pier Paolo Pasolini, svérázná interpretace klasického díla s hodně odvážnou dávkou erotiky. Režisérův rukopis je zde jasný již od prvního záběru na usmívajícího se chlapce (o sexuálních scénách ani nemluvím), který dá hned vzpomenout na jeho geniální snímek Dekameron. Od Kytice z tisíce a jedné noci nelze očekávat nic jiného než jen další kontroverzní dílo, které se tváří na povrch velice jednoduše, ale ve své podstatě je vlastně velmi geniální. Je sice pravda, že někdy jsem měl pocit, že režisér točil tento snímek zejména pro sebe samého, aby ukojil své touhy a mohl se bez podivných otázek dívat na věci, které by v normálních podmínkách mohly vyvolávat nepříjemné otázky. (25.08.2006)

Výrazná, tvůrčí a přitom pozoruhodně propracovaná a výrazná umělecká Passoliniho metoda, patrná již ve VEPŘINCI či ORESTOVI, stojí za asi nejzdařilejším evropským zpracováním POHÁDEK TISÍCE A JEDNÉ NOCI, jež určitě nebyly určeny - pokud vůbec - jen dětem. Kratochvilné příběhy, vyvolávající asociace spíše na DEKAMERON , jsou zaramovány vstupním příběhem nekonvenčního milostného páru, řízeného bystrým ženským mozkem, který dříve či později vyzraje na každou formu mužské brutality a je s to ji trestat třeba i způsobem, který v moderním Evropanovi vyvolává velmi rozporuplné pocity. Pestrobarevný svět vrcholného vzmachu Arabské říše je i rozmanitě založeným obrazem jeho doby. Způsob a kvalita, jakou se pro Pasoliniho filmy charakteristická kamera dokázala vyrovnat s celou škálou orientálních exteriérů i přímočarost, s jakou si režisér všímá intimních detailů pozakryté části lidského života, jsou nadčasové a nepředpojaté a zaujmou i dnes. Právem. (20.10.2007)

Film plnými hrstmi, nezkaženě, zprostředkovává bezprostřední důvěru v život, oproti západnímu plánování a vymáhání slibů, které ústí jen v pseudosebedůvěru, potlačený strach, bolesti hlavy, tiky, tlaky a nervové poruchy, tady se postavy přirozeně oddávají, v každé příští vteřině se důvěrně noří do nového rozpoložení světa, dávají se mu, sobě, i sobě navzájem, zalíbeně, okouzleně, zvědavě, beze strachu naplno jsou, ve vší síle a kráse... a takto čistě se se sebou nemůžou nepotkat, nemůžou neprožít právě svůj život. Dobrodružství, pravda i krása tady vyjevují svůj původní skalní a velice prostý význam. *** Stavba scén stojí na východním vyplývání, které diváky ze Západu rozčiluje... protože přece rozhodnutí učiněná ze zalíbení v momentu, z vytržení, ohrožují zdárný konec příběhu. A náš divák ví, jak to má dopadnout, aby to bylo dobře. *** Tady je to jinak... teprve oceníme-li v každém životním momentu zalíbeně vše, co se v něm nabízí, přitakáme-li nadšeně a plnou pozorností, odbočíme-li po svěžích pěšinkách, když se nám předestřou, budeme naplno sami sebou, abychom se vůb --- zbytek komentáře mi při ukládání po banální úpravě požrala chyba v matrixu a správci nereagují, budu-li mít přebytek energie, doplním, prozatím si bujaře extrapolujte, milení. *** (29.06.2012)

"Moje filmu nie sú vulgárne sú o živote. Nepleťte si autorské dielo s lacnou gýčovinou," tak to háji P.P.Pasolili svoju Trilógiu života. Kytice z tisíce a jednej noci je posledným filmom trilógie inšpirovaným Rozprávkami tisíce a jednej noci. Prostredie Orientu použil ako zdoj erotického nádychu pre svoje prevažne homosexuálne príbehy glorifikujúce nahé mužské telo. Nosnou story je heterosexuálny vzťah mladého Núrredina a jeho čiernej otrokyne Zumurrud, na pozadí ktorej fungujú nezávisle aj ďalšie príbehy. Pier proste zobral knížku, vypichol svoje najobľúbenejšie a poskladal. Toto vo výsledku tvorí veľmi nekonzistentnu zmesicu prevažne nudných (štýlom rozprávania) historiek. Dielo miené rozprávky pre dospelých, bohužial postráda dôležité ingrediencie rozprávkového (napätie, dobrodružstvo) a explicitné erotické scény, ktoré mohli byť v konzervatívnom Taliansku 70-tych rokov ako koľvek poburujúce (a že si na tom strážcovia mravnosti zgustli a na ich tlak musel byť film zostrihaný), dnes jednoducho zo stoličky žiadneho dospelého nepostavia. Tragicky vo výslednom efekte pôsobia výkony prevažne nehercov a to ma vracia k úvodu komentáru. Nech sa snažím ako sa snažím, tak autorské dielo v tom naozaj nevidím. Lacný gýč a nuda. (03.10.2006)

Po režisérské stránce je to fantastické, některé povídky jsou víceméně nudné a nějak více vynikají pouze odhalenými těly. Většina až na povídku o Zummurud, ta povídka je krásná. I atmoféra orientálního světa je vykreslena dokonale. Přesto když pominu "Saló aneb 120 dnů Sodomy", musím usoudit, že Pasolini neby zase takový úchyl jak jsem si původně myslel. Byl to velice inteligentní člověk a své postoje k danému tématu dělal naprosto po svém a doslova bez příkras. Tento film mě nudil a na druhé straně zaujal. S hodnocením jsem velmi na vahách. Tak dám za čtyři a hotovo. (26.08.2006)

Pestrá zmes zo starého Orientu na motívy nesmrteľnej knižnej klasiky. Ústredný je príbeh lásky krásnej otrokyne a jej milenca (a majiteľa) popretkávaný množstvom vedľajších príbehov, v ktorých sa zároveň odohrávajú ďalšie príbehy. Spočiatku veľmi naivné, ozvláštňované odhalenými mužmi. Film ale s pribúdajúcimi minútami začne naberať grády. Zložitejšou štruktúrou, zaujímavejším dejom, myšlienkami, fantastickými motívmi a kvetnato básnivou rečou. Použití neherci mixnutí s hercami, pestrá zmeska najrôznejších tvárí, pôsobivé exteriéry (Maroko, Jemen, Nepál), spústa smiechu v často krutých príbehoch, naivné triky, veľa nahoty. Nezameniteľný pasoliniovský štýl. A čo sa týka niekedy priraďovanej nálepky erotického filmu: aká kniha taký film ! Kto čítal necenzurované príbehy v starostlivom českom, či slovenskom preklade, vie o čom píšem. Ak nie, nuž čo dodať: chytrému napovedz a sprostého kopni. (01.02.2005)

Kytica z tisíc a jednej noci je dovŕšením Passoliniho voľného filmového cyklu (po Dekamerone a Canterburských poviedkach), ktorý sa natáčal v rôznych kútoch sveta ( Irán, Jemen, Nepál, Etiópia) počas dvoch rokov. Do hereckých rolí boli obsadzovaní poväčšine miestni neherci, ktorí, dá sa tak povedať, podali svoje nadpriemerné výkony. Je to viac príbehov pokope, no nosným je príbeh chudobného mládenca, hľadajúceho svoju otrokyňu - lásku Zumurrud. Ten sa na svojej ceste dozvedá množstvo príbehov oných ľudí, kde nosným motívom je láska. Láska či už homosexuálna alebo tá "normálna". Čo môže dobre pobaviť a ukľudniť súčasnú mládež je fakt, že aj pre tisíc rokmi žili na Zemi rovnako "zvrhlí" muži, či ženy s rovnakým sexuálnym chtíčom. Pričom každá nasledujúca generácia vraví : "To by sa za našich čias stať nemohlo !! ! )) (29.12.2006)

Vždyť je to nádhera... A podruhé je to ještě mnohem lepší - tak jako většina Pasoliniho filmů. Zvláště povídka s N. Davolim při druhém shlédnutí dostává obrovský náboj. (25.08.2006)

Kytice z tisíce a jedné noci je poslední částí volného triptychu Pasoliniho Trilogie života a zároveň výjimečně vybroušený filmový diamant, který s každým dalším zhlédnutím nepřestává mile překvapovat. Podobně jako v Dekameronu a Canterburských povídkách i zde Pasolini s původní látkou zachází velmi volně až svérázně, ale právě díky tomu přístupu je Kytice jedinečná. Jakkoli je rámcová dějová linka jednoduchá, film překypuje bohatou košatostí jednotlivých příběhů, které jsou narozdíl od předchozích Pasoliniho adaptací středověkých příběhů mnohem více propojeny. Pozorný divák se tak na více než dvě hodiny ocitne ve zcela jiném světě, a pokud přistoupí na Pasoliniho hru, bude snímkem doslova okouzlen. Kytice navíc obsahuje velké množství nahoty, zejména té mužské, což je ale pro mě naprosto v pořádku. Mužská nahota by neměla být v celovečerních filmech tabu a cením si na Pasolinim, že k tomu přistupoval otevřeně. Láska, sex, a erotika byly vždy součástí lidského života bez ohledu na časové období. Proto celá Trilogie života osloví cinefily i dnes, kdy je v celovečerní tvorbě nahota z prudérních důvodů spíše omezována. Proto jsou podobné filmy svěžím vánkem a příjemnou podívanou. (24.08.2023)

Čekal jsem všechno možné jen ne nudu, bohužel ale právě té jsem se dočkal. Může za to hlavně hloupý scénář, který podává původní pohádky promíchané navzájem takže jsem se v ději občas docela ztrácel, nepříliš dobrá režie a až příliš evidentní neherectví většiny zúčastněných. Nechápu také jak může pohled na nahá těla, která se ve filmu hojně objevují, někoho pohoršovat. Po těch komentářích tady jsem se bál že půjde o historické porno jako Caligula a přitom mi ten film přišel docela cudný. Jediné co dokážu pochopit je že spousta lidí nedokáže přenést přes srdce otevřenou homosexualitu tvůrce a to že ji často promítá i do svých filmů. (25.08.2006)

Velice otevřená variace na Pohádky tisíce a jedné noci. Kytice je opravdu zvláštním počinem. Není se ani čemu divit, když jí má na svědomí tvůrce jako Pasolini. (15.04.2003)

Další příběhy z Prasoliniho světa bobrů a žížal. Tentokrát rovnou z Arábie, takže se na tamější obyvatele nekoukalo moc pěkně. Jednotlivé příběhy jsou o ničem, nebudeme si nic nalhávat. Nejstupidnější je asi ten ústřední o šeredném chlapci a odpudivé otrokyni. Herci a herečky, pokud tak lze ty šeredy nazvat jsou do posledního nesmírně oškliví. Netuším, co v obsazování zrůd Prasolini sledoval. V tomhle jeho snímku je snad ještě více teploušů, než bývá jeho zvykem. Nevím, jestli se nám autor snažil sdělit nějaké jiné poselství kromě "Žádná díra nezůstane mojí žížalkou neprozkoumaná!", ale pochybuji o tom, neboť je to retardátor a homouš. Trošku smutný je fakt, že bez výše zmíněných bobrů a žížal by byl tento paskvil ještě daleko paskvilovatější. Dávám hvězdu, protože tento nesmysl byl přeci jen o malý kousek lepší než ten Canteburský průšvih. (18.06.2015)

Nemůžu si pomoct, ale nazí a souložící lidé opravdu neudělají dobrý film (v tomto případě ani dobré porno)! Režisér Pasolini si to asi nemyslel..škoda. :( (22.06.2006)

Asi nejlepší z jeho Trilogie života, ale pro mě stále nic převratného. (28.08.2006)