Tvůrci:
Sam LevinsonRežie:
Sam LevinsonScénář:
Sam LevinsonHudba:
LabrinthHrají:
Zendaya, Hunter Schafer, Austin Abrams, Sydney Sweeney, Jacob Elordi, Alexa Demie, Barbie Ferreira, Algee Smith, Maude Apatow, Jennifer Kathreen Larson (více)VOD (1)
Epizody(8)
-
Snažím se dostat do nebe, než zavřou bránu (S02E01)
-
Mimo dosah (S02E02)
-
Velký a malý tyran (S02E03)
-
Drink před válkou (S02E04)
-
Bez hnutí jako kolibřík (S02E05)
-
Když se kácí les... (S02E06)
-
Divadlo a jeho dvojník (S02E07)
-
Celý život mé srdce toužilo po tom, co neumím pojmenovat (S02E08)
Recenze (66)
„VŠECHNY VZTAHY MAJÍ TRHLINY…“ Hodně sexu, hnusnejch feťáků a vztahů. Vobčas mi to připomíná ten seriál (to jsem byl ještě mladej kluk, takže ten nemůžete znát…) Beverly Hills 90210. Né, že bych ho nějak sledoval, ale mám dojem, že tady někteří řešej podobný píčoviny. Sice jsou u toho nahatý nebo sjetý… ale… Prostě občas mě to neba, občas jsem donucenej zamáčknout kroupu.. Jsou to takový minipříběhy, kterým vévodí drsnej (nebo nepříjemnej?) příběh fetky a finále, který má v sobě něco… co jsem fakt nečekal. Od „Beverly Hills“ totiž neočekávám takovouhle dramatickou extázi! Ale bohužel toho „ostatního“ bylo víc. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Máme doma feťáka (a nechcem ho reklamovat). 2.) Parchant je zralej na exorcistu. /// Thx za titule „Michaela Křížová“. PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ ** ()
Dekadentní a zvrácený Teen seriál, který je aktuálně na HBO jeden z nejsledovanějších se vrací s druhou řadou a je to opět solidní, byť menší výhrady mám.První díl druhé série je nejspíš vrchol celého seriálu, drsný gangsterský příběh Fezca mělo to nádech vrcholných gangsterek a taková návštěva drogového doupěte rozhodně dokázala vyvolat husí kůži. Intenzivní byl i díl pátý, což bylo nepěkné feťácké dno anebo finální policejní razie, či díl 7 v podobě divadla, což bylo režisérsky hravé a kreativní, to jsou rozhodně scény, které v paměti utkví nejvíce. Co mě však trochu mrzelo, že zde zmizely úvodní prology jednotlivých postav, jak to bylo v první sérii ( pořád je tu dost postav, které by si background zasloužily a zároveň zde moc nových postav nepřibylo, což také vnímám za škodu) a troufám si říct, že ubylo i sexuálních scén ( že by stížnost?) ale pořád se jedná o slušnou zábavu. Je to drsné, nepříjemné, znepokojivé se všemi teenagerskými trablemi spojené. Divím se, že linka se Zendayou a dealery zůstala nevyřešená a poslední díl je tradičně nejslabší jako v první sérii. Na 3. sérii jsem zvědav, ale na plný počet mi to opět nevychází.Příběh 4/5, Akce 2/5, Humor 2/5, Násilí 2/5, Zábavnost 4/5 Hudba 4/5, Vizuál 4/5, Atmosféra 4/5, Napětí 3/5, Emoce 3/5, Herci 4/5. 8/10. ()
Více souhrnný komentář (x), celkem zážitek. Ať už skvělý úvodní díl a "to a new year, playboy" nakládačka, Calův epický fuck off rodině, E05 akční závislácký dno, a nebo závěrečná policejní razie – druhá řada je drsnější, zábavnější, ještě o level výš. ()
| 80% | Druhá série dosahuje vyšších výšek než první, ale i horších propadů. První díl odehrávající se na párty, pátý díl a skoro celá linka Feze byly parádní, bohužel ostatní části téhle série mi už tak moc po chuti nebyly – především kvůli pochybným motivacím postav nebo vyloženě nezajímavému ději. Tam kde si mě první série získala svou jasně danou strukturou, tady ve druhé jsem měl pocit jak na horské dráze, kde jsou některé díly parádně vystavěné kolem určité události, ale jiné jsou jen sled nahodilých scén, bez většího dopadu. Aspoň ten vizuál si pořád drží vysoký standard a stále patří mezi to nejlepší co lze na seriálové scéně vidět. Možná jsem na s02 příliš přísný, ale jestli jo, tak je to hlavně kvůli tomu, že jsem po první sérii očekával posun k lepšímu a místo toho dostal přešlapování na místě nebo místy i malý krůček zpět. ()
Druhé sezóně Euphorie se mi oslavný pomníček stavět nechce. Vizuálně je to neskutečný počin. Tvůrci tu měli snad všechen čas světa a na kompozici záběrů nebo svícení to je poznat. Po příběhové stránce strašně odfláknuté a nedotažené. Jakoby Sam Levinson usnul po úspěchu první řady na vavřínech a něco jen tak nastřelil. Bez toho, aniž by věděl kam chce jednotlivé osudy směřovat. V jednotlivostech silné šlehy. Ať už je to Calův mini příběh, Rue cesta k vykoupení se nebo představení Our Life. Jako celek ale nevyrovnaný bordel. Sam se chová jako učitelka, která si na hodinách tlačí své oblíbence a na jiné postavy z vysoka kašle. ()
1. řada Euforie byla jako zjevení, neskutečně dravá a neokoukaná podívaná. Na tu druhou se čekalo kvůli covidu docela dlouho (co má řikat ta třetí), ovšem pro mě o dost slabší a trvalo mi 2 roky jí dokoukat. Snad ta třetí bude a pěkně jednotlivé osudy uzavře. Dvojka však natrvalo zacementovala hvězdné statusy Zendayi (moc jí nemusím), Sydney Sweeney a Jacoba Elordiho, za což jsem velmi rád s snad budou mít dílčí úspěchy ve filmech. ()
Nekope do těch, kteří sejdou z cesty, „pouze“ poukazuje na to, kam až může vést užívání drog. Chtě nechtě následuje rozklad osobnosti, urážky a hádky s každým a kvůli všemu. Na jedné straně podívaná plná barev, světel a hudby, na té druhé realita, na kterou se místy vůbec nedívá příjemně. „Ztracená“ generace, u které jsou deprese, nahota, sdílení, omamné látky či další všemožné závislosti denním chlebem. Oproti první sérii nejsme o mnoho dál, je tu poslední noc v roce. Nejprve si odbudeme backstory drogového dealera Fezca, pak velkou party, na které si někdo zahraje na schovávanou ve vaně, další bude spoléhat na první pomoc v ponožce, jiný dostane vydatnou nakládačku. A v tomhle duchu to i pokračuje. Jízlivé a sebeironické postavy bilancují, vzpomínají, děsí se svých (dalších) strašáků ve skříni. A Rue se zatím nijak neděsí toho, že do toho zase spadla. Milostný trojúhelník Maddy, Natea a stále labilnější Cassie začíná nabírat na síle. A pak přijde premiéra hry s třeskutým obsahem, kdy cynismus šlape na maximum. Sofistikovaná vizuální estetika, spousta režijních nápadů, černý humor. A herecky zcela přesná Zendaya, která si krade řadu scén pro sebe. Za první polovinu série a hlavně pátý díl velká spokojenost. ()
Popularitě seriálu Euforie se nejde divit. Režisér a scenárista Sam Levinson realizoval seriál o hledání identity, vyrovnávání se s traumaty a snaze o lásku, kdy k citlivým tématům přistupuje super a přitom se ani nebojí jít v jistých ohledech za hranu. Krom silného obsahu se ovšem Euforie ve své 1. sérii mohla opřít i o povedený vizuál, kvalitní obsazení a především solidní scénář, který naznačoval, že má tenhle seriál nadále potenciál. A o 2. sérii se dá minimálně říct, že k propadu kvality rozhodně nedošlo. I 2. série se točí kolem problémů současné mladé generace. Další konfrontování s drogami, sociálními sítěmi a depresemi, kdy Levinson opět do všech těchto témat vstupuje intenzivně a opět v míře, která některé může snadno pobouřit v tom ohledu, že tohle už je možná opravdu moc. V průběhu 2. série se navíc Euforie stává víc než pouhým teen dramatem a ústřední hrdiny nutí k definitivní konfrontaci s dospělostí. Levinson v průběhu 2. série pořád dokáže pracovat s atmosférou, tak trochu měnit přístupy a především má pořád v malíku audiovizuální zpracování, které samotné působí dojmem extáze. Především se ovšem Levinson nadále se svými postavami nepáře a posílá je na ještě větší dno, než v rámci 1. série. V průběhu je možná 2. série skutečně možná explicitní až moc, na druhou stranu je ovšem zajímavé sledovat dění tohoto seriálu, který skutečně působí nekompromisně. A i díky tomu je na tom síla všech událostí, které se stanou skutečně cítit. Zendaya v průběhu seriálu dokazuje, že si svou stoupající popularitu rozhodně zaslouží a nadále předvádí silný výkon, to se ovšem dá říct i o zbytku obsazení. Především o Sydney Sweeney, Hunter Schafer či Angus Cloud. Hercům prospívá, že se ústřední postavy musí popasovat s osobními démony a Levinson opět dokáže jít v těchto konfrontancích někdy na dřeň možná až příliš. Důležitý je ovšem fakt, že v průběhu Levinson dokáže udržovat napětí až do samotného finále. A přitom i schopně přeskakovat do takového uvolněnějšího a poklidnějšího módu. I přesto, že je jasné, že na lámání chleba bude muset dojít. Nadále je poměrné snadné mít slabost pro Levinsonův černý humor, někdy je přitom snadné mít ten pocit, že Levinson bere přeci jen větší důraz na vizuál a postupem času je střídavě obsah na silnější i slabší vlně. Stačí ovšem momenty, kdy Levinson zase přijde s působivými monology a dialogy a je snadné mu opět skočit na palubu. I když se v průběhu může snadno zdát, že je to přeci jen lehce natahané, aby to utáhlo celých 8 epizod. Nadále ovšem platí, že je Euforie stejně nevyzpytatelná jako průměrný vrstevník generace, o které seriál pojednává. Jen se místo nálady mění atmosféra a seriál tak chvílemi dokáže být pocitově poměrně příjemný i vyloženě psychicky nepříjemný. Levinson v průběhu několikrát dokáže skutečně šlápnout na plyn, postavy někam skutečně posunout a jejich osobní problémy definitivně prodat. Levinson navíc v průběhu opět sem tam experimentuje, kdy občas hodí nějakou tu poctu, jednu epizodu rovnou stylizuje do divadelní hry a v průběhu se tak jen umocňuje pocit nevyzpytatelnosti. A především závěrečná 8. epizoda 2. série je definitivně tím emocionálním gejzírem, ke kterému měla v ideálním scénáři celá série směřovat. Cesta k finále je sice opředena slabšími momenty a Levinson očividně chvílemi skutečně nezná míru, v součtu ovšem dokázal, že druhá série neudělá ostudu sérii první. Jen těžko říct, zda po vyvrcholení je ještě nějaký hlubší důvod pokračovat v sérii třetí. První série Euforie měla být dle Sama Levinsona party, druhá série Euforie poté afterparty. A tyto označení ve finále svým způsobem dávají smysl, především i proto, že jsou události 2. série pro postavy ještě více zásadnější. Levinsonovi by se možná vyplatilo občas znát míru a kompatibilně ovládat vizuál i vývoj příběhu v jeden moment, i po 2. sérii ovšem Euforie zůstává jednou z nejpůsobivějších generačních výpovědí současnosti. Uvidíme, zda si 3. série udrží formu..... () (méně) (více)
První sérii (byť ani z ní jsem nebyl nějak extra odvázaný) jsem ještě vzal na milost - především díky perfektnímu soundtracku a celkově kvalitní technické stránce - ale druhá už mě nebavila, skoro až iritovala. Jednak mi tam skutečně vadila ta Zendaya a sledovat ji pro mě bylo utrpení (nechápu, kde vzala těch 133 mio followers na Instagramu, podobně jako nechápu, proč se ostatní herečky mohly v seriálu ukázat nahé, ale ona jediná ne), a jednak mě od toho odrazovalo to univerzální nekritické nadšení, s nímž všichni přijímali každou novou epizodu. Mě ten děj prostě jenom sral, všechny postavy do jedné mi byly extrémně nesympatické, a z holek se mi tam líbila už jenom Sydney Sweeney, která zde herecky předvádí něco neuvěřitelného. Podruhé už bych se Eurofii vyhnul - neupírám tomu zjevné řemeslné kvality, ale osobně mě tenhle typ současné seriálové produkce neoslovuje, a téma seriálu mi přijde nesnesitelně fádní a nezajímavé. ()
Druhá séria nie je myslím horšia ako tá prvá, lepšie dokonca graduje, ale čo sa týka deja, tak tu sa naťahuje čo sa dá a Levinson si proste robí veci už len po svojom a je pravdepodobné, že stratí nejaké to percento verných divákov. Eufória je skvele formálne a štylisticky urobený seriál, jeho inakosť oproti konkurencii ale automaticky neznamená, že ho bude každý alternatívne mysliaci jedinec automaticky zbožňovať. Hodnotenie je možno prísne, ale prvá séria, aspoň teda prvých šesť epizód, mi sadlo viac. Možno to ale chce vidieť znovu v rámci celodenného maratónu... ()
Nemůžu jinak, než nakonec tankovat plnou nádrž. I přes fakt, že Zendayu jako herečku moc nemusím a prvních šest dílů je jen lehce nadprůměrných. Pak přijdou poslední dva a já nemůžu a ani nechci nedocenit ten nápad a originalitu, jak se tím vším tvůrci nakonec popasovali. Jestli se stal z Euforie pře lety tak trošku fenomén, tak tohle další pokračování ji posunulo ještě mnohem výš. ()
Temnota, deprese a beznaděj na ještě vyšší úrovni než tomu bylo poprvé, bohužel jsem se ale nemohl zbavit dojmu, že už se zde až moc hraje na efekt a na to být co nejvíce krutý, protože to je vlastně cool. Netroufám si tvrdit, zda se v tom dnešní mládež vidí, ale doufám, že ne. Ne, že by seriál úplně adoroval drogy, sex a nemravné chování, ale i přes určitou depresivnost je to celé natočené tak, aby to vlastně vypadalo dobře. Řemeslně silné s výborným soundtrackem, ale oproti první sérii už jsem tak nějak poznával, že už jsem na podobný seriál asi starej. ()
Za mě zbytečné násilné ždímání předchozí výborné série. Tohle je už jenom kopie, která nepřináší nic nového a narozdíl od předchozí řady už rozhodně není tak šokující, pobuřující, není zde ani tolik nahoty a charaktery postav či jejich vývoj jakoby se úplně vytratil. Nemohl jsem se do děje ani k postavám vůbec dostat a vlastně mi bylo úplně jedno, co se na obrazovce děje… ()
Průměrná známka se po osmi epizodách druhé sezóny horko těžko přeplazila přes linii, která jí zajistila čtyřhvězdičkové hodnocení, ale o jakémkoli nadšení nemůže být řeč. I u epizod, které jsou z mého pohledu řemeslně skvělé, nastal problém, protože mě nezaujal děj, k postavám bych si nedokázal vytvořit kladný vztah, ani kdybych se hodně snažil, ale to už je můj problém, protože už nějaký čas nejsem v pubertálním věku, nedokázal jsem si vytvořit plnohodnotný přátelský/ milenecký vztah se svým mobilním telefonem, navzdory všemu a všem odmítám brát drogy a má tolerance končí u homosexuálních vztahů a kyborgů. Všechny tyto mé nedostatky mě staví mimo diváckou cílovou skupinu, ale přesto jsem nezahořkl, což je vidět na mém (i pro mě) překvapivě vysokém hodnocení. / Poučení: Neber drogy, neber drogy, neber drogy, nebo se z toho zblázníš. 4*- ()
Druhá řada docela překvapila. Jde více do hloubky a zároveň je pojatá "artověji". V případě Euforie bych čekal, že podobný přístup seriálu zlomí vaz, ale tvůrci se s tím kupodivu dokázali vypořádat celkem důstojně. Takové pojetí zákonitě klade vysoké nároky na vyváženost děje a lyriky, což se (přes občasné masturbační záchvaty v lyrické rovině) v podstatě daří, snad s výjimkou posledních dvou dílů, u kterých to však v rámci dramatické křivky lze akceptovat. Tempo je sice dějově poměrně pomalé, ale neztrácí dech. Rovněž nevyhnutelná sebereflexe jednotlivých postav neupadá do sebeparodie (ač je to občas trochu na hraně). Silné je budování atmosféry a s tím související OST. Vhodné obsazení rolí bylo jasné již u první řady, zde se jen potvrzuje a vedle Zendayi je třeba opět, jako v případě Bílého Lotosu, vypíchnout Sydney Sweeney - byla by škoda přes její vnady nedohlédnout také její talent... ()
2. série: 85 % Nevím, jestli je se mnou něco špatně, anebo už jsem si na ten shit vybudoval toleranci, ale mě se to docela líbilo. Samozřejmě stejně jako minule uznávám všechny přední kvality, jako třeba Zendayu, Zendayu a... dále taky Zendayu, ovšem s tím rozdílem, že zatímco v 1. řadě mě skutečně nic jiného nebavilo a na neustálé sexování jsem koukal s výrazem člověka z arkhamské léčebny, teď mi přišlo, že Euforie skutečně má co nabídnout, a tím nemyslím jenom prsa a penisy. Každá postava měla co říct. Nejmenšího prostoru se paradoxně dostalo Jules. Dokonce už jsem si zvykl i na supertajné dealerské duo v podání Fezca a Ashe, které by sice dokázala identifikovat celá east-highlandská střední, ale od koho si pak kupovali drogy, že ano. Navzdory tomu si stejně stojím za tím, že měli udělat buď příběh o dealerech, co sellí děckám, nebo příběh o děckách, co kupují od dealerů. Je znát, že ty dějové linky nejdou dohromady a působí komicky, jak se je Sam Levinson (tvůrci), pořád pokouší nějak spatlat, tím že Fezca opakovaně cpe na všechny studentské party a podobně. Celkem by mě zajímalo, jak to funguje. To ho jako zvou všechny třídy na své mejdany, nebo si ho tahle třída platí jako privátního prodavače...? Just asking. A to nemá na práci nic jiného než vysedávat na večírkách puberťáků? Dealer by přece měl... Jo, vždyť on se vlastně schovává všem na očích, geniální. Abych tomu zase jenom nekřivdil, když už jsem dal těch 5*, líbil se mi výběr songů, líbilo se mi ztvárnění feťáckého doupěte (Eliottův dětský pokoj) a feťáckého výbuchu vzteku (scénu bych vystřihl jako meme a nazval Dívka s menstruací) a moc mile mě překvapily závěrečné dvě divadelní epizody, ačkoliv to 1) zbytečně šťavili a 2) herecké výkony nepřipomínaly školní divadelní sbor ani omylem. Každopádně zvlášť tam se pořádně vyřádili kameramani – všiml si toho i takový průměrný konzument jako já, kterého většinou nechává poloha kamery chladným. Nějaké seshora, zezdola, z boku... to mě nezajímá. Konečně jsem si zvykl na Rubyn vypravěčský styl. Ta holka denně lítá někde v oblacích, tak nevidím důvod, proč by nemohla vědět všechno. Nakonec stejně bude nějaký plot twist, že se Rue v první epizodě zhulila a tohle celý se jí jenom zdá. Otázka do tomboly: "Upravili tvůrci nahotu ve prospěch děje, anebo děj ve prospěch nahoty?" Hm... ()
Druhá série je natočená opět skvostně a nápaditě, nejen, co se týče obrazové stránky. Po stránce scénáře jsem občas postrádal nějaké informace typu "co asi teď dělá ta hodná dealerka" a trpěl jsem občas delšími dialogy na téma sebeuvědomění nebo polepšení (hlavně u posledního dílu, kde se musí klasicky charakterově uklízet), ale navzdory mému cynismu se autorům podařilo dostat se mi pod kůži. Je to síla a nejmíň dva díly bych označil za "oscarový" materiál ve smyslu dosažení maximální depky ve smyslu destrukce rodin a vztahů toxickými členy rodiny. Mladí herci jsou slušní nebo aspoň typově dobří. ()
už první série byla velmi dobrá, ale v té druhé posunul Levinson Euforii ještě o level výš.Když už přijde slabší epizoda (v celé řadě asi 2 pouze nadprůměrné), dorazí vzápětí něco, z čeho běhá mráz po zádech.Ať už to je totální kolaps Rue, nebo závěrečný dvojdíl prolínající divadelní hru,flashbacky a přítomnost.Po zásluze je Euphoria jedním z nejlepších a nejsilnější děl co současná seriálová tvorba nabízí...90% ()
Pokud Vás bavila 1. série, 2. Vás bude bavit ještě více. Tečka. ()
"Sometimes, people need to get their feelings hurt." ____________ RELAPS. Přesně tímhle slovem by se dala popsat druhá série generační výpovědi EUFORIE. Samotný tatíček týhle show Sam Levinson v jednom z promo videí o symbolismu a charakteristice druhý série řekl doslova toto: "Zatímco první sezóna Euforie byla party ve 2 ráno, druhá sezóna je after-party v 5 ráno." – a je to sakra znát...... Dá tedy rozum, že kdo se v létě roku 2019 sjel na bezstarostný vlně masivního hypeu, který tenhle manifest generace Z vyvolal, by měl být tentokrát na pozoru. Zatímco první série byla extravagantní imaginací mezi skutečností a snem, druhá je depresivním vystřízlivěním a probuzením do reality – je mnohem komornější, uzavřenější (zda za to může pandemie je zcela na místě), výrazněji kráčí v šlépějích emocionálního realismu a je velmi intimní psychologickou sondou do hlav postav, jejich problémů, dilemat, strastí, úzkostí a osobních traumat. Laicky řečeno: exkurze do žumpy plný sraček, skrze který se musí generace Z brodit...... Levinson paradoxně rezignoval na příběh a místo toho na relativně minimalistickým půdorysu vykresluje kontrasty a konflikty, v nichž každá z postav čelí své osobní Nemesis a jiným vnitřním démonům či komplexům – Nathan vs. toxická maskulinita kterou zdědil po svém otci Calovi, Kat vs. patriarchát, Lexi vs. sebevědomí, Jules vs. platonická láska, Rue vs. závislost na drogách, Fezco vs. family business, Cassie vs. sexuální přitažlivost kterou cítí vůči největšímu psychopatovi v okolí. Aneb jak se říká: protiklady se přitahují...... Díky tomu má divák naprosto jedinečnou příležitost z velmi intimní optiky číst charaktery a jejich motivace jako komplexní knihu, v jejíž finální kapitole každý klesne na absolutní dno – viz. pátá epizoda která je emocionálně zdrcujícím vrcholem celýho seriálu. Věrný divák a filmový labužník uvítá i zajímavou plejádu nových stylistických změn – buď silně saturovaný a zrnitý vizuál který pracuje s přirozenou hrou světel a stínů, častější využití retro šlágrů (jakože co si budem, ten soundtrack je fakt boží), anebo převážně přímočarou lineární naraci, která nezapomíná na konceptuálně inovativní příběhový podzápletky s mnohdy až tragikomickým vyzněním. Z hlediska formy prakticky nejde nic vytknout. Nemluvě o samotný režii či famózní kameře Marcella Réva, s kterou předvádí hotový divy a čáry máry...... Kolem a kolem, druhá řada je výrazně odlišná od toho, na co jsme si v té první zvykli. Ale víte co? Koho to sere. Tak či onak je druhá sezóna EUFORIE neskutečně pohlcující zážitek, divokej emocionální roller-coaster a mimořádná televizní událost, která zaujme snad všechny napříč generacemi, a která se naprosto vymyká standardní škatulce subžánru teenage seriálů/coming-of-age dramat. U finále vám pak bude připadat, jakoby vám někdo krájel cibulu pod očima anebo rozdrtil srdce na padrť. Levinson jakožto bývalej závislák ví jak na poctivý nekonvenční řemeslo, protože poskytl návykovej cinefilní matroš, kterej televizní sortiment jen tak nenabízí. A protože jsem se na týhle droze závislej, ten absťák po třetím cravingu bude tak šíleně intenzivní, že bych se na celou druhou řadu podíval ihned znova. Sam Levinson, you're a fucking G! ........ PS: Pablo Fezcobar steals the show! #FEXI si zaslouží vlastní seriálový spin-off. () (méně) (více)