Im Nebel
V tumane
In the Fog
V hmle
In the Fog
In the Fog
Režie:
Sergej LoznicaScénář:
Sergej LoznicaKamera:
Oleg MutuHrají:
Vladimir Svirskij, Vladislav Abašin, Sergei Kolesov, Julija Pěresild, Naděžda Markina, Vlad Ivanov, Boris Kamorzin, Timofej Tribuncev, Kirill Petrov (více)Obsahy(1)
Je rok 1942. Území na západních hranicích SSSR je obsazeno nacistickou armádou, krutě potlačující jakýkoliv odpor. Skupinka původců sabotáže vlaku je bez milosti popravena, jen jednoho muže nechají naživu a propustí ho. Sušenja ví, že tím dostal pečeť zrádce a že nikoho nepřesvědčí o své nevině. Sergej Loznica točil víc než deset let vynikající dokumenty a jeho první hraný film Moje štěstí působil pesimismem svého pohledu před dvěma lety v Cannes jako rána pěstí mezi oči. Inspiraci pro druhý hraný film našel v próze běloruského spisovatele Vasila Bykova, líčící trestnou výpravu dvou partyzánů, pověřených likvidací domnělého zrádce. Peripetie výpravy, převážně se odehrávající v lese, postupně odhalují charaktery všech tří postav, z nichž jako jediný morálně pevný člověk vychází Sušenja, fatalisticky přijímající svůj osud. Velkou zásluhu o důstojnou působivost tohoto válečného dramatu bez jediné bitvy mají kameraman Oleg Mutu a představitel Sušenji Vladimir Svirski. (MFF Karlovy Vary)
(více)Recenze (36)
Tarkovski je snád otcom všetkých ruských zadumaných drám... Vražedne pomalé tempo filmu nie je na škodu, odpovedá uponáhlanosti doby a miesta, a nahráva tiahlym dialógom, ktorým nechýba napätie a dôkladná charakterizácia postáv. Precízna širokoúhla kamera ukazuje iba to naprosto nevyhnutné pre posun príbehu a vytvorenie atmosféry v danej scéne. Rejža má cit pre vykreslenie historických detailov. Bieloruskú zimu, fašistickú smrť a mastný chleba s cibuľou je z filmu cítiť každým pórom. Učebnicová filmárčina, samozrejme nie do multiplexu. ()
Zlatá Palma - výběr ()
Tyhle cesty lesem, kolik jich už bylo. Těch, které mají přes dvě hodiny, mluví se v nich hodně uvážlivě na pozadí válečného konfliktu a moc často se nestříhá jste už asi za svůj život pár viděli. A při konečném součtu nikdy moc nevybočují, neždímají vaše emoce a intelekt nechávají jen tak klouzat, pro jistotu na automatiku. Festivalový standard. ()
║Rozpočet $-miliónov║Tržby USA $11,894║Tržby Celosvetovo $184,000▐ uspávanka, vydržal len 40min sledovať, nedalo sa /20%/ ()
47. MFF KV ()
Film, který se snaží působit tak autenticky, realisticky a existenciálně, že nemá žádný soundtrack a za za dvě hodiny v něm neuslyšíte jedinou doprovodnou skladbu podkreslující dění. Film s tak pomalou atmosférou, že v dialozích následuje po každé větě minimálně vteřinové ticho symbolizující dramatickou pauzu / sitcomový prostor pro váš smích (nehodící škrtněte). Pětina novinářů z projekce pro press do třiceti minut odešla a ani se jim nedivím; vidět další neoriginální výpověď o životě obyčejných lidí během války nebylo zrovna nejzajímavější. Naprosto sice chápu, co tímto filmem pan režisér zamýšlel, ale sledovat ho bylo asi stejně tak zábavné jako si prožít druhou světovou přímo v Sovětském svazu. Což byl ostatně možná i záměr. [47th Karlovy Vary International Film Festival] ()
Obvykle proti delším sekvencím beze slov a hudby nic nemám. V tomto případě už možná hrála roli festivalová únava a film na mne působil poněkud utahaně. Frustrace z faktu, že hl. hrdina nemůže svůj osud nijak ovlivnit a musí se s ním smířit, se prostě nedostavila. Což by s ohledem na okolnosti vedoucí k onomu závěru, asi měla - 40%. [47. MFF Karlovy Vary] ()
,,Cудьба'' ---- Někdy vám holt život, osud či říkejme tomu jakkoliv rozdá tak blbé karty, že s nimi neuhrajete nic. To je přesně případ hrdiny tohoto filmu Sušenji. Souhrou okolností i díky prostředí vesnice, kde každý zná každého je jako jediný ze čtyř obviněných nepopraven za sabotáž na železniční trati. Německý velitel dobře ví, že tím, že ho neoběsil mu nedaroval život. Věděl, že buď se zabije sám, nebo to udělá domnělému zrádci (proč by jej jinak pouštěli, když by nepodepsal spolupráci s wermachtem) někdo z vesnice a nebo ještě lépe, přijdou si pro něj partyzáni. Tyhle vši v kožichu německé branné moci na okupovaných územích SSSR pili vojsku krev po hektolitrech a nebylo snadné je chytat. A tak tu máme válečný příběh z okupovaného Běloruska roku 42, příběh velmi pomalu plynoucí a přesto velmi krutý. Musím velmi pochválit tvůrce s jakou detailní přesností si vyhráli s reáliemi. Člověk si uvědomil jak těžký život tam musel být i bez války... Dávám za 4 povolené matice. * * * * ()
[47. MFF KV] Filmy z období 2. Světové války pro mě byly vždy zajímavým tématem, a tak se v mém festivalovém hledáčku tento film nemohl ztratit. Koprodukční drama z Německo – Sovětského pohraničí roku 1942 ve zjevně nekomerčním provedení, bylo pozváním do kina, které se neodmítá. Děj je vyprávěn v téměř minimalistickém pojetí. Sledujeme osud 3 vojáků (partyzánů), přičemž se zároveň retrospektivně vracíme do jejich blízké minulosti, která je svedla dohromady. Patrná je snaha o detail a realističnost. Moc se nemluví ani nebojuje. To vše ve výsledku klade mimořádné nároky na herce, kteří se s touto výzvou dokázali popasovat jen z části. V celém příběhu, takto vyprávěném, silně postrádám větší psychologickou hloubku postav. Když bych to shrnul. Autorům nelze upřít originální a odvážné pojetí jinak tradičních témat, ale v některých důležitých detailech zůstali jen na půli cesty k dokonalosti. A ten závěrečný dlouho očekávaný výstřel z mlhy přišel tak trochu zbytečně. Rozpačité zakončení. 58% ()
KVIFF 2012: Nejnudnější válečný art ever. Filosofování dvou mužů v lese myšlenek tak hustém, že amazonský prales je proti němu pouze větrolam. ()
Těžce reálná ukázka války na pozadí lidského příběhu. Neuvěřitelná kamera a maximálně působivý zvuk, kvůli kterému jsem se fakt bál, že to schytám - to bych napsal, kdybych byl neortodoxní filmový kritik. Ale jako průměrně blbej divák píšu - Jo jo, kamera a zvuk dobrý, ale civět dvě hodiny na film, kde se toho stane tak na tři strany Srandokapsu, je fakt k posrání. Navíc jsem usnul a nějaká mladá cool dvojice si ze mě dělala prdel, šmejdi! ()
47th KVIFF 2012 - HORIZONS - Horizonty (V tumane / IN THE FOG / V mlze) ()
K obsahu: Autor předlohy se jmenuje Vasil BYKAV, nikoliv Bykov, k...a! Z věčného porušťování svého jména aby se chudák tento vynikající spisovatel obracel v hrobě, ve kterém neleží ještě tak dlouho. ()
Atmosferické, dobře natočené, ale neskutečně utahané. ()
Bravúrne zrežírovaný a excelentne zahraný В тумане v modrých číslach. Niet sa čomu sa čudovať. Tažko totiž vysvetlovať proamericky ledenému divákovi v čom spočívajú kvality filmu V hmle a to najmä v dnešných časoch kedy mu v mainstreamových médiách zahmlievajú pravdu o vojne v Sýrii, kedy vedenie londýnskeho metra naskočilo na západný trend dekadencie a viac nezaznie tradičný pozdrav "ladies and gentlemen", kedy kanadské úrady umožňujú transgenderovi nezapísať do rodného listu pohlavie svojho novonarodeného dieťaťa. Niet viac miesta pre pojmy akými sú viera, vlastenectvo, mnohí už nachápu kto je to vôbec chlap a akú úlohu pre nás v živote zohráva česť. A práve o tom je tento film. ()
Tady se sešla spousta pozitiv. Předně tu byl dobrý námět, který nevtíravě ukázal další z temných válečných stránek. Za pozornost stojí i výborná kamera a konečně zadařilo se i herecky. Jenže režisér, který by to všechno dokázal splácat do úhledné koule, ten tu bohužel chyběl. Nemám nic proti procházkám lesem, během nichž se probírá co bylo, je a bude, ale tenhle špacír byl až příliš dlouhý, vysvětlující minipříběhy jednotlivých aktérů dostaly málo prostoru a na souvislejší dialogy tu člověk taky moc často nenarazí. A přitom stačilo tak málo, aby byl film zábavnější. Tak třeba příště. 50% ()
Několik nesoustavných poznámek k filmu: Film rozvíjí válečnou epizodu z Loznicova předchozího filmu Moje štěstí a zároveň je adaptací stejnojmenného románu běloruského klasika Vasyla Bykava. (…) Z dalších uměleckých děl, která znám, se běloruskou tragédií za 2. světové války zabývají každé po svém: Jdi a dívej se, maximálně krutý a patetický film ruského režiséra Elema Klimova; Odpor s Danielem Craigem, hollywoodská verze příběhu o hrdinství židovských partyzánů, od které plynule přejděme k novele Chladnou zemí, v níž Jáchym Topol oživuje dodnes nezacelené rány a nezasypané hroby v Bělorusku vizí supermarketizace lidského utrpení v zábavní park. (…) V mlze procházejí dějiny i krajem Aloise Nebela, ale jeho autoři se s ranami minulosti vyrovnávají po svém a po česku především směšnohrdinsky. (…) Po cimrmanovsku by se dal film označit podtitulem Jak chudák do ještě větší nouze přišel aneb Umělecky ztvárněné plahočení se běloruským lesem na pozadí 2. světové války. (…) Příběh tří typizovaných charakterů, které se po svém vyrovnávají se situací kruté války a absolutní degradace lidských hodnot, které zredukovaly život na pouhou snahu o přežití. Hrdý a nesmiřitelný bojovník Burov s touhou po spravedlnosti. Vypočítavý a zbabělý pseudopartyzán Vojtik. A spravedlivý a absolutně dobrý Sušenja, který nikdy neztrácí své lidství, i když by ho to mělo stát život. ()
Tady něco visí ve vzduchu, a není to smrt ani utrpení. Na tomto snímku mi nevoní především ruský k smrti nudící styl střihu a vyprávění. Scény, kde na sebe protagonisté mlčky zírají, jsou střídány pouze okamžiky, kdy s někým bojují. Nevím, ale doufám, že ruský film má na víc než na napůl polykané dialogy a ohlušující přestřelky... [KVIFF 2012] ()
Je leto 1942, Bielorusko je obsadené nacistickým Nemeckom a partizánske hnutie silnie. Za sabotáž na železnici sú popravení 3 sabotéri a štvrtý Sušenja je pre potešenie nemeckého dôstojníka bez trestu prepustený a neprávom obvinený z kolaborácie. Dvojica partizánov sa rozhodla pomstiť smrť troch sabotérov a Sušenju idú popraviť. Nastáva dilema, kto je priateľ a nepriateľ, komu môžu veriť a komu nie. Film prebieha v hlbokom lesa, kde miznú hranice medzi zradou a hrdinstvom ale aj spochybňuje partizánsky mýtus a okrem iného poukazuje na to, ako sa naša minulosť stráca neustále v hmle. ()
Psychologicko-válečný film, jehož hlavním hrdinou je železniční dělník Sušenja, který se nerad zúčastní sabotáže na železnici. Všichni čtyři sabotážníci jsou zajati a mučeni, tři jeho kolegové poté oběšeni. Jen on je nacisty propuštěn. Od té doby mu v jeho vesnici nikdo nevěří, dokonce ani jeho žena. Navíc po něm jdou partyzáni, kteří na něho vyšlou dva popravčí. Jeden z nich pevně věří své věci a je pro ni ochoten udělat cokoli. Druhý je spíše bojácný a zbabělý. Velká část filmu se odehrává v běloruských lesích a část v přilehlých vesnicích. Děj plyne velmi pomalu, ale je zajímavé sledovat odvrácenou tvář partyzánského odboje i pevný charakter "zrádce". ()