Das perfekte Geheimnis
The Perfect Secret
Takmer dokonalé tajomstvá
Režie:
Bora DagtekinKamera:
Moritz AntonHudba:
Egon RiedelHrají:
Wotan Wilke Möhring, Jessica Schwarz, Elyas M'Barek, Karoline Herfurth, Frederick Lau, Jella Haase, Florian David Fitz, Katja Riemann (více)VOD (3)
Obsahy(2)
Na společné večeři se sejde několik párů a po pár sklenkách se rozhodnou, že svoje telefony položí na stůl a všechny zprávy, vzkazy i telefonáty budou ten večer sdílet. Zprávy se přečtou nahlas, hovory budou nahlas. Vždyť o nic nejde, bude zábava. Jenže právě naši chytří a mobilní kamarádi o nás vědí úplně všechno, znají naše tajnosti, druhé životy, drobné lži, milenky i milence. Nevinná hra se nejdříve vyvíjí jako báječná legrace, pak ale začnou chodit zprávy, které se svými partnery či přáteli raději nesdílíte. Rozjede se série šílených situací a trapasů, někomu u stolu bude nepříjemně horko a brzo bude horko úplně všem. Odejdou domů partnerské páry, které přišly, nebo budou v jiném složení nebo budou po večeři všichni single? (Bontonfilm)
(více)Recenze (183)
Párkrát jsem se zasmál. ()
Naprostí Cizinci z Itálie je takový hit, že má Remake snad z každé země a to jsem snad ještě nikdy neviděl ( Francie, Německo, Polsko, Turecko, Jížní Korea, Španělsko a chystá se i Česko?!!), ale USA překvapivě chybí :D. Každopádně film je z 90% doslovnou kopírkou akorát s jinými herci a Němci se v závěru vydali jinou cestou než originál, což mě překvapilo. Bavil jsem se pořád velmi dobře. Příběh****, Akce>Ne, Humor****, Násilí>Ne, Zábavnost****, Hudba****, Vizuál****, Atmosféra****, Napětí****. 8/10. ()
"Nechci, abychom skončili jako Barbie a Ken - ty samej plast a já bez koulí." Hru na veřejnej telefon bych s kamarády nikdy nehrál. Mohlo by mi za ně totiž být trapně. Já nemám, co skrývat, takže jestli si někdo chce poslechnout moje hodinový hovory o filmu nebo biatlonu, tak směle do toho. I když s mým štěstím by mi zavolala nějaká zapomenutá známost z minulýho století a sdělila by mi, že mám třicetiletýho syna. I to bych rozdejchal líp, než většina kamarádů v tomhle snímku. Těm to škodolibost scénáristy docela zavařila. A já jsem si to užíval, neboť jak pravil klasik Jiří Grossmann: Člověka to potěší, když slyší o cizím neštěstí. ()
Německá verze má odlehčenější atmosféru, než italský originál, i všechny další verze. A podle mě to vůbec nebylo ke škodě, protože to byla fakt sranda. Herci mi byli - až za mě na největšího padoucha - sympatičtí. Potěšilo mě, že se Němci na konci vydali vlastní cestou, to bylo originální. A taky mi to otevřelo čelist dokořán. Koukám, že se chystá už i naše verze, tak doufám, že do toho dá česká banda všechno. 5* ()
Je otázka, jestli má smysl točit remake hned po 3 letech, co se natočil originál. Nutno dodat, že ten originál byl opravdu tak dobrej, že je dobrej i tenhle remake. A při sledování jsem ani neměl vyloženě pocit, že se jedná o zbytečnej remake. Němci to natočili vyloženě jako komedii, originál je o dost vážnější. A asi jsem se u německý verze i víckrát zasmál, ale jak se mi u originálu líbil ten šalamounskej konec, tak tady se mi naopak vůbec nelíbil happy end. Když budu předstírat, že originální italskou verzi vůbec neznám, nikdy jsem ten film neviděl a ani o něm neslyšel, tak dám 4 hvězdy. Ale doporučuju rozhodně originál. Jinak se teda bojim, co vyleze z tý připravovaný česko-slovenský verze. ()
„You're German, don't try to be funny..“ (Dr. Henry Walton „Indiana“ Jones, Jr.) V módu Fakjů, pane Tajemství to vystavování osob kvantu trapnosti v rekordně krátkém čase už příliš nefungovalo a pokud jsem snad uvažoval nad třemi hvězdami, happy epilog tu hříčku o sundávání masek spolehlivě poslal směr arsch. Těch remaků je opravdu požehnaně, další si dám, až jej natočí Trinidad a Tobago.. ()
Nemám rád remake u filmů kde to není zapotřebí. Chápu že se znovu přetočí nějaký akční snímek či horor, kdy monstra vypadají papírově a efekty jsou k smíchu. Ale aby přetočili téměř dokonalý film, nepřidalo se do něj kromě úplného konce absolutně nic nového a ještě se to celé vypracovalo tak 10x hůř a bez jakéhokoli napětí. No to vážně nepochopím. ()
Německá verze původního italského hitu. Ten příběh je skutečně tak dobře napsaný, že při vhodné adaptaci může oslovit každého. A každá národní kinematografie může jedině získat tím, že se do fenoménu zapojí. Tuhle verzi jsem si užila mmj. díky přítomnosti skvělé Jessicy Schwarz (Romy) a Karoline Herfurth (Malá čarodějnice), některé ty pointy jsou skutečně dokonalé, přesně mířící na bránici. Několik témat je vysloveně úsměvných a cosi dalšího je zase plné humanismu. Ideální film. ()
Loni mě mile překvapila nápaditá komedie Bez věcí nad věcí. I tady kamarádi uzavřeli podivnou sázku o to, kdo z nich vydrží déle bez všech svých věcí. Sic v opileckém rozpoložení, přesto měla konzumní společnost dostat pořádně přes prsty. Uvěřitelné? Moc ne. Originální? Možná. Tak to stejné cítím i tady. Navíc oba snímky spojuje jméno Floriana Davida Fitze (minule i režisér a scénárista, tady „jen“ herec). Patří mezi sedmičku přátel, která také lehce ovíněná vymyslí při společné večeři hru, kdy všichni položí doprostřed stolu mobily a dají svým kamarádům nahlédnout do svého osobního života. Vždyť se přeci dobře znají, o nic tedy nejde. Jenže! Objeví se drobné nepravdy i velké lži. U výše zmíněné komedie platilo, že se solidní námět v druhé polovině krapet rozmělnil a ztratil kouzlo, tady mi naopak přišlo, že to bylo přesně naopak. Série nepříjemných situací získává solidní tempo, pochopitelně je ale třeba myslet na to, že je to celé hodně přitažené za vlasy. Prakticky každá z postav má tu smůlu, že zrovna v daný večer „něco“ vyplave na povrch. S tím (!!!) je třeba počítat. A nejsou to žádné malichernosti (nevěra, skrytá homosexualita, chybějící komunikace ve vztahu, stížnosti na sexuální život). Pod režijním vedením Bory Dagtekina, jenž se u německých sousedů proslavil trilogií Fakjů pane učiteli (a vzal si s sebou i několik herců), každopádně vznikla svižná záležitost s výbornými herci. Koutek mi cukl mnohokrát, se záchvaty smíchu to bylo horší. Přesto spokojenost. ()
Přátelství je bomba.. ()
Celkem zajímavá, komediálně-dramatická vztahová konverzačka. Má to vtip, dramatické momenty, nenudí to. 70% ()
Zábavná komedie, ani nepamatuji kdy jsem se naposledy tolik zasmál. Lidi ruku na srdce, kolik lidí by tato hra také rozhodila? Myslím, že spoustu přátel a vztahů. Žijeme ve falešném světě plných podvodů, ale já osobně bych ho na stůl s přehledem dal, co má přítelkyně? Na to už odpověď neznám. 8/10 = 82% ()
Karoline Herfurth o tomto filmu na svých sociálních sítích postovala jako o život (ostatně jako o každém svém filmu), čímž ve mně vyvolala příjemná očekávání, protože ona je prostě výborná všude a každý film s ní je vždycky pecka. Což se potvrdilo i zde, hodně mi to sedlo, bavil jsem se u toho královsky, a možná se mi to líbilo dokonce víc než italský originál (a to jinak remaky nesnáším). Sice jsem nepochopil, proč jejího manžela musel hrát zase Elyas M'Barek (který ztvárnil jejího partnera i v trilogii Fakjů pane učiteli, kterou režíroval stejný režisér jako toto + objevuje se zde i Jella Haase, další herečka z Fakjů) - to jako odteď budou spolu už hrát navždy? Prostě nechápu. Každopádně film měl u domácího publika v Německu velký úspěch, kdy na něj do kin přišlo přes 5 milionů diváků, což je super a svědčí to o tom, že se prostě povedl. Dialogy zde sice jedou v pekelném tempu a člověk sotva stíhá číst titulky (dabovaná verze mě nezajímá) a celé to působí poněkud neživotně ateliérovým dojmem, ale jinak tomu osobně asi už nemám co vytknout a byl jsem z toho hodně nadšený. UPDATE 6.7.2021 - Po druhém zhlédnutí po roce jsem opět zjistil, že mě to hodně bavilo, i když už jsem hodně věcí znal dopředu. Karoline Herfurth je zde prostě vrcholně roztomilá a svůj komediální talent zde rozehrála naplno, a kupodivu se mi zde nově moc líbila i Jella Haase, která mě ve Fakjů trilogii moc nezaujala. Sice jsem si vědom, že si protiřečím, ale osobně se mi tenhle film skutečně líbí víc než italský originál, a současně ho považuji za zcela zbytečný, jako všechny remaky. ()
Jsem až překvapená, jak se mi to líbilo. Že mě to dokonce i rozesmálo (na komedie si nepotrpím). Italský originál jsem neviděla, jen podle traileru usuzuji, že jej německá verze hodně kopíruje, ale raději se tím nebudu zabývat. Příjemný, v podstatě konverzační film, který odsejpal, který, i přes delší stopáž, ani na chviličku nenudil, herci se mi líbili (prostě na Floriana se moc dobře kouká) a minimálně mě donutil se zamyslet, co skrývám před svým partnerem a co by na mě eventuálně mohlo prasknout. Dokonce i příšerný německý jazyk se mi dobře poslouchal. Trochu víc se začnu zajímat o německé filmy, protože mám pocit, že mohou nabídnout mnohem víc, než si myslím. ()
V podstate rovnako intenzívne a zábavné ako originál. Až som bol sám prekvapený, ako ma aj na druhý krát bavilo sledovať to isté. Neviem ale, ako by ma to bavilo sledovať už po šiestykrát. Každopádne je jasné, že M´Barek je populárny sexsymbol, na ktorý počuje aj tunajšie publikum vďaka známej obhrublej komediálnej trilógii. Že tvorí pár opäť s tou istou herečkou, je zrejmý komerčný ťah. Takže kde je problém? No v samotnom závere, ktorý v talianskej verzii bol jasným šokom, tu sa karty odkryjú na záver menej šokantným spôsobom a myslím, že aj menej uspokojivým. Akoby bol celý film o chlapskom kamarátstve a o tom, že by ním nemalo nič otriasť. Ale čo preboha tie náušnice a fakt, že jeden z "kamošov" obrábal okrem manželky, milenky aj ženu naj kamaráta? A ako to, že pán manžel sa nepozastavil nad tým, že má jeho žena na večeri nové náušnice, ktorých sa (ne)dobrovoľne zbaví, zrejme by si to po pár dňoch dal dokopy, ale nevyzeralo to tak. Každopádne dve hodinky utečú ako voda, herci sú super, situácie dobre vymyslené, len tých zopár otáznikov mi nedovolí ísť vyššie. Tak už si len počkať na česko-slovenskú verziu... ale asi sa nedočkáme a obávam sa, že zo šestice snímok by bola aj najslabšia. ()
Svižná, originální komedie. Takový filmový bratříček francouzských Naprostých cizinců (2016), s tím rozdílem, že tato německá verze lpěla více na humoru a ta francouzská více na psychologii postav. Každopádně mě tato černá komedie dosti pobavila. Ne jednou celý kinosál bouchl smíchy a to už takovým zvykem nebývá, v poslední době. ___ (Cinestar, Hradec Králové) ()
Na tento snímek jsem narazil při psaní biografie Jessicy Schwarz, jedné z hlavních představitelek této komorní komedie, která si zde zahrála terapeutku Evu a zaujalo mě na něm to, že to byl nejnavštěvovanější německý film roku 2019. Jen za rok 2019 ho navštívilo přes dva miliony diváků v německých kinech a do dnešního dne ho vidělo přes pět milionů platících diváků po celém světě a vydělal neuvěřitelných 45 milionů eur. Tak jsem si řekl, že se na tento úspěšný skvost německé kinematografie podívám a neprohloupil jsem. Jedná se o remake italské komedie z roku 2016 s názvem Naprostí cizinci, který jsem posléze také zkouknul a nezbývá mi než srovnávat tyto dva snímky. Jedná se téměř o totožné filmy se stejnýma zápletkama, ale v té italské mi to připadalo takové nezáživné a někdy až na sílu tlačené. Asi to bylo špatným castingem, ale zato v této naší německé verzi mi připadali vybraní protagonisté sympatičtější, spontánnější a hlavně mladší a celkově to odsýpalo jako sluneční hodiny a fakt to stálo za to. Zápletka je originální a zábavná a měl by si jí vyzkoušet každý občan virtuální říše, aby si uvědomil, co všechno o nás tyto černé skříňky jsou schopny vypovědět, ale hlavně, aby zjistil, kdo je jeho opravdový přítel. Takovýchto snímků, kde se něco řeší u večeře v kruhu blízkých přátel je celá řada, pro příklad uvedu aspoň jeden, který je trochu s nádechem sci-fi a jmenuje se Coherence. Člověk, když to vidí, jak tam vaří ty dobroty, ať už ty deutsche špecialité z reichu či ty italské speciality s příchutí Středozemního moře, tak mně celkem zaráží, jaké množství jídla snědí těsně před tím než jdou spát a přitom to na nich není vůbec vidět. Já osobně si dám maximálně nějaký ty párky z akce s chlebem a hořčicí a jako dezert pár koblih, zapiju to párem lahváčů ze sedmýho schodu a mám vystaráno. Za originální nápad a za ještě lepší ztvárnění dávám 100% a ať se takovýchto filmů točí klidně víc. ()
Je to velmi podobné italské tragikomedii Naprostí cizinci natočené před pěti lety, dokonce s několika stejnými dialogy. Pro Němce je tento snímek přitažlivější, protože zde hrají jejich největší hvězdy. Zpočátku je zde hodně humoru a sarkasmu, ale pak mi to připomíná skupinovou terapii. Poselství zřejmě je "přátelství překoná všechno". ()
Kopírka vynikajúceho filmu, kde v podstate nič nebolo menené, a tak nešlo nič pokaziť, až na jedno. V talianskej verzii hrá 17-ročná pubertiačka a tej dal otec kondómy. Ok, ale v nemeckej verzii sa bavíme o 14-ročnom decku a dokonca to nikomu naokolo nevadí. To je v Nemecku nejaký nový štandard? U nás by ešte aj predseda parlamentu Boris Kollár píše slečnám až od 15 rokov a slušný chlap by pri čo len i zmienke, že jeho 14 dcéru obrába nejaký chlapec alebo muž zošedivel a bral by guľovnicu. V Reichu majú pedofili asi raj. ()
V roce 2016 se v Itálii objevila komedie Naprostí cizinci ve kterém se sešla banda přátel a přišli s nápadem, že si dají mobily na stůl a budou sdílet každou SMS či telefonní hovor. V roce 2017 se poté film dočkal remakeu ve Španělsku. A v roce 2018 poté remakeu ve Francii, Turecku, Jižní Koreji. A loni krom verze polské vznikla také verze německá. Nevím jestli se do pár let nedočkáme i verze americké, české či čínské a jak daleko k dokonalosti mají původní film a předchozí zpracování, po německé verzi mě to ale nejspíš zcela nezajímá, protože si stojím nejen za tím, že má tento film k dokonalosti hodně daleko ale také za tím, že abych někdy strávil čas u podobného filmu bych potřeboval hodně silnou motivaci. Zvláště pokud ten film prostě nemá šanci utáhnout hodinu a půl nebo v tomhle případě dvě hodiny. Chápu, že je strašně těžké utáhnout celovečerní film, který se celý odehrává víceméně v jedné místnosti s pár herci. Jenomže to dokázal třeba Sidney Lumet ve výborných Dvanácti rozhněvaných mužích nebo loni u nás Jiří Havelka se svými Vlastníky. Bora Dagtekin, režisér a scénárista trilogie Fakjů pane učiteli (z nichž je první film ještě oukey a neurážející, zbylé dvě pokračování jsou ale nejzbytečnější pokračování od dob Bastardů) ale tohle u svého zpracování prostě nedokázal utáhnout. A to dost možná i proto,že mně osobně už přijde celá základní myšlenka děje totálně divná a zvrhlá. Upřímně bych na podobné přátelské večeři k podobné hře prostě nesvolil. A to ne proto, že bych se bál, že by o mně kamarádi zjistili něco čeho bych se bál ale spíše proto, že jim může být moje soukromí prostě ukradené. Fakt, že všech 7 protagonistů nakonec ke hře svolí a hrají tuhle zvrhlou hru opravdu přes hodinu a půl mi tedy přijde nevěrohodný, protože si prostě stojím za tím, že za normálních okolností by alespoň jeden člověk byl ve finále proti takovému zvrhlému nápadu i když je možné, že by se samosebou nechal partou strhnout. Celé tohle nakouknutí do soukromí ostatních jinak přivede navenek takové tajemství, že se možná odhalí, že má někdo aférku, někdo tají svou sexualitu a někdo třeba tají, že si dopisuje s bývalým partnerem. Jako sociální experiment možná zajímavé téma a je pořád možné, že italská nebo třeba jihokorejská verze dokáže z tohohle přece jen zajímavého nápadu něco vykřesat tak ta německá ne. Německá verze je obalena vtipy, které asi byli natočeny tak aby byli vtipné i když jsou vlastně smutné, zdůrazněním, že je většina ženských hrdinek feministkami a silnými ženami i když jsou vykresleny spíše sexisticky a faktem, že jakmile se provalí, že je možná někdo gay tak se na něj kamarádi začnou koukat skrz prsty. Je pravděpodobné, že v tak houfném davu je možná některý z vašich kamarádů homófobní a může na váš coming out reagovat trochu zděšeně, zvláště když vás zdá už od dětství. To co ale z téhle podzápletky scénář vykřeše je prostě fakt zlé, nevtipně trapné a fakt nerealistické. Co se týče nerealističnosti postav má tahle komedie celkově velký problém a největší problém, který s postavami mám je asi ten, že na konci je vlastně nečeká žádný charakterní vývoj a jsou víceméně stejní jako na začátku. A navíc ten film naznačí, že nevěra je přece jen někdy v nějakém možném vztahu ke prospěchu. Možná na tom něco je, když se vám ale tenhle film snaží nejdřív takovou věc vyloučit a následně zase obrátí tak je něco špatně. Téměř dokonalá tajemství nezaujmou kdovíjak ani vizuálně a i když se herci snaží tak z tohohle scénáře přece jen asi nešlo vykřesat zase kdovíjak moc. Elyas M´Barek, Woltan Wilke Mohring nebo Florian David Fitz se snaží, zbytek ale kdovíjak nezaujme a především vykreslení ženských hrdinek je v tomhle filmu opravdu totálně mimo. A feministky by při zjištění vzali už samotné sepsání scénáře útokem, což je vtipné, protože se jednu z hlavních hrdinek snaží film vykreslit jako feministku. (dokonce párkrát zazní, že je feministka, stejně ale jako několik věcí to nikam nevede.) Celý to přece jen na svou délku odsýpá a pár fórů se povede, následně jsou ale zase chvíle kdy se film vleče a má záplavu nevtipných vtipů. Postavy postupně mění své charakterové postoje, chovají se jinak a ve finále vám to vlastně je už asi jedno, protože to vypadá jako by to i při sepisování scénáře bylo všem jedno. A když se nevztekal scénárista, nemusí se vztekat ani divák. Téměř dokonalá tajemství mají k dokonalosti opravdu daleko a i když se jedná o snesitelnější film než v případě Fakjů pane učiteli 2 a 3, pořád bolí a nefunguje ani jako komedie ani jako pokus o lehké drama. K polovině postav se nedá vytvořit ani kousek lehkých sympatií, druhou polovinu byste nejradši zabili a celé to je prostě už od svého počátku tak zvrhlé, že to fakt nefunguje. Pořád tím nechci odsuzovat ten tucet předchozích zpracování, rozhodně si ale stojím za tím, že německá verze funguje. A i kdyby u nás točil českou verzi Jiří Havelka tak bych se začínal bát. Tohle totiž Německo nezvládlo a potvrzuje, že co se týče komedií má tenhle národ ve filmovém odvětví výrazný problém. Ale ztělesnění největšího filmového pekla to pořád rozhodně není..... () (méně) (více)