poster

Loni v Marienbadu

  • francouzský

    L'Année dernière à Marienbad

  • italský

    L'anno scorso a Marienbad

  • slovenský

    Vlani v Marienbade

  • anglický

    Last Year at Marienbad

Drama / Mysteriózní / Romantický

Francie / Itálie, 1961, 94 min

Komentáře uživatelů k filmu (114)

  • kaylin
    ***

    Sebevíc se může mluvit o tom, jak je snímek převratný z hlediska narativu, nic moc to ale nezmění na tom, že vás nijak zásadně bavit nebude a že se ze sledování může dostavit rovnou i frustrace. Jsou snímky, které utvářely filmové dějiny, ale to nemusí znamenat, že se vám líbí. Pro mě je tenhle film jedním z takových převratných nezajímavých kusů.(3.4.2015)

  • Houdini

    Oscar 1 nominace: Scénář ... .... .... Zlatý Lev(14.12.2018)

  • Tetsuo
    *****

    Přelomový, skutečně moderní film, který rozbíjí klasicky strukturovaný narativ a sebevědomě se dává všanc různým výkladům. Poskytuje záměrně matoucí a nedokonalá časová vodítka, takže prezentovaný syžet je možné upravit do mnoha fabulí. Takové dílo je nesrozumitelné pouze pro ty, kteří chtějí mít jasno, požadují jednotu výkladu a nepřistupují na to, že by smysl díla mohl být v samotné interpretační hře. Ano, je to trochu l´art pour l´art, věkem to trochu schází a zdá se to být tezovité, ale jako východisko k novému využívání potenciálu filmu, je Loni v Marienbadu nezastupitelné.(19.2.2003)

  • Matty
    ****

    Počátek tažení nouvelle vague proti lineárnímu vyprávění a jeden z prvních mind-game filmů, jejichž koncept o čtyři desetiletí později rozvedli a na mainstreamovou úroveň převedli američtí filmaři. Frustrace ze sledování Marienbadu stoupá s odhalováním, jak prostinký příběh nám NEvypráví. Muž přesvědčuje ženu, že spolu strávili minulé léto. Milostný příběh, nic složitého. Jenže slova jsou nezávislá na obrazech, vzpomínky na vzpomínajících a kamera na postavách (poletuje si prostorem, odmítaje přijmout číkoli hledisko – stejný pocit "neukotvenosti" jako když čtete nový román). Události a prostředí se opakují, ale nikoli za účelem připomenutí důležitých informací. Právě naopak – detaily jsou odlišné, dříve vyřčené a ukázané je zpochybněno či vyvráceno. Několikrát. Důsledek? Nejistota, nestálost, nevíra v elementární poznávací schopnosti. Ovšem také zvědavost a nutkání odhalit dostatečně velkou část tajemství, aby vaše interpretace viděného nabyla významu. Robbe-Grillet a Resnais během natáčení společnost řeč navzdory dílčím neshodám najít dokázali. Koho ale dnes zaujme zaumný jazyk, kterým se ho oba pánové snaží vyvést z labyrintu vzpomínek? (S nulovou zárukou, že nás navádí správným směrem.) Inu, kohokoli dost odvážného do onoho labyrintu vstoupit, nechat se vést, ale zároveň trochu vzdorovat a buď se na konci bezmocně octnout na začátku, nebo přijmout, že hledání může být objevné i bez toho, abyste na jeho konci něco našli. 75% Zajímavé komentáře: CheGuevara, vypravěč, Anderton(5.6.2012)

  • T2

    Rozpočet $-miliónovTržby USA $144,492Tržby Celosvetovo $-(15.5.2009)

  • hirnlego
    ****

    Sympatické mysteriózní dílo. Muž, žena, láska, která vydržela čekat... nebo ne? Zajímavý film, na který se člověk může podívat víckrát a pokaždé bude mít co objevovat.(10.1.2007)

  • Kulmon
    ***

    S tímto filmem mám podobný problém jako s autorovým přechozím dílkem Hirošima, má láska. Ano, Resnais opět nabourává stávající narativní postupy, ale ... přece jen kvůli tomu, že je něco přelomového nebudu film nadsazovat. Tento film není pro každého. Kdo nemá nervy na věčnou symboliku a věčné "kde nic tu nic" měl by se poohlédnout po něčem jiném.(10.7.2009)

  • CheGuevara
    ***

    Jak by řekli kolegové soudruzi: "Loni v Marienbádu je dokonalým příkladem odsouzeníhodného uměnictví a buržoazního manýrismu. Formální struktura vykořisťuje proletariát, kterému není ve filmu ponechán ni prostoru, a my sledujeme pouze příběh rozmazlené aristokracie. Vyšší třídy v celé své kráse odhalují své malicherné problémy na pozadí formalistických hrátek. Král je nahý a modernistický film s ním. Smrt moderně! Filmy patří lidu." A za sebe říkám, že modernita bez poetiky mě nemá čím oslovit. Chladné, božsky nasnímané a k smrti dobře nasvětlené. Takže své jakési kouzlo to přeci jen má. Ale moc z něj po tolika letech opravdu nezbylo.(12.4.2010)

  • xxmartinxx
    ****

    Stejně jako v Hirošimě tu hraje zřejmě přední roli paměť. Paměť postav, o níž mluví, a paměť diváka, který ji bude nutně potřebovat, aby tenhle film udržel na uzdě. Což se mu nepodaří. A to je největší klad. Nutno zřejmě vidět opakovaně, přesto pochybuju, že jde tomu filmu plně porozumět.(10.10.2012)

  • Hellboy
    ***

    Tenhle film mi nic neříká. Chápu jeho význam v dějinách a vím, co je jeho záměrem, ale to mi na něm vlastně vadí - že je to jen umění pro umění. Já v tom vidím pouze samoúčelnost, která mě sice zaujme, ale nemám důvod se k tomuto filmu ještě někdy vracet. Jednou vidět a dost. Protože nejde nijak rozlušit a ano, vím, že zjevně není účelem tento film rozluštit a zkonstruovat nějakou smysluplnou fabuli. Je to takový surrealistický (sestává ze snů) a impresionistický film, ale má imprese je ve výsledku nuda. (Pak si samozřejmě ještě pamatuju zajímavý střih a pána, který nikdy neprohrává v té zábavné hře). Já se rád občas kouknu na nějakou avantgardu, ale v případě tohoto snímku radši zůstanu obyčejným konzumentem klasicky vystavěných filmů, které se někam ubírají:)(17.3.2010)

  • Sarkastic
    ***

    Tajemný začátek s tíživou a lehce až hororovou atmosférou se mi moc líbil. Depresivní, zlověstné prostředí, zvláštní zastavování neméně podivných postav, k nim nepatřičně působící tekoucí voda, trik s kartami/sirkami a do toho muž se ženou, která si ho nepamatuje. Nějakou chvíli mě zajímalo, co se vlastně stalo, ale postupně mi docházelo, že nic jinačího než dva (potažmo 3) vyšinuté jedince mi film nenabídne. A opravdu ne, jenom spoustu otázek, nejasností a….NUDY. U takového Lynche jsem schopný přijmout fakt, že něco nechápu/nepochopím, protože jeho filmy (až na výjimky) mají nějaké tempo, někam se posouvají, pořád jsem zabraný sledovaným objektem a nestačím myšlenkami ulétnout jinam, baví mě se snažit hledat odpovědi. U Loni v Marienbadu jsem se prostě jen nudil, trpěl super pomalým vyprávěním a nenašel kapku sympatií k hlavním hrdinům, aby mě zajímalo, co se s nimi vlastně stalo/stane, prostě mi byli putna, proto pouze slabší průměr a lituju, že tvůrci nevyužili slibný začátek k vytvoření čistokrevného hororu.(11.3.2013)

  • Eddard
    **

    O některých filmech se říká, že nejsou pro každého. Nevíte-li co si pod tím tvrzením představit, podívejte se na Loni v Marienbadu a s největší pravděpodobností to pochopíte. Co se mého názoru týče - opravdu jsem bojoval, zkoušel skládat významy, zkoušel jsem vnímat jen obrazy, pokoušel jsem ten film vnímat instinktivně... a přestože se určité výsledky dostavily, utkvěla mi na konci v hlavě jen hra, ve které černovlasý dlouhán nikdy neprohrává. Přelomový, moderní film? Možná. Jsem ochoten dát tomuhle uměleckému patvaru ještě jednu možnost. Do té doby však zůstávám zmatený a zaražený. 40% Mimochodem, chladným mě nechávají i další kousky Resnaisovy tvorby - Válka skončila a Hirošima, má láska. Asi jsme si s tímhle umělcem nebyli souzeni.(1.3.2007)

  • Radko
    ****

    Umenie žijúcich mŕtvol. Prostredie nedáva šancu nespútanej prírode. Geometricky presné tvary záhrad poukazujú na okázalý, nabubralý antropocentrizmus. Potvrdzujú ho i nazdobené vnútorné priestory. Živočíšnej spontaneite nenahráva ani reč filmu. Dokonalá umelina vzťahov, architektúry i životných ťahov. Do toho nezmyselné plkanice v obrazovo skvostných variáciách. Radosť pozorovať zahnívajúcu kultúru hóch buržoázie. Samozrejme, ako tu viacerí píšu, je to mnohovrstevné dielo, a zďaleka nie len sociálkritické, dá sa to celé kľudne vnímať ako nepokojné strhávanie sa zo spánku, určované logikou sna neuspokojeného zaľúbenca. No mne sa po posledom pozretí páči práve vyššie opísané karnevalové besnenie smotánky v umelo vytvorených okázalých kulisách, kde napriek vonkaškovej "nádhere" prirodzene nefunguje takmer nič.(5.12.2017)

  • troufalka
    ****

    Celá šedesátá léta se nesla ve znamení experimentu a hledání nových forem. Tvůrci se snažili upoutat novým způsobem, k tomu patří bezesporu i nový román, se kterým se představil Alain Robbe-Grillet. Jakoby byl svět přesycen jasně vyprávěnými příběhy, přichází s nevyprávěním, tedy s příběhem bez jasně uchopitelného děje. Místo něj nabízí jen jakýsi rámec, atmosféru, konkrétní místo a postavy, vše ostatní je zpochybňováno. I záběry konkrétních míst se mění, přechází do nereálné snové polohy. Film je pro diváka poměrně náročný, protože nemá běžné schéma, kterého je možné se zachytit, jakmile najde nějakou indicii, která by mohla být vodítkem k dalšímu ději, indície se mění a vytrácí. Co zůstává skoro po celou dobu je poměrně monotóní zvuk varhan, který celé nedění dotváří. Vzniká hodně silný dojem, jsou navozeny pocity, ale pokud nemá divák dost vlastní invence, aby dal obrazům nějaký význam, je ztracen, pozornost upadá a sledování se stává spíše utrpením. Zdá se, že mnohem větší pozornosti se filmu dostalo na festivalech (nominace na Oskara, Zlatý lev za scénář v Benátkách) než divácké oblibě. Experimentální kousek, který není špatné vidět, ale nelze jej doporučit jako oddychovku k rodiné pohodě. Challenge Tour 2015: 30 dní se světovou kinematografií(13.4.2015)

  • liborek_
    ****

    Loni v Marienbadu je jeden z těch filmů, co od první minuty až do závěrečného "Fin" intenzivně útočí na všechny vaše smysly a především na vaši schopnost soustředění. Tento naprosto bezdějový film upoutá především svým výtvarným ztvárněním, je velmi poetický a působivý. Film je velkou časovou hříčkou. Základní kostra tohoto dílka by se dala načertnout asi takhle: Hlavní hrdina se v lázních pro vyšší společnost snaží přesvědčit mladou ženu doprovázenou (snad) jejím manželem, že před rokem s ní něco měl, ale ona se vytrvale brání. Film je možný interpretovat asi 6 miliardami způsoby a nemá smysl sem psát jeden jediný výklad, který by beztak byl svazující a omezil divákovu imaginaci. Film je o vztazích, vzpomínkách, času... Snad je ale těch 94 minut příliš, protože udržet si pozornost celou dobu je velice obtížné. Rozhodně to není dílo pro běžné zhlédnutí.(26.4.2006)

  • Vitex
    *****

    Viděl jsem s anglickýma titulkama - ale i tak je poznat, že je to dílo jistě geniální. Úplně jiné než Hirošima, mon amour ( - lepší). 29. 6. 2010 : Viděl jsem s českýma titulkama. Lepší je Hirošima :-)(18.6.2006)

  • LiVentura
    ***

    Filmová klasika. Robbe-Grillet je pro mě známá/neznámá! Neumím uchopit jeho tvorbu, ale líbí se mi originalita vyprávění...(20.11.2017)

  • Madsbender
    *****

    Opäť pohľad Resnaisovou optikou na vzťah muža a ženy, tentoraz v prostredí luxusného hotela dýchajúceho atmosférou dávnych čias, v ktorej sú dvaja milenci uväznení ako v pláne, ktorý ktosi vymyslel bez preskúmania východiska. Ťažká, baroková poetická básnická romanca uväznená v čase a priestore, spletité slovné hračky a nič nehovoriace dialógy, scenáristický paradox prelínajúci sa s bojom proti priamočiarosti príbehu, figúry nepôsobiace na efekt, ale jemné hranie sa s divákom, impozantné herecké výstupy (schválne na tomto mieste používam výraz výstupy, pretože cela snímka najviac pripomína komorný dramatický výstup v pomyselných troch aktoch na divadelnej scéna) kamera pohybujúca sa v presných líniách vľavo, vpravo a dopredu a strhujúca hudba. Príbeh postupom času naberá zreteľnejšie črty a kontúry, a na konci je všetko odrazu jasné ako nikdy predtým - ale len v rozbitom zrkadle reality. Fragmenty súcna, bytostná dokonalosť. L'Année dernière à Marienbad ma uchvátil, prikoval k sedačke a nepustil až do záverečných titulkov. Absolútne bezchybný film, podľa môjho názoru ešte lepší než než predchádzajúca Hirošima, moja láska. 100%(8.2.2014)

  • MIMIC
    *****

    Milujem formalistické filmy a v Marienbade celú tú formalistickú afektovanú eleganciu, ktorá nás vytrháva z reality a prenáša do Morfeovej ríše. Zároveň znepokojuje, lebo dionýzovský princíp baroka je založený na neustálom nepredvídateľnom pohybe. Ten sa tu svári s racionalitou francúzskej geometrickej záhrady, takže mystérium lásky sa často odvíja rýdzo vizuálnymi prostriedkami. V Schonbrunne sa mi v jednej extrémne prezdobenej rokokovej komnate zatočila hlava - skúsenosť ma teda núti potvrdiť správnosť Resnaisovej voľby, pokiaľ ide o spôsob navodenia trýznivých stavov ľudského vedomia i podvedomia. Skvelá je i voľba organovej hudby, ktorá celé prostredie mení na sakrálny priestor, v ktorom sa ponevierajú mnísi a mníšky participujúci na nejakej zádušnej omši. Marienbad je v podstate čistý biedermeier - umenie o buržoázii pre buržoáziu, páčivý vizuál a sladké banálne rečičky (a Sacha Pitoeff, samozrejme). Potom som si spomenul na krásnu, uvravenú básnickú skladbu Básnik a žena od Jána Smreka a odrazu mi všetko dalo zmysel. PS: Česko-slovenská stopa sa tu nájde - spomeňte si na "kamenné" postavy z Krakatitu. Na druhej strane bál mŕtvol v barokovom zámku v Herzovom "Deviatom srdci" na Marienbad priamo odkazuje.(5.12.2017)

  • lamps
    ***

    Marienbad tímto jmenuji nejnudnějším místem filmové historie. Z úcty k neotřelým narativním experimentům a loudavé, prostorově nesvázané kameře hodnotím zlatou střední cestou, ale zároveň s obrovskou výstrahou všem, kteří si film zamilovali pro autentické zprostředkování děje a emocí - tohle není umění pro nás, zaplaťpánbůh...(7.7.2016)

  • darkrobyk
    *****

    Artová lahůdka, která asi nesedne každému. Musím přiznat, že i po letech mne film zaujal vytříbeným zacházením s obrazem, symboly, slovem. Časté opakování (ať už textů, či obrazu - například uléhání ženy na lůžko) bylo typické pro filmy 60.let. Práce s asociacemi připomene český poetismus. Snímek se stal vzorem i pro českou novou vlnu ( Případ pro začínajícího kata, O slavnosti a hostech, Ovoce stromů rajských jíme, Hotel pro cizince, Archa bláznů a řada dalších), při sledování sošného tance podezírám trochu J.Herze, že jej převzal do plesu mrtvých v Devátém srdci. Ať už se snímky inspirovaly skutečně, či byly jen na stejné vlně, vůbec to nevadí. Loni v Marienbadu ukazuje mimo jiné, v čem spočívá základ filmu - kompozice obrazů je úžasná a bezchybná. Existuje řada verzí výkladů filmu, ale sám režisér přiznává, že žádnou z nich nelze jednoznačně vyvrátit a žádná z nich není důležitá.... ,,Když vidím film, zajímám se více o hru pocitů než o postavy, " řekl jednou Resnais (I.Herfurt:Zlatý fond světové kinematografie, Horizont Praha 1986, str.218). Osobně jsem, aniž bych výklady k filmu předem četl, viděl v muži-svůdci Smrt, která si přišla pro oběť, jíž dala roční odklad. Kupodivu jsem zjitil, že podobně film vidí F.Weyerganse... Skvostné surrealistické dílo rozehrává tajemnou hru, kterou si lapený divák užije až do otevřeného? konce...(5.6.2012)

<< předchozí 1 2 3 4 5 6