poster

Loni v Marienbadu

  • Francie

    L'Année dernière à Marienbad

  • Itálie

    L'anno scorso a Marienbad

  • Slovensko

    Vlani v Marienbade

  • Nový Zéland

    Last Year at Marienbad

  • Velká Británie

    Last Year at Marienbad

Drama / Mysteriózní / Romantický

Francie / Itálie, 1961, 94 min

Komentáře uživatelů k filmu (128)

  • Elví
    ***

    Jo tak tenhle film si na mou schopnost soustředění ale pořádně zaútočil. A dokonce několikrát v rámci jednoho promítání:). Mezi začátkem a koncem jsem stihla i několik dalších filmů. Dalo by se říct, že střihem v mé vlastní režii se dostala v "Loni v Marienbadu" ke slovu i taková Ally McBealová jdoucí paralelně na jednom televizním kanálu.(18.11.2006)

  • kikuka
    ****

    Jednoducho mám rada Resnaisovu hru s pamäťou, jej zavádzaním, čo ovplyvňuje nedôveryhodnosť rozprávača. Viem, je aj veľa iných, ale navyše sa mi páči jeho "vysoká" estetickosť, či ako to nazvať. Na druhej strane, Providence je v smere vrstvenia rozprávačov premakanejšie a Hirošima je Resnais tenkrát poprvé. :).(6.4.2010)

  • Cimr
    *****

    Ingmar Bergman se v roce 1961 potkal s Davidem Lynchem a natočili společně film, jinak to nevidím. Viděl jsem už něco přes tisíc filmů, ale tento je naprosto jedinečný. Vůbec nevadí, že v podstatě nemá příběh, protože atmosféra hotelu plného přízraků je tak hutná, že si úplně vystačí sama o sobě. Když přihlédneme (ale jen lehce) k roku vzniku, není od věci označit Loni v Marienbadu (skvělý název!) za geniální film.(18.10.2010)

  • sta
    *****

    Geniální hříčka, která boří veškeré zaběhané vypravěčské postupy. Jediná moje interpretace: nikde není řečeno, že ten chlápek vyprávějící, co se stalo loni, je něco víc než postavy ostatní, které neustále vyprávějí ty samé repliky. Proto si myslím, že všechno, co se odehrává je pouhou hrou režiséra - nic hlubšího v tom nevězí. Film, kde neexistuje čas a který je sestaven z krásných záběrů.(26.5.2003)

  • bart_
    *****

    Čas nemá smysl, prostor nemá smysl, linearita či reverze nemají smysl, realita nemá smysl, abstrakce nemají smysl, surrealismus nemá smysl, ono barokní sídlo v němž se děj odehrává nemá smysl, natožpak persony v něm účinkující.... Ani světlo v temnotě nemá smysl, vesmír celkově nemá smysl, ticho a nekonečnost v něm obývající nemá smysl, což lze konstatovat i o jeho nepředstavitelné prázdnotě. Jenže radost i žal nemají smysl, přátelství taky nemá smysl, láska nemá smysl, život nemá smysl, ba ani smrt nemá smysl. Totéž platí pro tento stěžejní milník nejen v rámci nové vlny francouzské kinematografie, který posunul hranice z hlediska percepční roviny/diváckého vnímání a revoluční metodiky, jak lukrativně pracovat s kamerovým snímáním obrazu který zintenzivňuje dezorientaci intuicí publika, a zároveň slouží jako exemplární ukázka toho jak efektivně tektonicky ohýbat narativní syžet fikčního mikrosvěta - laicky řečeno: nemá to smysl! Tečka. Nic nemá smysl. Ani ta tečka nemá smysl. Natožpak tento komentář, který jste právě četli. Ten také nemá smysl. Samotný smysl nemá smysl. Což je paradox, poněvadž ten taktéž nemá smysl.... Zatímco 'Občan Kane' jaksi eliminoval klasicky strukturovanou metodu filmového vyprávění, tak 'Loni v Marienbadu' od legendárního Alaina Resnaise tuhle tezi posouvá ještě dál tam, kam se dosud nikdo nevydal. A nejen proto se musí jeho impakt - který posléze notoricky vykradli amíci, jak nečekané - na kinematografii jako takovou brát ve výrazný zřetel. A jméno Sacha Vierny by mělo být vytesáno na piedestal vrcholných kameramanů.(7.9.2020)

  • Willy Kufalt
    ***

    Rozumím divákům, kteří jsou z filmu úplně nadšeni, stejně jako těm naopak zcela rozčarovaným. Překvapuje mne ale, že si snad nikdo z kometujících si nepovšiml blíže herce ve filmu. Netradiční struktura vyprávění mohla nadchnout v roce 1961, jenže záhy tento filmový experiment s vytěsněním příběhu do úzadí a důrazem na formu vystřídaly další experimenty podobného ražení (mj. když se scenárista Alain Robbe-Grillet dostal brzy i k filmové režii) a zpětně tak může Loni v Marienbadu u běžných diváků lehce zapadnout v záplavě dalších artových snímků tohoto typu. Co dle mého názoru zůstává nadčasovou hodnotou, jsou právě herecké výkony hlavní dvojice. Ač Giorgio Albertazzi a Delphine Seyrigová asi nebudou patřit k tomu nejatraktivnějšímu z francouzských a italských múz té doby, jejich projevy působí zcela přirozeně i ladí s atmosférou skrytého příběhu uvnitř honosného hotelu. Dobře napsaný scénář jim poskytuje dostatek prostoru (o něco větší pro Albertazziho, logicky vzhledem k vyprávění z pohledu mužského protagonistu) a společné dialogy skládají postupně dohromady zápletku se vznikajícím vnitřním napětím (sešli se po roce spolu na slíbené schůzce – ale ona si nic nepamatuje...) a vytvářejí kouzlo výjimečnosti i pomíjivosti okamžiku. Dovedu si bez problémů představit MARIENBAD i jako funkční televizní inscenaci či rozhlasovou hru v poetickém / romantickém žánru. Alain Resnais dodal na filmové plátno silně umělecký kabátek, chvílemi fascinující, ale často budící na můj vkus spíše dojem prázdnoty a samoúčelnosti. Trvalo víc než půlhodinu, než se mi nakonec povedlo dostat se filmu pod kůži.... 60% (# Season Challenge Tour 2020: 10. téma – Cahier du cinéma)(2.5.2020)

  • filmfanouch
    *****

    Osobně velmi silně nenávidím takovou tu reakci ve stylu, že se někomu nelíbí film a ten druhý mu na to následně odpoví, že se mu ten film nelíbil, protože ho nepochopil. Existují ale ve skutečnosti opravdu filmy, které jsou z větší části některými diváci nepochopeni právě proto, že jsou možná až příliš moc komplikované a s tím následně nepochopené. Jeden z příkladů takových filmů je poté zcela jasně vrchol (nejen) francouzské kinematografie Loni v Marienbadu, který ale osobně shledávám jako jeden z divácky nejnáročnějších filmů všech dob a pokud zrovna v tomhle případě film nezaujme tak to v tomhle případě musí být zcela určitě jenom kvůli nepochopení. S dílem francouzského režiséra Alaina Resnaise se to má tak, že je to skutečně hra s divákovou pozorností a s ní spojený je poté také celý výsledný zážitek. Zároveň Loni v Marienbadu zásadně zbouralo jakákoliv dosud zavedená pravidla lineárního vyprávění a vlastně neobsahuje nějaký charakterní vývoj postav nebo ve finále vlastně nějaké jasné uzavření všeho toho se po celou dobu hodiny a půl odehrávalo na plátně. A přesto je to v tomhle případě jedno! Loni v Marienbadu je především film se silným vizuálním podáním a také silným emocionálním dopadem. Scenárista Alain Robbe-Grillet za mně vytvořil jeden z nejvíce působivých romantických příběhů všech dob a zároveň romantický příběh strašně netypický. Libovolný záběr kameramana Sacha Viernyho by šlo vypíchnout a i kdyby se vypnulo veškeré audio a jen se hltali Viernovy dokonalé obrázky tak by šlo o vrchol filmové tvorby. Vierny skvěle vyvolává mírné pocity klaustrofobie z víceméně uzavřených prostorů a zároveň stěžejní hotel a ostatní lokace prodává v naprosto fenomenálně nádherné formě. Nemá ani cenu rozebírat jeho velmi očividně komplikované práce s nasvícením či stíny, protože se tenhle fenomenální kameramanův výkon prostě nejde popsat ale musí se vidět. U Loni v Marienbadu je ve finále zcela jedno, že nevíte jak se postavy filmu jmenují a jaké mezi sebou vlastně ve skutečnosti mají vztahy. A vědět to nejen nemusíte ale především nesmíte, abyste si vše vyložili po svém. Můžete přijít se závěrečným scénářem, který se drží co nejvíce při zemi to jde ale také i s verzí, která obsahuje mysteriózní prvky. Vzhledem k typově bravurnímu castingu je poté nejmenování jmen hlavních postav opravdu nepodstatné. Především se ale musí Loni v Marienbadu věnovat strašná pozornost. Velmi vzdáleně jde Loni v Marienbadu přirovnat k aktuálnímu Tenetu. Pokud divák jen na chvilinku vypne mozek tak se mu může veškeré dosavadní vnímání rozsypat jako domeček z karet, na rozdíl od Tenetu ale Loni v Marienbadu skutečně následně jde pobrat ze všech různých směrů. Několikrát se dočkáme opakování stejných momentů z různých úhlů, jen proto aby zrovna divák mohl počítat s případnou variantou A, B, C, D nebo E. V tomhle ohledu je Loni v Marienbadu na první pohled velmi vstřícný, na ten druhý se ale opravdu nevyplatí koukat na něj jenom jedním okem. Loni v Marienbadu je zcela právem brán jako jeden z vrcholů filmografie a celkově zásadní milník, který v roce 1961 opravdu posunul dosud známé filmové poměry o kus dál a ukázal, že se někdy opravdu nevyplatí sledovat film s vypnutým mozkem. Pro fanoušky náročnějších filmových zážitků a především opravdových filmových klenotů jde ale o jasnou povinnost, která jim velmi pravděpodobně nadělí dárek v tom, že si uvědomí, že zas tolik výborných filmů vlastně v životě asi neviděli.........(8.9.2020)

  • Elfias Dóže
    ***

    Francouzská nová vlna asi nebude můj šálek čaje. Z toho co jsem zatím z tohoto období viděl (moc toho ale nebylo) mě trochu více zaujal jenom snímek U konce s dechem J.-L. Godarda. __ Ano, u tohohle filmu můžu obdivovat novátorskou formu. Ale co z toho, když jsem se téměř celou dobu sledování nudil (ale také jsem se naučil novou hru) a podruhé už tento snímek rozhodně vidět nemusím? 55%(7.6.2012)

  • Defaultovna
    *****

    K zhliadnutiu toho skvostu ma priviedol videoklip kapely Blur (skladba To the End). Výborný atmosferický trip pod taktovkami Resnaisa a Grilleta mi sadol na jesenný pondelkový večer ako uliaty. "Príbeh" sa dá chápať vo viacerých rovinách - je na divákovi, jeho imaginácii a schopnosti asociovať jednotlivé fragmenty dejovej linky a vytvárať z nich akúsi príbehovú koláž plnú nejasností a tajomna. Mrazivý hudobný podmaz a krásne zacyklené dialógy sú čerešničkami na torte. 9/10.(28.10.2015)

  • Foma
    ****

    60 - 100 %. On je to chvilkama tak trochu i horror, že jo?! Asi každej, kde chce, si v tom může najít ten svůj způsob výkladu, což činí film zajímavým. Výtvarně dokonalý, pro mě dokonale studený, herci taky dokonale studený, snad až na svůdníka a chvilky slabosti ženy, zámeckej park příšerně studenej a ostrý jehlany keřů mluví za vše. Přesto oči od toho neodtrhnete a bavíte se intelektuální Resnaisovou hrou, která může mít až spirituální rozměry, když je tam chcete mít :-). Objektivně asi za 5 hvězd, pro mě vzhledem k mým preferencím spíše za 4, ale nezapomenutelný to je :-)!(5.6.2012)

  • kaylin
    ***

    Sebevíc se může mluvit o tom, jak je snímek převratný z hlediska narativu, nic moc to ale nezmění na tom, že vás nijak zásadně bavit nebude a že se ze sledování může dostavit rovnou i frustrace. Jsou snímky, které utvářely filmové dějiny, ale to nemusí znamenat, že se vám líbí. Pro mě je tenhle film jedním z takových převratných nezajímavých kusů.(3.4.2015)

  • corpsy
    *

    Ťažko popísať, čo som si od tohto diela odniesol ako divák. Film to vlastne nieje, ale zároveň aj je, štýl je ťažký a pre obyčajného diváka doslova ubíjajúci. Odsúdil som prelomové dielo, ale Film by mal mať pre mňa predsa len zábavnejší charakter. Prapôvodne toto umenie vzniklo práve z tohto dôvodu. Baviť.(21.2.2017)

  • Skip
    *

    Ač je tento film mnohými velmi oceňován a dokonce považován za přelomový, pro mě je to jen sled mnoha nudných obrazů, zvuků, nepříjemné hudby a zívoidních monologů. Klidně budu za tupce a ignoranta, ale odmítám se nad tímto tetelit blahem a je mi úplně jedno, jestli bourá narativní postupy, protože, když je něco nudné, tak je mi úplně jedno, jaké narativní postupy jsou zvoleny.(25.10.2014)

  • boblig
    ****

    Film o tom, jak se v jednom starým baráku jeden divnej týpek snaží sbalit jednu vcelku ucházející kost na strašně divný kecy.(11.12.2016)

  • Necron
    ****

    Rezistentni barokni porno(8.2.2019)

  • Bláža
    ****

    Nepremyslet, jen koukat(27.12.2004)

  • easaque
    ****

    dost těžký film plný živých obrazů umocněných hudebním doprovodem. Děj není podstatný, protože není jasné jestli se vše neodehrává jen v představách, nebo v různých obdobích - hlavně se snaží působit na emoce. Těžký byl protože oči v průběhu filmu těžkly díky opakovaným scénám a replikám, ale ne tolik, abych usnul a zvládnul jsem to do konce. Vizuálně je to hodně příjemné a nechám se překvapit, jestli se k němu budu chtít někdy vrátit a jestli na mě bude působit jinak. Doporučení nemůžu přimo dát, snad jen experimentátorům a nebo poetickým snílkům ;-) Zatím slabší 4*. [ PŘÍBĚH: 2 /// NÁLADA: 1 /// ART: 3 /// STYL: 3 /// CASTING: 2 (3*MAX) ](4.6.2012)

  • pakobylka
    ***

    Těžce schizofrenní představy vlezlého zoufalce, který si neumí najít ženskou ? Nechci zlehčovat umělecký záměr autora, ale jako bych si prohlížela nádherně ilustrovaný komiks, který nemá žádný děj. Nekonečné chodby hrdého starobylého hotelu, který obývají neživé figurky ustrnulé v čase - zakleté v podivném panoptiku. Velice umělecké a velice intenzivní, podbarvené nervy drásajícím hudebním doprovodem ... dokonce TAK umělecké, že se to skoro nedá vydržet. Dobře - uznávám, že nakonec na mě ten příběh-nepříběh s donekonečna se opakujícími vzletnými replikami svým způsobem zapůsobil, ale na víc jak na 3* to nevidím. P.S.: ----- !!! MOŽNÝ SPOILER !!! ----- Vlastně mně nijak zvlášť nezáleželo na tom, jestli vůbec existovala ... a pokud ano - jestli zůstala naživu ... a s kým.(5.6.2012)

  • Martin741
    odpad!

    Reziser Alain Resnais bol evidentne ovplyvneny surrealizmom a Freudovou psychoanalyzou, a tak natocil tento pseudoynteleguansky blabol. Pozeram, pozram na hodnotenie Tetsua a Shadwella a vidim 4 a 5 hviezd - mno podla mna vacsina veci co dotycni dvaja filmovi teoretici - elitari ohodnotia 4 a 5 hviezdickamiby mala byt oznacena nazvom Toxicky Odpad. Ono ja vo filme chcem aj dejovu liniu, slusne herecke vykony a nie prazdne prechadzanie sa po akejsi stavbe. Co sa mi vonkoncom nepacilo, bolo : torzovity dej, postavy su redukovane do celuloidovych ploch /citaj zrozumitelne - herci hrali hovno/, nema to dej a veci su oddelene od obrazovych a zvukovych zdrojov. Takze ne, ne, tento vykal mne sympaticky nie je a s miestnymi 4 a 5 hviezdickovymi dementalmi /Madsbender/ sa rozhodne nestotoznim. Zaroven navrhujem scenaristovi filmu za toto vytat zo dve hajzlovou kefou cez papulu - to aby sa nic podobne uz nemohlo natocit. . A este predtym namocit do zumpy. 0 %(17.3.2015)

  • Deverant
    *****

    Hlas kteý občas vychází z něčích úst, ale většinou odnikud, provádí rekonstrukci minulosti, která je zároveň rekonstruováním přítomnosti. Místa jsou vzájemně zaměnitelná, nekonečné koridory a pokoje jež jsou jeden jako druhý, mohlo to být zde i někde jinde, mohl to být i někdo jiný, a čas, který nic neznamená, to vše otevírá prostor pro nekonečnou hru diferencí. Se surrealismem nemá film moc společného, Robbe-Grillet jako hlavní teoretik a jeden z nejvýraznějších představitelů Nového románu, který Resnaisovi byl více než jenom scénaristou, vnesl tímto snímkem postupy Nového románu do kinematografie.(5.3.2008)

  • Hafran
    ****

    Vynikající intimní a poetický film. Možná není tak mistrně básnický jako HIROŠIMA MÁ LÁSKA a možná ani tak zamotaný jako PROZŘETELNOST. Ale není tak roztahaný ani tak zamotaný, mnohoznačnost významů působí spíše jako radost z filmařiny, než jako obrazový kód jako u Lynche. Film má krásnou atmosféru, nesmírnou citovost a narozdíl od ostatních filmů od Resnaise vás alespoň udrží v napětí celou dobu.(11.11.2009)