Reklama

Reklama

Loni v Marienbadu

  • Francie L'Année dernière à Marienbad (více)
Trailer 2

V honosném barokním hotelu muž přichází na setkání se ženou, které jí přislíbil před rokem. Žena si však na slíbenou schůzku nevzpomíná a vytrvale ji popírá. Muž se tedy v labyrintu z mramoru a zlata snaží vdanou ženu přesvědčit o jejich setkání a znovu ji dobýt. V okázalém sídle, kde neexistuje čas ani prostor se odehrává mysteriózní surrealistické drama založené na hře s realitou, sny a představami. (Marienbad Film)

(více)

Recenze (137)

hemul 

všechny recenze uživatele

Sú filmy, ktoré majú  len jedno jediné vysvetlenie a režisér robi všetko preto, aby ste to pochopili a vyložili si tak, ako sa to od vás očakáva. Ako keď si kúpite pepsi a očakávate svoj obľúbený nápoj. Na úplne opačnej strane stojí tento film. Je ako obraz v galérii s názvom Bez názvu. Ak by som si mal vybrať medzi týmito dvomi protipólmi, tak dám prednosť obrazu pred kolou. ()

dvd-L 

všechny recenze uživatele

Docela cizí prostředí francouzské smetánky parafrázuje docela známé prostředí 'potkávání se' ve smyslu prostorovém, nikoliv však niterním. Téma aktuální ve všech dobách trvání nemocné společnosti. Atmosféra snu a lehkého deja-vu ze záběrů o nichž slyšíme dříve než je vidíme. Dle mého názoru místy mírně přeexponované varhaní výkřiky ()

Brasi 

všechny recenze uživatele

Muž, muž, žena. Salón, salón, chodby, táflování, dekorace, jediná hra v různých variacích, avšak vždy identickým vyústěním. Komnata, chodby, mnoho lidí. Mnoho lidí beze jména, mnoho strnulých výrazů, nespočet nehybných úst neslyšně hovořících – nahlas šeptaje, potichu řvouce. Chodby plné živých soch. Obrazy, lustry, židle, zrcadla, zrcadla. Zrcadla. Okna. Představy, realita, pravda, lež, fikce, čas – minulost, přítomnost, možnost. Pokoj, který nebyl, není, který by mohl být. Bludný labyrint života. Nebo snad labyrint bludného života? Hypnotické tóny rozháraných varhan. Dialogy beze slov, slova bez rozhovoru, rozhovory bez aktérů. Smrt? Tápu. ()

bratr.Milan 

všechny recenze uživatele

Přemýšlel jsem, jestli některý český režisér natočil něco podobného. Možná Spalovač mrtvol má některé aspekty podobné, zvlášť ten protagonistův vypravěčský hlas, ale nejde tak do důsledků. Resnais natočil novelu, filmovými prostředky píše knihu, místo pera používá kameru, statický obraz, rozpohybovaný obraz a mluvené slovo. Nikdy jsem zatím neviděl nic podobného a proto asi hodnotím nejvyšším možným. Po jeho dokumentárních filmech, které se mi moc líbili, je to je můj první kontakt s jeho hranou tvorbou. Zvolil jsem velmi dobře, nic jsem si dopředu nezjišťoval a rovnou jsem vešel do tohoto barokního hotelu a jeho zahrady a udělal jsem dobře. Co to je? Jak to pracuje s obrazem, mluveným slovem, dialogy, z příběhem, realitou, nebo s časovou posloupností? Byl jsem zmaten, ale zároveň zaháčkován a získán. Pokud si vás to nezíská do patnácti minut, tak to asi vzdejte, není to běžná tvorba, ale velmi originální práce s filmovým médiem, realitou a časem, vzpomínkami, myšlenkami. Kam se hrabe Christopher Nolan se svými vypravěčskými hrátkami s časem. Alain Resnais spolu s autorem scénáře a souběžně s filmem vznikající knihy Alain Robbe-Grilletem stvořili dílo, které dává divákovi možnost vlastní interpretace. Každý divák, by vám mohl vyprávět svou vlastní verzi o co tam šlo. Dovolím si v následujícím textu předložit vlastní významy (jejich střípky) napadající mě při sledování: Jak filmovým jazykem natočit nepochopení mezi mužem a ženou v jejich vztahu, jiné pohledy na věci a události, tu zvláštní nepřekročitelnou propast neporozumění? Vezmeme filmové médium a pracujeme s ním jako bychom hnětli hlínu při tvorbě sochy, nebo malovali obraz. Protagonista neustále mluví, slyšíme proud jeho myšlenek i dialogy. Snaží si vzpomenout na trapnou událost z minulého roku. Nebo krásnou? Děsivou? Vzpomínky jsou promíchané, upravené, ale fotografie je přeci důkaz, že se to stalo. Jak jsou důležité malé detaily v životě. Tvořivě uchopený záznam reality, který rozvíjí vaši inteligenci, tak rozdílný od ploché hollywoodské snahy o realitu občas ozvláštněné třpytivými uměleckými ozdobami. ()

Akana 

všechny recenze uživatele

Vizuálně okouzlující a originální, formálně průkopnické (protínání a míjení slov a obrazu, relativita časových rovin), Delphine Seyrig to chvílemi ukrutně sluší. Taky je to ale dost vyumělkované a strašně únavné. Taková bohatě nazdobená truhlička se záhadným obsahem a bez klíče (možná i bez zámku). Nějakou dobu její tajemství příjemně dráždí, ale jakmile je jasné, že kočka uvnitř zůstane už navždycky živá i mrtvá, přestává mě zajímat. Přitom je znát, že to Resnais točil s vášní a zanícením, na mě se to ale nepřeneslo. ()

Biopler 

všechny recenze uživatele

Ťažká avantgarda bez deja, ktorú stráviteľným robia krásne hĺbkové zábery luxusných interiérov. Žiadne emócie, len chúťky režiséra vytvoriť film, ktorý bude vyzerať ako socha a znieť ako opera. ()

haroska 

všechny recenze uživatele

Asi nemám dostatečně umělecké cítění, nebo jsem nebyla dostatečně soustředěná. Nicméně u tohohle filmu jsem si připadala, jako kdyby plátno mluvilo o voze a já přemýšlela o hodně velké koze. :) ()

vangobseck 

všechny recenze uživatele

Okázalá a nudná intelektuální onanie, kterou by měl každý aspoň jednou vidět. (chór) Viděl jsem ji mnohokrát. Ne, nikdy jsem ji neviděl. Ale ano, minulý rok. Ne, loni jsem ji neviděl. Ano, viděl, tady se mnou. Počkejte, já jsem tu byl sám. S kým to mluvím? (chór) „Loni v Marienbadu… jako kdyby podlahy byly stále z písku a štěrku, nebo kamenných desek, po nichž jsem se znovu ubíral… chodbami, salóny, galeriemi v této truchlivé budově paláce z jiného století, v tomto obrovském, luxusním, barokním sídle... tiché místnosti, kde kroky jsou pohlcovány koberci tak těžkými, tak tlustými, že nikdo neslyší ani své našlápnutí... ani vlastní našlápnutí nedolehne k uchu toho, kdo prochází chodbami, vedoucími do opuštěných salónů, salónů přeplněných výzdobou… tiché sály, kde kroky procházejících pohlcují, koberce tak těžké, tak tlusté, že ani vlastní našlápnutí nedolehne k uchu, jako by samo ucho… kamenné podlahy, po nichž jsem se znovu ubíral chodbami, salóny, galeriemi... jako kdyby podlahy byly stále z písku a štěrku, nebo kamenných desek, po nichž jsem se znovu ubíral… chodbami, salóny, galeriemi v této truchlivé budově paláce z jiného století, v tomto obrovském, luxusním, barokním sídle... tiché místnosti, kde kroky jsou pohlcovány koberci tak těžkými, tak tlustými, že nikdo neslyší ani své našlápnutí... ani vlastní našlápnutí nedolehne k uchu toho, kdo prochází chodbami, vedoucími do opuštěných salónů, salónů přeplněných výzdobou… tiché sály, kde kroky procházejících pohlcují, koberce tak těžké, tak tlusté, že ani vlastní našlápnutí nedolehne k uchu, jako by samo ucho… kamenné podlahy, po nichž jsem se znovu ubíral chodbami, salóny, galeriemi...“ ()

Hashirama 

všechny recenze uživatele

Pokud běžný film chápeme jako černé a bílé plátno, která se vinou vedle sebe, pak Loni v Marienbadu jsou plátna zamotaná do sebe, zauzlovaná, a místy se slévající do jediného. A divák je ponechán napospas možnosti tato platná rozplést, ale i zaplést podle svého. Formálně naprosto vypiplaná podívaná, zářný zástupce francouzské nové vlny, který si z filmového prostranství udělal svůj píseček na hraní, na kterém ukazuje, že aspekty reality tvořené časem a prostorem, ukotvenost a neměnost vyprávění, tak jak je ve filmu my obyčejní diváci vnímáme, zde neznamenají vůbec nic, a narozdíl od skutečnosti se i z těchto aspektů mohou stát nástroje tvůrce, diváka i hrdiny, kteří si je tvarují k obrazu svému. Film je to nevděčný klasickému publiku, ale i těm, kteří sdělení filmu jen pasivně přijímají a vyžadují striktní interpretaci, čímž je tahle perla jedinečná a neopakovatelná. A s časem zraje jako to nejlepší víno... Le temps...je ne l’ai compte pas ()

agency 

všechny recenze uživatele

Nádherná filmová báseň, s úchvatnou kamerou, strihom a interiérmi (a neskutočná noblesa Delphine Seyrig)... "Rozhovory sa rozplývali v tichu akoby vety nehovorili nič akoby nemali vôbec nič vyjadrovať. Načaté vety náhle prerušené, zmrazené pokračovali neskôr a inde. Nezáležalo na nich. Boli to stále rovnaké rozhovory, ktoré sa vracali rovnako neprítomné hlasy. Sluhovia boli nemí. Hry sa hráli v tichosti. Bolo to miesto odpočinku." Osobné dojmy - Marcel Proust (Hľadanie strateného času)... ()

Vron 

všechny recenze uživatele

Vhodné pro francouzštináře - "Nechte mě!" nebo dokonce "lustr" zakládá znalost jazyka. Rozebírat u tohohle filmu syžet, fabuli a další věci by se ještě dalo, byť by to vydalo na pěknou diskuzi, ale vysvětlit ho...? Já na to nestačil, a tak pokud někdo přeci jen, sem s tím, prosím. :) Neupírám kvality, ale na druhou stranu nejsem přílišným zastáncem "umění pro umění", čímž prozatím tři hvězdy. Časem možná přidám... ()

karlee 

všechny recenze uživatele

Chce to teda dostatek trpělivosti, první půlhodina mě teda moc nebavila. Ale když se film později zaměří na ústřední dvojici, začalo mě to celkem bavit, spekulacemi co bylo, co je, co bude. Hezké vizuální popisy gest. Naučíte se zajímavou hru se sirkama. Na druhou stranu stopáž mohla být o maličko kratší. ()

SAINTS 

všechny recenze uživatele

Pre niekoho neskutočna nuda a pre ineho hodnotny umelecky film.Stači si vybrat.Samozrejme pod podmienkou že film vydržite dopozerat do konca. ()

Marat 

všechny recenze uživatele

Poezie, toto je filmovy tvar poezie. Nikdy jsem nevidel neco tak originalniho. Hned timto filmem jsem si Alaina Resnaise zamiloval a na kazdy jeho film, ktery se mi dostane do ruk se neskutecne tesim ()

Související novinky

Letos v Marienbadu

Letos v Marienbadu

19.08.2019

V srdci malebných Mariánských Lázní se v termínu od 28. do 31. srpna 2019 uskuteční již čtvrtý ročník Marienbad Film Festivalu. Poklidné lázeňské město přivítá na konci prázdnin festival zaměřený na… (více)

Reklama

Reklama