Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Po neúspěšném pokusu o sebevraždu je ústřední postava tohoto filmu vtažena do experimentu s cestováním v čase, doteď prováděného jen na myších. Dochází však ke komplikacím a Claude tráví ve své minulosti více času, než vědci plánovali... Snímek se pyšní rozmanitou narativní strukturou a zachycením syrové reality na podloží fikce. San Sebastián 1968: cena za nejlepší herecký výkon Claude Richovi. (zdenik)

(více)

Videa (1)

Trailer

Recenze (13)

vypravěč 

všechny recenze uživatele

Citlivě snímaný experiment, který ovšem plně nevytěžil možnosti, jež mu zvolené téma nabízelo. Vlastně jen zdokumentoval jednu fazetu, kubisticky rozfázoval a scelil jedno možné hnutí uskutečnitelné při cestě časem. Na druhou stranu dokonale vystihl, že pohyb nazpět nemusí být jen sladkým snem (nebo dobrodružstvím), ale i noční můrou, horečnatým blouzněním. ()

Pink.Panther 

všechny recenze uživatele

Je t'aime, je t'aime je film, který v rámci sci-fi odmítá narativní konvence a vydává se na cestu experimentu. Je fakt, že bez paměti bysme existovali jen v přítomnosti bez zpětné vazby na plynutí času nebo chcete-li na šipku času. Film na cestě hlavní postavy do minulosti bazíruje právě na těchto faktech. Objektivní vnější hledisko chybí, takže se nabízí otázka existuje realita? Respektive není vše jen sen? Platí druhá věta termodynamiky? - (entropie systému s časem roste nebo zůstává stejná), kam by pak směřovala šipka času? a jak by to vnímala pamětˇ? atd.... ()

Reklama

Willy Kufalt 

všechny recenze uživatele

Alain Resnais točí neobyčejné filmy s romantickým nádechem, z nichž některé bývají zařazeny i spadají do hodně atraktivních žánrů, jako v tomto případě sci-fi nebo u nejslavnějšího Loni v Marienbadu mystery, ale ve skutečnosti stojí v první řadě na atmosféře volně načrtlého psychologického vztahového dramatu. Zkrátka silně pocitové záležitosti, jejichž síla v případě filmového zážitku výrazně pramení nejen z toho, co se na plátně odehrává, ale z valné části i toho, jaký prožitek jednotlivé obrazy v divákovi vyvolají. Tento osobitý snímek s postavou mladého muže, jenž po prožitku jedné hraniční situace cestuje zhypnotizován porouchaným strojem času (možná reálně, možná jen ve svých představách...) a ve volném sledu se mu promítají mozaikovité útržky z jeho dřívějšího života, jsem si částečně i shodou okolností pustil pozdě večer před spaním, a jak mě svou zvláštní atmosférou a surreálním nádechem stále více pohlcoval, začal na mě působit fascinující sílou, až se mi pomalu chtělo u něj s uvolněným a hřejivým pocitem usnout. V polovině jsem pak napůl usínajíc film i vypl, během spánku zažíval v podobně útržkovité formě různé vlastní snové útržky, jež byly snad i působením prožitku z tohoto filmu skutečně působivé, a měl jsem to štěstí na prostor ráno brzy po probouzení zbytek filmu (s navrácením o pár minut nazpátek) končícího očekávaně tragickým vyvrcholením dosledovat. Tak se mi podařilo po dlouhé době u nějakého filmu prožít vyloženě surrealistický zážitek, jaký jsem neměl od prvního zhlédnutí Lynchova Inland Empire, a dokonce vnímal u toho tu všechny ty silné emoce, které hlavní postava v podání Clauda Riche s ohledem na dění plné zvratů a psychologii prožívá, ale v souvislosti s nimiž si tu hodně diváků stěžuje, že tu vzhledem k relativně odtažitějšímu podání emoce chyběly.                                                                             * * * * Určitě se rád podívám na snímek znovu, nejlépe příště na jeden zátah, jen nejsem si jist, zda i v jiných hodinách a za jiných okolností může přinést stejně silný zážitek. Zkrátka opravdu hodně pocitový film, jehož prožitek pro mě zčásti výrazně přesahuje dění na plátně (nicméně myslím, že o tom právě surrealismus je) a nedokážu ho plně sdělit slovním vyjádřením. Hodně to na mě působilo, ať už během útržků ve znamení promarněného milostného vztahu, některých čistě poetických výjevů nebo i zajímavě zpracované sci-fi lince s prací vědeckého týmu kolem neobyčejného stroje času. Dokázal jsem být s Reisnaisovým snovým naladěním na jedné vlně a vzhledem k funkčnímu vyplňování vznikající mozaiky jednoho osudu, důsledné návaznosti scén a motivů i promyšlenému závěru vnímám výsledek ze strany pana režiséra jako opravdu pečlivě promyšlenou záležitost. Pouze mě mrzí ta ústřední nevýrazná (pseudo)melodie, která na mě ničím nezapůsobila (a tvoří až nezvyklý protiklad k většinou hodně podmanivým melodiím ve francouzských filmech), stejně jako úplně poslední bizarní záběr na tu bílou myš... já vím, zní to jako maličkost, jenomže právě po takovém zážitku bych si přál nějaký působivý poslední záběr + během závěrečných titulků nějakou podmanivou hudbu, díky čemuž by celý protižek v samotném závěru ještě více ve mě zesilnil a dozníval. Což se ale tady jakoby schválně (a nevím proč) nestalo, přišlo něco, co mi trochu pokazilo dojem a donutilo zatím filmu 5. hvězdičku nevěnovat. [85%] ()

xxmartinxx 

všechny recenze uživatele

Chtěl bych, aby se mi tenhle proto-Eternal Sunshine libil mnohem víc, ale nakonec právě věčný svit mi nabízí vysvětlení, jak dát tak ambicióznímu a sebevědomému přistupu tu potřebnou energii, a sice skrze funkční emocionální napojení, které tu tak moc chybí, zatímco Kaufman ho našel. Místy je ten film nesmírně vzrušující a neúprosně úderný, ale vše se to točí okolo předpokladu emocí, které to nezvládá vyvolat. ()

Anderton 

všechny recenze uživatele

Resnaisova sci-fi dráma mi dala poznať, že filmy o cestovaní v čase sú v podstate iba metaforou podstaty myslenia človeka, a to rekapitulácia spomienok, túžba zmeniť minulosť a strach, respektíve túžba z budúcnosti. Človek totiž cestuje v mysli v čase neustále, málokedy premýšľame len nad súčasným okamžikom. Resnais tak naďalej skúma svoju top tému, tému pamäti, tentokrát čisto na osobnej rovine, nie je tu celospoločensky angažovaný. Bohužiaľ nájsť si cestu k hlavnej postave nie je tak jednoduché a je trochu škoda, že film pôsobí nakoniec chladne, našťastie nie v nejakom akademickom či "strojovom" zmysle. 70% ()

Reklama

Reklama