Noc a mlha

Pro mě je Noc a mlha nejsilnějším dokumentem o hrůzách koncentračních táborů. Nejde jen o záběry všech těch lidí, ale hlavně o to, jak dokument vystihl tu beznaděj, strach a bídu, která se v táborech smrti zabydlela. Z tohohle filmu se budu ještě dlouho vzpamatovávat - ta syrovost, kamera, co se nebojí ukazovat všechna ta zvěrstva... Ještě dlouho to budu mít v hlavě. Film na mě měl přesně ten účinek, který Resnais zamýšlel: události z koncentračních táborů nebyly jen hry rozmařilých dětí. Bylo to zlo, které se snažíme vytěsnit, odlehčit, zapomenout. (19.05.2012)

Poměrně klišoidní dokument s otravně vtíravou hudbou. Co bych ale ocenil jsou dobové syrové záběry bezhlavých těl a dalších legrácek, které mně byly dodnes skryty. A zajímavý byl i návrat do táborů v roce 1955, kdy se očividně o tábory nikdo nestaral, tak jak tomu je v dněšní době. Co mi ale chybí jsou náglovský pornáče. Tak už himmler-herrgott-krucajs-eliminent někdo vyhrabejte Mengeleho tejpy. Vždyt nás přece všechny zajímá, jak polosešitej beznohej jude klátí svý dvojče. Nebo ty kápovský večírky plný nezávaznýho seksu o kus žvance. Však dobrá hospoďine pro jednohubku i přes plot skočí. Teda pokud neni elektrickej. (05.05.2013)

Resnaisův kámoš F. Truffaut napsal o tomto filmu, že to "není dokument, obžaloba či báseň, ale MEDITACE o nejdůležitějším jevu dvacátého století," a že Resnais nám tím dal "krutou, ale zaslouženou historickou lekci." Pozlatit a opatřit znamenitým štemplem... Jestli po tomto filmu někdo nestráví alespoň hodinu intenzivním přemýšlením, nechť je ztrestán ročním zákazem internetu... Žádné: "Ach to bylo hrozný a teď si jdu dát kafe a mrknu na Big Bang Theory." Netvařme se, že je to záležitost stará 70 let a že se to už rozhodně nemůže opakovat. Může; a čím jsem starší, tím silněji nabývám přesvědčení, že bude... Nuit et brouillard je nejlepší film na dané téma, který jsem dosud viděl. (26.05.2011)

Vskutku silný dokument, jehož hlavní devízou je autentický filmový materiál, z něhož musí každému nutně vyskákat husí kůže po těle. Pravděpodobně i skrze rok vzniku tohoto počinu je celé jeho vyznění jaksi emotivnější a působivější. Tohle zkrátka zanechá stopu a přestože po čase vám možná splyne s jinými dokumenty s tematikou holocaustu, to nejdůležitější v paměti zůstane - ono pověstné a zlověstné memento, kam až je člověk schopen zajít... (23.07.2017)

To je nejpůsobivější dokument o koncentračních táborech, který jsem kdy viděl (i když chápu, že Šoa, Zapomenuté transporty etc. byly více o zachycení individuálních výpovědí). Velice sevřený, se strohým komentářem, který jen glosuje obraz, s působivou hudbou. Působí stále neobvykle moderně. Nezapomíná, že v pozadí stáli Němci, ale zdůrazňuje, že to byli lidé, tedy, že není jistota, že to zopakují někde a někdy nějací neněmci (což se již také v různém měřítku stalo). I zlý duch si vane, kudy chce. (15.05.2011)